Vizuální román je interaktivní počítačová hra užívající vesměs statickou grafiku, obvykle v manga stylu.
V japonštině je často rozdíl mezi vlastními vizuálními romány (známé zkráceně jako NVL) a dobrodružnými hrami (zkráceně AVG nebo ADV). Na západě se toto rozlišení obvykle ztrácí, neboť oba typy jsou přímočařejší ve srovnání se západními adventurami.
V Japonsku jsou VN a ADV velice populární a tvoří až 70% vydaných her, nicméně na západě je trh s vizuálními romány malý. Přesto jsou mezi západními příznivci populární některá anime, vytvořená podle slavných vizuálních románů, mezi takové tituly patří např. Air (2000) a Clannad (2004) od Key; Rumbling Hearts (2001) a School Days (2005) od Age; Higurashi no Naku Koro ni (2002) od 07th Expansion; Fate/stay night (2004) od Type-Moon, a série Phoenix Wright(2005).
Vizuální romány jsou se jen zřídkakdy vyrábí pro herní konzole, ale některé více populární hry jsou někdy portovány na systémy jako PlayStation 2 atd. Slavnější vizuální romány jsou také často adaptovány do formy psaných románů, manga komiksů a či do anime.
Herní principy
Oproti běžným hrám je zde velice zjednodušená hratelnost, která se po většinu doby skládá z klikáním pro pohyb textu, grafiky a zvuků. Tímto se přibližují interaktivním filmům. Současné hry navíc mnohdy nabízejí funkci automatického posouvání, která činí i toto klikání nepotřebným.
Většina vizuálních románů má více dějových linek a více zakončení, herní mechanika se v těchto případech obvykle skládá z několika nesouvislých míst, kde hráč rozhoduje o směru, kterým se hra bude ubírat.
Některé romány do sebe implementují i pokročilejší herní prvky, například bitvy ve formě taktického RPG (Utawarerumono) atd.
Pokud je při tvorbě hry použit dabing, často jím nedisponuje hlavní hrdina, kvůli lepší identifikaci hráče s protagonistou a zabránění zahlcení velkým počtem mluvených dialogů, protože hlavní hrdina má obvykle nejvíce dialogových možností.
Vizuální styl
Obrázek vizuálního románu: Vizuální romány se obecně vyznačují dialogovými okny s mluvčími tvořenými sprity
Obecně jsou vizuální romány vyprávěny v první osobě než v třetí, herní události jsou prezentovány z pohledu jedné postavy. Je docela běžné, že základní strukturní jednotka je spíše den než kapitola, se stereotypním probuzením a návratem do postele ohraničujícím události každého dne. Samozřejmě existují výjimky.
V typickém vizuálním románu se grafika skládá ze souboru různých pozadí (obvykle jen jedno pro každé místo ve hře), s herními postavami tvořenými sprity. Výhled je obvykle z pohledu protagonistů, kteří zůstávají neviditelní. V některých důležitých částech hry je statická grafika někdy nahrazena animací, často je pak zobrazena i hlavní postava. Tyto scény lze mnohdy po jejich "odemčení" zhlédnout v menu hry.
Obsah a žánry
Mnoho grafických románů je zaměřených na drama, a to zejména s tématy týkající se romantiky nebo rodiny, ale jsou běžné i vizuální romány se sci-fi, fantasy a hororovou tématikou.
Původně na PC vycházející vizuální romány tradičně obsahovaly ecchi scény, i když celkové zaměření není erotické (dá se to srovnat "povinnými sexuálními scénami" v hollywoodských akčních filmech), nicméně naprostá většina konzolových portů neobsahuje obsah pro dospělé, a řada nových her i pro PC se zaměřuje na všechny věkové kategorie. Přesto je poté většina románů stále následována verzí s přidanými hentai scénami.
Překlady
Od roku 2007 vznikly téměř všechny významné vizuální romány v Japonsku. Pouze několik získalo licenci v USA a dalších zemích. Kromě oficiálních komerčních překladů existuje neoficiální překladatelská scéna, které se zasloužila o anglický překlad mnohých bezplatných vizuálních románů (např. Narcissu) a několika komerčních prací (např. Umineko no Naku Koro ni či Fate/stay night). Existují i některé ruské překlady.