Moje-kniha | 30.kapitola

"Zapracoval jsem na tý poslední části. Myslím, že něco mám," řekl a z kapsy vytáhl papír vytržený ze zápisníku. "Koukni se na to."

Strčila jsem ho do kapsy. "Podívám se na to pozdějc a odpoledne to spolu probereme v knihovně."

"Jasně." Zašoupal nohama. "Mám dneska vynechat chemii? Bylo by to pro tebe jednodušší?" Neřekl tebe a Rena, ale já se musela pousmát, bylo jasně vidět, jak je mu ta představa proti mysli.

"Nebude tam," řekla jsem mu. "A i kdyby byl, nejlepší by bylo předstírat, že se nic nestalo. Strážci nás teď bedlivě pozorují... Kdyby se něco přihodilo, okamžitě to napráší Loganovi."

"Ren tam nebude?" zamračil se. "Není – teda chci říct, neudělal mu Logan –"

"Ne," ujistila jsem ho rychle. "Asi prostě potřeboval trochu vypustit páru. Neřekl nic konkrétního, jenom že přijde až večer na párty." Vzdychla jsem a usedla vedle něj. "To, co jsi včera řekl Loganovi... nemůžu ti dost poděkovat. Získal sis úctu celý smečky. Pro Rena to mohlo dopadnout hodně špatně, pro nás všechny."

Chtěl mě vzít za ruku, ale pak si to rozmyslel a radši strčil dlaň do kapsy "No jo, někdy se mi přece jenom podaří udělat správnou věc." Pousmál se. "Omluvíš se mi za tu facku?"

"Ne."

"Myslel jsem si to."

Zazvonilo na druhou hodinu. Vstala jsem, podrážděná, že se mě chtěl dotknout, ale neudělal to. A možná jsem byla nejvíc naštvaná na sebe, protože jsem si uvědomovala, že jestli odtamtud rychle neodejdu, budu to já, kdo se dotkne jeho.

Zbytek dne jsem se snažila myslet na neutrální věci. Nervy jsem měla napnuté k prasknutí. Trochu mi pomáhalo, když mi Bryn během francouzštiny posílala náčrtky různých slavnostních účesů. Chladné prázdno, které se mi rozpínalo v břiše, doplnila během chemie silná nevolnost, protože jsem seděla v naší lavici sama. Měli jsme supl a mě napadlo, jestli slečna Forisová po stresu z předchozího dne nepřišla do školy, nebo jestli rovnou podala výpověď.

Protože jsme neprováděli žádný pokus, rozhodla jsem se zjistit, co je na tom papíře od Shaye. Podle chaotických poznámek bylo zřejmé, jak si nad celým problémem zoufal. Scion, dva světy, dar?? Co je ten závoj? Po načmáraných poznámkách následoval odstavec, který sice moc nedával smysl, ale aspoň obsahoval celé věty.

Ti, kdo čekali na dítě sklizně,

musí rozhodnout o jeho osudu,

Začít znovu, pátrat po kříži,

Chránit moc, přinést dar (??)

Dva světy se spolu svářejí, scion žije mezi nimi.

Až hranice zeslábne, musí být přinesen dar (??)

jinak jeden svět vybledne, a druhý setrvá navždy.

V dolní části stránky následovaly další načmárané otázky a pár nadávek. Přečetla jsem si přeložený odstavec ještě jednou. Shay měl pravdu, kromě zmínky o Scionovi a náznaku, že k oné volbě má dojít o Samhainu, nedával odstavec vůbec smysl. Jenomže jak by se mohlo něco odehrávat ve stejnou chvíli jako náš svatební obřad? Přečetla jsem si text znovu a přemítala o něm.

U oběda neměl nikdo z vlků námitky, když si Shay odtáhl židli u našeho stolu, zvlášť protože se rozhodl politicky korektně posadit mezi Nevilla a Bryn. Ale i tak tu někdo scházel.

"Tak co, našel jsi Rena?" zeptala jsem se Daxe.

Něco zachrčel na souhlas.

"No a?" Zamračila jsem se, když se nevyjádřil.

"A je v pohodě." Ukousl si kus pizzy. "Večer se uvidíte."

Podívala jsem se na Fey Otočila se na Daxe, ale ten zavrtěl hlavou. Pokrčila rameny a začala se soustředěně zaobírat svým obědem.

Povytáhla jsem obočí, ale nechala to být.

Na sklonku odpoledne začalo sněžit. Vitrážové sklo vysokých oken v knihovně Rowanovy vily se v reji vířících vloček celé třpytilo.

Shay klepl tužkou o zápisník a posadil se ke mně. "Tak co, zvládneš to dneska?"

Otevřela jsem tašku a začala horlivě hledat pero. "Snad jo."

"Callo," oslovil mě napjatě, "musím ti něco říct, a nechci se k tomu už víckrát vracet. Takže mě, prosím tě, poslouchej."

Zavřela jsem tašku. "Shayi –"

Zarazil mě mávnutím ruky. "Promiň, ale já ti to prostě musím říct. Podívej se na mě."

Zvedla jsem k němu oči. Tvářil se odhodlaně.

"Vím, že jsem na tebe hodně tlačil kvůli tomu, co máš s Renem, a taky kvůli věrnosti Strážcům. Po tom, k čemu došlo včera s Flynnovou a pak na chemii, jsem pochopil, že to, co dělám, vás ostatní vážně ohrožuje. To nechci mít na svědomí."

Vstal, zamířil k ohromnému krbu, tam se zastavil a zahleděl se na portrét svých rodičů. "Takže s tím přestanu. Po dnešku nechám tebe i Rena na pokoji. Budeš s ním. Já to vím a taky vím, co všechno je teď v sázce, když znáš pravdu o Strážcích. Nechci tě dostat do ještě horší situace."

"Shayi, to je –" začala jsem, ale přerušil mě v půli věty.

"Ještě jsem nedomluvil. Musíš pochopit, že to v žádným případě neznamená, že..." Svěsil ramena, a když znovu promluvil, zněl jeho hlas dutě. "Neustupuju před ním. Víš, co k tobě cítím. A to se nezmění."

Sevřelo se mi hrdlo. "Je pravda, že pomůžeš nám všem, když se ode mě a od Rena budeš držet dál. Zvlášť než si zvykneš na své vlčí instinkty. Pokud jde o to ostatní..." Zadrhl se mi hlas. Když jsem znovu vzhlédla, stál za mnou a v očích měl tu teplou jarní záři.

"Patřím Renovi," řekla jsem, i když jsem se za to nenáviděla. Byla bych nejradši, kdyby mě Shay prostě políbil a všechno ostatní zmizelo. "Nemůžu to nijak změnit."

"Patříš sobě," řekl tiše. "Budu čekat, až ti to dojde."

Otřesená jeho slovy jsem vytáhla poznámky, které mi ráno dal. Nechtěla jsem myslet na to, jak málo času nám zbývá. Sklonil se ke mně.

"Tak co tomu říkáš?"

"Bohužel mě nic novýho nenapadlo." Podala jsem mu list papíru. "Kromě toho, co už jsi rozluštil sám."

"Co by podle tebe mohlo znamenat ‚dítě sklizně‘?" zeptal se.

"Řekla bych, že to zasluhuje další pátrání."

"Počkej." Vzal ze stolu jeden svazek a podal mi ho. "Myslel jsem, že se na to budeš chtít podívat sama."

Otevřela jsem knihu a hleděla na ručně psanou titulní stranu Kroniky Haldisu. Data zapsaná na samém začátku představovala první roky mého života.

"Tady se píše o Renově matce?" zašeptala jsem.

Přikývl. Začala jsem listovat knihou, dokud jsem nenašla inkriminovaný zápis. Shay seděl tiše vedle mě, dokud jsem nedočetla. Když jsem knihu zavřela, otřel mi slzy.

"Byli tam i mí rodiče. Strážci poslali Nightshadey za Hledači. Jenže smečka nevěděla... nikdo netušil, co se stalo Corinne. Strážci ji vydali přízraku."

"Callo –" Natáhl se ke mně, ale já ucukla a zavrtěla hlavou.

"Já to zvládnu." Vstala jsem a zamířila k točitému schodišti, které vedlo na ochoz. "Máme práci."

Po dvaceti minutách jsem se vrátila s náručí knih a položila ji na stůl. Vybrala jsem si tu největší a pustila se do čtení.

Seděli jsme vedle sebe, ticho knihovny rušilo jen občasné škrábání pera či zašustění obracené stránky. Začínalo se šeřit, kyvadlové hodiny odbily další celou.

Hleděla jsem na odstavec pojednávající o rituálech během sabatů. "Hele," vydechla jsem a přečetla si ho znovu.

Shay si zamnul oči a zívl. "Našla jsi něco?"

Zběžně jsem přelétla další stránku knihy Rituály o velkých svátcích. "Možná. Kdy ses narodil?"

Ani nezvedl oči. "Prvního srpna."

Radostně jsem zatleskala. Shay překvapeně nadskočil.

"Co je?"

Vyskočila jsem ze židle a nadšeně se zatočila. "Jsi to ty! To ty jsi dítě sklizně. Jsou to vlastně synonyma – Scion a dítě sklizně znamenají totéž, označují jednu a tu samou osobu."

"Jak to?" podivil se. "Narodil jsem se uprostřed léta. Nemělo by se dítě sklizně narodit spíš na podzim, kdy se doopravdy sklízí?"

"Ne." Usmívala jsem se. "Tady přinesl můj výzkum ovoce. Když už jsem četla o Samhainu, rozhodla jsem se přečíst si něco i o ostatních sabatech. První srpen je podle kola roku čarodějnický svátek, oslavuje začátek žní. To ty jsi dítě sklizně, musíš být. Konečně jsme něco objevili!"

Zamžikal a podíval se na zmačkaný list papíru, který jsme si předávali celé odpoledne. "Takže celá tahle část je o mně... a o tom, co se má odehrát během rituálu o Samhainu."

Když jsem si všimla, jak ustaraně se tváří, úsměv mi zamrzl na rtech. "No jo, vypadá to tak."

"Samhain je dneska."

"Jo." Kousla jsem se do rtu. "Ale tobě se dneska nemůže nic stát. Všichni Strážci se zúčastní našeho obřadu a ten se Scionem nijak nesouvisí, týká se jenom nový smečky."

"V proroctví se píše o dni, ne o roce," podotkl. "A proroctví se týkají budoucnosti, ne?"

"Myslíš, že k tomu dojde až někdy pozdějc?"

"Určitě." Kývl, přesto se dál tvářil ztrápeně. "Aspoň nějakej pokrok," řekl a podíval se na hodinky. "Neříkala jsi, že k tobě má Bryn dorazit o půl pátý, aby ti pomohla připravit se na tu slavnou noc?"

"Jo, proč?"

"Je šest." Natočil hodinky ke mně.

"Ta mě zabije!" Začala jsem si cpát poznámky do tašky. "Nebudeme moct zůstat na plese ani na chvíli."

"Myslel jsem, že se připravuješ na svatbu." Zamračil se.

"To jo, ale obřad má proběhnout kousek od místa, kde se koná ples. Všichni, kdo tam půjdou, napřed zaskočí na ples a něco tam popijou, jako že na naše zdraví nebo co. Pak máme odejít na místo rituálu a na párty zůstanou jenom lidi."

"Jasně," hlesl tiše.

Nechtělo se mi odejít, ale už jsme si neměli co říct. Žádný společný smích nemohl utlumit tu bolest.

Oblékla jsem si kabát a pokývla mu. Jeho úsměv nezakryl smutek, který měl v očích. "Hodně štěstí, Callo."