Sakura no hana - 4. Buraddichiketto sakura

22. říjen 2013 | 22.00 |

 4. Část

Zůstala jsem tedy u pěti mužů. Nežilo se mi špatně, avšak stále mě trápilo nutkání znovu vyrazit dál. 
Všechny jsem poznala a uvědomila si, že lepší a zajímavější lidi jsem snad nikdy nepotkala. 
Akio a Katashi se rádi pošťuchovali a škádlily, Hiroki jim za to však pokaždé vynadal a občas jim dával i tresty, Junguji mi ukázal trochu z medicíny a vysvětlil, 
že kolem Nagano rostlo mnoho léčivých bylin, Ougi se mnou procvičoval boj s meči, i když jsem se snažila moc nepředvádět. 
Bohužel mou vadou tady byla skutečnost, že jsem byla žena. Když mě zvali do městských lázní, musela jsem odmítnout. Vždy jsem pak sedávala u studny 
a se svým zvířecím přítelem sledovala hvězdy.
 Dnes však jsem seděla na schodech před domem a čistila si meč, když v tom ke mně přišel Akio a posadil se vedle mě.
 ,,Co tu děláš? Nepřipadá ti nostalgické sedět tu, když je už tma?" Zeptal se a podíval se na ten zářivý měsíc na obloze.
 Usmála jsem se tomu. Byl vůbec zázrak, že nikdo neodhalil moje tajemství.
 ,,Nepřipadá. Obyčejně bych v téhle době spal někde na stromě," pravila jsem a zavzpomínala na své cestování. Nějak jsem si to zamilovala. 
Poznávat kraj a nové lidi, nejrůznější jídla a sledovat různé barvy rostlin.
 ,,To od nás chceš odejít, nebo co?" Otočil se ke mně zamračeně.
 ,,Nemůžu o tom snad přemýšlet? Než jsem vás poznal, cestoval jsem. Šel jsem tam, kam jsem měl. Ještě jsem tam nedorazil, Akio."
 Ještě jsem nevrátila meč od samotných bohů.
 ,,Víš, že zníš jako ženská? Bez pochyby jsi chlap. Ženská by nedokázala takhle dobře držet meč, natož ho použít s takovou ladností a hbitostí jako ty."
 Přivřela jsem oči a pro sebe se usmála. Kdyby tak věděl.
 ,,Dnes jdeme do města na jídlo, půjdeš s námi?" Zeptal se Shingami. Podívala jsem se na něj.
 ,,A kdo bude platit?" Optala jsem se zas já. Obvykle jsme na jídla jinam nechodily.
 ,,Ougi dostal za dopadení zločince z Kyota dost zaplaceno. Kei ho přesvědčil, aby nás všechny vzal někam na jídlo."
 Povzdechla jsem si. Slyšela jsem o tom, jak Ougi loví za peníze nějaké zločince. Za dopadení byla vždy opravdu velká odměna.
 ,,Tak dobře, ale souhlasil s tím Hiroki?" Musela jsem Hirokimu přestat říkat mistr, jelikož Kei to považoval za blbost.
 ,,I když trochu neochotně, jak jo. Už je také na čase, abychom spolu někam šly na jídlo. Jíst pořád doma se po čase stane nudou," prohlásil s úsměvem.
 Schovala jsem si meč do pochvy. Hiroki mi po pár týdnech v jejich rodině dovolil zbraně. Prý kdybych chtěla utéct, nepotřebovala jsem své zbraně. 
Mé zbraně se skládaly z meče ukovaného u nejlepšího kováře v celém císařství, z dýky po mé matce a pár jehliček, které jsem nosila v malém pouzdru.

 

Byly to jehličky na tenkých, ale pevných, vláknech. Ty jsem také dostala od matky.
 Zvedla jsem se ze schodů a podívala se na Shingamiho teď z výše.
 ,,A kdy se jde?"
 ,,Teď, Kio," odpověděl Kei přicházející po cestě k nám.
 ,,Kdopak se nám tu zjevil? Snad sám Kei Posránek?" 
,,Co jsi to řekl, ty bradavice?!" Katashi se na Akiu vrhl, ale ten rychle odskočil a zasmál se.
 ,,Slyšel jsi. Úplně se to k tobě hodí." 
,,Jednu ti vrazím, Shingami." Kei konečně Shingamiho chytil, ale oba pak spolu spadli na zem pod schody.
 ,,Au, sakra. Jsi vážně idiot, Akio," zasténal Kei a oba se společně zasmály. 
,,Ale je to pravda," bránil se. 
,,To jsem byl tehdy ještě děcko." 
,,No a? Chtěl jsem pobavit Juníčka." Ironicky jsem se zašklebila. Spíše jsem přemýšlela, jestli jeden z nich zůstane pak mrtvý. 
O nějaké legraci jsem nepřemýšlela.
 Uslyšela jsem kroky a uviděla ostatní.
 ,,Co se tu vy dva válíte!" Zaštěkal na ně Hiroki a nakláněl se nad nimi. 
,,Jen jsme vzpomínali," odpověděl žertovně Akio.
 ,,To chcete místo jídla vzpomínat?" Zeptala jsem se ironicky.
 ,,Nejspíš," odtušil Ougi. 
,,Hmm," přišlo od Jungujiho.
 ,,Jestli nic nechcete, tak si klidně zůstaňte, ale varoval jsem vás." Došla jsem k nim, abych s nimi šla. Kluci se už také zvedli, ale zakoply o své vlastní nohy.
 ,,No tak, Himmeno. Jen jsme se tak bavily."
 Tak jsme konečně vyrazily.
  Nakonec jsme zastavily v centru města, kde byl ruch, a zamířily do podniku, kde jsem slyšela smích gejš a hostů.
 ,,Co je to za podnik?" Zeptala jsem se před velkou budovou.
 ,,Ty to neznáš?" Zeptal se překvapeně Katashi. 
,,Ani náhodou," odpověděla jsem a naježila se. Nikdy jsem na takovém místě ještě nebyla.
 ,,Tady jsou pokoje, kde obsluhuje gejša své zákazníky. Je to náš nejoblíbenější podnik a teď se díky Ougimu pěkně nabaštíme."
 Vešly jsme dovnitř. Všude byl docela hluk. Ze zad dveří byly slyšet smíchy, rozhovory i hádky.
 Držela jsem si meč těsně u těla. Byla jsem nervózní.
 Hiroki nám vybral jeden z volných pokojů, kde jsme se posadily na připravené polštáře. Byl to moc pěkný pokoj. Nebyl nijak zařízen.
 Posadila jsem se mezi Keie a Akio.
 ,,Ne, že budete dělat zas blbosti, vy dva," varoval Hiroki dva chlapy vedle mě. 
,,Jasně, ale musíme Juníkovi ukázat, jak se správně pije saké."
 Vytřeštila jsem oči. Já saké... nemohla jsem se toho napít. Na mě takové pití mělo zvláštní vliv.
 ,,To nebude nutné," řekla jsem mírně s odporem. Nechtěla jsem znít neslušně.
 ,,Ale no tak. Pořád jen piješ čaje. Saké ti pomůže mít větší svaly," přemlouval mě Akio a ukázal na své svaly na rukách.
 ,,Jen kdyby to byla pravda," zaslechla jsem od Jungujiho.
 Najednou se otevřeli posuvné dveře, za kterými klečela překrásná gejša.
 ,,Dobrý večer, děkuji za vaší návštěvu. Jmenuji se Miyu a budu vás dnes obsluhovat." Vešla elegantně do místnosti a zavřela za sebou.
 Objednali jsme si. Spíše řečeno mi objednali Kei a Akio. Objednali mi tempuru a suši. Ougi mi vysvětlil, co je to tempura.
 ,,Tempura je pokrm ze smažené zeleniny, ryb a mořských plodů, není sice tak populární jako suši, ale zato představuje téměř záruku toho, že si ji oblíbí i ti nejkonzervativnější jedinci, kterým dělá potíže například syrová ryba či mořské řasy." Němě jsem přikývla. Věděl o tom nějak hodně.
 ,,Páni, Ougi, jsi skoro jako učebnice. Kdybych tě neznal, myslel bych si, že jsi úředník," zasmál se Akio. Ougi se jen letmo zamračil a napil se svého saké.
 ,,Vám, mladý Kioshi, jsem připravila čaj gjokuro," pravila gejša mile a podala mi zdobený šálek s čajem. 
,,Velmi děkuji." Napila jsem se a všimla si, že to byl jeden z čajů, které se dělaly v paláci. Měl trochu nasládlou chuť, i když byl zelený.
 ,,Je moc dobrý," pochválila jsem.
 ,,A proč si nedáš saké?" 
,,Nemám chuť," odpověděla jsem prostě. 
,,Budeš toho určitě litovat." Všechno to bylo moc dobré, ale kluci mě pořád nutily něco jíst.
 ,,Nechci vypadat jako tlusťoch," zastavila jsem jednou Katashiho, když mi chtěl dát ochutnat nějakou rýži. 
,,Jasně, ale díky velké stravě už nejsi jako pohublá laň," podotkl Akio. 
,,Ale teď zas nechci být tlustý." 
,,Nebudeš," nesouhlasil Katashi.
 ,,Nechte to, chlapci. Ještě nedojedl ani své jídlo," prosadil se do toho Junguji. 
,,Ale Kaito," zakňourali oba naráz.
 ,,Nějak se mu dnes věnujete," přidala se gejša Miyu. Kluci se na ní usmály.
 ,,No jo, připomíná nám totiž malého brášku."
 ,,Jste spíše jako dvě přehnaně ustarané matky," řekl si Hiroki tiše. 
,,To bylo ošklivé, Hiroki. I ty o Juna máš starosti." 
,,Samozřejmě, že ne," ohradil se. 
,,Přiznej to," naléhal Kei podezřívavě. Vážně, někdy jsem si říkala, kolik rozumu ti dva vlastně měli.
  Pomalu jsme dojídali. Bylo mi trochu špatně z toho množství jídla, které do mě cpali.
 Nakonec jsme zamířily zpátky domů. Ale již z dálky jsme viděli plameny.
 ,,Hideaki!" Vykřikla jsem vyděšeně, když jsem uviděla ty plameny šlehat z domu.
 ,,Kioshi, zůstaň, kde jsi!" Křikl na mě Hiroki, když jsem mířila k domu. 
,,Nemohu." A vběhla jsem skrz hořící bránu, která se hned za mnou zhroutila do hořící hroudy. Měla jsem v tom domě něco důležitého. Byl tu můj přítel a poklad.
 První jsem nechtěla obětovat život zvířete, a tak jsem skrz oheň mířila k zahradám. Všude bylo příšerné vedro a plály všude divoké a hladové plameny.
 Můj strach byl zaslepen mou starostí o zvíře.
 Přikryla jsem se ústa látkou a přes štiplavý kouř hledala Hideakiho.
 ,,Hideaki!" Křičela jsem, jak jsem mohla přes látku. Hrozně jsem se potila. Někde se kácel strop nebo se už nedalo jít po podlaze.
 ,,Hideaki!" Vešla jsem do zahrad, kde už také vše hořelo.
 ,,Hideaki!" Křikla jsem a konečně v té tmě uviděla jeho siluetu.
 ,,Honem, musíme pryč," popoháněla jsem ho s úlevou, že ještě žil. Rychle ke mně přiběhl s vyděšeným pohledem.
 ,,No tak, pojď." Vzala jsem ho za popruh a táhla ho do brány, ze které se mohl dostat ze zahrad a potom běžet k hlavní bráně.
 ,,Běž, musím si ještě pro něco jít," pobídla jsem ho a plácla do boku. Ještě se na mě podíval, ale pak utíkal pryč.
 ,,Hodný," vzdychla jsem a hned si znovu dala látku přes ústa.
 Vběhla jsem zpátky do domu a spěchala do pokoje, kde jsem nechala svůj předmět. Musela jsem běžet rychle, jelikož hrozilo, že se dům zhroutí.
 Proskočila jsem jedněmi poničenými dveřmi a za chvíli našla u skoro zničeného futanu hořící látku.
 Rychle jsem to uhasila, vzala do ruky a zamířila pryč, když v tom jsem musela mečem odrazit náhlý útok. Přede mnou stál ninja.
Opravdový se znakem hada vyšitým na pravém rameni.
 ,,Tak konečně jste mě našly?" Zeptala jsem se rozhořčeně.
 ,,Mám přikázáno vás okamžitě zpacifikovat," řekl pod kuklou. 
,,Opravdu? A nemohl tvůj nařízený sem osobně přijít a udělat to sám?" Řekla jsem se otráveně. Na to nic neřekl. 
Samozřejmě, že by sem sám nepřišel, když si mohl najmout ninju.
 Znovu na mě zaútočil se svou holí.
 Vyhnula jsem se tomu a mečem mu kousek odsekla.
 ,,Tak mu vyřiď, ať si tohle dělá sám," zavrčela jsem a znovu sekla, ale netrefila. Tenhle ninja byl docela rychlý, ale dost.
 Kopla jsem, ale v tu chvíli se na nás sesypal strop.
 ,,Zatraceně!" Zaklela jsem, když jsem ucítila na noze spálenou kůži. Ninju jsem uviděla zasypaného celého a pomalu žraného plameny.
 Pokusila jsem z pod sutí dostat, avšak cítila jsem, jak na mě upadá únava a vyčerpání. Motala se mi hlava z toho kouře a mé tělo sláblo.
 Odsunula jsem se trochu, avšak hned pak ztratila vědomí. 
Probudila jsem se až na zádech někoho. První, co mě napadlo, byla otázka, proč jsem na něm byla jako nějaký plášť.
 Otevřela jsem pomalu oči a poznala tmavé vlasy Hirokiho. On byl jeden z nejvyšších lidí v jejich pětce a jeho vlasy bych poznala kdekoliv. 
Měl mě na zádech jako kůň jezdce.
 Říkala jsem si, proč nejsem na Hideakim. Na losu seděl Akio a trochu matně jsem si všimla, že měl popálenou ruku a celý pravý bok, kromě hlavy a trochu krku. 
Byl obvázaný skoro celý.
 Zavrtěla jsem se, ale to jsem zjistila další věc. Bolela mě hrozně noha.
 ,,To už jsi vzhůru?" Zeptal se nečitelných hlasem Hiroki. 
,,Snad," zamumlala jsem mu do zad. Příjemně voněl a jeho rozcuchané vlasy mě trochu lechtaly na čelo.
 ,,Žádné snad." Zastavil se a opatrně mě položil na jeden velký kámen.
 Unaveně jsem si promnula oči a podívala se na svou nohu. Dole kimono jsem měla trochu spálené a pod tím byla vidět obvázaná noha.
 ,,Akio tě našel ležet pod spadlým stropem. Měl jsi štěstí, že to zranění není vážnější. Málem jsem ti musel amputovat nohu," vysvětlil mi Kaito.
 ,,Akio?" Podívala jsem se na popáleného samuraje na mém losu.
 ,,Jo, ale tohle zranění jsem měl už od toho, jak jsme se snažily dostat přes ty sutiny v bráně. Hiki byl hrozně vyděšený," zasmál se, i když pak se bolestně zašklebil.
 ,,Něco utrpěl, když se hrabal v ohni a něco z toho, jak v domě padali kusy hořícího dřeva," upřesnil Kei a podal mi vak s vodou.
 ,,Dík," řekla jsem a všimla si, jak jsem hrozně chraptila.
 ,,Ale byla pravda, že jsme se všichni o tebe báli. Jak jsi tam vběhl a spadla ta brána, to bylo opravdu peklo. A po tom, co tě nesl Akio z domu, jsme si mysleli, 
že jsi mrtvý." 
,,To, co jsi udělal, bylo nezodpovědné a nebezpečné," řekl Hiroki s rukou položenou na katanech.
 ,,Omlouvám se." Cítila jsem se hrozně. Kvůli mně měli také starosti a Akio se dokonce popálil.
 ,,To nic," usmál se na mě konejšivě Junguji.
 ,,Teď je hlavní, kam půjdeme," promluvil Ougi.
 Rozhlédla jsem se kolem sebe po zeleni a nakonec se zastavila pohledem na Himmenovi. Trochu tvrdě se usmál.
 ,,Jun před tím cestoval do Gifu, nemám pravdu?"
 ,,Tam tedy míříme," zajásal Kei.
 Ano, vypadalo to tak. 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář