Krev mocných - 7. Problémy

9. srpen 2012 | 08.43 |

hvězda

Po snídani šla Gabriela na sobotní hodinu slečny Gringové, která má něco jako bonusovou hodinu, aby si nadpřirození mohly zlepšit známku z Mytologických hodin. Je to hodina o různých bytostech a legendách o nich. Dneska se mělo mluvit o válkách druhů a o hybridech.

,,Před tisíci lety začala první válka upírů a vlkodlaků. Později to byly lidé a nadpřirození a hybridi.  Nadpřirození hybridy považovaly za nečisté a za nestvůry samotného ďábla.

Nejslavnější jsou Gaitmant, upír a vlkodlak. Jounala, siréna.

Demekon, anděl a napůl čaroděj a nejvíce proslavená Reathena, vlkodlak a čarodějka."

Slečna Gringová se při posledním jméně podívala na Gabrielu, která se s otevřenou pusou dívala na díry v lavici.

,Nechci věřit, že jsem jedna ze známých druhů,‘ pomyslela si a začala si psát poznámky o válce lykanů a upírů v Anglii. Po chvilce neúnavného psaní, dopadl Gabriele na stůl malá vlaštovka. Vzhlédla a potom se podívala kolem sebe po třídě. Všichni se tvářily, že se nic neděje a pokračovaly ve psaní. Gabriela odložila péro a vzala do ruky vlaštovku. Nebyla moc dobře poskládaná. Spíše byla odrbaná a trochu zmuchlaná od toho, jak někdo vytrhával papír ze sešitu. Rozložila ho a začala číst.

Ahoj, za tu krátkou dobu, co jsi u nás jsem si všimla,

že se na sebe s Hartem díváte jako nějaký zamilovaný pár.

0001pt; ">Líbí se ti? Protože se k tobě chová lépe, než k nám.

Sarah

Gabriela se otočila na mořskou pannu, která seděla o dvě místa dál. Sarah se na ní podívala a očima naznačila, že bude chtít odpověď.

,,Slečno Hungerová! Tabule je vepředu," ozval se pronikavý hlas slečny Gringové před Gabrielovou lavicí. Gabriela se otočila a nevinně se usmála. V ruce stále držela rozloženou vlaštovku.

,Zmiz,‘ pomyslela si nervózně a snažila se zamaskovat strach z odhalení zprávy.

,,Co to máte v ruce?" Slečna Gringová si vzala vlaštovku do rukou a začala si jí prohlížet.

Dlouhou dobu nic neřekla, až po pár minutách.

,,Neskládejte si tu slečno vlaštovky," řekla učitelka a položila papír zpátky na stůl.

Když se na něj Gabriela podívala, tak si všimla, že tam písmena nejsou.

Dotkla se papíru a písmena se zas vrátila. Rychle na to naškrábala:

Hart mě jen chrání.

A rychle to nenápadně poslala Sarah.

Po hodině strávené psaním a posloucháním o válce vlkodlaků a upírů šla Gabriela do Gremoudu, kde si chtěla dát gyros a citrónový čaj. Posadila se a zapnula si notebook. Dívka s jménem Jill jí přinesla její objednávku. ,,Četuješ?" Gabriela se polekaně podívala na místo proti sobě a všimla si Bosse.       ,,Bossi, co potřebuješ?" Zeptala se ještě vylekaně a potom, když se zatvářil pobaveně nasadila na obličej tvrdý výraz. ,,Popovídat si, zapomínat a zase možná i získat," odpověděl klidně a usmál se.           ,,Ani jedno nechci."  Napila se čaje a uždibla si gyros.                                                                  ,,Prosím tě, vím, že jsem nebyl dobrák, ale to už jsou roky," řekl tak znuděně, že by mu Gabriela nejradši dala facku. Po tak dlouhé době si říkala, proč se jí líbí. ,,Fajn, tak kolikrát jsi to s ní dělal?" Zeptala se a zavřela notebook. Boss se opřel o opěradlo židle a promnul si bradu, kde měl malou bílou bradku.

,,Více než jednou," přiznal klidně po chvíli. Gabriela se nevěřícně podívala na své ruce a zalitovala,

že se ptala. ,,Tak jsi s ní byl víckrát a já věděla jen o jednom? Bezva," vzdychla a promnula si kořen nosu. ,,To jsem přece mohla čekat. Jsi přece Boss Kartöfle, hajzl, jenž láme srdce všem dívkám."

Dopila čaj a pod hrnek dala pár bankovek. Zvedla se a notebook dala do batohu.

Gyros na plastovém talířku si vzala do ruky a šla. ,,Počkej." Za ní šel Boss.

Gabriela zrychlila, ale Boss byl upír, a tak jí dostihl. ,,Je to už dlouho a hned po tom ,

co jsi to zjistila jsem jí nechal bejt." Teď šel vedle ní a tvářil se, že to myslí vážně.

Gabriela se na něj otočila a vycenila tesáky. ,,Nechci tě tu, nepotřebuji žádné tvoje kecy.

Už jsem na parchanta Bosse zapomněla, tak je to lepší," zavrčela a šla dál.

Měla chuť se převtělit a zkusit chuť jeho krve. Rozhlédla se po dozoru a zachytila pohledem harta,

jak si sedí na verandě v křesle a sleduje je.

,Slyší nás?‘ Pomyslela si a doufala, že ne. ,,Nechci tu s tebou diskutovat o minulosti," ukončila hovor a zamířila si to k domu, ale Boss jí vzal za ruku a políbil jí na rty. Bylo to tak rychlé, že se Gabriela nestihla bránit. Drsně a přitom toužebně jí líbal. Rukama jí obtočil tělo tak, že se nedokázala osvobodit.

Viděla jen jeho modrošedé oči, které jí táhly do sebe. Nechápala proč, ale stále k němu cítila malou touhu, jenž jí nutila oplácet polibky. Naštěstí ucítila prudký náraz a ona se dokázala vzpamatovat.

Ten, kdo jí shodil na zem byl hart ve vlkodlačí podobě.

Černý a obrovský vrčel na Bosse a necil své mohutné tesáky. Boss na vlkodlaka cenil své ostré špičáky. ,Nech jí na pokoji,‘ slyšela v hlavě Harta, jak mluví na Bosse. Gabriela se vyškrábala na nohy a ucítila v noze velkou bolest.

Když se na pravou nohu podívala, tak si všimla zabodnutého klacku.

,Proč jsem si toho nevšimla dřív?‘ Uvažovala a při tom si vytáhla klacek z nohy. Musela zaťat zuby,

aby nevykřikla bolestí. Musela Harta zastavit, aby se nepopral s Bossem.

,,Harte," spíše to znělo jako prosba, ale jinak po té bolesti nemohla moc mluvit normálně.

Černý vlk tam stále stál, ale přestal vrčet. Uši měl nahoře, aby slyšel to, co chtěla říct. ,,Dost."

Postavila se a co nejrychleji se dokulhala k Hartovy. ,,Dost," zopakovala a dotkla se jeho hrudi,

protože si všimla, že vlkodlak skoro neznatelnými kroky postupuje k Bossovi.

Hart se na ní podíval a zatvářil se ve vlčí proměně smutně a prosebně.

,,Ne, nestojí za to," řekla vážně a podívala se na jeho levou hnátu, s kterou se vzala za ruku.

Ta vlkodlačí ruka byla větší, ale dokázala jí ještě držet. Gabriela Harta držela pevně, aby jí neutekl jako když se poprvé přeměnila. ,,Měl bys jít, Bossi," promluvila k upírovi a při tom se dívala černému vlkodlakovi do očí, které byly stále stejné. Když byl Boss pryč, tak se Hart přeměnil na člověka.

Stále jí držel za ruku a stále se jí díval do očí. Byl to zvláštní pocit ho držet.

Touha jí v těle tekla jako jed připravený působit škody.

Měl teplou ruku a vůně jeho kůže byla omamující jako jeho dech. Na jazyku cítila chuť jahod v čokoládě. Jaké by byly jeho rty, to samé? Nebo více?

,,Nic ti není?" Slova, která řekl byla pro ní zklamáním, i když věděla, že u něj někdo jako ona nemá šanci. Nadechla se a hodila na tvář nenucený výraz.

,,Jo, dobrý, rána se určitě rychle zahojí," odpověděla klidně a zkusila nohu, jestli ještě bolí.

Ne, už nebolí. ,,Radši mi to ukážeš v domě," navrhl a rozhlédl se kolem sebe.

Gabriela se také podívá a všimne si své tašky na zemi.

,,Notebook," zaječela a rychle padla k zemi, aby zkontrolovala malý přístroj v batohu.

Notebook se zdál na pohled v nejlepším pořádku a když ho zapnula, tak šel bezvadně.

Gabriela si povzdechla a vrátila přístroj zpátky do tašky a zvedla se.

Hart tam překvapivě ještě stál a čekal na ní. ,,Můžeme?" Zeptal se klidně a sarkasticky se usmál.

Gabriele tu chvíli prolétla vzpomínka z dnešní hodiny Mytologie.

,Líbí se ti? Protože se k tobě chová lépe, než k nám.‘ Pořád si s tím lámala hlavu a nevěděla,

jestli měla Sarah pravdu a něco mezi ní a Hartem vlastně je.

Oba šly k domku v nesnesitelném mlčení a Gabriela k tomu s malou bolestí, protože musela jít do kopce. Cítila, jak se jí tělo snaží zahojit rány, ale bez živin a jídla to moc nejde.

Gyros spadl na zem stejně jako ona a batoh. Nedalo se to už sníst, tak 30dolarů bylo v tahu.

V domě nikdo nebyl v kuchyni a ani ne ve společenské místnosti, které všichni říkaly ,obývák‘.

V obýváku byly jen dva gauče a jeden konferenční stolek z javorového dřeva.

Zdi byly ve směsici modré, fialové a šedé. Dost se to podobalo výtvorům malých dětí.

Malovat si pokoje a místnosti nadpřirození mohly, ale kde by tu vzaly barvy. Vyšly schody a ocitly se v modré chodbě s podlahou z linolea. Gabriela vešla do svého pokoje a vybídla Harta, aby šel dovnitř. Hart mlčky vešel do pokoje a rozhlédl se kolem. Gabriela se mezitím posadila na postel a dívala se na Hartovu pevnou hruď pod šedým tričkem. Musela zahnat z hlavy představy o věcech, které se týkaly postele a jich dvou. ,,Tak se ti podívám na tu nohu," řekl najednou Hart a podíval se na židli u stolu.

Vzal jí do ruky a přisunul si jí k posteli proti Gabriele. ,,Sundej si botu," přikázal a kývl ke zraněné noze. Gabriela si neochotně sundala botu a nohu si dala opatrně na postel.

Hart si ale její nohu dal na klín a opatrně odhalil zranění. Rána byla dost velká a byla pod holení.

,,Máš tam ještě třísky, proto se to nehojí," vysvětlil a vytáhl jeden malý kousek.

Gabriela zasyčela bolestí, ale nehnula se.

Hart jí opatrně vyndával postupně třísky a kamínky, až byla rána čistá a začala se hojit.

Když se rána zacelila, tak po ní nic nezůstalo. Hart jí stále držel nohu na klíně a hladil jí teplou rukou. Gabriela, jenž byla na posteli, se podpírala lokty, aby na něj viděla. ,,Proč jsi to udělal? Nebyla to tvá věc, že mě políbil," začala Gabriela a podívala se do jeho oříškově hnědých očí.

Hart si povzdechl a promnul si spánky.

Dlouhou chvíli nic neříkal, ale když konečně promluvil, tak mu při tom svítily oči.

,,Je to upír, kterému se nedá věřit. A upíři a vlkodlaci spolu nebývají." Gabriela si také povzdechla a položila se na polštář a zavřela oči. Ignorovala, že má trochu odhalené břicho, které soudila jako štíhlé. Ucítila, jak jí Hart pustil nohu a tlak na postel pod jeho tíhou. Cítila vůni skořice a vanily.

Oči nechala zavřené a svými smysly hltala každičkou část jeho vůně.

Na odhaleném krku ucítila jeho teplý dech a příjemné hlazení po ruce. ,,Omlouvám se, že jsem ti takhle ublížil," zašeptal jí do ucha a v jeho hlase byla znát bolest a smutek.

,,Nevadí," šeptala a při tom otevřela oči, ,,jednou jsem udělala chybu já a podruhé ty."

Otočila hlavu na jednu stranu, kde ležel stejně Hart. Nevypadal jako ten tajemný fešák z města Fallen,

ale někdo, kdo se o druhé umí starat a mít rád. Nebyl to teď ten chladný, ale ten, komu buší srdce.

Teď měla šanci se dívat na jiného harta O'Kolla, tento je jiný a o hodně krásnější.

Byla jen pár centimetrů od jeho rtů. Od snu, jenž se jí zdál mnohokrát.

Chce ho? A on zas jí?

Jen kousek od velkého pokladu...

Hart to asi vycítil, protože se zvedl a postavil se na druhou stranu pokoje. Byl v rozpacích.

Gabriela teď byla u toho, že Hart je v rozpacích. Začervenala se. Nechápala proč, ale bylo to tu.

,,Musím jít," řekl a vrátil se do svého klidného výrazu. Do masky, kterou nosil neustále ve škole.

,,Fajn," odpověděla a snažila se znít klidně. Hart jen přikývl a vyšel z pokoje.

Bez rozloučení.

Gabriela zase padla na polštář a zavřela oči.

Nechala své myšlenky proudit místy, kam se nechtěla nikdy vydat.  

Zpět na hlavní stranu blogu

Anketa

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář