Ukázka z knihy Sukuba 4: Žár

30. červenec 2012 | 07.55 |

 Ukázka z knihy Sukuba 4: Žár

Vyspat se se svým terapeutem byl špatný nápad. 
Taky jsem to věděla, jenže jsem si nedokázala pomoct. Už tolikrát jsem od něj slyšela: "Proč mi to nevysvětlíte?" a "Povězte mi, jak se cítíte." Nakonec jsem vyskočila a rozhodla se mu ukázat, jak se cítím. Musím uznat, že na slušného muže, který nikdy nepodvedl svou ženu, to s ním zase nebylo tak těžké a příliš se nebránil. A tím, že to nebylo zase tak těžké, myslím, že to bylo až směšně jednoduché. Jeho pseudomorálka mi poskytla pořádnou dávku sukubí energie. To, co jsme na jeho gauči dělali, bylo nejspíš tou nejproduktivnější činností, která se tam kdy odehrála, takže mi to nakonec připadalo jako dobrý skutek. 
Přesto jsem věděla, že se můj šéf rozzuří, až to zjistí, protože to on mi nařídil, abych vyhledala odbornou pomoc. 
"Neříkejte to Jeromovi," upozornila jsem svoje kamarády a odklepla popel z cigarety do popelníku. "Nechci mít na krku další průšvih." 
S kamarády jsme seděli v boxu v Chladném červnu, což byl industriální klub v Seattlu, ve čtvrti Belltown. Ten podnik byl potemnělý a hlučný a většinu výzdoby obstarávaly trubky a roury křižující zdi i strop. Jelikož to byl privátní klub, nemusela jsem tam respektovat zákaz kouření ve veřejných prostorách, což mě potěšilo. Během posledních několika měsíců jsem zjistila, že nikotin je jednou ze zásadních věcí, která mi pomáhá vypořádávat se se životem. Další věci na seznamu nezbytností byly: vodka, Nine Inch Nails, neustálý přísun morálních mužů a protivné chování. 
"Podívej, Georgino," obrátil se ke mně kamarád Hugh. Byl to skřet a něco jako právní asistent mocností pekla. Kupoval pro naše pány duše a plnil nejrůznější úkoly středního managementu. Měl tmavé nakrátko zastřižené vlasy a byl rozložitý, ale ne tlustý. "Nejsem žádný odborník na psychické zdraví, ale klidně dám ruku do ohně za to, že tohle pravděpodobně nebyl nijak užitečný krok na tvé cestě k uzdravení." 
Pokrčila jsem rameny a pohledem přejela přeplněnou místnost, kde jsem hledala potenciální oběti. Našlo by se tu několik, kteří by stáli za to. "No, nebyl zase tak dobrý. Myslím v psychoterapii. Navíc myslím, že už ji nepotřebuju." 
Odpovědí mi bylo ticho, tedy takové ticho, jaké může nastat na tak hlučném místě. Otočila jsem se zase ke svým přátelům. Hugh se ani nesnažil skrývat svůj pohled: ty jsi ale magor. Naši kamarádi vampýři, Peter a Cody, měli aspoň tu slušnost, aby odvrátili zraky. Přimhouřila jsem oči a típla cigaretu. 
"Nepředpokládám, že je to někdo, s kým bys chtěla navážno chodit," poznamenal nakonec Peter. 
"Jasně," prohlásil Cody s nadšeně vykulenýma očima. "Vsadím se, že psycholog by byl výborný posluchač. A ani bys mu za to nemusela platit." 
"Platí se to z mojí pojistky," vyštěkla jsem. "A nelíbí se mi váš pasivně agresivní postoj vůči mému příteli." 
"Není to zase tak pasivní," namítl Hugh. "Máš na víc, zlato." 
"Ten chlap je zkažený a půjde do pekla. Proč je to pro tebe problém? A můj poslední přítel se ti taky nelíbil. Možná by sis měl přestat dělat starosti s mým milostným životem a namísto toho vymyslet, jak dostaneš svou poslední sekretářku do postele." 
Připadalo mi jako podivná hříčka univerza, že se můj současný přítel nezamlouvá žádnému z mých kamarádů. Chodím s černým mágem jménem Dante. Dante nemá ani špetku morálky a mezi jeho vlastnostmi dominuje zahořklost a cynismus. Předpokládali byste tedy, že do téhle party prokletých duší zapadne dokonale, ale z jakéhosi důvodu nezapadl. 
"Neměla bys chodit s někým špatným," řekl Cody. Všichni jsme nesmrtelní, ale níže postavení nesmrtelní. To znamená, že než jsme zaprodali své duše do pekelných služeb, byli jsme kdysi lidmi. Ve srovnání s ostatními z naší partičky je Cody mladý. Hugh tvrdí, že jemu je už skoro sto let. Peter a já jsme tisíc let staří. Cody nám tudíž připadá naivní a překypuje okouzlujícím idealismem, který soupeří s tím, jaký jsem kdysi mívala i já. 
Ten mě ale opustil, když se se mnou rozešel můj předchozí přítel Seth. Vyměnil mě za mou kamarádku. Seth byl dobrá duše, byl tichý a nekonečně dobrotivý. S ním jsem věřila v lepší věci, jako třeba v to, že i sukuba jako já může mít nějakou naději. Myslela jsem, že jsem zamilovaná – ne, skutečně jsem byla zamilovaná. Dokonce i já jsem to dokázala přiznat. Jenže jakožto sukuba vnáším do každého vztahu nebezpečný element. Když mám sex s mužem (nebo ženou – funguje to tak jako tak), kradu jim životní energii, což je síla, která pohání každou lidskou duši. Udržuje mě naživu a pohání mou nesmrtelnou existenci. Čím morálnějšího muže dostanu, tím víc z něj mám energie. Čím víc energie si vezmu, o to víc mu zkrátím život. S Dantem to na mě nemělo skoro žádný účinek. Měl jen málo energie, kterou mi mohl dát, takže náš sexuální život byl relativně "bezpečný" a já si doplňovala energii s jinými bezvýznamnými muži. 
Se Sethem... to byl úplně jiný příběh. Kdybych se s ním vyspala, mělo by to zhoubné následky, a tak jsem to odmítala. Nějakou dobu jsme žili jen z lásky a stavěli na něčem víc než jen na fyzických projevech náklonnosti. Časem se to ale pokazilo a v našem vztahu vznikla spousta problémů. Nakonec se Seth vyspal s mou kamarádkou Maddie. Myslím, že to udělal proto, abych se s ním rozešla, protože doufal, že mě tím ušetří utrpení v budoucnu. Ať už byl ten původní důvod jakýkoli, s Maddie si nakonec během pár měsíců vybudovali vážný vztah. 
Moc dobře jsem to nenesla. 
"Vám se člověk nezavděčí," zavrčela jsem a mávla na číšníka, aby mi přinesl další drink. Ignoroval mě, což mě rozzuřilo ještě víc. "Nelíbí se vám ti hodní. Nelíbí se vám ti špatní. Co teda sakra chcete?" 
Náhle se ozval nový hlas. "Prosím, řekni, že je řeč o tvých romantických eskapádách, Georgie. Nic mě tolik nepobaví." 
Vedle našeho stolu stál můj šéf Jerome, arcidémon Seattlu a přilehlé oblasti. Rozzuřila jsem se. Nelíbil se mi jeho výsměšný tón, ani to, že mě oslovuje Georgie. Usedl vedle Hugha a číšník, kterého jsem se marně pokoušela přilákat, se okamžitě ocitl u nás. Objednali jsme si další rundu. 
Jerome byl dneska zjevně v dobrém rozpoložení, což nám vždycky usnadňovalo život. Měl na sobě černý oblek od návrháře a účes přesně stejný jako John Cusack v nedávném rozhovoru pro televizi, který jsem viděla. To pravděpodobně stojí za zmínku: Jerome si za své lidské tělo vybral klon Johna Cusacka. Sukuby umějí měnit podobu, protože i tohle nám pomáhá při svádění. Démoni – stejně jako andělé – dokážou měnit podobu prostě proto, že jsou to neuvěřitelně mocné bytosti, které existují už od počátku věků. Jsou to výše postavení nesmrtelní. Jerome se rozhodl chodit po světě smrtelníků v těle stejném jako ten herec, protože byl jeho velikým fanouškem, i když to neustále tvrdošíjně popíral. Podivné ovšem bylo, že když jsme si takhle někam společně vyrazili, lidé si té podoby nikdy nevšimli. 
"Už jsi s námi hezky dlouho nikde nebyl," prohlásila jsem ve snaze změnit téma. "Myslela jsem, že máš plno práce s démonskými záležitostmi." Proslýchalo se, že Jerome je ve sporu s jiným démonem, ale podrobnosti nikdo z nás neznal.

Zpět na hlavní stranu blogu

Anketa

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář