Myšlenka
Když se řekne čára, člověk si představí hlavně dlouhou, především rovnou, obyčejnou čáru.
Já si pod tím však představím život, dlouhý a pro mnohé i rychle končící.
Ale o tomhle moc ta čára nerozhoduje, že?
Možná bude tak trochu rozhodovat, jak něco má vypadat.
Já čáry miluji - je to můj život.
1. Kapitola
Imer se podívala na plátno, co před chvíli domalovala. Měla před sebou výjev lásky dvou milenců, co nesměli být nikdy spolu - tak si to samozřejmě představila.
O lásce toho věděla tak málo, že z ní nikdy nemohl být básník.
,,O čem zase přemýšlíš?" Zeptal se tak jemný hlas, že jí málem přestalo bít už tak utrápené srdce.
,,Něco tomu schází, Dreiku," zamumlala a při tom plátno hypnotizovala pohledem. Dreik byl s ní už od útlého věku. Snad už od narození slyšela jeho jemný konejšivý hlas. Byl jí společníkem i přítelem.
,,A co myslíš, že schází?" Zeptal se zas. Zvrásčila obočí. Neměla vůbec ponětí.
,,Nevím jistě," začala a při tom stále hleděla na obraz s převážně převládající červenou růže.
,,Snad... cit?" Ano, byla to ta vášeň, co dokázala očarovat již mnoho lidských srdcí. Byla to ta něha, jež sebou přinášela i lásku.
,,Cit?"
Zavrtěla nad tím hlavou. Nebyla osobou, co by o něčem takovém mohla přemýšlet.
Imer se podívala jinam s nadějí, že jí napadne něco jiného.
,,Pokud tomu chybí cit, tak tomu tuto část věnuj." Ušklíbla se nad tím.
,,Měl bys sám vědět, jak těžké to pro mě je." Příkře se posadila s rukama, bílým tričkem i snad tváří ušpiněnou od barev. Měla hlad.
Pracovala od oběda, kdy jí napadlo téma milenců podle nějaké španělské písničky. Na večeři už bylo pozdě a na další přemítání byla moc unavená, především hladová.
,,Dám si pauzu. Takové věci dokážou člověka zdolat." Nečekala na slova Dreika a zamířila ze své pracovny ven na chodbu.
Žila v bytě se spolubydlící se jménem Sarah Rose, jež si to jméno mimochodem změnila z Elizabeth Burringové.
Z nějakého nevysvětlitelného důvodu se jí její jméno nelíbilo. Imer se od narození jmenovala prostě Imer Lyndsay, avšak o sobě nechtěla mluvit.
Sarah byla osoba, co si ráda přiváděla do bytu muže. Dokonce tu slavila narozeniny, kde jí kamarádi najali striptéra Jacka. Ještě teď měla z toho hrůzy.
Nestýkala se s muži, a tak skoro nahý chlap držící Sarah kolem pasu před všemi okolo ní trochu vyvedlo z rovnováhy.
Dreik občas houfl poznámku o tom, jak byla Sarah úplně padlá na hlavu. Samozřejmě se tomu vždy Imer zasmála. Dreik byl vždy takový ochranitelský typ.
Bohužel nebyl skutečným. Jeho identitu musela tajit, jelikož by jí potom považovali za blázna. Dreik byl velmi chytrý a dost na škole kritizoval dějiny.
I literární díla se nevyhnula jeho přísnému pohledu.
Když jí bylo patnáct, četli si Romeo a Julie a tak se vyjádřil s tím, že kdyby byl Romeo chytřejší, stejně tak Julie, nemusel by zemřít ani jeden.
U toho musela Imer poznamenat, že chyby hýbou s dějem.
Rozhlédla se po společném obývacím pokoji, kde se také jedlo a vcházelo do bytu. Jednoduše předsíň, jídelna, obývací pokoj, kuchyň v jednom.
,,Vždy mi to tu připadá docela prázdný," ozval se v její mysli Dreik.
,,To jo," zašeptala, kdyby tu náhodou někde byla její spolubydlící.
,,Jsem rád, že zmizela. Ta poslední návštěva se jménem Beny byla strašná." Posadila se na stoličku u pultu, který používali místo stolu.
,,To žárlíš? Měl svaly jak nějaký sportovec," zamumlala a podívala se na hodinky.
,,To byly jen ty jeho drinky a trochu běhu. Nic přírodního, to ti povídám." Zamračila se.
,,Jsi dneska nějak moc upovídaný, nemyslíš?" Vylovila z košíku na pečivo nějaký toustový chleba a po kouskách ho jedla.
,,Když začnem mluvit o tom povrchním šaškovi, tak po tom nechci přestat mluvit," odpověděl. Ucítila, jak jí jeho zlost trochu bodla vzadu v hlavě.
,,Ale ty jsi o něm začal mluvit," opáčila tiše. Na to už neodpověděl.
Byla popravdě zvědavá, jak by vypadal on, kdyby byl člověkem.
Najednou si Imer všimla nějakých časopisů.
,,Magazín Psychotik? Magazín Doktor?" Přečetla názvy dvou časopisů.
,,To si už uvědomila, že je zatraceně blbá, nebo tě chce vyhodit z bytu."
,,Spíše zjistila, že mi vězíš v hlavě, a tak se tě chce pokusit zbavit."
,,Ha...Ha..." Trefila správně. I když se občas choval neuvěřitelně, rád s ní mluvil - nebo jí to tak spíše připadalo.
Teď už byla dospělá a měla práci ilustrátorky a návrhářky pokojů. Její život se točil kolem jen poměrně málo věcí, ale to jí stačilo.
Nechtěla mít život plný dobrodružství a obrovské lásky. Stačil jí ten malý svět, ve kterém si žila doteď.
,,Hele, Dreiku. Nenudíš se v mé hlavě?" Zeptala se trochu ironicky. Občas na to pomyslela. Jaké to vlastně bylo být v něčí mysli? Nevadil jí, naopak jí byl přínosem.
Věděl tolik věcí a dokázal jí poradit v té proradné matice. Vždy však také přemýšlela, jak se tam ale dostal. Jak to, že měla v sobě i jinou osobnost?
Nechtěla se ho na to nikdy ptát, připadalo jí to hloupé.
,,Ani trochu," odpověděl po chvíli ticha.
Zívla. Už opravdu bylo pozdě. Odložila krajíc toustového chleba, jež také chtěla původně sníst.
,,Už bych měla jít spát. Rychle se vysprchuji a jdem do hajan." Chtěla se už mnohokrát zeptat Dreika, jestli si nepřipadal opuštěný v té nudné hlavě.
Už od mala neměla moc přátel. No, spíše od druhé třídy, kdy se rozhodla, že žádné nepotřebuje. Ale i tak se objevili tací, které by tak mohla nazývat, kdyby jen chtěla.
,,Půjdeme zítra za Angelou?" Zeptal se, jako kdyby jí četl myšlenky.
Povzdechla si.
,,Uvidí se." Vlezla do společné koupelny propojené mezi dvěma pokoji a podívala se do zrcadla.
Měla oči měsíčkově modré, jak jí vždy říkával Dreik, a vlasy hnědé jako čokoláda tečící rovnými čárami dolu k jejímu pasu.
Nerada si stříhala vlasy a ani jí nevadilo, že měla nějaké konečně zcuckané.
Popravdě měla vlasy jako její panenky, když je ještě měla v jedenácti letech.
Ráda by vrátila ty časy, ale byla ráda za to, že bylo už po všem a teď mohla žít svůj normální život v New Yorku, kde prostě dělala dvě práce, aby se uživila
a dost peněz, aby si potom mohla koupit vlastní byt. Nechtěla rodinu, manžela nebo děti. Toužila žít prostě sama se svými věcmi, obrazy a s Dreikem.
Náhle si vzpomněla na jeden smutný film a okamžitě jí začaly slzet oči.
,,Co se děje?" Polekaně se ozval Dreik, když v zrcadle jejíma očima uviděl slzy kanoucí na tváře jako rosa z ranní trávy.
,,To nic. Jen jsem si vzpomněla na film Poslední Vánoce." To byl opravdu smutný příběh.
,,Ten o tom, jak ta holčička slavila před rakovinou své poslední Vánoce a potom umřela hned po tom, co je dostala a rozbalila?" Přikývla bez vůle to vyslovit.
Hystericky se zasmála. Takové věci se jí stávaly velmi často. Nevěděla proč. Když přišlo na smrt, udělalo se jí slabo a chtělo se jí brečet.
Filmy, kde někdo umře, byly pro ni smutné a upřímně je potom trochu i nenáviděla.
Zamkla dveře Sarah, aby náhodou nerušila a sundala ze sebe špinavé oblečení.
Vlezla do sprchy a pustila na sebe vodu. Koupelna nebyla moc velká, ale byla tu vana i sprcha zvlášť, a tak byla velmi přínosná.
,,Občas si říkám, jestli nenavázat vztah s mužem," zašeptala a zavřela oči, aby jí voda mohla téct do obličeje.
,,Myslím, že na to nejsi připravená," odpověděl Dreik. Dotkla jsem se dlaní zdi z dlaždiček.
,,Občas si přeji, abys žil, Dreiku." Jako by cítila jeho tepla v dlani. Místo chladu jí náhle projelo teplo. Nechala se obklopit tím teplem.
,,I já." Zavřela znovu oči a zatoužila ho někdy vidět. Ne se dívat do zrcadla na své oči, za kterými někde byl. Chtěla ho vidět. Vidět jeho vlastní oči, vlasy, postavu.
Chtěla, aby ten sladký hlas už neslyšela pouze v hlavě, nýbrž před sebou od někoho, koho by se chtěla dotknout.
† † †
,,Jak dlouho mi tu chceš strašit, Imi?" Zeptala se dne dvaadvacátého června Angela Imer, když právě kreslila v podniku své přítelkyně ilustraci pro nějakou knihu.
,,Počkej..." Imer se jako by zamyslela.
,,Dokud nedokreslím," řekla nakonec z legrace. Angela si povzdechla.
,,Jen co jsi zjistila od mé pitomé mámi, že jsem si otevřela kavárnu, mi sem neustále chodíš strašit. To jsem si snad zasloužila?"
,,Jo," odpověděla s úsměvem Imer a všimla si chybky oka u své kreslené postavy.
,,To jí musíš tolik trápit?" Zeptal se Dreik.
,Jo,' pomyslela si. Angela byla širší postavy s vlasy tmavě hnědými zavázanými v drdolu, zřejmě zelené oči a líný úsměv. Nosila obvykle košili a kalhoty.
Chtěla i mikinu jako obvykle Imer, ale nedoporučovala jí to. Angela by vypadala potom moc domácky a to by nebylo prostě ono.
Právě měla ve své kavárničce prázdno, jelikož bylo pozdě ráno. Imer obvykle seděla u pultu na rohu, kde byla jen jedna stolička a tam obvykle kreslila.
Občas své kousky dávala i Angele, aby si je tu pověsila.
,,Nechápu, proč jsem tě už na základce neuškrtila jako hada," povzdechla si její spolužačka ze základky.
,,Protože mě miluješ," odpověděla Imer s úsměvem.
,,Ty jsi lesba, já ne."
,,Bisexuál," opravila jí a znovu se podívala na ní.
,,A neboj, po tobě už nejdu."
,,Díky bohu." Protočila jsem očima nad Dreikovou poznámkou.
,,Nikdo není dokonalý," řekla Angele i Dreikovi.
,,Já stejně už někoho mám." Zpozorněla a radši položila tužku, aby si náhodou nezničila obrázek.
,,O koho jde?" Zeptala se zvědavě. Angela našpulila rty.
,,To bys chtěla vědět, co?"
,,Jasně, jsem na sto procent zvědavá, jakého šaška máš zas." Uslyšela ve své hlavě tichý smích.
,,Není to šašek. Jmenuje se Jack Begfailer."
Najednou někdo vešel do kavárny. Ucítila povědomou vůni kůže a měla trochu hlodavý pocit. Opřel se o pult a naklonil se k usměvavé Angele.
Opatrně vzhlédla a uviděla někoho, na koho myslela vždy se špatným dojmem.
Jack - striptér.
Hnědé rozcuchané vlasy, sexy úsměv, zářivě zelené oči lovce.
Otočil se k Imer a usmál se.
,,Nazdárek." Jistě od Imer čekal začervenání. Po tom, co viděla před pár měsíci, jí to perfektně vzalo všemu cudnost vůči němu.
,,Zrovna jsem tu Imer vyprávěla, kdo je vlastně můj přítel."
,,Imer?" Skrčila se, když na ní spočinul jeho pohled.
,,Nazdárek," oplatila mu ten pozdrav předtím a okamžitě se začala znovu soustředit na svou práci.
,,Imer pracuje jako ilustrátorka pro nějaké nakladatelství." Málem se propadla do země. S kreslením začala v osmé třídě a od té době všude musela nutně Angela rozkřikovat, že Imer umí skvěle kreslit.
,,Opravdu? Je vidět, že má talent."
,,Drž pisk, pse," zavrčel Dreik.
,Nežárli.'
,,Kdybych žárlil, už bych tu rozpoutal hotové peklo." Ucítila v hlavě o něco větší bodnutí, než bylo u Dreika obvyklé.
Jednoduše všechny kolem sebe ignorovala a soustředila se na své kreslení.
Měla kreslit na téma jedné romantické knížky, jež byla o tom, jak jednou do města nějakého chlapce přišla dívka, co uměla vidět svou mrtvou sestru.
Imer měla za úkol nakreslit pár ilustrací a obálku. Upřímně měla i lepší práce, než zrovna takové šílenosti. Když to četla - měla známou redaktorku - Dreik dodal,
že by napsal snad i lepší. Příběh byl takový spíše dětský a bez pořádného příběhu. Redaktorka, Emma Taylor jí vysvětlila, že Imer měla nakreslit hlavní postavy
i sestru té mrtvé dívky. Souhlasila, byla to přece její práce.
,,Čert to vem," vzdychla tiše, aby to Jack neslyšel.
,,Tak vy jste přítelkyně?" Zeptal se Jack Angely, jako kdyby věděl o její pravdomluvnosti.
,,Ano, už od základky. Potom jsme každá šla na jinou střední, ale i tak jsme byly v kontaktu." Spíše neměla jen Imer náladu ho mazat. Byla zvědavá na to, jak bude Angela v budoucnu vypadat.
,,Aha, chápu."
Snažila jsem se to rychle dokreslit, aby mohla být pěkně daleko od toho Jacka Begfailere.