15.kapitola

14. prosinec 2011 | 01.54 |

 Klekla jsem si k němu a začala jsem s ním třást. "Damone? Damone! No tak..." Ale nic. Pak mě napadlo, že vytáhnu ten kůl. Chytila jsem ho oběma rukama a zatáhla. Byl zaražený docela hluboko, takže mi to dalo dost zabrat, ale vytáhla jsem ho. "Damone?" zavolala jsem ještě jednou. Teď už prosebně. Najednou se Damon nadechl.

" Eleno?"
15. Kapitola
" Je to past!"
" Musím tě odsud dostat." Trvala jsem si na svém.
" Eleno..." řekl Damon. Teď už srozumitelně. "...je to past!"
" Past?" divila jsem se, když v tom jsem za sebou uslyšela kroky. Byli docela tiché, takže to musela být žena. Byla jsem vyděšená, ale i zvědavá. Vyděšená, protože málem zabila Damona a zvědavá, kdo to vlastně je. Otočila jsem se za sebe a nevěřila svým očím. Byla to Britney. " Eleno." řekla pohrdavě. " Tak jsi přišla." Když uviděla můj nechápavý výraz, rozesmála se. " Přece sis nemyslela, že ti to projde."
" Projde? Ale co?" divila jsem se.
" Víš, spletla jsem se. Ty nejsi jako Katherine. Jsi ještě horší."
" Katherine?" divil se Damon. Co to má znamenat?! Proč se sakra dozvídám všechno jako poslední?!"
" Damone, Damone, Damone." Vzdychla Britney. " Měl by sis dobře rozmyslet jestli jí chceš ublížit."
" Ublížit?! Jestli se Eleny jen dotkneš, tenhle kolík..." řekl výhružně Damon a ukázal k zemi. "...budeš mít v srdci ty."
" Nebojím se tě Damone. Ale ty by si měl. Jsem o hodně starší. Jsem starší než Katherine. Dokážu ovlivnit i tebe, nebo Stefana." Řekla a zase se usmála.
" Lžeš."
" Vážně?" řekla a ukázala na dveře. Oba jsme se tím směrem podívali a uviděli jsme Stefana. Měla jsem radost, že je tady. Že už jsou dva a Britney nemá šanci, ale ve Stefanově výrazu bylo něco nelidského. Takhle se nikdy nedíval. Ani když byl naštvaný-na což měl teď rozhodně právo. Ale stejně mi na něm něco nesedělo. Britney přiskočila ke Stefanovi a něco mu řekla. Neslyšela jsem sice co, ale podle reakce Damona to nic dobrého nebylo.
" Máme problém." Řekl Damon.
" Větší než teď?" divila jsem se.
" Stefan nás jde zabít."
" Stefan?!"
" Ovlivnila ho."
" Ale ty jsi silnější než Stefan."
" Než Stefan jo, ale než Stefan a Britney rozhodně ne." Nevěděla jsem, co mám dělat. Buď Stefan zabije Damona, nebo Damon Stefana. Bylo to hrozné. Ale pokud zabije nejdřív mě, tak už mi bude jedno jak to dopadne...Takhle nesmíš uvažovat! Musíš něco vymyslet! Říkala jsem sama sobě. Stefan se k nám pořád přibližoval a Damon mi dělal něco jako štít.

Oba dva pomalu přistupovali k sobě a nakonec se do sebe pustili. Damon byl sice silnější, ale ještě se pořád uzdravoval. Takže to bylo vyrovnané. Cítila jsem se hrozně. Za všechno můžu já. Kdybych si nevybrala Damona, Britney by se nerozčílila a oba by byli v bezpečí. Ale na druhou stranu to takhle dopadnout muselo. Dřív nebo později bych stejně přišla na to, že miluji Damona. Přestala jsem nad tím vším uvažovat a něco mě napadlo. " Bonnie." Řekla jsem potichu sama pro sebe. To je ono. Bonnie nám už jednou pomohla a dokázala by to znovu. Nahmatala jsem mobil a přitom nespouštěla oči s boje na život a na smrt. Našla jsem její číslo a začala volat. Nikdo to nebral. Říkala jsem si, že už určitě spí a skoro to vzdala, ale nakonec to vzala.

" Eleno?" řekla ospale Bonnie.
" Musíš mi pomoct. Jsme v tom starém domě a Stefan s Damonem...."
Už jsem to nedořekla, protože mi někdo vytrhl mobil z ruky. Byla to Britney. Hodila mobil za sebe, chytla mě pod krkem a zdvihla mě tak, že jsem se nohama nemohla dotknout země. Lapala jsem po dechu a snažila se jí vykroutit. Ale bylo to k ničemu.
Damon se na mě podíval a i když se mu vtom Stefan snažil zabránit, byl okamžitě u mě. Snažil se ode mě Britney odstrčit, ale ani mu se to nedařilo. Britney se na něj podívala a
řekla: " Můžeš to všechno zastavit. Moc dobře víš jak." Damon se rozčíleně podíval na Britney a pak ustaraně na mě.
" Máš pravdu." Řekl a jak já tak i Britney se zarazila.
" Proč by mě měla zajímat? Vždyť je to jen člověk. Nic víc." Řekl to tak pohrdavě, že jsem si myslela, že to myslí vážně.
" V tom případě..." řekla, pustila mě a pokynula Stefanovi, aby odešel. Pak ho chytla za ruku a táhla ho pryč, jako bych tam vůbec nebyla. Když chytla za kliku, najednou spadla k zemi a začala se dusit. Netrvalo to dlouho a už nedýchala vůbec. Damon se chytil příležitosti a vrazil jí kůl přímo do srdce.
" No konečně." Řekl.
" Taky jsem nemusela přijít vůbec." Řekla sarkasticky Bonnie, která se objevila ve dveřích. Nejdřív jsem na ně jen koukala a až po pár minutách se teprve rozběhla k nim. Objala jsem Damona a pak i Bonnie. " Už musím jít." Řekla.
" Jít?" divila jsem se. " Kam?"
" Pomoct Stefanovi." Řekla a zmizela.
**
Otevřela jsem dveře domu a vešla. " Půjdeš dovnitř?" ptala jsem se Damona.
" Ne, už budu muset jít."
" Jít? Kam? Taky pomoct Stefanovi?" Damon se zamračil.
" Já vím, že se mnou nemluvíš."
" Eleno..."
" Co se děje Damone?" skočila jsem mu do věty.
" Co se děje?! Dneska tě málem zabili. Kvůli mě. A není to poprvé."
" Ale pořád žiju." " Než se tě zase někdo pokusí zabít." Řekl sarkasticky. Najednou jsem se zastavila.
" Co to znamená?" " Eleno bude ti líp beze mě."
" Ale..." začala jsem protestovat, ale Damon se otočil a šel k autu. Už jednou jsem podobnou situaci zažila, ale tentokrát mu nedovolím jen tak zmizet. Zhluboka jsme se nadechla a šla za ním.
" Je mi jedno jestli tobě připadá, že by mi bylo líp bez tebe. Tohle bych si měla rozhodnout sama. Takže mi neříkej, že to děláš kvůli mně. Víš čím vším jsem si už prošla?! Už tě nechci ztratit znovu. To by bylo mnohem horší než se nechat zabít. A navíc..." řekla jsem. " ...existuje způsob jak tomu zabránit." Když jsem to dořekla, Damon se na mě podíval. Vím, že jsem mu právě navrhla proměnit mě v upíra, ale takový výraz jsem nečekala.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře