Poradenské služby a jejich využívání

21. duben 2012 | 20.06 |

www.vychova-vzdelavani.cz/karierove-poradenstvi/



Poradenské služby a jejich využívání (kariérové poradenství)

Podstata kariérového poradenství

Kariérové poradenství představuje institucionalizovaný systém poradenských služeb, jejichž cílem je pomáhat jednotlivcům při rozhodování o profesní a vzdělávací orientaci v kterékoliv fázi jejich života. Jsou to mj. aktivity realizované ve školách, které mají pomoci žákům a studentům ujasnit si vlastní kariérní cíle a porozumět světu práce. Pod kariérové poradenství zahrnujeme i individuální nebo skupinové poradenství zaměřené na volbu vzdělávací a profesní dráhy, volbu prvního zaměstnání, změnu zaměstnání a návrat do pracovního procesu. Tento komplex představuje služby jak pro jedince, kteří ještě nevstoupili na trh práce, tak pro uchazeče o zaměstnání, kteří si zaměstnání právě hledají, stejně jako pro ty, kteří jsou právě zaměstnáni.

V angloamerické oblasti jsou pro kariérové poradenství používány dva pojmy, ve kterých se koncentrují a vyjadřují problémy, úlohy, formy a cíle poradenské práce v oblasti volby povolání. Vhodně ilustrují diferencovanost kariérových poradenských služeb. 
Vocational guidance je specifickou formou poradenského vedení, výchovy k volbě povolání a vedení v povolání, při jeho volbě, adaptaci na povolání, změně a reorientaci. Jde spíše o pomoc, orientaci při komplexním vývoji vztahů jedince ke světu práce, zaměstnání a povolání před vlastním aktivním vstupem do něj i po něm. 
Pod pojmem vocational counselling je třeba rozumět poradenství více osobní a osobnostně akcentované. Svoji pomoc zaměřuje zejména na jedince, kteří z nějakých příčin nejsou připraveni nebo zralí vytýčit si životní plány, uvažovat, rozhodovat a volit mezi nimi. Vocational counselling nastupuje tam, kde nepostačuje běžné vedení (vocational guidance), kde si jedinec neumí sám uspokojivě a efektivně vyřešit svoje životní plány a úlohy v povolání, neumí se rozhodnout pro určitý adekvátní směr (Koščo, 1971, s. 87–88).

Poradenství zaměřené na pomoc při volbě povolání má v naší republice kořeny v padesátých letech 20. století v resortu školství, kde se rozvíjelo především v rámci výchovného poradenství. Činnost instituce výchovného poradenství byla 25 let upravena vyhláškou č. 130/1980 Sb., o výchovném poradenství, která byla za celou dobu platnosti novelizována pouze jedenkrát. 
V roce 2005 byla nahrazena
vyhláškou č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních. Ve smyslu této vyhlášky vyvíjejí školská poradenská zařízení a školy činnost diagnostickou, intervenční, informační a metodickou a poskytují bezplatné poradenské služby. K plnění svých úkolů užívají pedagogických a psychologických metod a postupů.

Pojem kariérové poradenství se začal v našem školském systému používat poměrně nedávno, přičemž není legislativně ukotven (školský zákon ani vyhláška o poskytování poradenských služeb ve školách tento pojem nezná). Kariérové poradenství v sobě zahrnuje širokou škálu informačních, poradenských, diagnostických, motivačních i vzdělávacích činností, které sledují společný cíl: pomoc jedinci při rozhodování o další vzdělávací a profesní dráze. Hlavními složkami kariérového poradenství podle Klímové (1987, s. 160–161) jsou:

  1. Postupné a soustavné poskytování informací žákům, přiměřených jejich vývojové úrovni, i potřebných informací rodičům o hlavních typech a druzích středních škol a jejich společenském poslání, o možnostech a požadavcích studia na nich, o soustavě studijních a učebních oborů, které lze na středních školách studovat, o povoláních, pro která tyto studijní a učební obory své absolventy připravují, o potřebě pracovníků pro tato povolání, obsahu činnosti a nárocích, které tato povolání kladou na pracovníky, o možných způsobech dalšího studia a zvyšování kvalifikace, o systému odměňování, sociálního zabezpečení atd.
  2. Soustavné komplexní sledování a hodnocení vývoje žáků i podmínek, za nichž tento vývoj probíhá, po celou dobu jejich docházky do školy, postupné rozvíjení jejich vlastního sebepoznávání a sebehodnocení.
  3. Včasné vytváření podmínek pro rozvíjení vlastností významných pro jejich další studijní a profesionální vývoj.
  4. Systematická poradenská a konzultační pomoc při postupném vytváření a ujasňování osobních představ o dalším studiu a budoucím povolání, při konfrontaci těchto představ s potřebami společnosti, při posuzování a hodnocení vlastních předpokladů pro další studium a přípravu na povolání a dále konzultační pomoc v průběhu bezprostředního rozhodování žáků o volbě dalšího studia na konci docházky do základní školy.

Pomoc může mít několik rozměrů. Od poskytnutí samoobslužných informačních materiálů či testů žákovi až po celkovou diagnostiku a podrobnou analýzu osobnosti. Dynamicky rozvíjejícím se prvkem poradenství je využívání internetových informací, včetně informací o příležitostech vzdělávání a zaměstnání v EU.
Jedním ze soudobých trendů je komplexní pojetí poradenské péče, zahrnující nejen podávání rad a informací, ale i vybavování klienta kompetencemi k tomu, aby se na základě kvalitních a adekvátních informací dokázal rozhodovat sám. Koščo (1971, s. 49) říká, že kariérové poradenství usiluje o dosažení svých cílů především aktivizováním vlastních zdrojů osobnosti, které jsou důležité při rozhodování, volbě a výkonu povolání.
Přínos kariérového poradenství lze vidět ve skutečnosti, že významně redukuje zbytečné ztráty vznikající chybným rozhodováním jedinců o volbě vzdělání a profesní přípravy vyvolané nedostatečnými nebo zmatenými informacemi či nedostatečným sebepoznáním.

Systém kariérového poradenství

Služby kariérového poradenství poskytuje v ČR celá řada subjektů. Nejvíce jich pracuje v resortuMinisterstva školství, mládeže a tělovýchovy (školský poradenský systém) a v resortuMinisterstva práce a sociálních věcí (poradenský systém v resortu práce a sociálních věcí). Do jisté míry používají oba stejné metody a techniky práce, rozdíly jsou spíše v míře konkrétnosti a zaměření.
Školský poradenský systém je orientován na poradenství žákům, studentům a rodičům při úvahách o změně či volbě dalšího vzdělávání i při profesní orientaci a na přípravu ke vstupu na trh práce. Atributem školského poradenského systému je široká dostupnost a schopnost oslovit a uspokojit co největší část cílové populace. 
V působnosti resortu školství poskytují kariérové poradenství pedagogicko-psychologické poradny, speciálně pedagogická centra a jednotliví pracovníci působících přímo na školách. Na školním poradenství se zde podílejí výchovný poradce, školní metodik prevence, případě školní psycholog a školní speciální pedagog. Dále na něm spolupracují třídní učitelé a učitelé jednotlivých vyučovacích předmětů (především výchovného charakteru) a vedení školy. Podoba kariérového poradenství se na jednotlivých školách liší. Ne na všech pracuje školní psycholog či školní speciální pedagog.
Poradenský systém v resortu práce a sociálních věcí se podle Freibergové (2005b, s. 1) soustřeďuje zejména na řešení otázek souvisejících s optimální volbou povolání a s přípravou na něj, s problematikou změny povolání, změny kvalifikace a s celou řadou problémů a otázek souvisejících se ztrátou a znovuzískáním zaměstnání. 
Tento systém představuje významný nástroj státní politiky zaměstnanosti se snahou o dosažení rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou po pracovních silách, produktivní využití zdrojů pracovních sil a zabezpečení práva občanů na zaměstnání. Základní právní normu stanovující postupy k dosažení těchto cílů představuje 
zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti.
V resortu práce a sociálních věcí poskytují kariérové poradenství primárně Informační a poradenská střediska při úřadech práce
Oba systémy jsou doplněny poradenskými službami, které poskytují zaměstnavatelé, zaměstnavatelské svazy a které spadají do působnosti resortu Ministerstva průmyslu a obchodu.

Provázanost jednotlivých úrovní poradenských služeb při volbě povolání
(Úlovcová a Strádal, 2002, s. 4)

Kariérové poradenství na základních školách

Služby poskytované přímo na školách představují základní úroveň kariérového poradenství. Za poskytování poradenských služeb na škole je zodpovědný ředitel školy. Poradenství je zde zajišťováno zpravidla výchovným poradcem a školním metodikem prevence, kteří spolupracují s třídními učiteli, učiteli výchov, případně s dalšími pedagogickými pracovníky. Poskytování kariérových poradenských služeb může být v rozšířené podobě zajišťováno i školním psychologem nebo školním speciálním pedagogem. Je na rozhodnutí ředitele, zda charakter potřeb žáků dané školy vyžaduje spíše školního psychologa či speciálního pedagoga. Na velkých škol mohou paralelně působit oba dva.

Výchovný poradce

Funkce výchovného poradce je zřizována na všech základních a středních školách. Obvykle ji vykonává kvalifikovaný, zkušený, osobnostně a sociálně zralý pedagog. Jeho hlavním úkolem jepodpora žáků a rodičů při řešení výukových a výchovných problémů a při volbě dalšího studia a povolání.
Výchovný poradce se ve vztahu k volbě povolání věnuje především informační činnosti týkající se výběru dalšího studia nebo jiné formy přípravy na povolání žáků, poskytuje informace o jednotlivých typech škol, požadavcích a předpokladech přijetí. Provádí administrativní činnosti s tím související, sběr přihlášek ke studiu, exkurze, odborné přednášky, besedy a individuální konzultace pro žáky a jejich rodiče. Úzce kooperuje s rodiči, školním metodikem prevence, školním psychologem, speciálním pedagogem, s třídními učiteli a ostatními pedagogy při dlouhodobé profesní orientaci žáků školy a systematickém sledování a hodnocení jejich vývoje. Zvláštní pozornost věnují výchovní poradci žákům, jimž rodina neposkytuje dostatečnou intelektuální, sociální nebo hmotnou pomoc, dále žákům talentovaným a se změněnou pracovní schopností. 
Metodickou pomoc poskytují výchovným poradcům pedagogicko-psychologické poradny. Aby mohli výchovní poradci podávat adekvátní doporučení a informace, potřebují informace o aktuálním a budoucím vývoji trhu práce. V tomto kontextu úzce kooperují s Informačními a poradenskými středisky. Výchovní poradci dále spolupracují s lékaři, klinickými psychology a dalšími odborníky či institucemi. 
Přestože je na školách považována činnost výchovného poradce za jednu z nejdůležitějších, můžeme u ní shledat celou řadu nedostatků. Výchovní poradci jsou souběžně s poradenskými službami zatíženi vyučovací povinností, dále vykonávají velké množství administrativní práce, včetně kontroly správnosti vyplněných přihlášek a vedení nástěnek, což se negativně odráží v časové kapacitě, kterou mohou následně věnovat individuálnímu poradenství. 
V současnosti je hlavní náplní práce výchovných poradců řešení výchovných problémů žáků, zatímco poradenství zaměřené na profesní a vzdělávací orientaci je mnohdy okrajovou činností. Na základě zjištění Zapletalové (2003) věnují výchovní poradci kariérovému poradenství od 5 do 90 % z celkového obsahu své práce. Čas, který této práci věnují je závislý na velikosti školy a pohybuje se v rozmezí od 3 do 10 hodin týdně. Jako nejčastější náplň své práce uvádějí poskytování informací o možnostech studia, informací o studijních oborech, přípravu na přijímací řízení a zjišťování předpokladů žáků pro studium.

Školní metodik prevence

Školní metodik prevence sleduje a řeší projevy sociálně patologických jevů u žáků(záškoláctví, závislosti, násilí, vandalizmus, sexuální zneužívání, prekriminální a kriminální chování, šikana a další). V případě, že na škole nepůsobí školní psycholog, pomáhá řešit výchovné a výukové problémy. Může se také podílet na kariérovém poradenství. 
Podrobnější informace k práci školního metodika prevence lze nalézt v 
Metodickém pokynu k prevenci sociálně patologických jevů u dětí a mládeže.

Školní psycholog

Školní psychologové zajišťují poradenské služby přímo na školách. Jejich nástup je zdůvodněn narůstajícím počtem žáků s různými zvláštnostmi, potřebami i obtížemi, potřebou nového řešení prevence sociálně patologických jevů a větším akcentem na rozvoj osobnosti žáků. 
Školní psycholog provádí kariérové poradenství a pedagogicko-psychologickou diagnostiku v souvislosti s profesní orientací žáků, především ve spolupráci s výchovným poradcem, třídními učiteli a učiteli, vyučujícími předměty zaměřené na volbu povolání. Školní psycholog disponuje potřebnými odbornými znalostmi, zázemím a zpravidla má větší časovou kapacitu pro řešení individuálních problémů žáků než výchovný poradce.

Školní speciální pedagog

Úkolem speciálního pedagoga je výchova a vzdělávání handicapovaných dětí a jejich integrace mezi děti nepostižené. Může pracovat buď přímo jako učitel znevýhodněných dětí, nebo se uplatňuje v poradnách pro rodiče, ve zdravotních zařízeních, v rehabilitačních centrech, nebo i v oblasti vědy, výzkumu či metodiky zabývající se výchovou a vzděláváním postižených.
Pracuje-li speciální pedagog jako učitel, je jeho náplň práce obdobná jako u každého jiného učitele. Poněvadž vyučuje děti určitým způsobem postižené, liší se jeho vyučovací činnosti především přizpůsobením vyučovacích metod druhu postižení žáků a používáním speciálních metod pro kompenzaci příslušného postižení.

Odborná kvalifikace poradenských pracovníků

Odborná kvalifikace poradenských pracovníků je stanovena zákonem č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů a splnění dalších kvalifikačních požadavků vyhláškou č. 317/2005 Sb., o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, akreditační komisi a kariérním systému pedagogických pracovníků.

Školní poradenská pracoviště

Školní poradenská pracoviště vznikla v rámci projektu VIP Kariéra v roce 2005 (v současné době fungují na 110 školách). Jsou tvořena školním psychologem a (nebo) školním speciálním pedagogem, výchovným poradcem, školním metodikem prevence a jejich konzultačním týmem složeným z vybraných pedagogů školy. Po dobu 3 let budou poradenská pracoviště poskytovat své služby všem žákům zapojených škol i jejich rodičům a pedagogicko-psychologickou podporu jednotlivým učitelům a pedagogickým sborům. Tato experimentální pracoviště by měla přiblížit poradenské a psychologické služby psychologů a speciálních pedagogů žákům a učitelům a provázat služby kariérového poradenství se vzděláváním a poskytováním informací potřebných pro volbu povolání. Výstupem projektu by měl být návrh strategie dalšího vývoje školních poradenských služeb včetně kariérového poradenství v České republice.

Pedagogicko-psychologické poradny

Pedagogicko-psychologické poradny (PPP) poskytují individuální a skupinovou pomoc při řešení problémů spojených s vývojem osobnosti dítěte (psychologické vyšetření předškolních dětí; pomoc při řešení výchovných, vzdělávacích, osobních a rodinných problémů žáků základních a středních škol; diagnostika a náprava specifických poruch učení a chování; skupinové vedení dětí atd.), dále informační, metodickou, školící a vzdělávací činnost a odbornou pomoc pro pedagogy
V kompetenci PPP je také pomoc žákům a rodičům při volbě studijního a profesního uplatnění po absolvování základní, nebo střední školy, tj. posouzení intelektových a osobnostních předpokladů pro studium, poradenská pomoc při výběru vhodného studijního nebo učebního oboru, zaměstnání, informace o školách a další služby. Pedagogicko-psychologické poradny jsou jedním z hlavních partnerů škol při zabezpečování kariérového poradenství.

Speciálně pedagogická centra

Speciálně pedagogická centra poskytují poradenské služby žákům se zdravotním postižením a žákům se zdravotním znevýhodněním integrovaným v běžných školách. Poradenské služby jsou poskytovány ambulantně na pracovišti centra a návštěvami pedagogických pracovníků centra na školách, případně v rodinách a v zařízeních, která o tyto žáky pečují.

Informační a poradenská střediska při úřadech práce

Ze zákona o zaměstnanosti vyplývá, že úřady práce poskytují pomoc a podporu jedinců ve vztahu k trhu práce a plní funkci prevence nezaměstnanosti v regionu. Úřady práce a jejich Informační a poradenská střediska (IPS ÚP) se tak stávají dalším subjektem v soustavě poradenských služeb při výběru vzdělání a přípravy na povolání, který v meziresortní spolupráci disponuje informacemi o jednotlivých typech škol, učilišť a oborech, ale také o jejich náročnosti, požadavcích na zdravotní stav žáků, o počtu přijímaných žáků, a zejména o situaci a vývoji na trhu práce. 
Cílem kariérového poradenství na úřadech práce je poskytování odborných informačních a poradenských služeb nezbytných k profesní orientaci v návaznosti na pracovní uplatnění vzhledem k aktuálnímu i předpokládanému vývoji trhu práce
Poradenské služby jsou diferencované v závislosti na individualitě klienta a jeho problému a musí zohledňovat zvláštnosti daného regionu. Formou individuální (rady, konzultace, diagnostický rozhovor atd.) a skupinové práce (přednášky, besedy, diskuse, promítání, exkurze, sociální výcvik aj.) se orientují především na žáky základních a středních škol a další specifické skupiny klientů, a to bez ohledu na to, zda se jedná o evidované uchazeče a zájemce o zaměstnání či nikoliv. 
Klientelu poraden úřadů práce obvykle tvoří: občané, uchazeči nebo zájemci o zaměstnání; občané, mladiství i dospělí, kteří hledají informace o vzdělávání; rodičovská veřejnost; zaměstnavatelé, podnikatelé; profesní komory, odborové svazy; pracovníci úřadů práce; školské a ostatní vzdělávací instituce; zájmové a charitativní organizace; zdravotnická zařízení; další subjekty související s volbou povolání a zaměstnání.
Důležitá je skutečnost, že všechny služby IPS ÚP jsou poskytovány klientům bezplatně.

Kariérové poradenství na úřadech práce:

  • seznamuje klienty s podmínkami práce v co nejširším počtu povolání s přihlédnutím k možnostem zaměstnání a profesní kariéry, jež se jim nabízejí, jakož i s podmínkami, které je třeba splnit z hlediska kvalifikačních předpokladů;
  • poskytuje žákům a mladistvým, kteří nejsou dosud zaměstnáni, informace pro volbu druhu vzdělání nebo profesní přípravy s přihlédnutím k jejich schopnostem, způsobilosti, zájmům a možnostem zaměstnání;
  • poskytuje mladistvým, kteří opustili předčasně školu, informace o jiných možnostech získání kvalifikace;
  • informuje zaměstnané osoby o možnostech další profesní přípravy a o podmínkáchzměny povolání nebo dalšího kvalifikačního růstu.

Informační materiály dostupné v IPS ÚP

IPS ÚP jsou vybavena řadou jinde nedostupných informačních materiálů, které jsou průběžně doplňovány a aktualizovány.

Mezi přístupné informační materiály patří:

  • komplexní přehledy možností studia na středních školách, středních odborných učilištích a učilištích v daném regionu i v rámci celé ČR, nástavbového studia, vyššího odborného a vysokoškolského studia, studia na jazykových školách, možnostech dálkového či večerního studia;
  • podrobné materiály o školách a oborech v regionu;
  • charakteristiky profesí s informacemi o obsahu pracovních činností, používaných pracovních prostředcích, objektech práce a pracovním prostředí, požadavcích na uchazeče (potřebném vzdělání a zdravotních nárocích) atd.;
  • počítačový test zájmové orientace, který pomůže při výběru povolání podle zájmů klienta a může tak usnadnit rozhodování o budoucím povolání;
  • informace o perspektivách uplatnění po ukončení vzdělání, videoklipy nejvíce frekventovaných povolání;
  • informace o možnostech, způsobech a technikách hledání zaměstnání;
  • videoklipy s návody, jak postupovat během přijímacího řízení na novou pracovní pozici;
  • základní informace o personálních agenturách;
  • informace o možnostech hledání zaměstnání prostřednictvím inzerátů v hromadných sdělovacích prostředcích, včetně internetu;
  • základní informace o možnostech pracovních pobytů a brigád v zahraničí;
  • informace o úřadech práce, situaci na trhu práce, o podmínkách zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání, právech a povinnostech nezaměstnaného.

Podrobnější informace o poskytovaných službách a seznamy IPS ÚP jsou dostupné nainternetových stránkách MPSV.

Využívání služeb kariérového poradenství

Národní ústav odborného vzdělávání realizoval v roce 2003 "Výzkum služeb kariérového poradenství a potřeb jeho klientů na základních a středních školách v ČR", ve kterém se mj. zaměřil na využívání poradenských služeb. Klíčovým poradenským subjektem, na který se žáci základních škol v otázkách volby povolání obracejí nejvíce, je osoba výchovného poradce (tuto osobu vyhledalo před rozhodování o volbě povolání 52,3 % žáků). Žáci se na výchovného poradce obracejí především s žádostmi o informace o dalších možnostech studia, testování zájmů a schopností, doporučení vhodného studijního oboru a povolání. Někteří žáci se s výchovným poradcem také radí o jiných otázkách (což souvisí s jeho širokou působností, jež překračuje rámec kariérového poradenství).
Druhým nejvýznamnějším poradcem se ukázal být poradce z úřadu práce (jeho služeb využilo 47,8 % žáků). Také v jeho případě je významně zastoupeno poskytování informací o možnostech studia, následováno doporučením vhodného povolání, testování zájmů a schopností a doporučením vhodného studijního oboru. Poněkud překvapivě v případě žáků ZŠ působí zjištění, že jako zcela dominantní oblast jeho poradenské činnosti spočívá v poskytování informací o nabídce volných pracovních míst. 
Z hlediska frekvence využívání poradenských služeb se na třetím místě umístil poradce z pedagogicko-psychologické poradny (navštívilo ho 30,9 % respondentů). V této souvislosti je poněkud překvapující, s jak velkým odstupem se tento typ poradce umístil za poradcem z úřadu práce. 
Zcela nejnižšího zastoupení dosáhlo v odpovědích žáků využívání služeb školního psychologa(uvedlo ho jen 21 % žáků). Vzhledem k nízkému počtu škol, na kterých školní psycholog v době realizace výzkumu pracoval, však nelze toto zjištění v žádném případě považovat za reprezentativní.

Závěr

V rozvinutých zemích došlo v praxi kariérového poradenství k výrazné změně. Dříve byl psychology uplatňován názor, že určitý jedinec je svými charakteristikami vhodný pro určité zaměstnání, které mu poradce doporučí. V dnešní době poradenství klade důraz na snahu podpořit žáka, aby učinil vlastní rozhodnutí na podkladě faktického poznání a pochopení svých schopností, dovedností, zájmů a možností, které se mu nabízejí (Hořánková et al., 1995, s. 14). Konečné rozhodnutí tedy nepřísluší poradci, ale je v plné kompetenci klienta (žáka), který za svou volbu nese hlavní zodpovědnost (srov. Šulc, 1964, s. 156; Koščo, 1971, s. 22). 
Pokud bychom měli hodnotit úroveň a dostupnost služeb kariérového poradenství v České republice, můžeme spolu s Úlovcovou a Strádalem (2007, s. 1) konstatovat, že je plně srovnatelná s ostatními státy Evropské unie. Přesto je důležitým požadavkem při zlepšování poradenských služeb zajištění vyšší kompatibility všech poradenských systémů. Podle Kofroňové et al. (2003, s. 62) je třeba sladit působení škol, pedagogicko-psychologických poraden, IPS ÚP a dalších institucí v oblasti poradenství tak, aby byl vytvořen komplexní, komplementární a efektivní systém služeb kariérového poradenství.

Doporučená literatura ke studiu

  1. FREIBERGOVÁ, Z. (ed). Poradenství pro volbu povolání a zaměstnání na úřadech práce v České republice. Praha : NVF a NISPV, 2005. Dostupný z WWW: <http://www.nvf.cz/spps/publikace2005.htm>. ISBN 80-86728-25-0.
  2. FREIBERGOVÁ, Z. Systém poradenských služeb v oblasti vzdělávání a zaměstnanosti v České republice [online].  Národní informační středisko pro poradenství, 2005. Dostupný z WWW: <http://www.leonardodavinci.at/filemanager/download/477>.
  3. FRIEDMAN, Z. Úvod do pedagogické diagnostiky [online]. KTeIV MU, 2006. Dostupný z WWW: <http://www.ped.muni.cz/wtech/elearning/Pedag_diagnostika.pdf>.
  4. HŘEBÍČEK, L. Teorie kariérního vývoje a poradenství : Studijní text [online]. Masarykova univerzita, 2001. Dostupný z WWW: <http://www.phil.muni.cz/ped/cz//storage/teorie.doc>.
  5. Koncepce poradenských služeb poskytovaných ve škole [online]. Věstník MŠMT,  roč. 61, č. 7 (červenec 2005), s. 2–9. Dostupný z WWW: <http://www.msmt.cz/Files/PDF//MSMT14072005.PDF>.
  6. KRÁL, J. "Bilanční diagnostika" – nový poradenský systém. Dostupný z WWW: <http://www.leonardodavinci.at/filemanager/download/480/5%20Kral%20%20Bilancni%20diagnostika.pdf>.
  7. MERTOVÁ, M., VESELÝ, J. Spolupráce škol a úřadů práce. In BERNÝ, L., CIPROVÁ, J., MERTIN, V. Poradce k volbě povolání : pro výchovné poradce a učitele ZŠ. Praha : Josef Raabe, 2002-. A 2.2. ISSN 1801-8440.
  8. MOJŽÍŠEK, L. Pedagogická diagnostika : teoretické principy a metody. Brno : UJEP, 1987.
  9. POPELKOVÁ, J. (ed). Výchovný poradce : Sborník příspěvků z Kongresu výchovného poradenství [online]. Praha : NVF, 2006. Dostupný z WWW: <http://www.nvf.cz/spps//publikace2006.htm>. ISBN 80-86728-31-5.
  10. STRÁDAL, J. Metodika pro výchovné poradce [online]. NÚOV, 2003. Dostupný z WWW: <http://www.startnatrhprace.cz/vyuka/infozdroj/metodika.doc>.
  11. Výchovné poradenství. Zpravodaj Institutu pedagogicko-psychologického poradenství ČR a Asociace poradenských pracovníků ve školství, č. 36–37/2 (prosinec 2003), s. 1–68. Dostupný z WWW: <http://www.ippp.cz/zpravodaj/N36-7-2/pdf/Zpravodaj-36-7-2.pdf>.
  12. Výzkum služeb kariérového poradenství a potřeb jeho klientů na základních a středních školách v ČR : souhrnná zpráva. Praha : NÚOV, 2003. Dostupný z WWW: <http://vzdelavani.unas.cz/zprava.pdf>.
  13. ZAPLETALOVÁ, J. Co dělá školní psycholog? Kritická místa profese. IPPP, 2002. Dostupný z WWW: < http://www.ippp.cz/sluzby/co-dela-sp/co-dela-sp.pdf>.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář