Kouzlo ve větru - Christine Feehan

4. srpen 2012 | 15.42 |

Kouzlo ve větru

Místo aby v ospalém městečku nalezl klid, jde Damonu Wilderovi znovu o život. Bývalý bezpečnostní expert zná důležitá tajemství, a kdosi je chce znát také. Mezi něj a nebezpečné vrahy se však postaví krásná žena... Sarah se vrátila domů! Damon navštíví kouzelný dům na útesech, aby se seznámil s nejstarší ze sedmi tajemných sester Drakových, obdařených zvláštními schopnostmi. Dokáží ho ochránit před nelítostnými zabijáky? Obstojí nadpřirozené síly proti modernímu zlu? Než to Damon zjistí, najde v Sarah kouzlo největší - kouzlo pravé, hluboké lásky a touhy...

Kapitola 1
"Sára se vrátila, Sára je zase doma." Šepot byl přehnaně
hlasitý a zaznívalo v něm cosi podobného
strachu. Nebo úctě. Damon Wilder to nedokázal rozeznat.
Poslouchal už tyhle maloměstské klepy pár
hodin a všiml si, že byly vždycky vysloveny podobně
kradmým tónem. Nerad se přiznával ke zvědavosti
a nechtěl se snížit k vyptávání – rozhodně
ne poté, co hned před měsícem po svém příjezdu
dal jednoznačně najevo, že trvá na absolutním soukromí.
Když však kráčel po starodávném úzkém chodníku
z dřevěných kostek, zdálo se mu, že dokonce i vítr
šeptá "Sára se vrátila." Stejná slova k němu dolehla
i od benzínové pumpy, odkud na něj zamával hřmotný
Jeff Dockins. Slyšel je znovu, když se loudal oko-
lo malého pekařství. Sára. Tohle jméno neslibovalo
žádné tajemství, ale přesto v něm bylo.
Neměl tušení, kdo Sára je, ale vzbuzovala takovou
pozornost a respekt lidí z městečka, že byl fascinován.
Poznal už, že obyvatelé malého ospalého města
na pobřeží se snadno ohromit nedají. Peníze, sláva
ani tituly na ně nedělaly žádný dojem. S každým se
tu jednalo stejně, ať byl chudý nebo sebebohatší,
a zdálo se, že ani náboženské vyznání nebo jiné odlišnosti
nevzbuzují žádný rozdíl v tom, jak byl kdo
přijímán. Člověk tady mohl být, jaký chtěl, a nikomu
to nevadilo.
Celý den všude slyšel stejná slova. Tajemnou Sáru
nespatřil ani koutkem oka, ale dozvěděl se, že jednou
vyšplhala na strmé útesy nad mořem, aby zachránila
psa. Neuvěřitelné. Viděl ty drolící se útesy, a nikdo
na ně vyšplhat prostě nemohl. Přistihl se, že se usmívá
nad představou, že by se někdo pustil do tak nemožného
podniku, a byla to jedna z mála věcí, která
ho dokázala pobavit. Nebo aspoň zaujmout.
Jediný obchod s potravinami se nacházel ve středu
města. Právě tady vznikala většina místních drbů
a šířila se odtud jako požár.

Damon se rozhodl, že

potřebuje pár věcí, a že se tam tedy ještě zastaví, než
půjde domů. Nebyl v obchůdku ani dvě minuty, když
znovu zaslechl: "Sára se vrátila." Stejný kradmý šepot,
stejná úcta a respekt.
Inez Nelsonová, majitelka obchodu, právě měla
slovo – jako obvykle se věnovala klepům, místo aby
markovala na pokladně zboží. Obvykle ho přivádělo
k šílenství, když musel čekat, ale tentokrát schválně
přešlapoval u polic s pečivem v naději, že se dozví
něco víc o tajuplné Sáře, která se konečně vrátila.
"Jseš si jistá, Inez?" vyptávala se právě Trudy Gar-
retová a přitáhla si k sobě svou čtyřletou ratolest tak
silně, že svým objetím dítě div neuškrtila. "A její
sestry se vrátily taky?"
"Jo, jasně, určitě! Prostě sem přišla úplně normálně
jako ty a nakoupila aspoň tunu různého jídla. Vrátila
se zpátky do toho domu na útesech, říkala. O těch
druhejch sice neříkala nic, ale když je někde jedna
z nich, ty vostatní nikdá nejsou daleko."
Trudy Garretová se obezřetně rozhlédla kolem sebe
a snížila hlas ještě o jednu oktávu: "A je to pořád
ještě ... Sára?"
Damon protočil panenky. Lidi jsou tak příšerně
otravní! Myslel si, že když se přestěhuje do malého
městečka, bude mít kolem sebe víc prostoru a najde
tak způsob, jak s okolím lépe vycházet, ale lidé jsou
prostě úplní idioti. Samozřejmě že Sára je pořád Sára.
Kým jiným by se tak asi k čertu mohla stát? Sára je
zřejmě jediná osoba, která má v hlavě mozek, v okruhu
padesáti kilometrů, a tak si o ní všichni myslí, že je
jiná než oni.
"Co to asi může znamenat?" zeptala se Trudy. "Sára
se přece vždycky vrací jenom tehdy, když se má
něco stát."
"Však jsem se jí ptala, jestli je všechno v pořádku,
ale ona se jenom usmála tím svým způsobem a řekla,
že ano. Přece ode mě nečekáš, že bych strkala nos do
Sářiných věcí, že ne, drahoušku?" pronesla Inez svatouškovsky.
Damon vtáhl dech v náhlém návalu netrpělivosti.
Inez považovala za svůj životní úkol každému strkat
nos do jeho záležitostí. Proč by právě Sára měla být
nějaká výjimka?
"Když se tu objevila naposledy, tak byl Dockins
málem po smrti, pamatuješ?" špitla Trudy. "Spadl ze
střechy a Sára šla zrovna okolo a ..." zmlkla uprostřed
věty a ztišila hlas do spikleneckého šepotu:
"Starej Mars u stánku s ovocem říkal, že mu Penny
vyprávěla, jak Sára..."
"Trudy, drahoušku, víš přece, že Marsovi se nedá
vůbec věřit, když něco povídá. Je to drahoušek, milej
chlapík, ale občas teda příšerně přehání," přerušila ji
Inez.
Mars byl zlomyslný podivín, který neváhal házet
ovoce ze svého stánku po kolemjedoucích autech,
kdykoliv ho popadla dostatečně špatná nálada. Damon
proto čekal, že do Inez teď za tak nestydatou lež
uhodí blesk, ale nestalo se nic. Ale ještě horší na tom
bylo, že Damon chtěl vědět, co to ten starý Mars
o Sáře řekl – i kdyby to měla být zase nestydatá lež.
A to ho opravdu rozčilovalo.
Trudy se naklonila ještě blíž, dramaticky se rozhlédla
na obě strany, ale ani si nevšimla, že tam stojí.
Damon si hlasitě pozdechl, aby na sebe upozornil.
Marně. "Pamatuješ si, jak malý Pavlík Baileyů spadl
do té jeskyně u moře?"
"Teď, když to říkáš, si na to vzpomínám. Byl tak
hluboko a tak zapasovanej, že ho nikdo nemohl vytáhnout,
a blížil se příliv."
"Já jsem tam byla, Inez, a viděla jsem, jak ho odtamtud
vytáhla," napřímila se Trudy. "Penny říkala,
že slyšela od svého kadeřníka, že Sára pracuje pro
nějakou tajnou službu a že ji poslali do ciziny, aby
tam tajně zavraždila vůdce teroristické skupiny!"
"Ach, to si teda nemyslím, Trudy. Sára by nikdy
nikoho nezabila," zavrtěla hlavou majitelka obchodu
a její ruce vylétly vzhůru k hrdlu na znamení nesouhlasu.
"To si prostě nedokážu představit."
Damon měl hloupých řečí právě dost. Jestli ne-
řeknou něco, co stojí zato slyšet, bude muset odtud
vystřelit dřív, než Inez obrátí svou pozornost na něj.
Hodil svůj nákup na pult a snažil se tvářit co nejznuděněji.
"Trochu pospíchám, Inez," pravil v naději,
že se mu tak podaří zlehčit situaci a zároveň se
vyhnout Ineziným pravidelným dohazovačským pokusům.
"Ale, Damon Wilder, to je hezké, že vás zase vidím.
Jestlipak už se znáte s Trudy Garretovou? Trudy
je báječná ženská, narodila se v našem městečku.
Pracuje v Salt Grilu. Už jste tam byl na jídle? Dělají
tam moc dobrého lososa."
"Už jsem o tom slyšel," zabručel a na Trudy se
jen taktak že podíval, aby učinil zadost představování.
Bylo to ale stejně jedno. Všichni si už o něm
beztak udělali představu, a vymýšleli si příběh, který
jim on sám nechtěl vyprávět. K neznámé vracející
se Sáře cítil dokonce trochu soucit. Teď si budou
vymýšlet historky kolem ní zrovna tak. "Měly byste
mi říct něco o tom překrásném domě nahoře na útesech,"
prohlásil nakonec ke svému naprostému překvapení.
Inez byla rovněž šokovaná. Ještě nikdy předtím nikomu
nedal žádnou záminku, aby s ním mohl zapříst
rozhovor. Vždycky chtěl, aby ho nechali na pokoji.
Zatracená Sára, proč jen musí být tak tajuplná?
Inez vypadala, jako by měla omdlít, a pro jednou
také nebyla mocná slova.............................

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář