,Sobota, můj oblíbený den. Včera jsem se poprvé proměnila na vlkodlaka. Hart mi při tom pomáhal, ale potom se mnou celou dobu nepromluvil.
Chtěla jsem mu poděkovat za pomoc, ale jako by se mi vyhýbal.Co se děje? Zranila jsem ho vážně? Rány se mi hned zahojily a i ta rána na tváři od Mercy byla fuč.'
Otevřela oči a protáhla se. Rozhodla se, že se bude učit proměňovat na vlkodlaka a zpátky bez nějakých výpadků a bolesti. Chtěla, aby to bylo rychlé a bezbolestné. Vyskočila na nohy a rychle se oblékla do volných džínů, černého tílka, sportovních bot. Vlasy nechala být, jen si je trochu pročesala kartáčem.
Když měla vše na sobě, tak nenápadně vyběhla ven před dům. Zastavil se u schodů domu a připravila se na běh. Když chodila s Bossem, ta byla běžkyně.
Vyhrála mnoho medailí a mohla se dostat na velké závody mladých atletů, ale všeho se vzdala kvůli Bossovy.
Prostě už neměla chuť vyhrávat, ale jen se krčit v lavici a dostávat písemky každý den ve škole. Mercy o jejích atletických výkonech věděla a proto jí říkala ,nula'.
Připravila se jako na závodišti a kolem sebe slyšela jásot a křik. Cítila na sobě pohledy diváků a cítila pod sebou dráhu. Připravila se a slyšela ránu. Vyběhla.
Zasněná skočila jako přes překážku a cítila, jak se jí mění ruce, tesáky a oči. Viděla jasněji, ale stále byla na tom závodišti.
Nohy se podle toho snu přizpůsobili a běžely sami. Gabriela stále cítila bolesti po celém těle, ale byla silná a ignorovala je.
Když se připravila znovu skočit, tak se převtělila. Tělo se jí zabalilo do hnědých chlupů a dopadlo na mokrou zem.
Byla už daleko od domku, ale dokázala na verandě poznat Harta.
Z velké dálky jí připadal malý jako panenka ve svém růžovém domečku. Postavila se a vyplázla ve vlčím úsměvu jazyk.
Byla od rosy mokrá a svaly se jí napínaly, až to skoro bolelo. Protáhla ztuhlé svaly a zase běžela zpátky.
Byla ještě rychlejší než předtím a i v té rychlosti dokáže zpomalit velmi dobře. U domu se zastavila a proměnila se na člověka.
,,Chceš tu budit strašidla?" Zeptal se sarkasticky Hart a trochu se usmál. Při tom cenil své tesáky, které se v ranní mlze slabě leskly.
,,Trénuji," odpověděla a vycenila také tesáky. ,,Stýská se ti po závodech?" Překvapeně se na něj podívala. Stoupla si vedle něj a opřela se o zábradlí.
,,Jen jsem vzpomínala, vše zmizelo. Otec, závody, domov,..." Zavrtěla hlavou a povzdechla si. Hart jí vzal za ruku, ale bylo znát, že v sobě bojuje vnitřní boj.
,,Proč se mnou teď mluvíš? Od té doby, co tě znám jsem tě na mě slyšela promluvit na tom parkovišti poprvé." Opřela se zády o zeď domu a nohy si dala na zábradlí.
Hart si jí celou prohlédl bezvýrazným výrazem.
,,Cítil jsem z tebe vlka. Netušil jsem, že se z tebe stane hybrid," odpověděl váhavě a od pusy mu šly obláčky ledového vzduchu.
,,Proč? Jen proto, že jsi cítil vlka? To není důvod," ohradila se stále zůstávala na místě. Tím držela Harta od možnosti uniknout.
,,John je vlkodlak a nemluvíš s ním. Proč teď já? Protože jsem holka? Jsem někdo, kdo si zničil život kvůli klukovi? Protože jsem se hádala s Mercy?
S Mercy se hádám už hodně dlouho a řekly jsme si i horší věci," pokračovala a nechápavě se na něj dívala. Hart k ní neuvěřitelnou rychlostí přišel tak blízko,
že by jí mohl hned políbit. Opřel se rukama nad její hlavou o zeď a přiblížil se k ní, až se jejich nosy dotýkaly.
,,Cítil jsem z tebe samičku. Vlkodlačí samci po samičkách jdou a budou je i v nouzi chránit. Dělají to bezmyšlenkovitě a to jsem udělal...
Chránil jsem samičku před ohrožením," odpověděl a upřeně se jí díval do očí. Byl tak krásný, že jí z toho bušilo srdce.
,,Měl jsi mě chránit před tím škrábnutím, ne mě chytat až po něm," obviňovala ho, při tom se mu dívala rty. Touha jí málem ovládla a políbila ho.
,,Nebyla jsi zcela vlkodlakem a toto bylo jen malé škrábnutí." Zasmál se a naklonil se tak, že se málem dotýkaly rty. Jednou rukou se dotkl místa na tváři,
kde měla Gabriela do nedávna malou jizvu od Mercy. Pohladil to místo a při tom se jí díval do očí. Málem by se políbily, ale otevřely se dveře a z nich vykoukl Michael. ,,Chcete snídani?" Zeptal se a tvářil se, jako že nevidí, jak jsou Gabriela a Hart u sebe blízko. Hart se podíval na Michaela vážným výrazem.
,,Budeme tam," zavrčel na něj a sledoval, jak nymfa odchází. Gabriela zkonila hlavu a postavila se.
,,Už jsem dostala odpovědi na své otázky," řekla a snažila se zakrýt zklamání, že jí nepolíbil.
,,Jistě." Pustil jí a nechal jí, aby šla do domu. Šel hned za ní, ale nedal na sobě znát žádné city. Od dveří to krásně vonělo palačinkami a jahodovým sirupem.
Vešly dovnitř, na stole stál talíř plný zlatých palačinek. Všichni kromě Paula seděly u stolu a jedly.
,,No konečně," ozvala se trochu otráveně Sarah a ukázala na ně vidličkou. ,,Chtěli jste snad o to přijít? Slyšela jsem, že hladoví vlci nejsou kamarádští."
Gabriela se podívala na Harta, ale z jeho tváře nic nevyčetla. ,,Já hlad zrovna nemám," přiznala se a otočila se zpátky na stůl plný sladkých palačinek.
Vůně jí vábila a po ní se jí zostřovaly tesáky. Posadila se na jednu volnou židli a začala si nabírat.
Po chvilce se všimla, že si její vlkodlačí společník nepřisedl. Jen tam stál za její židlí a měl prázdný výraz. ,,Posaď se," vybídla ho a polkla sousto.
Hart se na ní podíval, ale potom zavrtěl hlavou a zamířil si to ke schodišti. ,,Je to idiot," slyšela Gabriela Nernin pronikavý hlas.
,,Není, je jen nepochopený," řekl Michael a bodl do nevinných palačinek, které se staly jeho obětí.
,Ne, je jen sám,' chtěla říct Gabriela, ale neměla odvahu. Hart možná byl nepřístupný a tajemný, ale je v něm vidět i něco pěkného.
Možná se změní.