Krev mocných - 5. Poznání

9. srpen 2012 | 08.37 |

hvězda

,Škola na táboře? Hloupost, že? Pro mne jen skutečnost. Sedím v budově vypadající jako škola a právě se učím Angličtinu.

Další hodina je Chemie, kde dostanu nového partnera. Kdo to bude? Tak se mohu ptát snad věčnost. Přiznám se, že chci někoho ze svých spolubydlících,

protože jsem je už dobře poznala a kromě Nerny jsme spolu vycházely docela dobře. Nerna mě považuje stále za chlupatou obludu s mozkem jako rajče. Co mám dělat...'

Gabriela se podívala na hodinky a nevěřícně zamžikala očima. Za pár minut bude končit její utrpení.

,Raz... dva... tři.' Zvonek začal drnčet jako blázen a všem oznamoval, že toto mučení končí. Rychle si vzala své věci a vyběhla ze třídy.

Právě měly dvacet minut na to, aby se najedly před budovou, kde stály lavičky a bylo tam malé hřiště. Učení si dala do brašny a zamířila s ostatními ven.

Na to, že byl leden bylo teplo a venku se dalo krásně odpočívat. Gabriela uviděla kolem stolu pod stromem své spolubydlící a Emu. Byl tam také Hart, ale nemluvil s nimi.

Když k nim přišla, tak si všimla, že každý něco jí. Hart se na ní podíval a jeho tvrdá tvář se trochu od měkčila. Něco nad hlavou zvedl.

,,Schoval jsem ti vlčí svačinu," řekl tajemně a trochu šibalsky. Gabriela se usmála a posadila se vedle něj. ,,Dík." Vzala si od něj papírový pytlík a podívala se do něj.

,,Krůtí sendvič?" Podivila se a pobaveně se usmála. Vytáhla sendvič a ledovou kávu a pytlík si dala mezi stehna, aby neulétl.

Krůtí sendvič byl zabalený v alobalu, ale jeho neodolatelná vůně jí vábila jako siréna.

Vybalila ho, ale než se dokázala do toho zakousnout, tak za sebou uslyšela povědomý hlas.

,,Gabriel?" Otočila se a málem upustila sendvič.

,,Bossi?" Zeptala se nevěřícně, protože proti ní stál v bílém obleku její bývalý přítel, kterého neviděla snad rok či dva. Měl jako jeho oblek bílé krátké vlasy, modrošedé oči, které kdysi hltala pohledem. Byl svalnatý asi tak jako Hart a i tak byl vysoký. Také si pamatovala jeho tetování blesku na levém lokti.

,,Pane bože, co tu děláš?" Žasla a při tom byla vyděšená. Nechala ho, protože ho nachytala na holčičích záchodech, jak se miluje s její nejlepší kamarádkou.

Od té doby byla dost agresivní a nedůvěřivá. Boss si na to už asi nepamatoval, protože se vesele usmál. ,,Pykám, jako ty," odpověděl a usmál se.

Hart se vedle ní napjal a slabě, ale děsivě hrdelně zavrčel. Gabriela měla nutkání Bosse zakousnout, ale nevěděla proč.

,,Nepotřebujeme tu upíry, Kartöfle," řekla ostře Nerna a pilovala si nehty.

,Upír? Tak Boss je upír? Slyšela jsem, že nějakým lidem pije krev, ale že by doopravdy?' Pomyslela si nejistě a položila sendvič na alobal.

,,Co chceš Bossi? Už nejsem jako dřív," zavrčela a odhalila své špičáky, aby to dokázala. ,,Vím, jsi více... sexy," řekl a chodil kolem ní.

,,Také nejsem ta chudinka, která se nechala manipulovat a ovládat," přidala a zvedla se.

,,Jak dlouho to bylo? 2 roky? Myslela jsem si, že tě miluji, ale mýlila jsem se. Jsi jen parchant, který si musel svou erekci uspokojit na nějaké blonďaté štětce,

protože jsem ti já nestačila," zavrčela a měla chuť si vyzkoušet přeměnu na vlkodlaka. Velkou, děsivou, chlupatou obludu.

V ústech ucítila strašnou bolest a chuť po krvi. Nechápala to, ale brala to jako vlčí součást. Boss se na ní chvíli díval, ale potom zavrtěl hlavou.

,,Na začátečnici jsi byla úžasná, ta holka ti nikdy s tím nestačila, ale to je život." Usmál se a vycenil dva bílé špičáky.

Před Gabrielu se postavil Hart, jenž při tom nebezpečně vrčel. ,,Měl bys jít, pijavice," zavrčel a oči mu potemněly.

Gabriela vycítila nárůst adrenalinu a hněvu, ale nevěděla co dělat. Nebo Ano? Boss se lhostejně smál a potom odešel. Gabriela přešla před Harta a dotkla se jeho hrudi. Byla pevná a příjemně teplá. Gabriela pod rudou ucítila jeho rychle bušící srdce. Hart se na ní klidně podíval a s tím ucítila spojení. Nechápala to, ale líbilo se jí to.

Cítila, něco jako spolupráci. ,,Spala jsi s ním?" Zeptal se velmi tiše, že to málem sama neslyšela.

,,Byl můj první," odpověděla a vzpomínala na první noc v jejím pokoji. Otec ho nikdy neměl rád. Vzal jí za ruku a stiskl jí.

,,Ani se tě nedotkne," zavrčel a otočil hlavu za zvukem zvonku oznamující konec pauzy. Gabriela rychle přiběhla ke stolu a vše si sbalila.

Hart si jen vzal věci a oba běžely do třídy.

Jako vlkodlak byla rychlejší a tolik se u toho nezadýchala a nezapotila.

Ve třídě byly ještě dřív než učitel, ale nevěděly, kam si sednout, tak se spolu narychlo posadily dozadu. Když do třídy vešel učitel, tak se tvářil vážně.

Byla to spíše učitelka. Měla rudé krvavé vlasy plující po jejich ramenou a zad. Oči měla jantarově žluté a rty plné a namalované krvavě rudou rtěnkou.

Šaty se podobaly tomu, co nosila Mercy, ale tyhle měly černou barvu. Vypadalo to celé děsivé a při tom varovně, jako by s tím říkala:

,Dávejte si bacha, nebo poteče krev.'

Gabriela se nad tím otřásla a snažila se zahnat úzkost. ,,Je to čarodějka, ale kdysi sloužila mocnému pánu Seattle," zašeptal jí Hart a při tom sledoval učitelku Hudgnetu. ,,Jak to víš?" Zeptala se stejně tiše a upřela na něj pohled. ,,Než nás sem přivezly, tak jsem se vyptával strýce."

Učitelka se porozhlédla po studentech a podívala se na nové studenty.

,,Jak vidím, tak jste se dobře začlenily. Hlavně vy, slečno Hungerová," usmála se učitelka a přešla skoro přes celou třídu ke Gabriele.

,,Slyšela jsem o tvých rodičích a o tom, že jsi mimořádná. Tolik hybridů tu opravdu nemáme," pokračovala učitelka a nebezpečně se na ní usmála.

Gabriela se kousla do rtu, aby se ovládala. ,,Jsem ráda, že máte své partnery na mou hodinu chemie," řekla dál celé třídě a otočila se na podpatku zpátky ke katru. Napjatá Gabriela se uvolnila a vydechla si. Slyšela, jak si o ní ostatní povídaly, ale teď se soustředila jen na jednu osobu. Boss.

Po škole šla Gabriela do Gremoudu, kde si chtěla dát kafe a jít si na internet a popovídat si s matkou. Měla sebou svůj notebook, který tu mohla zapojit do zásuvky. Posadila se do jednoho rohu a objednala si kafe. Rozhodla se dojíst sendvič, jenž nestihla sníst a po kterém se jí zbíhaly sliny.

Zapnula si notebook a vybalila si z alobalu sendvič. Přihlásila se na mailu a začala psát:

Ahoj mami,

právě ti píše problémová dcera, jenž se pořád nemůže vyrovnat s tím, že je hybrid.

Do hlavy se mi to ryje po čase jako had, ale zvládám to.

Zdá se mi, že jsem tu dost známá a myslím, že nebudeš zklamaná. Hart, ten kdo měl se mnou problém, mi pomáhá a ukazuje mi vlčí schopnosti.

I když je pravda, že je stále dost tajemný a přiznám se i moc pěkný. První den školy proběhl celkem dobře a seznámení s dalšími spolubydlícími.

Myslím, že to tu do prázdni přežiju...

Tvá problémová dcera

Gabriela

Odeslala mail a napila se teplé tekutiny. Pálila jí v krku a byla jako lává tečící a ničící její hrdlo. Sendvič byl jako bláto, husté a hnusné. Bylo jí špatně.

Chytla se okraje stolu a snažila se zadržet výkřik.Tesáky se jí v ústech zvětšovaly a působili velkou bolest. Cítila, že se mění.

Rychle vyběhla ven z Gremoudu a při tom se hrozně motala. Začala na všechny kolem sebe vrčet a slyšela praskat svá žebra. Bolelo to jako čert. Nevěděla, jak to zastavit. Nevěděla nic. Vyběhla ven a spadla do pošlapané trávy. Ruce se jí lámaly a ohýbaly do hrůzných stran. Celé tělo jí hořelo a toužila po klidu.

Všichni kolem ní se držely dál, protože cítily hrozbu. Velkou hrozbu. ,,Co se tu děje?!" Zeptala se přes ten hluk paní Houtnová, která byla jako dozor ve školních chodbách. ,,Mění se," vykřikl vyděšeně jeden z těch, které Gabriela považovala za pohádky.

Vychovatelka se na dívku ve velkých křečích a uprostřed proměny dívala s pohledem plným děsu. Byla to víla, která dokázala mluvit ze zvířaty a uměla poznat schopnosti lidí.

Gabriela znovu vykřikla a zlomila se jí páteř. Bolest pronikala do celého těla a upozorňovalo na změnu. Když se snažila postavit, tak si vysloužila bolest do levé nohy. Ignorovala jí a soustředila se na dřevěnou zeď kolem tábora.

,Les.' To slovo se jí stále opakovalo a ona si živě dokázala představit. Vyskočila a ve vzduchu se konečně proměnila ve vlkodlaka.

Bylo to osvobozující a bolesti hned zmizely. Viděla lépe a sluch jí pomáhal slyšet i srdce těch svých obětí. Zavyla a prohlédla si své tělo. I jako vlkodlak měla svou lidskou část. Kdyby se měla porovnat s nějakým vlkodlakem, tak by to byl nějaký vlkodlak s filmu Van Helsing. Měla hnědou srst a neobvykle velké svaly.

Místo pacek normálních vlků nebo rukou lidí, měla velké chlupaté hnáty.

Podívala se kolem sebe na vyděšené tváře a jedním mohutným skokem je všechny předskočila jako nějakou překážku a běžela k nejbližší straně dřevěné zdi.

Zeď byla moc vysoká a hladká, ale věřila, že by jí mohla prokopat, tak začala. Jenže jí někdo vyrušil.

Byl to další vlkodlak, ale samec.

Měl děsivě černou barvu srsti a byl ještě větší, než Gabriela.

,Dost!' Zavrčel a odstrčil jí od místa, kde pracovala.

,Nech mě bejt!' Vycenila zuby a snažila se držet na místě.

,Tvá první přeměna tě nudí utéct, ale to nejde.' Pokračoval v jejím odstrkovaní a při tom jí slabě kousal do krku.

,Nepotřebuji tvé rady,' poslala mu a zahryzla se mu do paše, z které hned začala téct krev. Černý vlkodlak zavrčel a povalil jí na zem.

Ona se mrštně zvedla a strčila ho dozadu. Teď zapomněla na útěk, ale soustředila se na svého protivníka.

,Nechci ti blížit,' uslyšela jeho sladký hlas. Zatřepala hlavou a skočila na něj. Oba se válely na veřejnosti a šly si po krku. Nadpřirození v jejich blízkosti hned utíkaly,

nebo strnule stály a zíraly. Gabriela Harta přitiskla zády k zemi a posadila se na něj. Ocas se jí vítězně a přitom vzrušeně vrtěl.

Opřela se hnáty o jeho hruď a zaryla se do ní drápy. Vlkodlak pod ní zakňučel a chtěl se bránit, ale nešlo to. Nemohl. Jako nováček měla větší sílu a byla více vzteklejší. Nechápala proč, ale cítila nesnesitelnou touhu, kterou musela uspokojit. Zatřásla hlavou a ucítila brnění v levé ruce.

,Sakra, měním se zpátky,' pomyslela si a kousla se do té končetiny, aby proměnu zpomalila. Hart, černý vlk využil toho, že je slabá a překulil se.

Teď byla Gabriela pod ním a hnáty měla uvězněné těmi jeho.

,Uklidni se!' Přikázal jí a cenil na ní své mohutné tesáky. Kolem nich stály jen upíři a vlkodlaci. Sledovaly je a čekaly na to, že na ně zaútočí. Stály tam Boss a i John. Boss se spokojeně usmíval a tiskl si k sobě svou upíří holku, která se jmenuje Darla.

Gabriela se neochotně uklidnila a snažila se pod nátlakem vlkodlaka pořádně nadechnout. Cítila na sobě jeho horký dech.

Její svaly se uvolnily a ona se bezbolestně přeměnila. Teď pod vlkodlakem ležela jako člověk. ,,Slez ze mne!" Zakřičela a snažila si uvolnit ruce.

Hart naklonil hlavu a chlupy z něj opadaly a zmizely ve vzduchu. Teď jí držel Hart v lidské podobě.

Obličeje měly od sebe jen na pár centimetrů. Jeho dech jí omamoval a jeho zavřené rty vábily, aby je otevřela a ochutnala jejich kouzlo.

Jeho oříškové oči se píjely do těch jejích. Vlasy mu padaly do očí a částečně zakrývaly krásu pod nimi. Gabriela si uvolnila jednu ruku a opatrně mu dala vlasy z očí. Usmála se a dotkla se jeho hrudi a začala ho tlačit od sebe. ,,Už se neproměním," zašeptala a snažila si uvolnit i tu druhou ruku.

Hart se slabě usmál a potom jí pustil a slezl z ní. Cítila z něj, že to nechtěl udělat, ale nechtěl to nechat znát.

,Má mě rád?' Napadlo jí a vyskočila na nohy. Oklepala se a podívala se na Bosse, který se tvářil, jako by se zlobil. Hart za tu chvíli zmizel.

Hledala ho pohledem, ale nikde tu nebyl.

,Kde je?'   

Zpět na hlavní stranu blogu

Anketa

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře