Krev mocných - 3. Změna

9. srpen 2012 | 08.35 |

Skrz závěsy na postel prosvítaly paprsky slunce. Bylo krásné ráno, které se zkazilo vzpomínkou na včerejší den. Gabriela se posadila a unaveně si protáhla ruce.

Nechtěla na tábor, kde by poznala vlkodlaky a upíry... a... a čarodějky a další tyhle tvory. Tvory? Právě o sobě řekla, že je tvor. Špatně! Ona byla hybrid.

Když si řekla slovo hybrid, tak si představila film Underworld. Hlavně Michaela, který byl napůl upír a napůl vlkodlak, ale byl silnější než oba. Co ona?

U ní to tak také bude platit? Zvedla se a sundala si bílé tričko, které nosívala na spaní. Pod ní měla sportovní podprsenku.

Přešla ke skříni a vyndala si z šuplíku tmavěmodré tričko s krátkými rukávy.

Vzala si černé fifle, sportovní boty, bílou mikinu, kterou měla od jednoho sportovnce, s kterým chodila.

Rozhlédla se naposledy po pokoji a přehodila si přes rameno batoh a do ruky vzala držátko od kufru. Chtěla se zeptat na hodně věcí Harta, ale nevěděla jak a měla strach.

V jeho blízkosti byla vždy nejistá a nervózní. Cítila bezpečí, ale něco jako podvolení. nechápala to, ale právě na to nemohla myslet. Vyšla z pokoje a zavřela dveře.

Zamířila si to ke kuchyni, kde si chtěla vzít svačinu, kterou měla dostat s sebou, kdyby měla náhodou hlad.

V kuchyni nikdo nebyl, ale na stole byl papírový pytlík a u něj malý papírek.

Gabriela se kolem sebe porozhlédla, ale potom přešla ke stolu a vzala papírek do ruky.

Má drahá Gabrielo,

bohužel jsem musela zajét do práce,

ale připravila jsem ti svačinu na cestu a

přeju ti pěkné dny na táboře a ať se tam učíš pořádně.

Budu ti stále psát a oufám, že mi nazpátek budeš odepisot.

P.s. V batohu máš tašku sladkostí a párkrát ti něco pošlu.

Máma   

Gabriela si dopis dala do kapsy kalhot a otřela si slané slzy, které se jí kutálely po tváři. Vzala do ruky papírovou tašku a sundala si batoh.

Svačinu si do ní uchovala a hned po tom, co uslyšela zatroubení autobusu zavřela. Rychle si batoh hodila na záda a běžela ven před dům k autobusu.

Dveře velké vrčící krabice byly otevřené a ukazovaly cestu na místo, odkuď se možná nikdy nevrátí.

Usmála se nad tou představou a potom nastoupila.

Autobus byl plný, ale vzádu bylo dost místa. Když tam zamířila, tak si všimla pohledů jiných lidí.

,Musím si zvyknout, že to nejsou lidé,' pomyslela si a vzpomněla si na otce a na věci, které matka říkala.

,Tak můj otec byl vlkodlak? Divná představa.' Posadila se skoro nakonci autobusu, kde bylo jedno místo celé volné.

Posadila se na něj a otočila se na druhou stranu autobusu, kde seděl Hart. Upřeně se díval ven přes sklo a určitě si nevšiml, že hned na místě vedle sedí hybrid.

Gabriela si tašku položila před sebe k nohám a kufr si dala vedle sebe na zem. Místo, kde seděla bylo dost velké, a tak sem ještě někdo mohl.

Uslyšela dveře, jak se zavírají a zvuk motoru. Autobusy nikdy neměla moc ráda. S tímhle byla po matce. Matka nikdy neměla ráda autobusy.

Spíše jezdila ze svým autem Citroenem C-4 stříbrné barvy. Doslova ho milovala a byla s tím jako muž. Když na autě viděla škrábanec, tak jančí jako někdo...

Ale přece tu nebude mluvit o matce. Vyhrabala si z batohu mp4 a sluchátka a rozhodla se dívat na nějaký film, který v něm měla nahraný.

,,Ahoj, jmenuju se Ema Lishareová," ozval se nad ní zepředu hlas. Gabriela zvedla hlavu a uviděla hlavu čouhající z předního místa.

Byla to krátkovlasá bruneta s očima zelenýma jako stéblo trávy. Upřeně se na ní dívala a určitě čekala na zpáteční odpověď. ,,Ahoj, já jsem Gabriela Hungerová."

Emě to asi nestačilo, protože se na ní ještě dívala. ,,Proč tu jsi?" Zeptala se zvědavě dívka a otočila hlavou na pravou stranu.

,,Jen tak," odpověděla ostře Gabriela a něco v ústech ucítila. ,,Wow, ty jsi vlkodlak," vyjekla Ema a jako by odskočila.

Gabriela se pomalu podívala na Harta, který si jí určitě překvapeně podíval. Nevypadal tak, ale cítila to z něj.

Ona přece byla také překvapená, kdy zjistila, že je Hart vlkodlak. ,,Ty tesáky jsou hustý," přerušila Ema její myšlenky. Gabriela se zklonila a dotkla se dvou špičáků. ,,Sakra," zavrčela a zadržela se, když si uvědomila něco nečekaného. Zavrčela hrdelně a jako zvíře.

,,Jsem Nepfilim, ale umím se bránit," varovala jí dívka a ukázala zaťaté pěsti. ,,Otoč se a mlč!" Nařídil Hart stekle a ukázal dva bílé špičáky, které vypadaly děsivě.

Ema hned zmkla a otočila se. ,,Soustřeď se na to, aby zmizely," poradil jí mile Hart a posunul se na místě blíže. ,,Jen se uklidni a dýchej."

Gabriela zavřela oči a začala klidně dýchat. Prosila sama sebe, aby se uklidnila a schovala své zbraně v podobě tesáků.

,,Správně, ovládni svého vlka," nabádal Hart přes ten hluk tiše a zřetejně.

Gabriela ucítila, jak se špičáky zatahují a mizí.

Když otevřela oči, tak na čele cítila velmi slabý pot. Otočila se na vlkodlaka, který jí právě pomohl schovat tesáky.

Tvářil se klidně, ale jeho oříškově hnědé oči mluvily o uklidění. Proč? O snad tušil, co ona je? ,,Děkuji," řekla upřímně a kívla na něj.

Hart nic neřekl, jen si jí prohlédl a otočil se k oknu. Gabriela si povzdechla a zhoupl se jí žaludek při tom, jak autobus zastavil.

Otevřely se dveře a nastoupily si další ,nadpřirození'. Nějací šly do zadní části, kde seděly Gabriela a Hart. Jeden z nich se podíval na Gabrielu a usmál se.

,,Čau, mohu sem?" Zeptal se mile mladík. Měl karamelově hnědé vlasy, které měl dlouhé až přes uši. Spirálovitě fialovomodré oči, jenž se nenápadně usmívaly.

Na bronzové kůži se rýsovaly svaly, ale byla pravda, že Hart je měl větší a vypadal více sexy. Gabriela ucítila v žaludnu neznámou bolest, ale souhlasně na mladíka přikívla. 

,,Jmenuju se John, John Marrkem," představil se, když se posadil vedle ní. ,,Gabriela Hungerová." V tu chvíly z předního místa vykoukla Ema.

,,Dávej na ní bacha, je to vlkodlak," řekla a zmizela hned, když uviděla, jak se naštvaně tváří Gabriela.

,,Já jsem také vlkodlak, tak mi to nevadí," podotkl John vesele a usmál se na vlčici. ,,Já jsem v tom ještě nová, ale nehodlám žrát lidi."

John se zasmál a položil si ruku na její rameno a přiklonil se k ní.

,,To je fajn, protože bude švanda lovit jeleny a králiky," zašeptal a zakřenil se. 

Zpět na hlavní stranu blogu

Anketa

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář