Láska skrz mysl - 2. Kapitola

20. říjen 2013 | 23.50 |

2. Kapitola

Dívej se před sebe,
lovec na tebe čeká.
Laň svou si chytí.
Budeš to ty?
Dreik
V den, kdy měla Imer odevzdávat ilustrace redaktorce, jí napsal mail jeden z největších šéfů zabývajících se uměním a kulturou. 
Tím mužem byl samozřejmě pán Leo Marx Bishonen. Měl popravdě zvláštní jméno, ale to on jí zaplatil jednu z nejlepších uměleckých škol a dal jí práci. 
Požádal ji, aby ho ve volnu navštívila. I přes protest Dreika šla. Leovi velmi dlužila a něco tak malého mohla zvládnout.
 Zamířila po odevzdání rovnou do obrovské prosklené budovy v centru New Yorku.
 V přízemí u recepce se ohlásila u blonďaté Kate, jež jí hned poslala k výtahu. Imer se popravdě moc na svého šéfa netěšila. Dreik ho neměl v lásce z toho důvodu, 
že po ní prý její šéf jel, nebo co. Nevěřila tomu. Nebyla moc zvlášť krásná a nebyla společenský typ, i když se to snažila trochu napravit.
 Rozhlédla se kolem sebe v kovovém zrcadlovém výtahu. Všude viděla svůj odraz. Takové věci opravdu nesnášela. Kdyby byla tlustá nebo opravdu šeredná, 
nemohla by se na sebe ani podívat.
 Výtah se po dlouhé době zastavil. Ten barák byl tak velký, že trvalo snad minutu či dvě, než dorazil výtah do posledního patra, kde vstoupila do mírně potemnělé chodby. 
 Uviděla asijskou černovlásku, jak právě s někým telefonovala za sekretářským stolem.
 Imer si srovnala ještě radši popruh brašny a pomalými kroky došla ke stolu.
 Asiatka k ní vzhlédla a dlouhým prstem a milým úsměvem jí ukázala na velké dveře na konci chodby. Imer ještě zagestikulovala poděkování a zamířila dál.
 ,,Neměli jsme sem vůbec chodit," ozval se mrzutě Dreik. Mírně se zamračila.
 ,Neměla jsem na výběr,' vrátila mu radši myšlenkou. 
,,Mohla jsi předstírat, že ti je špatně." 
,Mohl klidně zavolat Emmě a vše si zjistit,' ohradila a pokračovala dál po chodbě. Cítila se čím dál více frustrovaně. Byla její povinnost sem přijít a ohlásit se zde Leovi.
 Konečně došla ke dveřím a zaklepala.
 Chvilku počkala, žádná odpověď se však neozvala.
 Otevřela tedy nakonec dveře a uviděla vysokou mužskou postavu stát na druhé straně obrovské místnosti u obrovských prosklených oken s výhledem dolu na město.
 ,,Snad neruším," řekla skoro zbytečně a vešla do místnosti, po čemž radši zavřela dveře. 
,,Ani ne," promluvil hluboký, ale i při tom přitažlivý hlas a muž se otočil.

Měl černé lesklé vlasy padajícímu trochu do očí a dlouhé po uši, zelené jantarové oči, bledou pleť, rovné linky rtů, jak dříve zmíněno, vysokou postavu i vypracovanou zároveň. Drahý elegantní oblek mu padl na míru, ale dnes neměl kravatu jako obvykle.

 ,,Perný den?" Zeptala a drze se posadila do křesla proti jeho velkému stolu. 
,,Moc ne," odpověděl vlídně. Trochu si odkašlala. Nerada s ním mluvila. Posledně tu byla, aby jí dal tak pět tisíc šílených formulářů. Vždy, když sem šla, on něco chtěl. Nikdy si jí sem nepozval, aby si jen mile popovídali nebo aby jí navštívil sám.
 ,,Jestli mi chceš znovu nabídnout jeden z těch luxusních bytů, tak to rozhodně znovu odmítnu, Leopolde." Zamračil se nad tou přezdívkou, jakou mu Imer dala, 
když jí na střední nabízel luxusní byt. Byl asi o deset let starší než ona.
 ,,Ne, už jsem to vzdal. Nedokážu zlomit tu tvou tvrdohlavost jako u jiných žen," utrousil upřímně zklamaně. Jen pokrčila rameny a usmála se.
 ,,No, co se dá dělat. Nesnáším, když si něco nemůžu získat svou prací, i když to zní opravdu lákavě ta nabídka." Bylo to lákavé. Opravdu. 
Jenže by z toho měla divný pocit, a kdyby chtěla jednou nakopat Leovi zadek, musela by se vystěhovat.
 ,,Pozval jsem tě sem z jiného důvodu." Opřel se o stůl před křeslo Imer a upíral na ní oči jako leopard hledící na svou kořist.
 ,,Tak z jakého?" Optala se a opřela si bradu o ruku. Leo se nebezpečně naklonil k ní.
 ,,Jde o nový projekt S.A. . Projekt se jmenuje Top Blue a jde o vybudování takového kulturního centra. Rozhodlo se, že se vyberou nejlepší kandidáti a ti si dají soutěž."
 ,,A proč to mám vědět já?" Imer z toho měla dost špatné tušení. Nikdy jí o nových projektech firmy neříkal.
 ,,Protože jsem vybral i mezi kandidáty tebe." Jako kdyby jí teď projel elektrický proud.
 ,,Cože jsi udělal?" Prudce na něj pohlédla a nevěřícně na něj zírala. Pokrčil trochu moc uvolněně rameny a odlepil se od stolu.
 ,,Jsi jedna z nejlepších kandidátek do takové soutěže. Jsi velmi potencionální a talentovaná." Přistoupil k oknu a otočil se tím Imer zády. 
Ta vyskočila, že málem převrhla křeslo.
 ,,Vždyť ani nevím, o co se jedná," namítala s obavami. 
 ,,Já věděl, že za tím něco špatného je," ozval se tichý hlas Dreika. Ignorovala ho a s pohledem pjela na Leovi.
 ,,O čem to je? Co dělají ti kandidáti?" Otočil se s rukama v kapsách kalhot a vážným pohledem.
 ,,Projekt se zaměřuje teď na hostitelský program. Zjednodušeně se vymyslelo, že přijdou zákazníci a ti budou předáni do rukou hostitelů, 
kteří jim potom ukáží různé kulturní a umělecké věci. Například budou jim vysvětlovat různé zajímavosti ohledně maleb, literatury, hudby a dalších takových věcí. 
Také samozřejmě budou své zákazníky potěšovat a chovat se k nim jako ke svým drahouškům." 
,,Jaký to má vůbec účel?" 
,,Samozřejmě tím chceme lidi nalákat a nabídnout jim nejrůznější umělecká díla, která vy vytváříte." Polkla. Už tomu možná trochu rozuměla. Znělo to trochu divně, 
ale kdyby dokázali nějakým způsobem nalákat lidi, mohla by si více vydělat.
 ,,Tak mi tu celou dobu tvrdíš, že bych dělala před lidmi klauna?" Trochu ten pojem ,hostitel' znala. Byl to člověk, co se snažil okouzlit ostatní a donutit je,
 aby ho zbožňovali. To Imer vůbec neuměla. Nedokázala se takto někde naparovat.
 Najednou si připadala v kanceláři skutečně jako nicka. Uměla snad jen kreslit, trochu hrát na kytaru a trochu i zpívat, ale to bylo tak vše. 
Nikdy nad hostitelstvím nepřemýšlela.
 ,,Byla bys jedním z hostitelů, Imer. Přijímala bys nabídky nejrůznějších zákazníků, které bys mohla těšit jen tím, že bys na ně promluvila." Tak tomuhle se zasmála. 
Znělo to směšně.
 ,,Nevtipkuj. Nemám na to charisma. Nesnášela jsem nikdy herectví, a když jsme měli mít malé představení ve škole, málem jsem zapomněla úplně text."
 Otočila se, ale to byla chyba největší. Leo jí neuvěřitelně rychle uchopil za ruku a otočil si jí k sobě.
 ,,Pusť jí, ty červe!" Zavrčel okamžitě Dreik. Leo Imer druhou rukou vzal pod bradou a zvedl jí hlavu, aby mu viděla do očí.
 ,,Máš vcelku mužnou tvář. Kdyby sis vzala chlapečtější oblečení, vlasy zavázané v ohonu a trochu hlubší hlas, mohla bys klidně být hostitel." 
,,To jsi mě neposlouchal?! Nehodím se na to, neumím hrát," zavrčela. Byl krásný, ale i jako ďábel. Vždy od ní chtěl podepsat nějakou jeho pekelnou smlouvu a očekával, že to vše pak Imer splní.
 ,,Je to soutěž, Imer. Tady se teprve zjistí, jestli jsi na to vhodná, nebo ne." Pustil jí a odstoupil, jako kdyby jí chtěl dát prostor.
 ,,A co z toho budu mít? Zaplatíš mi za tu šaškárnu? Budu muset opustit na nějakou dobu svůj byt? Nemůžeš dávat nabídky, když pak ani nevím, co z toho bude." Šibalsky se usmál.
 ,,Ovšem, že budeš mít plat. Budeme ti platit pětkrát víc, než bys měla plat ilustrátorky a také kartu, kterou by sis kupovala šatstvo na svou práci. Bydlení se pro tebe nezmění, pokud by sis náhodou nepřála bydlet v připraveném pokoji. Vše ti potom vysvětlím, jestli budeš souhlasit." Povytáhla obočí hlavně nad platem. 
Kdyby dostávala o tolik více, měla potom šanci si koupit svůj vlastní byt ještě dříve, než si myslela.
 ,,Pětkrát více, říkáš?" Přisvědčil.
 Zamyslela se nad tím. Byla to její šance, jak mít větší plat.
 ,,Nedělej to, Imer. Vím, že nad tím uvažuješ," přemlouval jí marně Dreik. 
,Promiň, ale jestli chci svůj byt, tak to musím přijmout.' 
,,Je to jen hloupost, kterou si na tebe vymyslel. Určitě tě chce jen trochu zblbnout nebo něco podobného." Zavrtěla nad tím hlavou. 
Musela to přijmout, i když opravdu neochotně.
 Imer si frustrovaně povzdechla a pohlédla na Lea.
 ,,Budu to muset přijmout. Nicméně nebudu se nikde svlékat a dělat zbytečně komedianta, ano? A chci o tom vědět vše, abych se mohla připravit." 
† † †
Tak jí tedy vše vysvětlil a dal jí i nějaké papíry. Prý se to mělo konat za dva dny v nově postaveném domě v Manhattanu. Měla přijít už převlečená za chlapce. 
Leo jí laskavě vysvětlil, že se rozhodli vyzkoušet dát mužskou roli hostitele i ženám. No, bylo to od nich moc milé, ale dělalo to popravdě velké komplikace, 
když šlo o hlas a chování.
 ,,Proč jsi to přijala?" Vyčítal Dreik stále Imer, když stála v obchodě s mužským oblečením. Trochu se musela upravit, aby nepřitahovala pozornost s tím, 
že tam byla ženská.
 ,,No, jinak to ani nešlo. Dostat takovou výplatu... plat velký jako pět měsíců, to je něco, co si nemohu jen tak proklouznout mezi prsty," zašeptala a zamyšleně si prohlížela jednu velmi pěknou bílou košili. 
,,Ale tohle... Nevíš, co si na tebe Leo zas připravil," brblal dál hlas v její hlavě. 
,,To myslíš jako posledně s tím bytem? Prosím tě, on v tomto případě moc mazaný nebyl. Byt mi přece nemůže nijak uškodit." 
,,On jo." Povzdechla si a vzala si nakonec bílou košili a pár dalších kousků oblečení sebou do převlékárny.
 ,,Jen, prosím tebe, nevyšiluj. Stejně, když se na to podíváš z jiné perspektivy, vypadá to docela zajímavě a je to jen soutěž. Budu muset se trochu více snažit, 
ale nakonec bych to mohla zvládnout." Imer ze sebe sundala mikinu a po svléknutí se oblékla do vybraného oblečení.
 ,,Tak teď je z nás optimista?" Zněl opravdu podrážděně. Takový byl dost často, když šlo o chlapy typu Leo Marx Bishonen.
 ,,Jen na to chci myslet v dobrém. Stres mi zrovna dvakrát nepomůže." Prohlédla se v zrcadle a usoudila, že jí to opravdu slušelo. 
Trochu jí štvalo, že měla klučičí tvář, ale takovou byla i v dětství. Mnoho lidí si jí pletlo s chlapcem, jelikož nenosila zrovna dívčí oblečení. 
Ani ve věku dvaceti tří let nosila stále džíny, tričko, mikinu a botasky. Občas si vzala něco dívčího, ale to jen, když dostala náladu na něco nového.
 Také mít takovou náladu bylo opravdu výjimečné.
 Narovnala si bílé sako a usmála se, jak nejpřitažlivěji dokázala. Imer musela okouzlit především dámy. 
Naneštěstí byla na muže i na ženy, a tak jí to tak trochu problémy nedělalo.
 ,,Opravdu chceš předstírat chlapa?" Zeptal se ještě Dreik vědom si toho, jaké ona byla orientace.
,,Samozřejmě," odpověděla a při tom hleděla na svůj odraz. Vypadala odhodlaně.
 ,,Může to být těžký boj, ale musím proti tomu čelit hrdě a s hlavou vztyčenou."
 Nakonec ze sebe Imer musela sundat vybrané oblečení a ještě si vybrala nějaké další kousky.
 Normálně by si nedovolila tolik přehánět, kdyby náhodou už nedostala platební kartu od Lea.
  Ještě obešla pár butik, ale o pár hodin později se vrátila domů s velkýma taškami v rukách. Byly opravdu těžké a k tomu musela kvůli rozbitému výtahu jít celou dobu pěšky po schodech.
 ,,To byl ale den," vydechla a padla až v ložnici na postel. Popravdě to tu ani moc jako ložnice nevypadalo. Měla všude nějaká plátna nebo výkresy.
 ,,Opravdu se těším, až budu mít vlastní byt," zamumlala, když uslyšela vejít právě do bytu určitě zas opilou Sarah. 
Sarah měla hrozný zlozvyk se opít a potom si pozvat do bytu nějakého chlapa. Díkybohu nebyla natolik opilá, aby pozvala i Imer na to jejich ,skotačení'. 
Upřímně po tom ani moc netoužila.
 Protáhla se a nechala nově koupené oblečení prostě ještě v taškách.
 ,,Jsi také tak unavený jako já?" Zeptala se a zívla si. 
,,Já tu celou dobu jen tvýma očima sleduji, jak se zamotáváme do těch problémů, které si vytváříš." Tiše se zasmála. Měl opravdu pravdu.
 Cítila, že udělala nějakou chybu v tom rozhodnutí. Jako kdyby tu byla zábrana, kterou prostě obešla, ale ve skutečnosti jí měla jen pořád za sebou přilepenou a upozorňující jí na něco.
 ,,Nevím jak ty, ale budu opravdu zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál." Zavřela oči a povzdechla si.
 ,,Snad se to vyvine dobře," zaslechla ještě, než upadla do spánku. 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář