Sakura no hana - 3. Sutā-shin

21. říjen 2013 | 21.00 |

 3. Část

Nakonec mě pustily do jejich domu, kde jsme se v jedné místnosti posadily na bambusové podložky. 
Proti mně byli dva noví muži. Jeden z nich musel být ten Hiroki a Junguji. Jeden z nich měl vlasy černé jako noc a ledově modré oči. 
Ten druhý měl tmavé vlasy trochu rozcuchané a tmavě zelené oči. Oba byli podle mého nejstarší ze všech zde.
 ,,Shingami, Ougi, kdo to je?" Zeptal se ten s černými vlasy. Všichni muži tady byli krásní a mladí. 
 Akio si už o něco vážnější odkašlal.
 ,,Našly jsme ho před Červeným drakem. Přepadli ho dva opilci." Ten druhý neznámý se zachmuřil.
 ,,Opravdu tě přepadli? Jak se vůbec jmenuješ?" Zeptal se mile. 
,,Jmenuji se Kioshi Jun, pane. A ano, přepadli. Měl jsem v úmyslu cestovat dál, když mě náhle přepadli."
 ,,Ale pořád to nevysvětluje, proč tu je," zavrčel ten první. 
,,No tak, Hiroki. Neměl kde přespat," přemlouval ho Akio. Hiroki se zamračil a najednou bylo ostří jeho meče na mé hrudi.
 ,,Ani ses nepohnul," připustil nečitelným hlasem a díval se již ve stoje na mě.
 Podívala jsem se na něj.
 ,,Nechci problémy. Akio Shingami mi nabídl, že bych tu mohl strávit noc. Přísahám, že bych nic neukradl ani nic špatného neudělal." Mluvila jsem zcela klidně a vážně. Nechtěla jsem bojovat. Ne s tímhle chlapem. Musela jsem to přežít, abych mohla svůj úkol dokončit. Fascinovalo mě, jak rychle se vrhl do boje. 
Kdyby šel na mě doopravdy, byla bych už dávno mrtvá.
 ,,Jen jednu noc. Zítra před svítáním klidně odjedu a nevrátím se. Nikdy," řekla jsem vážně. Hiroki se na mě nedůvěřivě zamračil.
 Po chvíli se ozval ten druhý jménem Junguji.
 ,,Pokud bys nám předal své zbraně a choval se tu slušně, tak bys tu mohl zůstat."
 ,,Kaito!" Zaprotestoval Hiroki a otočil se při tom prudce na svého přítele.
,,Copak, Himmeno? Nevidíš snad, jak je pohublý? Musel cestovat velmi dlouho s trochou jídla," odvětil Junguji mile.
 Podívala jsem se na sebe a musela také souhlasit. Z paláce jsem vyšla dost najedená a správně hubená. 
Teď jsem cítila velmi znatelně svá žebra a kimono už na mě trochu vyselo.
 ,,Hmm, v té restauraci se také dost cpal," přidal se Akio.
 Hiroki si povzdechl. Bylo vidět, že mě tu skutečně nechtěl, ale prohrával.
 ,,No tak dobře, ale budeš ho mít na starost ty, Shingami." Akio nadšeně vyskočil.
 ,,Díky, Hiroki. Já věděl, že máš dobré srdce." Hiroki se na něj varovně zamračil a ukázal na něj pěst.
 ,,Chceš snad zjistit, jak vypadá to ,špatné' srdce?!" Shingami se usmál a zamával před sebou rukama.

 ,,Ale ne, díky." Otočil se na mě a zřejmě vyčkával, abych jim předala své zbraně.
 Zklamaně jsem si sundala ze zad pochvu na meč, z pasu pochvu a dýku. Vše jsem položila před sebe a znovu se narovnala.
 ,,Chodíš dost vyzbrojený," utrousil Katashi a podrbal se za krkem.
 ,,No, po tomhle jsem rád, že to musíš odevzdat. Asi bych se bál jít vůbec spát." 
 ,,A kde bude spát Hideaki?" Zeptala jsem se a pohlédla na všechny přítomné. 
,,Hideaki?" Zeptal se překvapeně Junguji. 
,,Můj los," vysvětlila jsem. To se pak zachmuřil.
 ,,Asi by bylo nejlepší ho nechat spát někde v zahradách."
  Tak se rozhodlo, že já budu pod dohledem Akio Shingamiho a můj přítel Hideaki bude v zahradách domu.
 Akio mě po rozhodnutí musel doprovodit do mého pokoje.
 ,,Jsem rád, že Hiroki nakonec svolil. On je trochu dost panovačný a rád má vše pod kontrolou. Kaito je naopak dost přátelský a bylo vidět, jak tě tu chtěl. 
Mohl bys nám tu klidně pomáhat a zůstat tu delší dobu. Pokud bych dostal znovu Katashiho rýži, tak bych to asi už nevydržel. Ougi také moc nedokáže uvařit nic jiného, než rýži se sojovou omáčkou nebo s rybou." 
,,Umím vařit, ale určitě bych vám tu stejně jen překážel." Otočil se na mě a znovu se usmál.
 ,,Jasně, že ne. Bude tu teď živěji a vypadáš, že bys domácí práce dokázal lépe, než my. Hiroki dost cestuje a Junguji se stará o medicínu. Ougi chodí na hlídky 
a Katashi mívá hlídky před branou." 
,,A ty?" Zeptala jsem se popravdě zaujatá jeho vyprávěním. 
,,Já?" Trochu se zamyslel nad správnými slovy. 
,,Já jsem na vše možné. Někdy mám stráž před bránou, někdy chodím na hlídky s Ougim nebo překážím Jungujiovi, i když ze slušnosti to radši neřekne," zasmál se 
a při tom dal ruku za hlavu.
 ,,Byl bych rád, kdybych mohl tu na delší dobu zůstat." Věděla jsem, že jsem měla povinnost, ale kolikrát jsem mohla najít tak zajímavé lidi. 
A byli to popravdě první lidé, kteří mě tak zaujali. Pět mužů se starající o dům, to bylo zajímavé.
 ,,To bych bral, Juníku." Zasmál se docela hlasitě a rozcuchal mi vlasy.
 ,,Hej," postěžovala jsem si a snažila si chránit hlavu. 
 ,,Klidně mi můžeš říkat Akio, jasně? Ale na Hirokiho trochu bacha. Je občas milý, ale je jako ostří meče." Přikývla jsem.
 Došly jsme až k posuvným dveřím, za kterými se nacházel malý pokoj s připravenými dvěma futony.
 ,,Když řekl Hiroki, abych se o tebe postaral, myslel tím i spát spolu v jednom pokoji." Nevěřícně jsem na něj pohlédla. Opravdu to tak bylo? 
Ale já byla dívka a musela jsem si občas své obvazy utáhnout.
 ,,Ale..." 
,,Jsme přece chlapi, ne? Prostě si vyber jeden futon a jdi už spát." Podívala jsem se na ně a hned si vybrala ten na pravé straně.
 ,,Neboj, nejsem na chlapy, a tak na tebe nic nezkusím." Skočil si na druhý futon a přikryl se.
 ,,Dobře," zamumlala jsem si a klekla si.
 Položila jsem své věci vedle a také ulehla.
 Nemohla jsem skoro usnout, avšak nakonec jsem usnula. Nic se mi nezdálo. Prostě mi to uběhlo, jako kdyby kolem mě proběhla laň.
  Druhého dne jsem otevřela oči a hned si uvědomila, co se včera večer stalo. Chvíli jsem přemýšlela. Nemohla jsem odejít bez svých zbraní a bez Hideakiho. 
Ale Hideaki byl také problém.
 Radši jsem ukončila to uvažování o odchodu. Mohla jsem být ráda, že mě nechaly spát v jejich domě a ne hned zabily.
 Posadila jsem se a podívala se vedle na Akio Shingamiho. Spal jak nemluvně.
 Tiše jsem vylezla z futanu a vzala si do rukou své věci. Šla jsem tiše, abych ho nevzbudila.
 Vylezla jsem z pokoje a za dveřmi si nasadila sandále.
 Zamířila jsem do zahrady, kde měl být Hideaki. Spíše to byl dvorek, jelikož to bylo uprostřed domu a byla tam i studna.
 Došla jsem po dřevěné cestě až k trávě, kde los ležel. Vedle něj byla studna.
 Nalila jsem si do vědra vodu, také do menšího a opláchla si vlasy. Již jsem je měla delší. Mě vlasy rostly rychle, a tak už bylo skoro na čase si je znovu upravit.
 Zakašlala jsem, když se mi voda dostala do úst. Byla jsem špinavá, ale mohla jsem si teď dovolit jen mytí vlasů.
 Hideaki ke mně zvedl hlavu a korálovýma očima na mě pohlédl.
 ,,Copak? To ti jejich tráva tak chutná? Kdybych měla své zbraně, nejraději bych odjela." Našla jsem si v tašce ručník a trochu se snažila vysušit vlasy.
 ,,Myslím, že by bylo nejlepší brzo odjet a nechat naše setkání pouhou minulostí," pravila jsem a při tom cítila v sobě odpor. Byly to jen hloupé pocity. 
Jen věci, které mě mátly. Ano, to bylo ono.
 ,,Nechme to radši chvíli být. Netuším, jakou cestou se vůbec vydat. Nevím, co dělat dál. Můžeme cestovat, avšak budeme jen bloudit."
 Najednou jsem se rychle musela otočit s vědrem v ruce, abych se chránila před mečem.
 ,,Podruhé to už není zábavné," podotkla jsem, když jsem úspěšně odrazila útok mistra Hirokiho. Rozhodla jsem se mu říkat mistr, jelikož byl starší a zkušenější.
 ,,Ani na poprvé to nebyla zábava," utrousil v obyčejném kimonu, ve kterém jistě před chvílí spal. 
,,Ale i tak na mě útočit ze zadu je stejně neslušné jako na nepřipraveného člověka." 
,,Člověk musí být vždy připravený na smrt," vrátil mi to. S tím jsem musela souhlasit. Kdykoliv, kdekoliv a jakkoliv mohl někdo zemřít. 
Před pár minutami jsem mohla umřít i já.
 ,,Kam cestuješ?" Zeptal se po chvíli, jako kdyby mu už to téma o zabíjení začínalo vadit. 
,,Do Gifu. Potřebuji tam něco najít." Odložily jsme meč a vědro. Musela jsem si vysušit vlasy, byla zima a začalo mi vlhnout kimono.
 Zavázala jsem si vlasy do dlouhého ohonu a rozhodla se nenasazovat na čelo pásek.
 ,,Máme v plánu s Hideakim znovu vyrazit dál." Uklidila jsem si znovu věci a zbytečnou vodu vylila.
 Pohlédla jsem na mistra Hirokiho a radši byla v pozoru.
 ,,Kde ses naučil tak ovládat reflexy? Nikdo nedokáže reagovat na mé útoky tak jak ty." Povytáhla jsem obočí. Nečekala jsem, že mi bude lichotit.
 ,,S tím jsem se narodila. Jde mi to samo," odpověděla jsem. Vždy jsem dokázala reagovat rychle.
 Když jsem viděla nějakou svou služku nešikovně zakopnout, vždy bez rozmyslu jsem jí zachytila.
 ,,Jsi v pořádku?" Ptala jsem se a vždy si pak od otce nebo svého patrona vysloužila vyhubování. Dříve jsem jednala, než přemýšlela. I teď, když mi hrozilo nebezpečí, jsem použila vědro jako ochranu, když jsem neměla po ruce meč nebo alespoň dýku.
 ,,Proto jsi přijel do města Nagano," zamumlal si spíše pro sebe. 
,,Měl jsem v úmyslu tu jen na chvíli zastavit a jít dál. Upřímně mě nadcházející okolnosti překvapily." 
,,Já také nečekal, že bude Shingami takový blb a vezme k nám cizince, který u sebe nosí více zbraní, než všeho ostatního," opáčil a zkřížil ruce na hrudi.
 Podívala jsem se na oblohu. Pomalu se barvila do oranžovo-růžové a ptáčci pomalu začínali zpívat. I bylo o něco tepleji. Vstala jsem vskutku předčasně. 
Měla jsem ráda pohled na svítání a vždy jsem obdivovala ty barvy na obloze.
 ,,Možná bohové rozhodli o našem setkání. Možná to byl osud," napadlo mě a musela jsem se tomu trochu ironicky usmát. 
Možná celé naše životy byly poskládané osudem a přehrávané jako divadelní hra, kterou někdo nejdříve musel vymyslet. 
Nelíbila se mi ta představa, že jsem byla figurka v té hře, avšak pokud jsem nechtěla být vyhozená za oponou, tak jsem musela hrát podle textu.
 ,,Osud? To je vyloženě nesmysl," oponoval tvrdohlavě mistr Hiroki. 
,,Možná." Vzdychla jsem a uslyšela, jak se otevřely jedny posuvné dveře.
 ,,Ach, tady jsi, Hiroki. Och, nemáš ty být s Akiou?" Zeptal se překvapeně Katashi upnutým pohledem na mě. 
,,No, chtěl jsem se trochu umýt." Usmála jsem se a dotkla se konečky prstů ještě mokrých vlasů.
 ,,Nevadí ti to, Hiroki? Akio asi dostane vynadáno, co?" Zasmál se a vyšel ze dveří. 
,,Vyřídím si to s ním později," řekl prostě mistr Hiroki a podíval se na mě.
 ,,Neutekl jsi, tak dnes budeš nepotrestán," pravil ke mně a zamířil si to k vchodu do domu.
 ,,Kdo dnes vaří, Katashi?" 
,,Chopil se toho Ougi. Kaito už sedí v jídelně a čeká, až přijdete." Bylo vidět, jak si mistr povzdechl.
 ,,Znovu rýže se sojovou omáčkou?" 
,,Jasně, pokud by něco náhodou neuvařil tady Jun." Oba muži na mě pohlédli.
 Ztuhla jsem, jelikož jsem věděla, co po mně chtěly.
 ,,Ale když teď vaří Ougi, tak myslím, že to bude v pořádku," vymlouvala jsem se. 
,,Hele, bude nejlepší, abys něco uvařil ty. Každé jídlo bude lepší než to, co už asi po pětitisící připraví Ougi."
 Povzdechla jsem si. Bylo vidět, jak jim už nebylo k chuti jíst to, co připravil Akira. Ale byla pravda, že jsem jim také dlužila. 
Dlužila jsem Akiovi za záchranu a Hirokimu za střechu nad hlavou.
 ,,No, mohl bych." 
,,Ukážu ti kuchyň," nabídl se nadšeně Kei.
  Tak jsem nakonec připravila suši a onigiri. K pití jsem udělala zelený čaj a vše s Ougim to donesla do místnosti, kde už všichni seděli.
 Akio zíval na své bambusové podložce.
 ,,No jo, Hiroki. Jak jsem měl čekat, že bude takové ranní ptáče? A ještě jsem byl hrozně unavený. Stejně neutekl." 
,,Ale co kdyby ano?!" Zavrčel na něj mistr ze svého místa. Akio zvedl ruce do vzduchu a pokrčil rameny.
 ,,Tak se vykuchám, jestli si to budeš přát." Junguji si mě všiml a usmál se.
 ,,Snad nevadí, že nám návštěva vaří. Omlouvám se za naše způsoby." 
,,To nic," řekla jsem a postavila jsem před sebe velký tác.
 ,,Hmm, ale vypadá to dobře," prohlásil Katashi a hleděl mlsně na jídlo. Ougi mu podal jídlo.
 ,,Dobré jídlo," popřála jsem a také se posadila na volné místo. Podaly jsme jídlo ostatním a vrhly se na to. Bylo to moc dobré.
 Překvapilo mě, jak se muži bavily a jak si Kei a Akio brali jídlo.
 Smála jsem se, když Akio hodil Katashimu do obličeje jedno suši.
 ,,Nechte toho!" Okřikl je naštvaně mistr Hiroki a propaloval je hrozivým pohledem.
 ,,Chlapci, máme tu návštěvu," napomenul je klidně Kaito. Ougi si klidně jedl a ignoroval dění kolem.
 Možná, že to u nich bylo zajímavé.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář