Moje-kniha | Společenská dělba práce

Privilegia:

právo mílové – do města a v jeho okolí se nesmí vyskytovat řemeslník stejného oboru, který je již v daném městě

právo tržní – právo umožňující pořádat trhy, díky nimž města bohatnou ("vycucnout obchodníka")

právo stavby hradeb – převážně jen pro královská města

právo hrdelní – město smí mít kata, který je nejlépe placeným občanem středověkého města, avšak musí dodržovat přísný život

právo varné – právo umožňující vařit pivo

Privilegia musí potvrzovat každý panovník, který tak získává mnoho peněz. Privilegia nejsou dědičná. Zvláštním typem jsou městské republiky – samostatné státy (hlavně v Itálii a Německu). Na severu Evropy vznikla hanza – ochranné svazy kupců. Původně mají hlavní město v Gottlandu, později se přenese do Lübecku. Hanzovní města jsou samostatná hospodářsky i politicky. Mají i své vlastní měny. Dochází k přechodu na peněžní hospodářství. Složení městského obyvatelstva: nejpočetnější jsou řemeslníci, kteří se sdružují v cechy. Dále je zde městský patriciát – nejbohatší a nejvlivnější občané, kteří mezi sebou volí městskou radu (11 konšelů + 1 rychtář), která se schází na radnicích, jež nalezneme vždy na náměstí. Součástí radnice je i městská šatlava (vězení). Poslední skupinou obyvatel je městská chudina (čeledíni, děvečky, žebráci,...). Středověká města se stávají i středisky kultury a vzdělanosti

Vesnický dům:

Vesnické domy se stavěly z kamene. Každý dům měl síň, kde se vykonávala většina domácích prací, jizby, kde se vařilo, jedlo i spalo, a komory sloužící k ukládání věcí a potravin, někdy i ke spaní.

Koncem středověku se pec nahrazovala kachlovými kamny. Humno bylo střechou chráněné místo na konci hospodářského stavení, kde se mlátilo obilí cepem a později prosévalo.

Do vesnice se dostávali i lidé ze zahraničí. Výroční trhy, otevřené i cizím obchodníkům, se jmenovaly jarmarky.