Sakura no hana - Bonus (Případ rozlomených křídel)

24. prosinec 2013 | 19.59 |

Sakura no hana - Případ rozlomených křídel

Londýn, člověk by si myslel, že není tajemnějšího místa. Špinavé a skrývající různé drogové organizace na míle daleko. Obchody s otroky, úplatky, Arabové v ulicích. 
 Ale tenhle den prvního června roku osmnácettřicetšest se stal opravdu zajímavým hned ráno před svítáním, kdy nám do organizace zavolal náš věrný zdroj, 
že někde u Royal Courts se stala vražda. Byla tam trochu ponurá ulička ještě zachovalá z dob před začátkem vlády Victorie. 
Nebyla jsem Angličanka, a tak jsem neměla zapotřebí jí říkat ,Její Veličenstvo'.
 James mluvil před domem s policií a snažil se nám ujasnit, jak se mohl v jednom z asi dvaceti bytů objevit na podlaze chlap celý nahý, se zlomenýma rukama 
a krví nakreslenými křídli na podlaze jak anděl sám.
 Stál tu se mnou i náš koroner Michael Duncan a snažil se skrze své tlusté brýle najít stopy násilí či nějaké potyčky. 
Již dávno jsme se všichni shodli, že to nemohla být sebevražda.
  ,,Na sebevraždu je tohle moc pracně udělané," řekl náš Paul McKayver, zářivý s trochu narezlými vlasy a zelenýma očima. Vypadal trochu unaveně. 
Ani bych se mu nedivila. Skoro celé město ještě spalo a my jsme tu řešili nahého chlapa. 
Nedaleko od nás stál královnin pejsánek hrabě Siwiel, který nás sem samozřejmě poslal.
 ,,Podle soudního koronera tu je asi takhle teprve tři hodiny," řekl arogantním hlasem a rukou v černé rukavici si prohrábl černé vlasy stejně mu padající do jantarových očí.
 ,,A co ten nápis?" Optala jsem se a ukázala na stěnu celou od krve, jejíž pomocí napsal někdo slovo ,Veritas', neboli latinsky ,Pravda'. 
 ,,Podle mě to sem někdo napsal pak," odtušil Olly Termethan stojící vedle mne a hladící při tom mého černého ovčáka Harryka. 
,,Možné," zamumlala jsem a pokusila se najít ještě někde nějaké stopy. Vypadalo to, že pachatel měl klíče, aby se dostal dovnitř, ale jak mi ještě předtím tvrdil hrabě, 
ten dotyčný byl neopatrný a nezamkl pořádně dveře.
  ,,Cítíš tu nějakou magii, Loren?" Zeptal se mě Michael. Nadechla jsem se a pokusila tu zde nějakou najít. Byla jsem vděčná za svou moc vycítit magii 
a sama jí i používat.
 Podívala jsem se na muže ležícího na zemi, avšak nic necítila. Pověděla jsem to ostatním a ti si jen povzdechli.
 ,,Tak co budeme dělat? Je vůbec nějaký svědek?" Povytáhla jsem nad tím obočí a samozřejmě se podívala po hraběti. Ten si to srovnal rychle v hlavě a vzdychl. 
Ale než něco řekl, skočil do toho přicházející bývalý mariňák James: ,,Dva bratři Conwellovi bydlící naproti. To oni našli tělo."
 Přikývla jsem a mírně se usmála.
 ,,To je dobře." Zahlédla jsem za Jamesem jednoho z scotlandardské yardové policie. Pána Herrybecka.
 ,,Našli jste něco?" Promluvila jsem na něj. Mladý komisař na mě překvapeně zamrkal, jako kdyby mě snad viděl právě poprvé. Jistě mě to trochu urazilo, 
jelikož jsem s tímhle chlápkem pracovala i na případu Rozparovače Jacka, kde jsme nakonec zjistili, že za tím mohl démon jménem Alexander Knox.
 Komisař polkl, ovšem hned se zas srovnal a uklidnil.
 ,,Ne, nic nebylo odcizeno a dva svědkové jsou stále ve svém bytě." 
,,Komisaři Heryybecku!" Okřikl ho nabručeně kapitán policie Betiker. 
,,Nemůžete jim říkat ještě nezveřejněné informace, komisaři!" Komisař se narovnal jako voják před svým velitelem.
 ,,Omlouvám se, kapitáne." Zkřížila jsem ruce na hrudi a koutkem oka si všimla, že něco na tom chlápkovi zaujalo Harryka.
 ,,Copak je?" Klekla jsem si ke psovi a uviděla na pohlavním orgánů jasné známky pohlavního styku. Pohled na nahého muže na mě nic nedělalo, a když byl někdo jako já démon existující již několik staletí, nemohlo ho nic takového šokovat.
 ,,Jsi dobrý, Harryku." Pohladila jsem psa. Harryk šťastně zavrtěl ocasem a hlavu mi strkal do dlaně, abych v tom pokračovala.
  ,,Možná jde o plánovanou vraždu jednou šílenou osobou," zaslechla jsem za sebou nápad Ollyho.
 ,,A jak vysvětlíš křídla, nápis a zlomené ruce?" Otočila jsem k němu hlavu vyčkávajíc jeho odpovědi. Pokrčil rameny a bylo jasné, že tuhle část nemohl nijak vysvětlit.
 ,,Možná se jednalo o šíleného vraha," napadla ta hloupost Paula. 
,,Ne, to nedává smysl," namítl James a opřel se o zeď u dveří. Promnula jsem si bradu a pohledem zabloudila na hraběte.
 ,,Nejlepší by bylo, kdybychom šly ještě vyslechnout ty dva svědky," opáčila jsem a tím si získala jeho pozornost.
 ,,Zajisté."
 Klapla jeho hůl s černým diamantem uvnitř skleněné koule na svém vrcholku, kterou také držel sám hrabě.
 Ohlédla jsem se po svých společnících.
 ,,Jděte napřed, půjdu za vámi." Všichni přikývli bez sebemenších námitek a odešli. Hrabě se zas otočil na Scotland Yard a také jim pokynul k odchodu.
  Vylidnilo se to kromě mě a hraběte.
 ,,Co máte v úmyslu?" Ignorovala jsem otázku, vytáhla z kapsy ampulku a na ruce si nechala narůst dlouhé drápy alespoň dvacet centimetrů dlouhé.
 ,,Ten muž měl pohlavní styk," pověděla jsem prostě a dlouhými konečky drápů setřela z kůže trochu bílé tekutiny. 
,,Sex?" Podivil se. 
,,Ano, podle toho v jakém je to stavu, to byla tak doba před vraždou asi osm, méně čtyři hodiny." 
,,Ale jak mohla tekutina tak dlouho vydržet?" Ďábelsky jsem se na něj usmála.
 ,,Znáte od našich známých z Asie mazadlo s názvem Jung Jin?" Zavrtěl hlavou. Skousla jsem si spodní ret a zauvažovala, jak pevně byl spoután se svou královnou, 
když ani tohle nevěděl.
 ,,Tohle mazadlo dopomáhá mužům při erekci. Nevýhodou však tohohle přírodního mazadla je, že vydrží na kůži několik hodin a musí se tedy hned po sexu omýt." 
Podle toho, co jsem viděla, si užil ještě před smrtí pohlavní styk. Nemuselo by to být důležité, kdybych však věděli pachatele. 
Teď mohl být klidně i vrah žena.
 † † †
Po několika hodinách výslechu bratrů Edgara a Simona Cowellových jsme se rozhodli vrátit do své ústředny a vše si promyslet.
 ,,Tak co vše víme?" Zeptal se pro začátek Paul a protáhl si jednu ruku před sebou. Měl na sobě normální formální oblek trochu nedostatečně upravený. 
Sebastian Phantom jdoucí za námi jak bílá smrt s rukama v kapsách a pohledem do země nic neřekl jako po celou dobu. Ujal se toho s nadšením mladý Olly.
 ,,Víme, že svědci jsou Simon a Edgar Conwellovi a Edgar k tomu všemu má snoubenku krasavici Cecílii zřejmě původem odněkud z Evropy..." 
,,Z Francie," upřesnila jsem a vzpomněla si na rusovlásku se zelenýma očima a bledou kůží. Přespříliš nemluvila, ba naopak. 
Byla tichá a jen občas souhlasila se slovy svého snoubence.
 ,,Zdá se, že ti dva mají na tu noc alibi," zamumlal spíše pro sebe Michael a očistil si brýle od prachu. Schovala jsem ruce do kapes svého pláště 
a podívala se na šedou oblohu. Lámalo mi to hlavou stejně jako ostatní. Něco mi napovídalo, že to slovo na zdi mělo skrytý význam, ale co to mohlo znamenat? 
Pravda? Jaká? 
Bylo v tom jistě něco náboženského, to byl můj názor. Jen tak někdo nemohl přece zabít chlapa, svléct ho, zlomit mu ruce a dát si takovou práci s krví jak křídla 
a s nápisem.
  ,,Tak teď půjdeme do ústředny a pokusíme se zjistit, kdo byl u pána Royla Beneta v čase jeho úmrtí?" Ujišťoval se Olly. 
,,Ano, to je plán," odpověděl mu James držíc se blízko u mě jako před tisíci lety v Japonsku, kde si mě hlídal kvůli tomu, že jsem byla Oni - démon, jinak řečeno. 
Tehdy to byl statečný samuraj s pevnou vůlí a s nerozbitným duchem. Byl paličatý stejně jako já, a tak to s ním bylo občas poněkud těžké.
  Došli jsme do ústředny z původního kamene jen trochu upravený, aby do domu příliš netáhlo. V oknech žádné květiny nebyly, jelikož nebyl nikdo, kdo by se o ně staral 
a dům spíše připomínal pouhou velkou vilu, neboť nás tam bylo pouze šest se psem. Hrabě si žil ve svém neskromném sídle za městem a do města přijížděl, když měl, podle svých slov, schůzku s pobočníkem královny.
 ,,No, myslím, že bude nejlepší si získat o tom chlápkovi ještě více informací kolem," prohlásil Paul trochu ležerným způsobem.
 ,,O to se tedy můžeš postarat ty," řekl mu James.
  Vystoupali jsme schody a James jako první otevřel tlusté dubové dveře. Harryk kolem něj proběhl a vběhl do domu z nás všech první.
 ,,Páni, je do toho jistě zapálený," zasmál se Olly a prohrábl si neupravené vlasy, které i tak rozcuchal za tu dobu, co jsme museli vyslýchat svědky.
 ,,Samozřejmě," utrousila jsem a vzpomněla si, že v minulém životě byl Harryk lidský muž se jménem Isam. Moc se za tu dobu nezměnil a i jako pes byl stejný, 
možná mi chybělo to, že na mě již nemluvil.
 Zatřásla jsem nad tím hlavou a radši se vydala do své kanceláře celé potemnělé a bez žádných rostlin. 
Vzduch tu byl trochu suchý, dusný a jako kdybych tu ve skříni skrývala snad zatuchlou mumii.
  Vysvlékla jsem se z tlustého černého pláště a hodila ho na pohovku v rohu. Stůl stál před zataženým oknem a proti stolu byla kartotéka asi tak špinavá jako dům Stínů, když jsme tam řešili před týdnem vraždu skoro celé rodiny jejich jedním členem.
 Vytáhla jsem ampulky z vesty, jež spíše nosili muži, ale ráda jsem porušovala pravidla módy v tomto světě.
 Ampulky jsem položila na stůl vedle mikroskopu a rozsvítila si lampičku. Nevýhodou pro mě jako pro démona bylo, že jsem nesnášela slunce, 
a proto jsem také musela nosit věci, jež mě dost zahalovali. Dnes naštěstí to vypadalo, že bude celý den zataženo, a tak jsem si s tím pro teď starosti nedělala.
  ,,Ty parchante!" Zaslechla jsem následovně ránu z horního patra, kde po paměti, měl pokoj Olly.
 Zavrtěla jsem nad tím hlavou a radši se dala do zkoumání vzorků.
† † †
,,Tak... Co tu děláme?" Všichni jsme se podívali na Paula nevěřícným výrazem. Stáli jsme před budovou, kde prý podle výpovědi od majitele domu naproti tomu, 
kde se stala vražda, se nacházelo místo, kam často zesnulý chodil se skupinkou dalších lidí.
 ,,To ti to ještě nedošlo?" Zeptal se ho nevěřícně Olly a dal si ruce v bok. Paul jen nevinně povytáhl ramena.
 ,,Není to snad jedno?" Přidal se do toho Michael a dlouhé černé vlasy se mu ve vánku v ohonu rozletěli ve vzduchu.
 ,,Také bych řekla." Přešla jsem ke dveřím a syrově, silně zaklepala na kovové dveře, až mále hrozilo, že pod mou rukou puknou.
 ,,Nemusíš zbořit celý dům," vytkl mi Paul. 
,,Ani se o to nesnažím," vrátila jsem mu klidně.
  Čekali jsme jen chvíli, než se v kukátku dveří objevil pár očí.
 ,,Kdo jste?" Zašeptala osoba, zjevně muž, za dveřmi. James přistoupil vedle mě ke dveřím a ukázal oznak.
 ,,Jsme detektivové. Vyšetřujeme vraždu pána Beneta Royla. Chceme se optat na pár otázek." Okamžitě se kukátko zavřelo, ale nic jiného se nedělo. 
V duchu jsem počítala do tří a nakonec se dotkla povrchu dveří a vyslala do kovu svou moc. Dveře pukly a rozsypali se na zemi v podobě prachu.
 ,,Nešlo to jinak?" Usmála jsem se sladce na Jamese a sevřela ve vzduchu mezi námi ruku v pěst.
 ,,Ani ne." Vešla jsem v doprovodu psa do domu. 
Přede mnou stáli tři muži. Jeden z nich byl ten, co se podíval přes kukátko. Další dva byly starší a vypadali jako patroni tohoto místa.
 ,,Jak..."
 ,,Kouzlo," přerušila jsem je a na ruce si upravila rukavici.
 ,,A teď bychom byli rádi, kdybyste konečně odpověděli na naše otázky."
  Muži museli souhlasit, když jsme se dokázali probourat tak snadno přes kovové tlusté dveře. Zavedli nás do místnosti připomínající mi pokoj z hradu Drákuly. 
Stěny málem přeplněné kvalitními tapiseriemi indigové barvy či barvy podobné citrínové žluté. Na obrazu nad starobylým krbem se jevila tvář starého muže v brnění z dob Artuše, jestli byl můj odhad správný.
 Usadili jsme se na kožené pohovky na perském koberci. Harryk se posadil u mých nohou a ostražitě pozoroval dva ze starších mužů, jež se posadily proti nám do křesel. Byl to rychlý rozhovor. Řekli nám toho méně, než čekali mí společníci, ale tolik, kolik jsem od nich očekávala zas já.
  Po čase jsme se rozloučili, při čemž se Michael omluvil za ty dveře a vyrazily jsme dál. Nikoho podezřelého jsme ještě neměli, ale podle toho, co říkali ostatní, se zdálo, že vina mířila na ten náboženský klan a na pána Bowliho, který podle slov Edgara Conwella, si moc nerozuměl s pánem Benettem a někdy bylo slyšet z bytu 
i dokonce hádka.
  Došli jsme domů, až když se svítalo a já byla zcela vyčerpaná světlem, které i přes mraky proniklo až ke mně.
 Položila jsem se na pohovku a zavřela oči. Ten případ se mi zdál, že nám i po celém dni výslechů stále něco unikalo. Něco jsme opomněli, snad jsme nepřemýšleli tak, 
jak jsme měli.
 ,,Dvakrát měř, jednou řež." Odfrkla jsem si nad tím a radši si ještě přehrála celý den. Vina padala na pána Bowliho, ale pořád mě do hlavy ťukala pochybnost. 
Neměl k tomu motiv. Vypadal, že neměl alibi a v tu noc se s ním setkal, ale...
  Stiskla jsem prsty na spánky a měla tak leda dost toho ukrutného přemýšlení. Byla to jako skládanka postavená na tom, že jsme museli zjistit, co na ní byl za obrázek. Ale bez jedné skládanky nebylo puzzle celé.
 Kdo byl viník? Jaký měl motiv? Nic neukradl, nic nechybělo, tak co? 
Dvakrát měř...
  Náhle se otevřely dveře a v nich jsem zahlédla udýchaného Paula.
 ,,To musíš slyšet, Loren. Scotland Yard zatkl pána Bowliho za vraždu a teď se chystá soud."
 Vyskočila jsem na nohy a jak člověk nikdy nemohl, jsem k němu došla.
 ,,Zatkli?" Přikývl. Zahlédla jsem k nám jít i další.
 ,,Scotland Yard potřebuje černou ovci, aby si nepokazil pověst," zabručel mrzutě James a v rukách držel nějaké dokumenty. 
,,Využily informace Conwellových a použili to proti pánu Bowlihu. Teď je ve vazbě," přidal do toho svůj podíl Sebastian.
 ,,Ale to je hloupost, ne?" Přitakal Olly. 
,,Nemyslím, vypadal vinen, ale že to udělali tak brzo."
 Podívat se na to z jiné perspektivy, napadlo mě a vzápětí si vzpomněla na vzorky a na vše, co jsem uviděla.
 ,,Půjdeme na místo činu."
† † †
Člověk měl jednu největší vadu. Schyloval se totiž často ke špatným závěrům a nakonec to dopadlo chybou. Případ pána Bowliho kvůli nedostatku důkazů byl odložen, 
ne však úplně zapomenut. Vrátily jsme se na místo činu, kde jsme se znova podívali na mrtvé tělo. Na žádost hraběte jsme nechali tělo na místě, 
kdybychom potřebovali zjistit, jak to bylo vše vymyšleno.
 ,,Proč jsi sem chtěla?" Optali se mě chlapci a rozhlíželi se po pokoji.
 Podívala jsme se na ně a usmála se. Byl tu i hrabě, kterého jsme v rychlosti zavolali.
  ,,Vysvětlím vám, co se zde stalo," řekla jsem, když se mi zdála ta dramatická chvíle dostatečně dlouhá.
 ,,Zaprvé vám osvětlím, co se podle mého stalo," radši jsem upřesnila a klekla k muži vedle psa. 
,,Jak můžete vidět, muž není nijak zraněn, i když všude je krev. Proč to tak je?" 
,,Protože nebyla jeho?" 
,,Přesně tak." 
,,Tak čí byla?" 
,,Svatého." Všichni na mě zůstali zmateně zírat, kromě Sebastiana.
 ,,Byla to krev svatého Ludvíka. Podle církve Ruka boží, kde jsme dnes byli, krev svatého Ludvíka znamenala soud jako je symbolem spravedlnosti například anděl Vasiariah. Křídla znamenají, že byl členem toho náboženského kultu, ale zlomené ruce značí jeho pád." 
,,Jak to myslíš?" Chtěl vysvětlit hrabě zamyšlen do mé teorie. Byla jsem na tomto světě tak dlouho, že mi nepřipadalo hloupé mluvit o věcech ne tak doslova, jako byli andělé. Dělala jsem to, co jsem měla. Dívala se na věc z jiného úhlu. Bylo pravděpodobnější použít stopy a důkazy, ale nejlepší bylo také na tom, 
že jsme museli využít trochu nesmyslné úvahy a nepravděpodobné nápady.
 ,,Zlomené ruce znamenají jeho vyloučení z kultu. Ruce zjednodušeně znázorňují zlomená křídla andělů a snad nebudu muset vysvětlovat, co se stane s anděly se zlomenými křídli." 
,,Padnou," doplnil mě James, kterému to došlo. 
,,Musel odejít ze svého kultu, podle tebe toho nebe, ale proč by ho potom někdo zavraždil?" Tak nad tímhle jsem se usmála. To byl ten problém, na který oni nekápli.
 ,,Musel něco udělat, že ho vyloučily a on nakonec je tu celý nahý. Další věc, kterou jsme neuvážili, byla ta, že je nahý. Nahota v jeho víře bylo zrození. 
Člověk je zrozen nahý a jako nahý i zemře. Někdo mu sundal oblečení a potom ho zabil, nesvlékl ho až po smrti. Také ten nápis. Veritas je latinsky pravda, 
ale v tomto případě to ukazuje na skrytou pravdu v jeho soudu. To slovo znamená, že se tu snažili najít pravdu a soudily jí." Hrabě si odkašlal a zkřížil ruce na hrudi.
 ,,Ale kdo je tedy jeho vrah? Neříkej, že ta nesmyslná skupina fanatiků." Postavila jsem se a oklepala si kalhoty.
 ,,Aby náboženský kult někoho zabil, musel k tomu mít důvod a já ho znám." Vytáhla jsem z kapsy u pláště dvě ampulky a hodila je Michaelovi.
 ,,Co je to?" Podivil se a prohlédl si bílý obsah uvnitř. 
,,Pohlavní tekutiny. Jedna je z pána Beneta a ta druhá z ložnice Edgara Conwella." 
,,Ty ses k němu vloupala?" Vykulil na mě oči Olly.
 ,,Ne, když jste bratry vyslýchali, tajně jsem proklouzla do ložnice Edgara a na posteli vzala naštěstí ještě celkem čerstvé vzorky tekutiny." 
,,Ale proč myslíš, že spolu souvisí?" 
,,Protože i Cecílie patřila do stejného kultu." Vzpomněla jsem si, jak jsem našla ve vzorcích pod mikroskopem shodnou DNA. Cecílie v tom také měla svůj podíl.
 ,,Tak ho zabila snad snoubenka Edgara Conwella?" Zapochyboval hrabě Siwell. 
,,Víte, hrabě, co je jedno z pravidel kultu? V žádný neurčený čas nesmějí mít dva členi kultu spolu pohlavní styk. Podle vzorků je poznat, že to porušili pán Benet 
a snoubenka Edgarda Conwella. Po tom zjištění potom zakročil kult tak, že zabil toho, kdo jako jediný s tím mohl začít stejně jako v tom pokračovat. 
Bez muže by se to nestalo, a tak ztrestali pouze muže." 
,,Tak tím říkáš, že kdyby nepoužil... Nebudu to radši nazývat, tak by se nic teda nestalo z tohohle, správně?" 
,,Přesně tak," přisvědčila jsem a dostali se k důvodu. 
 ,,Ale není to moc komplikované?" Podivil se James a také se díval s Michaelem na vzorky. 
Na tohle místo mě odpověděl překvapivě hrabě: ,,Případy někdy bývají složité, i když jejich rozlousknutí může být jednoduché." 
,,Pravda."
    † † †
Cecílie se ke všemu přiznala celkem rychle a pán Bowliho byl propuštěn. Kult byl nucen zaplatit pokutu a byly mu udělené zákazy ohledně zabíjení.
  ,,Dobrá práce," pochválil mě hrabě, když jsme odcházeli z centrály Scotland Yardu. 
,,Je to má práce, hrabě Siwelle." 
,,Toho jsem si vědom, ale také jsem nezapomněl, kdo tohle chtěl." Zamračila jsem se a vzpomněla si, jak si všiml mého pouta mezi mnou a kolegy.
 ,,I tak." 
,,Tentokrát jsi mě velice překvapila svou dedukcí. Možná, že by ses mohla stát významnější." 
,,Možná," zamumlala jsem spíše. 
 ,,Je to jednoduché, hrabě. Stačí si říkat jen jedno přísloví." 
,,Jaké?" Usmála jsem se a měla se k odchodu.
 Velké těžké boty na dlaždicích v ulicích Londýna klapaly a plášť ve větru vlál. Tohle bylo teď místo, kde jsem žila.
 ,,Dvakrát měř, jednou řež."    
Konec

Zpět na hlavní stranu blogu

Anketa

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář