18.kapitola

14. prosinec 2011 | 01.56 |

 " Katherine!" řekl pohrdavě. Chytil mě za krk a silně mě přitiskl ke zdi. Byla jsem v šoku, nevěděla co dělat a už vůbec ne proč na mě Damon útočí, nebo co tu vůbec dělám já. Damon chvíli pozoroval můj vyděšený výraz a krev kterou jsem měla úplně všude. Pak se zarazil a pustil mě.

" Eleno?"
18. Kapitola
.
" Damone?" Když jsem se na něj povídala vyděsila jsem se ještě víc. To, jak se na mě díval. Nešťastně, zklamaně a zároveň jako na nepřítele. Byl také v šoku, ale v každém případě připravený zaútočit. Šel z něj strach. Takhle jsem Damona neznala.
" Co..." Nevím co měl v plánu mi říct, ale něčí kroky mu v tom zabránili. Damon se na moment otočil ke dveřím a oběma nám bylo jasné, že je to Stefan. V tom malém momentě jsem viděla naději. Naději, že můžu zmizet, aniž by mě Damon zastavil. Nechtěla jsem vědět, co by mi řekl a už vůbec né, aby mě takhle viděl i Stefan. Když se Damon otočil zpátky, už jsem tam nebyla. Domů jsem jít nemohla. Pokud mě půjde hledat, tak určitě tam a navíc, netuším co bych udělala Jenně a Jeremimu. Pomyšlení, že bych je mohla zabít bylo příšerné. Ke Caroline jsem taky nemohla a Bonnie, Bonnie by mě určitě nenáviděla. Stačí, že mě nejspíš nenávidí Damon.
Zastavila jsem se uprostřed lesa a najednou mě něco napadlo. Vzpomněla jsem si na tu jeskyni, kde jsem byla s Damonem.
" Tam mě určitě nikdo hledat nebude." Špitla jsem si sama pro sebe a rozběhla se směrem k jeskyni. Zvláštní bylo, že jsem si pamatovala kde je. Po pár vteřinách jsem se objevila přímo před ní.- Pořád jsem si na tu rychlost nemohla zvyknout.- Rozhlédla jsem se okolo a vešla dovnitř. Tam jsem si sedla na zem, zavřela oči a nechala své myšlenky volně plynout.
Od té "nehody" jsem byla dost zmatená. Všechny priority se mi rozházeli, jediné co zůstalo na svém místě bylo to, že jsem Damona stále milovala. Při jeho jméně se mi vybavili i věci, které jsem si nepamatovala. Vůbec jsem netušila, že se mi stali.
Bylo to ještě v době, co jsem Damona nesnášela, ale podle toho co mám teď v hlavě, to tak asi nebylo. Stála jsem přede dveřmi a čekala. Čekala jsem na Damona. Když konečně přišel byl rozrušený. Říkal mi, že mě miluje a právě to je špatně. Že teď, teď bude těžší mě chránit. " Až mě budeš zase nenávidět, bude vše jednoduší." Nejdřív jsem netušila co to znamená, ale pak mi to došlo. Otevřela jsem oči a vydechla. Stále mi v hlavě zněla Damonova věta: " Až mě budeš zase nenávidět, bude vše jednoduší."
" Milovala jsem ho už dřív, ale vymazal mi paměť." Řekla jsem nahlas. To proto nechtěl, abych se stala upírem. Nechtěl, abych to věděla. Na jednu stranu jsem byla šťastná, ale na druhou ještě víc zmatená. Šťastná, protože se mi ulevilo, že nechtěl abych byla upír jen kvůli vzpomínkám. Né proto, že by mě nemiloval. A zmatená proto, že jsem si vůbec nedokázala představit, že už jsem Damona milovala někdy dřív.

A určitě to Stefan musel vědět. Takže jsem ho ranila dvakrát. Jsem vážně sobec. Nechtěla jsem už na nic myslet, tak jsem se rozhodla, že se pokusím usnout. Už zase jsem měla hlad, ale ven sem jít nechtěla. Co kdyby mě náhodou hledal tady. Tak jsem znovu zavřela oči a nakonec usnula.

Když jsem se probudila, bylo už ráno. Sedla jsem si a nevěřila svým očím. Vedle mě byl Damon. Zřejmě jsem ho podcenila.
" Co tady děláš?!" Divila jsem se.
" Celou noc jsem tě hledal. Ani nevíš jak jsem se o tebe bál."
" Bál? Seš si tím jistý? Protože tě to tak nepřipadalo."
" A co sis myslela? Že hned jak tě uvidím celou od krve ti půjdu pogratulovat?!"
" To zrovna né." Řekla jsem o trochu tiším hlasem.
" Eleno." řekl Damon, naklonil se ke mně a jednou rukou mě pohladil po tváři.
"...Víš, že tě miluji."
" Vážně?" řekla jsem a usmála se.
" Já tebe taky." Když jsem to dořekla můj úsměv potemněl.
" Co se děje?"
" Bojím se."
" Čeho?"
Co se mnou teď bude?!"
" Budeme spolu navždy, šťastně zabíjet lidi a pít jejich krev." Řekl Damon a usmál se jeho typickým úsměvem. Podívala jsme se na něj a sarkasticky se usmála.
" Bez toho zabíjení a pití krve to zní jako skvělý plán."
" Je to skvělý plán." Po chvíli se ke mně Damon naklonil ještě blíž a políbil mě. Nejprve něžně, pak tvrdě a hladově. Jeho polibek mě úplně pohlcoval. Jeho ruce mi klouzaly po těle. V rukou sevřel látku halenky a začal ji tahat nahoru. Zvedal ruce výš a výš, až mi ji přetáhl přes hlavu a odhodil ji na zem. Byla jsem jako v nebi. Takový život se mi bude líbit. Pomyslela jsem si a vychutnávala si Damona každou buňkou svého těla.

..::THE END::..

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře