Lamia saltare - 2. Kapitola

15. září 2012 | 06.49 |
› 

 Noc, jasná a při tom temná vysela kolem Danieli jako prach. Stála v nějaké zahradě. Byla to krásná zahrada a ona si na sobě všimla bílých hedvábných šatů. 

Ramínka měly asi vypadat, jako by spadly z ramen. Byli krásné, ale dělala si spíše starosti o to, kde je. Ta zahrada byla pečlivě udržovaná jako v panství. Panství? 
To není přece možné. Bylo to od zámku dost daleko a stejně tam neznala cestu. Nebo znala, ale nebyla tam už dlouho. 
,,Haló," zavolala neklidně a hledala únikovou cestu, ale bylo jich tu mnoho. Rozhodla se pro cestu hned proti ní. Byla bos, ale běželo se jí dobře. 
Žádný klacek ani kamínek jí netlačil do chodidla. 
Žuch.
Daniela do něčeho narazila a spadla. Byla ohromena svou dezorietací a tím, že si té překážky nevšimla. Oklepala se a podívala se nad sebe. 
Nad ní stál zády otočený kníže Kamael. Měl oblek, který měl, když se viděly před budovou Danveru. Vlasy douhé až po uši měl tmavě hnědé a trochu rozcuchané. 
V ruce držel růži a čichal k ní. Najednou se otočil a odhalil krvavě rudé oči. Byl bledší než obvikle a z úst mu trčely špičáky. 
,,Panebože," vydechla vyděšeně a šátrala kolem sebe po nějaké zbrani. Kníže upustil růži stejné barvy jako jeho oči a zamířil si to k ní. Daniela byla jako zlomené ptáče. Nemohla se bránit a nemohla útočit. Jen se dívat a čekat. Kníže k ní natáhl ruku a velkou silou jí zvedl ze země do vzduchu. Byla teď jako panenka. 
Nemohla se hnout a byla jako omráčená. Kníže vycenil špičáky a jedním rychlím pohybem se zakousl do jejího hrdla. 
Pomalu a bezbolestně padala do bezvědomí a možná se uvidí se smrtí. Kníže jí objal kolem pasu, ale při tom ještě pil. Daniela zavřela oči a spadla do spánku. 
Až něco uslyšela...
Když se Daniela probrala ze spánku, tak jí málem vyletělo srdce z těla. 
,On pil mou krev. To je neuvěřitelné,' vystřelila do jejího mozku myšlenka. Zhluboka se nadechla a posadila se. Toto na ní už bylo dost tvrdé. 
Vždy viděla oheň nebo sníh a teď viděla vysávání krve. 
Buch buch.
Daniela si uvědomila, že jí vzbudilo bušení na její dveře. Prohrábla si dlouhé hnědé vlasy a přešla ke dveřím, které otevřela. Na chodbě na druhé straně dveří stála uklízečka, jenž měla pokoj v přízemí hned u hlavních dveří. ,,Dobrý večer, mám tu pro vás od knížete Kamaela dopis," řekla stará uklízečka v bílé košilce a v modrém županu. 
Podala Daniele bílou obálku. ,,Dobře, děkuji, on tu teď byl?" Zeptala se zmateně a prohlédla si obálku. 
,,Ano, před chvíli tu zaklepal a požádal, abych vám to dala. Asi je noční tip," usmála se stará paní. ,,Můžete mi říct, prosím, kolik je hodin?" 
Uklízečka se podívala na hodínky na ruce. ,,Pět minut po půlnoci," odpověděla unaveně.

,,Tak to děkuji za dopis a dobrou noc," rozloučila se a zavřela dveře do pokoje. Zmateně se posadila na postel a rozsvítila lampičku. Dopis nebyl zapečetěn a nebylo těžké obálku otevřít. Byl tam jen jeden papír. 

,Proč sem přišel takhle pozdě?' Zeptala se v duchu a papír rozložila a začala číst:
Omlouvám se, že píšu dopis takhle pozdě, ale nedokážu myslet na to, že vám to nenapíši. 
Rozhodl jsem se pro to, abychom zítra šly do Údolí Mayman. 
Přišel bych k bráně v jednu hodinu odpoledne.
Šatstvo může být libovolné.
Dobrou noc 
přeje
Kníže Kamael Sheppard
,Tak on je příjmením Sheppard? To chápu, kdo by chtěl používat v jméně své bydliště.' O Údolí Mayman věděla, že jsou tam zříceniny a na nich obrázky příběhů. 
Prý se tam vypráví i o upírech. Položila obálku s dopisem na noční stolek a zhasla lampičku. Potom si lehla. Nevěřila, že by znovu usnula, ale mohla se o to, 
alespoň pokusit. Trvalo to jen pár minut a ona konečně usnula.
Když se znovu ráno probudila, tak se protáhla. Svaly měla ztuhlé, ale uklidňovala se tím, že si skočí do sprchy pod teplou vodu. 
Vylezla neochotně z postele a znovu se protáhla. V kraťáskách a v černém tílku se dobelhala do koupelny a tam si vše sundala a vlezla do sprchy. 
Teplá voda byla jako lék, jenž jí ztuhlé svaly zase uvolňovaly. Měla stále divný pocit z toho snu, ale byl to jen sen. 
Když vylezla ze sprchy obalená do osušky, tak popošla k zrcadlu a otřela ho. I když se cítila divně, tak vypadala skvěle. Zlatavě modré oči byli jako vždy živé a plné energie. Růžové rty pevné a karamelově hnědé vlasy mokré od vody. Na levé paži měla tetování ve tvaru trochu pootočeného písmena M, jenž bylo trochu tlusté. 
Ten znak byl orámovaný kruhem. Osušila se a nasadila si bílou halenku, černé kalhoty a pod ně schovala na nohách nízké kožené kozačky černé barvy. 
Kolem pasu si připevnila opasek s mečem a několika dýkami a suché vlasy si zagumičkovala do culiku. 
Plná energie potom vyšla z pokoje, ale před tím si nasadila medailon s kompasem, který měla při sobě, když jí sem nějaký strýc přivezl. 
Toho strýce neznala, ale občas jí posílal nějaké oblečení a věci. Naposledy dostala sluneční brýle, které jí moc slušely a digitalní foťák. 
Dostala to ke svým sedmnáctinám, které slavila před pěti měsíci. Zastavila se u dveří Notela a zaklepala. 
Po chvíli se dveře otevřely a v nich stál Notel. Měl na sobě bílou košily, která měla pár knoflíků nahoře rozepnutých a zelenou vestu. 
Jako správný Fiarword také modré kalhoty a vysoké černé boty. ,,Ta zelená ti sluší více, než ta modrá," podotkla a zahákla se rukama o kapsy u kalhot. 
,,To ano," souhlasil mile a prohrábl si blond vlasy. ,,Půjdeš na snídani? Mají dobré lívance a vafle." Notel se na pár sekund zamyslel, ale potom přikívl. 
Zavřel za sebou dveře a šel za Danielou. Chodby byli naplněné najedenými žáky Danveru. Na snídani bylo vždy nejlepší, že si tu mohly jídlo vybírat bez žádného limitu. 
Taky byla pravda, že budoucí strážci nedokážou tloustnout, ale díky přehnanému jídlu jim může být dost špatně. Jídelna byla celá bílá a prostě obyčejná. 
Na panství měly jídelnu zdobenou semišem a květinami. Na zdech byli vždy obrazy od slavných malířu a stůl byl zdoben svícny. Tady byla jídelna bez života. 
Jako kdyby jste byli v márnici, kde zavedly jídelnu. Děs, ale člověk si po čase na vše zvykne a stane se to jeho místem pro jídlo. 
Pro Darwordy bylo povoleno si jídlo nosit do pokojů, ale dělalo se to spíše s obědem a večeří. Novel šel hned za ní a prohlížel si nezaujatě jídelnu. 
,,Snídaně se tu bere libovolně, ale večeře a obědy ti budou odměřovat kuchařky," vysvětlila mu a vzala si tác. Za skleněnými dvířky voněly palačinky a lívance božsky. Zvedla výko a vytáhla si jeden talíř s lívanci. ,,Jak dlouho tu jseš?" Zeptal se najednou u jejího ucha Notel. ,,Od šesti let." Odtáhla se od něj a pokračovala ve vybírání. ,,Budeme trénovat venku hned po snídani," oznámila mu a zvala si kelímek na kafe a příbor. 
,Z toho Notela je mi divně,' pomyslela si nervózně a posadila se vedle černovlasého Briana v oblečení Darworda. Oči měl jantarově žluté a byl stejně vysoký jako Notel, který si sedl na druhou stranu. ,,Slyšel jsem, že děláš strážce pro knížete Kamaela," začal Brian okouzlivě a opřel se jedním loktem o stůl a otočil se na ní. 
,,Kde je Tašana?" Uvědomila si Daniela a rozhlédla se kolem sebe. ,,Tvého učeně si vybral kníže Porter jako osobní stráž," odpověděl Brian a laškovně se usmál. 
,,Briane, ty oči na mě nedělej. Nezabere to na mě." Darword si povzdechl a podíval se na Notela zkoumavým pohledem. 
,,Tohle je tvůj nový učeněc, minule jich bylo snad dvacet a teď..." Ukázal na Notela pohrdavým výrazem. 
,,Tak mám jen jednoho, no a? Stejně budu každý odpoledne hlídat knížete," opáčila a začala svou snídani jíst.    

Zpět na hlavní stranu blogu

Anketa

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář