Sakura no hana - 16. Mutsuki

24. listopad 2013 | 06.04 |

 16. Část

Šeptám, šeptám slova svá
Možná mi uvěříš, ale jsem jistě krásná.
Letěla jsem nebem tvým
A čekala, až mi odpovíš na hádanku mou.
Možná jsem měla jen říci:
,,Pozítří to od tebe jistě zjistím."
,,Tak už jsi zkrásněla, krvavá nevěsto?" Zašeptal jsem do noci a hleděl na krvavý měsíc. Cítil jsem bodnutí v srdci pokaždé, když učinila přeměnu nějakého člověka. Poslední, pátá, přeměna mě však bolela nejvíce. Neměl jsem vůbec ponětí proč, ale jediné, co jsem věděl, bylo, že jí brzo uvidím. Uvidím konečně svou nevěstu prolitou krví. Upřímně jsem se na to těšil a sliboval si - ne, přísahal si, že jí získám a nenechám jí znovu mi utéct. 
Bude konečně má a až se znovu setkáme, probodnu jí svou katanou. 
Otevřela jsem oči a pohlédla vedle sebe na spícího Hirokiho. Po tom, co mě opustila Chiyo, jsem nějak propadla spánku a usnula zde.
 Dotkla jsem se zmateně čela a necítila skoro pod prsty tu hladkou kůži.
 ,,To je žert?" Zašeptala jsem si a konečně se posadila. Zdál se mi opravdu zvláštní sen. No, spíše jsem v prázdnotě uslyšela nějakou básničku. 
V poslední době jsem měla takový špatný pocit, že se něco bude dít. Ale netušila jsem, co se tak mohlo stát. 
V mém životě už tak bylo hodně věcí, které se skoro nedali ani vysvětlit. Yutaka, vrazi, pět proměněných lidí v mé sluhy, má moc a tetování.
  Dotkla jsem se tváře a hledala dotykem, jestli jsem náhodou neměla pavučinky i tam. Necítila jsem to, avšak to neznamenalo, že tam nebyly.
 Skryla jsem tvář do dlaní.
 ,,Proč se cítím tak nostalgicky?" Zeptala jsem se sama sebe a uvědomila si, že pokud chci něco vědět, musím to nějak zjistit.
 Rozhlédla jsem se kolem sebe a nějak si uvědomila, že už bylo ráno. Moc jsme se neprospali, jelikož Hiroki na tom nebyl večer zrovna dobře. 
Skoro umřel, musela jsem si přiznat.
 Náhle jsem ztuhla při vzpomínce na včerejší noc. Zakryla jsem si rty a pohlédla na Hiroki.
 Vzpomněla jsem si, že jsem políbila Hirokiho. Samozřejmě jsem mu musela dát svou krev, ale to jsem udělala rty a to... Ani jsem si nedokázala domyslet svou hloupost. Správně za to mohla Chiyo, ale ta byla pořád jen mou součástí.
 ,,J-já ho políbila?" Zrudla jsem a ucítila horko. Zatracená Chiyo! Přála jsem si, aby si Hiroki nic nepamatoval.
  Rozhodla jsem se, že se ho na to radši ani nezeptám, aby se náhodou nerozpomněl. Radši jsem se zvedla a rozhodla se odejít. Už to byl další, pátý, přeměněný. 
Měla jsem z toho špatný pocit. Jako kdyby vzal katanu a místo toho, aby mě probodl a zahubil, mi jen probodl ruku a ostřím v mase otáčel. 
Mluvila jsem o osobě, která patřila do skupiny, jež nenáviděla naší existenci.
 Posadila jsem se do trávy a vzpomněla si, jak mi otec vyprávěl o rebelech v našem císařství. Ve skutečnosti to byly lovci Oni. 
Začala jsem o tom přemýšlet až teď, jelikož každá přeměna na mě upozorňovala jednoho z nich. Šel mi po krku už od našeho narození. 
Když se lovec Oni narodil v úplně stejném čase jako Oni, znamenalo to, že ten lovec půjde po něm. Já se narodila stejně jako můj lovec, a tak jsem musela utíkat, 
aby mě nenašel a nezabil. I toto byl důvod, proč jsem odešla z paláce. Můj lovec jistě věděl, že jsem byla princezna, a tak jsem nemohla riskovat. 
Císař otec mi přidělil za ochranu Isama, jelikož můj přítel mi mohl být vždy na blízku a bylo jisté, že mě chránil celým svým tělem.
 Teď jsem na to měla pět mužů samurajů. Cítila jsem kvůli tomu výčitky, ale tohle popravdě rozhodla Chiyo, které nikdy moc nezáleželo na jiných.
 Zavrtěla jsem hlavou a uviděla přicházet ke mně Hideakiho.
 ,,Dlouho jsme se neviděli, příteli," zašeptala jsem a pohladila ho po tlamě, když ke mně přišel.
 ,,Omlouvám se, že jsem neměla na tebe čas. Stalo se tolik věcí, že jsem ani nepomyslela na naše setkání." 
Los šťastně strčil hlavu do mého klínu a nechal se ode mne hladit.
 ,,Ty zlobivý Hideaki," zasmála jsem se a dala mu pusu na čelo.
,,Ty mě nikdy nezradíš, že?"
 ,,Hanami? Tak tady jsi." Zvedla jsem pohled k Akiovi.
 ,,Potřebuješ něco?" Optala jsem se ho.
,,No, jo." Zasmál se trochu rozpačitě.
 ,,A co tedy?" Zvedla jsem se a při tom opatrně odstrčila Hideakiho hlavu.
 ,,Ougi a Kei teď vytírají v kuchyni vodu, jelikož Ougi použil svou schopnost a vylil vodu z hrnce." 
,,Budu tam," vzdychla jsem a zamířila s větrným bojovníkem po dřevěné cestě.
 ,,A nevíš, jak se má Hiroki? Zdál se mi bledý, a jak jsi nám včera říkala, že mu není moc dobře..." 
,,Je už v pořádku. Teď jen prospává tenhle krásný den." Opravdu bylo krásně a Hiroki trpěl tou tuberkulózou ve futanu od včerejšího večera. 
,,Tak to jsem rád. Nevím, co bychom dělali, kdyby se mu něco stalo," prohodil úlevně.
 ,,Chápu."
  Už kousek od kuchyně jsme si všimli kouře.
 ,,Katashi!"
 Rychle jsme přiběhli a uviděli z části promočenou, z části shořelou kuchyň a tři samuraje v ní. Katashi, Ougi a Junguji.
 ,,Pane bože," vyšlo ze mne a málem jsem umřela smíchy.
 ,,Co se tu stalo?!" Zeptal se za námi Hiroki vyveden z míry.
 ,,Hiroki?" Zašeptala jsem a začervenala se při vzpomínce na ten polibek.
 ,,Hiroki, to jsem rád, že tě vidím," řekl nadšeně Akio a udělal místo svému veliteli.
 ,,Kuchyňská havárie," odpověděl Kei Himmenovi na otázku. 
,,Spíše velká pohroma," opáčil rozčíleně velitel.
 ,,Co se tu stalo?" Zopakoval svou otázku. Kaito přišel k nám a ukázal na Ougiho i na Katashiho.
 ,,Akira vařil a při tom jsme všichni různě mluvily o tom všem, co jsme za dobu, co s námi je Hanami, zjistili a dozvěděli se." 
,,Potom jsem jen řekl, že je Hanami hezká a roztomilá a najednou vyprskla voda z hrnce," dodal Kei a při tom měl nevinný pohled. 
I Akio se nezapomněl do toho připojit.
 ,,Bylo nám jasné, že se Akira nějak rozrušil a ztratil nad sebou kontrolu, a tak jsem hned běžel za Hanami." Mrkla jsem po Hirokim, jež mohl být rád, 
že ve svém stavu ještě nedostal infarkt. Nebyl ještě dost silný, aby mohl vydržet takové šoky.
 Oplatil mi překvapivě pohled a potom vešel do místnosti ignorujíc všude mokro a špínu všude roztáhlou, jako kdyby sem nanosily bordel ze zahrady. 
Nepříjemně to tu páchlo a bylo vidět, že tu potřebovalo uklidit.
 Zkřížila jsem ruce na hrudi a také udělala pár kroků. Oči mi zazářily krví a znovu jsem se převtělila v Oni.
 ,,To bude dost práce to uklidit," zasyčela jsem jízlivě a kopnula do poničené podlahy.
 ,,To by možná šlo ještě spravit," zamumlala jsem a máchla rukou kolem sebe.
 ,,Ohni divoký. Vodo hladká. Země pučící. Větre divoký. Vše zničené ať se zahojí a ať pupenec začátků vykvete v čirý zázrak zrození," zašeptala jsem zaklínadlo 
a ucítila v prstech praskat energii.
 ,,Nech zemi tiše vše obnovit a přinést sebou ráj." Vše se začalo na má slova spravovat. Podlaha se vysušila a poničená prkna nahradila ta nová.
 ,,Vše, co sem nepatří, znič krásná doramo všeho. Ať květ sakury vezme sebou vše, co tomuto místu nenáleží."
 Kuchyň se znovu obnovila a stala se takovou, jakou měla být.
 Vzdychla jsem a uviděla kolem sebe vzduchem plout lístky sakury.
 ,,To je úžasné," zaslechla jsem radostné zavýsknutí Akiovo. 
,,Tohle nic není," opáčila jsem pyšná na své schopnosti. Mluvil ze mě Oni, ale především hlas Chiyo.
 ,,Je to super," přidal se Kei a nadšeně se kolem sebe rozhlížel.
 Dotkla jsem se nepatrně čela a ucítila bolest v hlavě. Poněkud mě to vyčerpalo, jelikož jsem po přeměně Hirokiho nenačerpala dostatečně sil 
a ještě se ze mně nestal plnohodnotný Oni.
 ,,Dokážu i větší věci, ale tohle jsem udělala jen z laskavosti," skoro jsem zavrčela slova a rozhodla se radši odejít.
 ,,Měli byste mi být vděční, že se takto o vás starám," řekla jsem lhostejně, i když jsem to tak necítila. Nebyla jsem jako Oni příliš pravdomluvná a upřímná.
 Ale i tak jsem si uvědomovala, kdo jsem byla, a dohánělo mě v duchu všechno, co se stalo.
  Prošla jsem dlouhou chodbou a rozhodla se jít na chvíli ven. Být pořád zavřená v domě nebylo dobré a někdy jsem si prostě musela vyrazit ven mezi lidi.
 Uklidnila jsem se a vrátila se do svého starého já. Opravdu se mi ulevilo, když jsem byla z domu. Možná to bylo kvůli Hirokimu. 
Také proč ne, když to byla moje první pusa. Z takových věcí jsem si nikdy starosti nedělala, ale když to byl tak úžasný a krásný muž.
 Znovu jsem za tento den zrudla.
 ,,To si říkáš princezna?" Zeptala se mě Oni část. 
,,Sklapni!" Pomyslela jsem si a zeptala se sama sebe, kdy jsme se rozhodli spolu mluvit. 
,,Jestli si s tím děláš starosti, tak prostě odejdi a vem si Yutaku," pokračovala dál Chiyo provokativně.
 Odfrkla jsem si tiše, aby si toho ostatní kolem na ulici nevšimli.
 ,,Skutečně? To jsem opravdu nevěděla. Má to však dva háčky. Zaprvé si někoho jako Yutaka brát nebudu, kvůli takovým věcem jsem přece utekla z paláce. 
Zadruhé nehodlám znovu utíkat." 
,,Jsi hlupák! To se chceš nechat zmást lidskými emocemi?! Láskou? Bolestí? Jsi tak odporná jako oni!" Sklopila jsem oči. I mé já to vědělo a dokázalo to přiznat. 
Byla jsem moc lidská, proto jsem se asi nedokázala stát pravým Onim.
 ,,Mlč, jsi hrozná," zamumlala jsem a trpěla tou pravdou. Co jsem byla? Jak jsem se vůbec mohla považovat za princeznu Oni, když jsem vlastně byla lidštější. Opravdu se mi to vše hnusilo.
 ,,Nejsi Oni, ještě ne, Hanami. Ale až se staneš mnou, už nebudeš trpět," našeptával mi ten zrádný hlas v hlavě. 
,,Budu trpět, jen potom jako Oni." Udělala jsem krok a zaměřila se na realitu kolem sebe. 
Bylo zbytečné se ubírat myšlenkami mimo, když to potom bylo stejně jen o skutečnosti. Už jsem stvořila pět svých bojovníků, získala jsem větší síly Oni 
a setkala se se svým snoubencem.
 Uviděla jsem kolem sebe proběhnout skupinky dětí.
 ,,Tak mladí," zamumlala jsem tiše a uviděla i pár dobře oblečených lidí se městem procházet. Někdy bych chtěla ráda vidět Tokio. 
Nějací lidé mi vyprávěli před časem, že Tokio teď bylo plné lidí oblečených v západních oděvech. Přicházela nová doba a staré věci pomalu mizely.
 Sevřela jsem v ruce jílec katany a přemýšlela, jestli tím vším starým zmizí i Oni.
 Pochybovala jsem. Oni byl jen název - ve skutečnosti byly všude kolem. Možná někde mimo naší zem byly tací, jež se zde mohli jmenovat stejně jako já nebo někdo jiný. Upřímně mě to trochu zneklidňovalo. Mohlo být tolik jiných bytostí a já proti nim mohla být pouhým prachem. Byla jsem jako stín na tomto světě. Bohové mě nevyslyšeli, když jsem se ptala, jestli tu byli i další, kteří mohli vládnout silou Oni. Netušila jsem tedy, jestli jsem se měla bát. 
Jen o jedné skupině bytostí jsem věděla, že se vyrovnala moci Oni. Ta skupina si říkala, jak jsem již o ní přemýšlela, lovci Oni. Jejich název byl prostě Light. 
Byl to trochu zvláštní název, avšak lepší než jim říkat lovci Oni. Také se jim říkalo cizím názvem Jager, nebo i Dlaci. Bylo mnoho názvů pro ně. 
Ale každý Oni je znal jako ,lovce'.
 Šla jsem dál městem a ignorovala hlad po krvi. Už mě nedokázalo uspokojit pouhé jídlo od Akiry. Potřebovala jsem více. Jedině krev mě dokázala uspokojit a k tomu to, co se teď dělo.
 Opřela jsem se o zeď jednoho domu, jelikož jsem nedokázala nepřemýšlet a nechtěla jsem se zastavovat zrovna uprostřed ulice, kde občas projel nějaký ten vůz. 
Tohle město bylo krásné, jen škoda, že jsem nenašla to, co jsem hledala. Nevěděla jsem, jak dál pokračovat. Čekala jsem, že po svém úkolu prostě zemřu, 
ale když jsem svůj úkol nesplnila, co se bude se mnou dál dít?
 ,,Konečně se setkáváme, princezno Chiyo." Vyděšeně jsem zvedla hlavu vedle a šokovaná pohlédla do zlatých očí. 
Zcela mě to ochromilo, jako kdybyste právě uviděl někoho se milovat ve vašem pokoji.
 ,,Kenjiro Kano," vzdychla jsem. 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář