11.kapitola

14. prosinec 2011 | 01.50 |

 " Už je ti lépe Eleno? Včera si toho dost vypila a...." Z toho večera jsem si pamatovala jen kousky. Ale zarazilo mě to "a" "Co a...?" Ptala jsem se. " Nóó.." Bylo vidět, že se jí do toho moc nechtělo. "Caroline!" " No dobře, dobře...Když jsem tě včera odvezla domů pořád si říkala...."

" Co jsem říkala?" ptala jsem se zděšeně. " No říkala jsi, že....že Miluješ Damona. Pořád si to opakovala. Dokonce i pak když si usnula. Myslela jsem, že jsi vzhůru, ale spala jsi."
11. Kapitola
Posadila jsem se a zahanbeně se podívala na Caroline. Ta vytřeštila oči. " Takže to je pravda?!"
" Já...já nevím...asi." Přiznala jsem. " Eleno, ale vždyť Damon je....." bylo vidět, že hledá správný výraz. "....prostě Damon." Dokončila jsem. " Já vím, že ho nemáš zrovna ráda, ale není takový za jakého ho všichni mají."
" Eleno, mluvíme pořád té samé osobě?" Povzdechla jsem si. " Asi ho vážně miluju."
" A...a co Stefan?"
" To kvůli němu jsem si to nechtěla přiznat a teď už je pozdě."
" Pozdě?" divila se Caroline.
" Jo. Ty jsi ještě neviděla Britney?" to jméno jsem vyslovila s odporem.
" Britney?"
" S ní teďka Damon chodí." Caroline se zatvářila soucitně. " Eleno.." odmlčela se. .." vím, že je to špatná rada, ale asi bys mu to měla říct. Aspoň uvidíš, že pro něj se trápit je zbytečné."
" Asi máš pravdu. Půjdu za ním a řeknu mu to." Zdvihla jsem se z postele a zamířila ke schodům. Caroline mě následovala. Když jsem si obouvala boty, Caroline zazvonil mobil.
" To je Bonnie. Musím jít." Řekla a objala mě. Z hluboka jsem se nadechla a sedla do auta. Když už jsem byla u Salvatorů přemohl mě divný pocit. Nevěděla jsem jestli je dobrý nebo špatný, ale věděla jsem, že až ty dvě slůvka vyslovím už nebude cesty zpět. Vylezla jsem z auta a zazvonila. Čekala jsem, ale nikdo neotevřel, tak jsem se rozhodla jít dovnitř. Vešla jsem do obýváku a uviděla Damona a Britney. Zase. " Co taky děláš Eleno?" divil se Damon.
" Je tady Stefan?" ptala jsem se.
" Ne není." Oddechla jsem si, což Damona překvapilo.
" Chci s tebou mluvit." Řekla jsem nakonec.
" Se mnou?" divil se Damon. " S tebou...a o samotě." Damon se podíval na Britney a naznačil jí aby odešla. Britney se jen podivně zatvářila a odešla hlavními dveřmi.
" Tak?" usmál se šibalsky Damon a já zpanikařila.
" Já..." začala jsem koktat. " Tak co ty a Britney?" řekla jsem nakonec.
" Proč se na to ptáš?" bylo vidět, že si to Damon opravdu užívá.

" Chci....chci ti něco říct. Musím ti to říct. I když už je stejně pozdě." Damon najednou zpozorněl.
" Musíš to slyšet..." zavřela jsem oči a zase se nadechla. Pak jsem je s odhodláním otevřela.
" Damone....miluji tě." Řekla jsem. Damon přestal dýchat a já nejspíš taky. Podívala jsem se mu do očí a uviděla touhu a nadšení. Ale nakonec tam zůstala prázdnota.
" Problém je Eleno,....že já tebe ne." řekl to tak tvrdě, až jsem se málem rozbrečela.
" My dva se k tobě nehodíme. Nepatříme k sobě a ty to víš."
" Ale...." Nevěděla jsem co mám říct. Najednou Damon natáhl ruku a setřel mi slzy z tváře. Ani jsem nevěděla, že brečím. " Asi...asi bych už měla jít."
" Jo, to bys měla." Otočila jsem se ke dveřím a snažila jsem se jít co nejrychleji pryč. Sedla jsem si do auta a nastartovala. Už jsem přes ty slzy ani neviděla, ale déle jsem tu být už nechtěla. Když už jsem byla na cestě nemohla jsem na to přestat myslet. Říkal to tak, jako by mu na mě nikdy nezáleželo. Jako by to všechno byla jen nějaká hra. Ale to co se stalo přece nemůže jen tak popřít. Nebo může? Byla jsem myšlenkami úplně někde jinde. Pak mě ale z mého přemýšlení vytrhlo troubení auta. Byla jsem s toho tak zhroucená, že jsem si ani neuvědomila, že jede přímo proti mně. Na poslední chvíli jsem strhla volant, takže jsem se tomu autu vyhnula, ale už jsem nebyla na cestě. Auto se mnou smyklo tak, že jsem se řítila přímo do lesa. Nemohla jsem nic dělat, jen jsem vyděšeně zírala před sebe. Čím déle jsem jela, tím více nabíralo auto na rychlosti a nakonec se převrátilo na střechu. Byla jsem uprostřed lesa a vzhůru nohama. Než jsem se z pamatovala, auto začalo hořet. Zadívala jsem se na ten plamen a nic nedělala. Najednou mi to došlo. Musím se dostat z auta. Musím si odepnout pás. Rychle jsem chytila pás a snažila se ho odepnou, ale nešlo to. Zasekl se. Auto hořelo víc a víc a já už jsem si začínala připadat ztracená. Zkusila jsem to ještě jednou, naposled. Chytila jsem pás a podařilo se mi ho odepnout. Rychle jsem vylezla z auta a snažila jsem se běžet co nejdál. Když jsem se zastavila, všimla jsem si, že jsem zraněná. Měla jsem celou nohu od krve. Chytla jsem si na hlavu a ucítila další krev. Pak jsem se podívala na břicho a uviděla obrovský střep. Divila jsem se, že ještě dýchám. Pak se mi, ale najedou začala točit hlava. Pomalu se mi všechno rozmazávalo. Přála jsem si jen jedno. Slyšet Damonův hlas.
"Eleno?!" zavolal někdo vystrašeně. " Eleno!" Už jsem ten hlas začínala poznávat. Znělo to opravdu jako Damon. Najednou mě napadla jedna myšlenka. To už jsem v nebi? Nebo se spíš řítím do pekla?

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře