3.kapitola

16. prosinec 2011 | 14.11 |
› 

 Když jsem dorazila do kuchyně na snídani,ostatní z rodiny

utichli.Šla jsem rovnou ke kávovaru.Matka se ke mně při-
hnala, popadla mě za ruce a otočila k sobě.
 ,,Holčičko,tobě to sluší,´´ vydechla a políbila mě na obě tváře.
   ,,Je to jenom sukně, mami.´´Vytrhla jsem se jí.,,Klídek.´´
    Popadla jsem ze skříňky hrnek a nalila si kafe.Na poslední chvíli jsem si odhrnula dlouhé vlasy,aby se blond pramínky
nenamočily v tmavé tekutině.
    Ansel po mně hodil müsli tyčinku a snažil se nešklebit.
   Zrádče,naznačila jsem mu ,když jsem se posadila.Teprve
po dvou soustech jsem si uvědomila ,že na mě otec zírá.
   ,,Co je?´´zeptala jsem se s pusou plnou sójových proteinů.
   Zakašlal a zalétl očima k matce,potom se podíval na mě.
   ,,Jsi vážně pěkná.´´
   ,,Pěkná?´´Hlas mi povyskočil o několik oktáv,ruce se mi roztřásly.
   Ansel se začal dusit a natáhl se pro sklenici s pomerančo-vým džusem.
   Otec zvedl noviny,aby mu nebylo vidět do tváře, matka     mě pohladila po ruce.Střelila jsem po ní pohledem a pono-
řila se do kofeinového oparu.
Snídaně probíhala v nepříjemném tichu.Otec si četl a snažil se nedívat na mě ani na matku.Matka na mě vrhala povzbudivé pohledy,které jsem chladně odrážela.Ansel si nás přestal všímat a spokojeně přežvykoval.Hodila jsem do sebe zbytek kávy.
   ,,Tak jdem,Ane.´´
   Vyskočil ze židle a cestou do garáže si vzal bundu..
   ,,To zvládneš,Cal,´´zavolal za mnou otec,když jsem šla za mladším bratrem ke dveřím.
   Neodpověděla jsem.Většinou jsem se do školy těšila.
Dnes jsem se tam děsila jít.
   ,,Stephene,´´okřikla ho matka,než jsem vyšla ven a zabouchla za sebou.
   ,,Můžu řídit?´´´zeptal se Ansel s nadějí.
   ,,Ne,´´prohlásila jsem a nasedla do jeepu.
   Ansel se zachytil palubní desky,když jsem se za hlasitého kvílení pneumatik vyřítila z příjezdové cesty.Dovnitř pronikl pach spálené gumy.Když jsem předjela třetí auto,střelil po mně pohledem a rychle se připoutal.
   ,,Jen proto,že máš dneska punčocháče, mě ještě nemusíš zabít.´´
   ,,Nemám punčocháče,´´ucedila jsem a prohnala se kolem dalšího auta.
   Ansel povytáhl obočí. ,, Ne? A není to neslušný nebo tak něco?´´
   Zašklebil se,ale schlípl,když jsem ho zpražila vražedným pohledem.Než jsme dojeli ke škole,byl bílý jako křída.
   ,,Myslím,že domů pojedu s Masonem,´´řekl a práskl za sebou dveřmi.
   Když jsem si všimla,že svírám volant,až mi zbělely klouby,zhluboka jsem se nadechla.
   Je to jenom oblečení, Cal. Matka po tobě přece nechce plastiku prsou.
Otřásla jsem se a doufala,že nic takového Naomi ani nenapadlo.
   Bryn mě dohonila,když jsem byla v půli cesty přes parkoviště.Vykulila oči.
   ,,Co se stalo?´´
   ,,Elegance,´´zabručela jsem a šla dál.
   ,,Co?´´Bronzové kadeře se jí natřásaly,jak se snažila srovnat se mnou krok.
   ,,Vůdkyně smečky musí očividně dělat i jiný věci,než jen odrážet Hledače,´´ušklíbla jsem se. ,,Aspoň podle Lumine a mojí matky.´´
   ,,Takže se tě Naomi znovu snaží předělat?´´zeptala se.
,,A v čem je to tentokrát jiný?´´
   ,,Tentokrát to myslí vážně.´´Upravila jsem si pas sukně a litovala,že nemám džíny. ,,A Lumine taky.´´
   ,,Tak to bys asi měla spolupracovat,´´ pokrčila rameny,když jsme míjely srubům podobné internátní domy,odkud klopýtali rozespalí studenti.
   ,,Díky za podporu.´´Nějak se mi nedaří odhalit,jak přesně se má ta sukně nosit,ale nakonec jsem vzdala pokusy urovnat ji.
   Vešly jsme mlčky do budovy a daly se halou k dlouhé řadě šatních skříněk. Pach školy,který mě vítal každý den,se změnil.Ostrý odér kovových skříněk,štiplavý zápach leštidla na podlahu a svěží vůně stropních trámů,to všechno bylo povědomé,scházel však strach,který se obvykle linul z kůže lidí.Místo toho páchli zvědavostí,překvapením,zvláštní reakce lidí z pohraničí,kteří byli od místních Strážců a Ochránců pečlivě oddělováni.Společně jsme se jen učili. To, jak na mě
všichni zírali, když jsme procházeli davem studentů, mě dost zneklidňovalo.
   ,,Civí na mě všichni?´´ Snažila jsem se nedat znát nervozitu.
   ,,Jo, skoro všichni. ´´
   ,,Panebože,´´zaúpěla jsem a sevřela tašku.
   ,, Vypadáš sexy,´´  nadhodila vesel.
   ,,Takové věci už mi nikdy neříkej!´´Proč mi tohle matka dělá?
Připadala jsem si jako zbloudilá karnevalová maska.
   ,,Promiň, ´´ řekla Bryn a začala si pohrávat s barevnými přívěsky na svém náramku.
   Vytáhla jsem učebnice, které budu potřebovat na první a druhou hodinu. Hluk v chodbě se ztlumil do zvědavého šepotu, Bryn se najednou napřímila.
   Věděla jsem, co to znamená. Je tady. Hodila jsem si tašku na rameno a zabouchla skříňku. Rozčilovalo mě, jak mi buší srdce, když jsem se rozhlížela po Renieru Larocheovi.
   Zástup studentů se rozestoupil před vůdcem Baneů a jeho věrnými. Ren,doprovázený Sabine, Nevillem, Cosettou a Daxem, jako by pluli chodbou k nám. Pohyboval se, jako by mu škola patřila. Oči mu těkaly ze strany na stranu – vždycky vlkem, vždycky šelmou.
   Vsadím se, že jeho k žádným změnám nikdo nenutí.
  Když mě uviděl, pousmál se. Zůstala jsem nehybně stát
a čelila jeho vyzývavému pohledu. Bryn přistoupila blíž. Cítila jsem na rameni její dech.
   Všichni na chodbě znehybněli. Zírali na nás, šeptali si.
   Zachytila jsem napravo nějaký pohyb. Z davu se vynořili Mason, Ansel a Fey a postavili se vedle Bryn. Trochu jsem se napřímila. Nejsi tu jediný vůdce,víš to?
   Ren přimhouřil oči a prohlížel si vlky ze smečky Nightshaeů za mnou. Beneové, zhouba, Nightshadeové, noční stín. Najednou se zasmál. ,,Nechceš odvolat svoje vojáky,Cal?´´
Zalétla jsem pohledem k Baneům, kteří stáli kolem svého vůdce jako čestná hlídka. ,,Děláš, jako bys tu byl sám.´´ Opřela jsem se skříňku. Znovu se zasmál, ale tentokrát to trochu připomínalo zavrčení. Podíval se na Sabine.
   ,,Zmizte. Chci si s Callou promluvit o samotě.´´
   Černovláska ztuhla, pak se však otočila na patě a vmísilas mezi ostatní studenty. Zbylí tři vlci ji následovali, ačkoli
Dax se ještě naposledy ohlédl po svém vůdci.
   Ren povytáhl obočí.Kývla jsem.
   ,, Bryn, sejdeme se ve třídě. ´´
   Koutkem oka jsem zahlédla, jak jí Mason a Fey ještě něco pošeptali, než odešli. Čekala jsem, Ren však mlčky upíral oči za mé rameno. Otočila jsem se a zjistila, že Ansel tam ještě pořád stojí. ,, Ty taky. Běž.´´
   Bratr sklopil hlavu a vyrazil za ostatními.
   Ren se zasmál. ,, Hlídá tě jako oko v hlavě, co? ´´
   ,, To je naše věc.´´ Založila jsem si ruce na prsou. ,, Co o bylo za představení , Rene? Sleduje nás půlka školy.´´
   Pokrčil ramen. ,, Sledujou nás přece pořád. Bojí se nás.
Tak je to správný. ´´ Semkla jsem rty. ,, Dneska vypadáš
 jinak, ´´ poznamenal a pomalu po mě klouzal pohledem.
   Zatraceně, mami ! Neochotně jsem kývla a sklopila oči. Ren mě vzal za bradu. Když jsem se na něj podívala, nasadil okouzlující úsměv. Ucukla jsem. Tiše zavrčel. ,,Jen klid, děvče.´´  ,,Nezáleží na tom, jak vypadám.´´ Přitiskla jsem se ke skříňce. ,, Nehraj si se mnou, víš kdo jsem. ´´
   ,, Jasně. Proto se mi taky líbíš.´´ Zaťala jsem zuby a bojovala s tím horkým napětím, které ve mně vyvolával.
   ,, Jsem vůči tobě imunní, ´´ zalhala jsem. ,,  Takže si to odpusť, Bane. Co chceš? ´´ Zasmál se. ,,No tak, Cal. Myslel jsem, že jsme kamarádi. ´´ ,, Jsme kamarádi, ´´zdůraznila jsem.
,,Až do 31. Října. Pak se to změní. Takové jsou pravidla. To ty se dneska chováš jako jelen v říji. Prostě vybal co mi chceš.´´
   Zatajila jsem dech, napadlo mě, že jsem to možná přehnala. Nepřišla ale žádná vzteklá odpověď, dokonce se zdálo, že na chvíli zjihl.
   ,, Strážci po nás tvrdě jdou, ´´ řekl. ,, Už mě unavuje nechat
Se dvacet čtyři hodin denně kontrolovat. Takže jsem si říkal, jestli bys neměla zájem něco podniknout.
   Čekala jsem, že je to vtip. Nebyl.
   ,,A ... a co jako? ´´ vykoktala jsem.
   Přistoupil váhavě blíž.
   ,,Co jim teď dělá největší starosti, proč tak vyvádějí?´´
řekl téměř neslyšně a nahnul se ke mně. Najednou mi připadalo obtížné dýchat.
   Mám to pod kontrolou. Mám to pod kontrolou.
   ,, Náš svatební obřad. Nová smečka, ´´ odpověděla jsem. Byl tak blízko, že jsem rozeznala stříbrné zrnka v jeho tmavých očích. Kývl.
   ,, A na kom závisí její úspěch nebo propadák?´´
   Srdce mi bušilo jako splašené. ,, Na nás. ´´
   ,,Přesně tak.´´ Napřímil se a já se mohla konečně zase normálně nadechnout. ,, Takže navrhuju něco s tím udělat. ´´
   ,, Co konkrétně? ´´ Neušlo mi, jak je napjatý. Je nervózní.
Co to jen může být, co dokáže Rena znervóznit?
   ,, Konkrétně trávit víc času společně. Postarat se, aby loajalita smečky patřila nám, ne starším, ´´ vysvětloval.         
,, Zkusit naše přátele přesvědčit, aby se přestali nenávidět. To by mohlo Strážce uklidnit, třeba by si pak dali trochu pohov.´´
   Kousla jsem se do rtu a přemýšlela o tom. ,, Chceš se začít připravovat na sloučení smeček?´´
   Kývl. ,, Pěkně v klidu. Všichni si pak snáz zvyknou, než když to přijde na ráz. Co takhle si nikam vyrazit? ´´
   ,, Vyrazit si? Společně? ´´Bylo mi do smíchu.
   ,, Mohlo by to pomoct. ´´
   Smích mě rychle přešel, když jsem pochopila, že to myslí naprosto vážně. Jasně,pokud si nepůjdou po krku.
   ,, Je to dost riskantní, ´´ upozornila jsem ho.
   ,, Chceš  tím snad říct, že svoje Nightshadey nedokážeš ohlídat?´´
   ,,Samozřejmě že dokážu.´´ Zamračila jsem se. ,, Když jim řeknu, postaví se do pozoru. ´´
   ,, V tom případě to nebude problém, co ty na to?´´
   Vzdychla jsem. ,,Strážci si tě taky podali? ´´
   Ren se odvrátil. ,, Efron měl námitky proti mým... zvyklostem. Že bys mohla být nespokojená nebo si dělat starosti, jestli ti budu věrnej.´´ Poslední slovo vypliv jako kus štěrku.
   Rozesmála jsem se. Chvíli se tvářil podrážděně.
   ,, Dobře ti tak, Romeo, ´´ píchla jsem ho prstem do prsou a naznačila zmáčknutí spouště. ,, Kdybys nebyl Emilův syn, tvoje kůže už by visela někde nad krbem u otce jedný z těch nešťastnic.´´
   Lascivně se usmál. ,, Na tom něco bude. ´´ Opřel se rukou o skříňku hned nad mým ramenem. ,,Efron, k nám poslední měsíc chodí každý týden.´´ Dál se usmíval, ale oči měl dost ustarané.
    To mě vyděsilo. Chytila jsem ho za košili a přitáhla si ho blíž. ,, Každý týden?´´zašeptala jsem.
   Kývl a zajel si rukou do tmavých vlasů. ,, Nepřekvapilo by mě, kdyby se chystal sloučení překazit. ´´
   Usmála jsem se, ale dech mi vázl v hrdle, když se ke mně znovu sehnul. Jeho rty se dotkly mého ucha. Odtáhla jsem se.
Strážci brali tu záležitost s neposkvrněností vážně, i když on ne.
   ,,Podle mě se bojí, že další generace padne trochu dál od stromu.´´ Ale já tě u oltáře samotnou rozhodně nenechám, Cal. ´´
   Vrazila jsem mu jednu do břicha a okamžitě toho zalitovala.Ren měl svaly tvrdé jako kámen. Zatřásla jsem bolavou rukou.
   Popadl mě za zápěstí. Pořád s úsměvem. ,, Pěknej hák.´´
   ,, Díky za uznání.´´ Pokusila jsem se mu vyškubnout, ale držel mě pevně. ,, Tak co ty na to?´´
   ,, Myslíš na to, že bychom měli trávit víc času společně?´´
Nedokázala jsem se mu podívat do očí. Byl moc blízko. Cítila jsem žár jeho těla a i mně začínalo být horko.
   ,,Přesně tak.´´ Stál těsně u mě. Voněl kůží a santalovým dřevem.
   ,, Mohlo by to fungovat, ´´ řekla jsem s pocitem, že se vzápětí rozteču. ,, Rozmyslím si to.´´
   ,,Dobře. ´´ Odtáhl se a pustil mě. ,, Zatím se měj, Cal. ´´
   Vzápětí se smíchem zmizel mezi studenty.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře