13.kapitola

14. prosinec 2011 | 01.52 |

 " Stefane? Chci ti něco říct." Začala jsem. A Stefan napjatě čekal.

" Jsem...jsem ráda, že už jsi tady." Řekla jsem a objala ho. Nemohla jsem mu to udělat. Prostě nemohla. Když jsem ho objímala, přivřenými dveřmi jsem udivila Damona. Už je to tady zase. Předtím jsem se kvůli tomu rozhodla pro Stefana, ale teď když jsem si konečně přiznala- a né jen sobě, že miluji Damona bylo to ještě horší. Nejsem Katherine. Nechci mít oba bratry, ale nevím kterého se vzdát. Nechala jsem se pohltit myšlenkami a doufala, že najdu správnou odpověď jak pro srdce tak pro rozum.
13. Kapitola
Když jsem přišla domů, uviděla jsem na stole lísteček. Nejdřív jsem si myslela, že je to od Jenny nebo Jerremyho, ale bylo to od Damona. Vzala jsem lístek do ruky a četla:
Eleno, nebudu čekat věčně. Dneska do půlnoci máš poslední možnost se rozhodnout. Potom už mě nikdy neuvidíš. Damon.
Bylo to hrozné. Nechtěla jsem nikomu ublížit a ať jsem se snažila rozhodnout sebevíc bylo to těžké. Se Stefanem poslední dobu moc nevycházíme. Často jsem si říkala, že je to kvůli Damonovi, ale hádali by jsme se i tak. Vždycky jsem si myslela, že miluji jedině Stefana a že s ním chci být navždy. Ale pak se objevil Damon a všechny myšlenky mi rozházel. Vůbec jsem v nich neměla jasno, až teďka nedávno se mi zase srovnali v hlavě, ale úplně jinak. A právě proto nechci aby Damon odešel. Tohle bych už nezvládla. " Eleno?" zavolala Caroline.
" Co tady děláš?" divila jsem se.
" Dneska bude přece ten maškarní ples. Nezapomněla si na to, že ne?" Podle mého výrazu Caroline usoudila, že zapomněla.
" Eleno! Jak si na to mohla zapomenout?!"
" Já...já nevím. Bylo toho na mě poslední dobou dost. A ani nevím jestli tam půjdu."
" Slíbila jsi mi to. A navíc tam půjde i Stefan....s Damonem." Při Damonově jméně jsem si vybavila ten lísteček. Asi tam přece jen budu muset jít.
" Ale i kdybych chtěla tak nemám žádné šaty."
" Něco ti vybereme." Řekla Caroline, nadšená z toho, že nakonec půjdu. Otočila jsem se a zamířila do pokoje s Caroline v patách.
**
Už byla pomalu tma a já jsem se chystala na ples. Caroline mi vybrala černé přiléhavé šaty, které jsem měla nad kolena. Když jsem se nasoukala do šatů a hledala boty, které by se k tomu hodily, přepadl mě pocit úzkosti. Stála jsem přede dveřmi a přemýšlela jestli mám vůbec jít. Nakonec jsem přesvědčila sama sebe a šla. Když jsem tam přišla, zastavila jsem se a rozhlížela se okolo. Hledala jsem Damona nebo Stefana, ale viděla jsem jen stoly s jídlem, květiny a spoustu lidí. Najednou se za mnou ozval hlas. " Zdravím Eleno." Otočila jsem se a uviděla Britney.

" Britney? Co tady děláš?" divila jsem se.
" Zvědavost. Slabost pro párty. A tak dále."
" Vážně?"
" Vlastně ani ne. Už mě nebaví jak si kolem prstu omotáváš oba bratry. Nejdřív Katherine a teď ty."
" Ty znáš Katherine?" vyděsila jsem se.
" Víc než si myslíš. Damon pořád mluví o tom jak jsi skvělá, milá a hodná, ale nepodobáš se Katherine jen vzhledem. Začíná to oba bratry a uvidíme co bude následovat dál." Při teď slovech se otočila a odešla pryč. Byla jsem v šoku. Nikdy jsem ji neměla ráda, ale jen kvůli Damonovi. Nikdy by mě nenapadlo, že je doopravdy zlá. Teda aspoň myslím.
" Tak tady jsi Eleno."
" Stefane." Divila jsem se. Vůbec jsem si nevšimla, že stojí přímo vedle mě.
" Vypadáš nádherně. Nechceš jít tančit?"
" Možná později. Teďka se půjdu podívat po Caroline."
" Dobře. Uvidíme se později."
Vůbec jsem semka neměla chodit. Nejdřív Britney. Teďka Stefan a každou chvíli určitě narazím na Damona. Potřebuji si aspoň na chvíli vyčistit hlavu. Vyběhla jsem ven a doufala, že tady mě nikdo hledat nebude. " Eleno?" Ale né už zase. Otočila jsem se a uviděla Damona. K mému údivu mi to nevadilo. Když jsem potkala Stefana byla jsem nervózní, ale teď jsem byla naprosto v klidu a dokonce i ráda. " Damone?" řekla jsem nadšeně.
" Už ses rozhodla?" Nevěděla jsem co na to říct, tak jsem se snažila změnit téma.
" Potkal si Britney?"
" Britney? Ne, proč?"
" Je tady. A mám takový pocit, že mi asi vyhrožovala."
" Proč by to dělala?" divil se Damon.
" Nevím." Odpověděla jsem. Damon se zarazil a podivně se zatvářil.
" Vím o co ti jde Eleno. Snažíš se změnit téma, abys mi nemusela odpovědět." Zatvářila jsem se provinile. " Mám čas do půlnoci vzpomínáš?" Damonův úsměv zmizel a s ním i Damon.
Po tom co jsem potkala Damona jsem se všem snažila vyhýbat a docela se mi to i dařilo.
" Eleno dlužíš mi tanec." Ozvalo se za mnou.
" Já vím." Vzdychla jsem. " Nemusíme tančit jestli nechceš."
" Já chci." Řekla jsem a šla doprostřed parketu. Tancovali jsme a ani jeden z nás nic neříkal.
" Co se děje Eleno?" začal Stefan.
" Proč myslíš, že se něco děje?"
" Protože vidím, že nejsi ve své kůži a vypadá to jako by ses mi vyhýbala."
" Nic mi není." Stefan se na mě podíval. " Vážně." Dodala jsem. Uprostřed věty jsem se zadívala na hodiny. Bylo za minutu dvanáct. Můj čas byl u konce a já jsem nevěděla co mám dělat a už vůbec né kde je Damon. Najednou jsem ho uviděla, jak davem mizí pryč. Když jsem viděla jak se ode mě vzdaluje bylo mi to najednou jasné. Nechci aby Damon odešel. Nechci aby mi zmizel ze života. Nechci. Povídala jsem se na Stefana a s omluvnýma očima ho pustila. Stefan se na mě nechápavě díval. Věnovala jsem mu ještě jeden pohled a rozběhla se za Damonem. Prodírala jsem se davem a doufala, že to stihnu. " Damone!" zavolala jsem. Damon se zastavil a udiveně se na mě podíval. Vrhla jsem se mu kolem krku a políbila ho. Nejprve něžně a pak tvrdě a hladově. Jeho rty se vpalovaly do mých. Tiskla jsem se k němu těsněji a těsněji a bylo mi úplně jedno, že se na mě spoustu lidí nevěřícně dívá. Dokonce mi bylo jedno i to, že se na mě nejspíš dívá i Stefan. V tu chvíli jsem vnímala jedině Damona a cítila se po dlouhé době naprosto šťastná.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře