33.kapitola

16. prosinec 2011 | 15.24 |
› 

 Pochyby

Další šplouchnutí. Z tíhy Kyleova těla mi doslova pukaly paže.
"Wando? Wando?"
"Pomoz mi! Kyle!! Podlaha!! Pomoc!"
Obličejem jsem se tiskla ke skále a očima visela na vchodu do jeskyně. Tajila jsem dech. Paže mi bolestí umdlévaly.
"Wando? Kde jsi?"
Do jeskyně skokem vběhl Ian s puškou připravenou k výstřelu. Na obličeji měl masku zuřivosti, normálně typickou pro jeho bratra.
"Dávej pozor!" ječela jsem na něho. "Podlaha se drolí! Už ho dál neudržím!"
Trvalo mu dvě dlouhé vteřiny, než pochopil výjev, který se absolutně lišil od toho, co čekal – jak se mě Kyle chystá zabít. To ovšem byla pravda ještě před chvilkou.
Pak odhodil pušku a dlouhými kroky zamířil ke mně.
"K zemi – rozlož svou váhu!"
Padl na všechny čtyři a plazil se ke mně; v denním světle mu planuly oči.
"Nepouštěj ho!" varoval mě.
Bolestí jsem sténala.
Vteřinku hodnotil situaci a pak si lehl za mě, tělem mne přitlačil blíž k pilíři. Paže měl delší než já. I přes mé tělo dosáhl na bratra.
"Raz, dva, tři," zachrčel.
Přitáhl Kylea ke skále mnohem pevněji než já; přitom mi drtil obličej o kámen – tou zraněnou tváří, ale beztak už nebylo možné ji poničit ještě víc.
"Vytáhnu ho na tuhle stranu. Dokážeš vyklouznout ven?"
"Zkusím to."
Pustila jsem Kylea; ramena mi šílela bolestí a úlevou. Ian bratra pevně držel. Pak jsem se přesunula blíž k východu a dávala pozor, abych nepřenesla váhu na nebezpečný úsek podlahy. Plazila jsem se pryč, ale pořád jsem byla připravená chňapnout po Ianovi, kdyby se začal propadat dolů.
Ian s vypětím všech sil několika škubnutími vytáhl bratra podél jedné strany pilíře nahoru. Během necelé minuty jsme všichni tři leželi v ústí tunelu a já i Ian jsme sotva lapali po dechu.
"Co se to... k čertu... stalo?"
"Naše spojená váha... byla příliš. Podlaha se probořila."
"Ale co jste dělali... tak u kraje? Ty a Kyle?"
Sklonila jsem hlavu a soustředila se na dýchání.
Hele, řekni mu to.
A co se stane pak?
Ty víš, co se stane. Kyle porušil pravidla. Jeb ho zastřelí nebo ho vykopnou z komunity. A Ian ho možná nejdřív do krve zmlátí. To bude zábavné divadlo.
Melanie to nemyslela vážně – aspoň jsem si to myslela. Prostě jen byla na mě navztekaná, že jsem kvůli našemu potenciálnímu vrahovi riskovala život.
Přesně tak, potvrdila jsem. Ale kdyby Kylea odtud vykopli kvůli mně... nebo ho dokonce zabili... Otřásla jsem se hrůzou. Chápeš, že by to vůbec nedávalo smysl? Je jedním z vás.
My tady žijeme, Wando. A vy jste nám všechno ukradli.
Ale vždyť je to i můj život.

A já jsem... no, já jsem já.

Melanie si zhnuseně odfrkla.
"Wando?" naléhal Ian.
"Nic," zamumlala jsem.
"Jsi špatná lhářka. Ale to jistě víš."
Se sklopenou hlavou jsem pravidelně oddechovala.
"Co udělal?"
"Nic," lhala jsem. Zase špatně.
Ian mi vsunul prsty pod bradu a zdvihl mi obličej. "Krvácíš z nosu." Natočil mou hlavu do strany. "A další krev máš i ve vlasech."
"Já – uhodila jsem se do hlavy, když se propadla podlaha."
"Z obou stran?"
Pokrčila jsem rameny.
Ian si mě dlouho a zkoumavě prohlížel. Hluboké šero v chodbě tlumilo třpyt v jeho očích.
"Měli bychom donést Kylea k Doktorovi – při tom pádu si lebku vážně nakřápl."
"Proč ho pořád chráníš? Vždyť se tě pokusil zabít." To nebyla otázka, nýbrž konstatování. Ianův vztek se pomalu přetavil ve zděšení. Z očí jsem mu vyčetla, že si představuje, co všechno se na té římse odehrávalo. Když jsem neodpověděla, zhrozeně zašeptal: "Chtěl tě hodit do řeky..." Viditelně se roztřásl po celém těle.
Ian jednou paží objímal Kylea kolem ramen, protože bratr na něm spočíval plnou vahou. Teď bezvědomého Kylea drsně odstrčil a štítivě se od něho odtáhl. Přesunul se blíž ke mně a ovinul obě paže kolem mě, pevně si mě přitáhl na hrudník. Cítila jsem, že oddechuje ztěžka a přerývaněji než obvykle.
Byl to velice zvláštní pocit.
"Měl bych ho odkutálet zpátky do jeskyně a osobně skopnout přímo do vody."
Zavrtěla jsem hlavou tak zběsile, až mi v ní zatepalo bolestí. "Ne."
"Ušetřil bych všem spoustu času. Jeb určil pravidla jasně. Každý, kdo tady zkusí někomu ublížit, si ponese následky. Bude se konat soud."
Zkusila jsem se od něho odtáhnout, ale zesílil objetí ještě víc. Vůbec mě to však neděsilo, ne jako když mě předtím popadl Kyle. Ale přesto mě to rozrušilo – vyvedlo mě to z rovnováhy. "Ne. To nesmíš udělat, protože pravidla neporušil nikdo. Propadla se podlaha, to je celé."
"Wando..."
"Je to tvůj bratr."
"Ale moc dobře věděl, co dělá. Je můj bratr, to ano, ale udělal, co udělal, a ty jsi... ty jsi.... moje kamarádka."
"Nic neprovedl. Je to člověk," zašeptala jsem. "Tady je jeho domov, ne můj."
"Tohle nebudeme znovu probírat. Tvoje definice lidství se neshoduje s tím mým. Pro tebe znamená něco... negativního. Pro mě to je poklona – a podle mé definice jsi člověk ty, ne on. Rozhodně ne po tomhle."
"Lidskost nepovažuji za negativní. Teď už to chápu. Ale, Iane, je to tvůj bratr."
"A já se za to stydím."
Opět jsem se pokusila od něho odtáhnout. Tentokrát mě pustil. Možná za to mohlo i zasténání, které mi uniklo v okamžiku, kdy jsem pohnula nohou.
"Jsi v pořádku?"
"Snad ano. Musíme najít Doktora, ale nejsem si jistá, zda jsem schopná chůze. Já – víš, při tom pádu jsem se uhodila do nohy."
Přiškrceně sykl: "Do které nohy? Ukaž."
Zkusila jsem poraněnou nohu narovnat – byla to ta pravá – a znovu jsem zasténala. Začal ji ohmatávat u kotníku, zkontroloval kosti, klouby. Opatrně mi zakroužil kotníkem.
"Výš. Tady." Povytáhla jsem mu ruku výš, nad důlek kolena. Když to místo stiskl, opět jsem zanaříkala. "Podle mě to není zlomené, nic takového. Jen je to hodně naražené."
"Hluboká svalová zhmožděnina, to přinejmenším," zašeptal. "Jak se to stalo?"
"Nejspíš jsem... upadla přímo na nějaký kámen."
Povzdechl si. "Tak fajn, dopravím tě k Doktorovi."
"Kyle ho potřebuje naléhavěji než já."
"Beztak musíme Doktora nejdřív najít – nebo aspoň nějakou pomoc. Kylea tak daleko nedonesu, ale tebe zvládnu. A safra – moment."
Rázně se obrátil a vběhl zpět do jeskyně s řekou. Nehádala jsem se. Chtěla jsem ještě vidět Waltera, než... Doktor slíbil, že na mě počká. Odezní ta první dávka léků proti bolesti hodně rychle? Zmocnila se mě závrať. Dělala jsem si tolik starostí a byla jsem tak unavená! Vyprchaly ze mě i zbytky adrenalinu, zůstala jsem úplně prázdná.
Ian se vrátil s puškou. Zamračila jsem se, protože tím mi připomněl, že předtím jsem po ní sama zatoužila. Nezamlouvalo se mi to.
"Tak jdeme."
Bez rozmýšlení mi pušku podal. Nechala jsem ji dopadnout do svých otevřených dlaní, ale nedokázala jsem je sevřít. Fakt, že musím pušku držet, mi připadal jako vhodný trest.
Ian se zasmál. "Jak z tebe může někdo mít strach..." broukl ale spíš pro sebe.
Zvedl mě bez očividné námahy a vykročil ještě dřív, než si mě pohodlně urovnal v náruči.
"Proč jsi tak mokrá?" podivil se. Procházeli jsme zrovna pod jedním z úzkých světlíků ve stropě a já si všimla, že se zachmuřeně usmívá.
"Nevím," zamumlala jsem. "Od páry?"
Opět jsme vstoupili do tmy.
"Chybí ti bota."
"Ach!"
Prošli jsme pod dalším kuželem světla; oči se mu safírově zablýskly. Vážně se mi upíraly do tváře.
"Jsem... hrozně moc rád, že nejsi zraněná, Wando. Tedy, zraněná ještě hůř."
Neodpověděla jsem ze strachu, abych mu nedala nějakou munici proti Kyleovi.
Jeb nás potkal těsně předtím, než jsme se dostali k hlavní jeskyni. Nebyla tam taková tma, abych nezpozorovala zvědavý záblesk v jeho očích, když mě uviděl v Ianově náruči, s obličejem od krve, s puškou volně balancující v dlaních.
"Tak jsi měl pravdu, Iane," prohodil Jeb. Z hlasu mu čišel ocelový podtón. Pod vousy se mu napjaly čelistní svaly. "Ale výstřel jsem neslyšel. Co Kyle?"
"Je v bezvědomí," vyhrkla jsem chvatně. "Musíš všechny varovat – v říční jeskyni se zbortila část podlahy. Netuším, jak je to tam teď stabilní. Kyle se tvrdě udeřil do hlavy, když se snažil utéct. Potřebuje Doktora."
Jeb povytáhl překvapeně jedno obočí tak vysoko, až mu málem zmizelo ve vlasech.
"Tak to tvrdí ona." Ian neskrýval své pochybnosti. "A jinou verzi z ní nejspíš nevyrazíme."
Jeb se zasmál. "Ukaž, vezmu to," řekl mi.
Ochotně jsem mu pušku podala. Pobavilo ho to.
"Zavolám Andyho a Brandta, aby mi s Kylem pomohli. Přijdeme za vámi."
"Až se probere, nespusť ho z očí!" doplnil Ian stroze.
"To zvládnu."
Jeb se odštrachal pro pomocníky a Ian se mnou v náruči utíkal do nemocniční jeskyně.
"Kyle může být vážně zraněný... Jeb by si měl pospíšit."
"Kyle má lebku tvrdší než kameny v našich jeskyních."
Dlouhý tunel mi připadal delší než obvykle. Co když Kyle navzdory mému úsilí zemře? Nebo je už při vědomí a pátrá po mně? A co Walter? Spí... nebo umřel? A Hledačka se vzdala lovu, nebo se za světla opět vrátila?
Bude Jared pořád s Doktorem? pronesla Mel otázku, která napadla i mě. Bude se zlobit, až tě uvidí? Pozná mě?
Ve sluncem zalité jeskyni Jared a Doktor seděli skoro stejně, jako když jsme odcházeli. Opírali se zády o Doktorův improvizovaný psací stůl a mlčky pozorovali spícího Waltera.
Vykulenýma očima sledovali, jak mě Ian přináší dovnitř a pokládá na lůžko vedle toho Walterova. Opatrně mi urovnal pravou nohu.
Walter pochrupoval. Ten zvuk mě maličko uklidnil.
"Co je zas?" vybuchl Doktor naštvaně. Vzápětí se už nade mnou nakláněl a otíral mi krev z tváře.
Jared jako by ztuhl ohromením. Hlídal se však, jinou emoci neprozradil ani mrknutím.
"Kyle," odpověděl Ian současně s tím, jak jsem řekla: "Podlaha..."
Doktor se nechápavě díval z jednoho na druhého.
Ian s povzdechem zvedl oči ke stropu. Mimoděk mi přitiskl dlaň na čelo. "U prvního říčního otvoru se zbortila podlaha. Kyle upadl na záda a hlavou se udeřil o kámen. Wanda mu ten jeho bezcenný život zachránila. Tvrdí, že když se propadla podlaha, zranila se i ona." Ian věnoval Doktorovi významný pohled. "Cosi," protáhl jízlivě, "ji pořádně tvrdě majzlo do zátylku." Začal vypočítávat: "Krvácí z nosu, ale zlomený ho nejspíš nemá. Pak má pohmožděné svaly, tady." Dotkl se mého bolavého stehna. "Kolena má odřená do krvava a obličej taky. Tohle si ale možná udělala sama, jak se snažila vytáhnout Kylea z díry. Mohla si tu námahu ušetřit." Poslední slova Ian zabručel skoro neslyšně.
"Ještě něco?" zeptal se Doktor. Přesně v tom okamžiku mi zkušenými prsty nahmátl na boku místo, kam mě Kyle praštil. Lapla jsem po dechu.
Doktor mi vyhrnul košili; slyšela jsem, jak Ian i Jared hlasitě sykli.
"Zkusím hádat," ucedil Ian ledově. "Upadla jsi na kámen."
"Přesně tak," vyjekla jsem bez dechu. Doktor mi bok prohmatával a já dusila vzlyky.
"Možná máš zlomené žebro," mumlal Doktor. "Škoda, že ti nemůžu dát něco na bolest..."
"S tím si nelámej hlavu, Doktore," hekala jsem. "Vydržím to. Co Walter? Vzbudil se vůbec?"
"Ne, nějakou dobu potrvá, než se z té dávky vyspí," řekl Doktor. Vzal mě za ruku a zkusil ji ohnout v zápěstí.
"Jsem v pořádku."
Laskavě mi pohlédl do očí. "V pořádku budeš, ale až si pořádně odpočineš. Pohlídám si tě. Tak, otoč hlavu do strany."
Vyhověla jsem a zamrkala bolestí, když mi stiskl ránu na spánku.
"Sem ne," zahučel Ian.
Na Doktora jsem neviděla, ale Jared probodl Iana řezavým pohledem.
"Nesou sem Kylea. Nechci je ve stejné místnosti."
Doktor přikývl. "To dává smysl."
"Připravím pro ni místo. Kylea udržíte tady, dokud.... dokud se nerozhodneme, co s ním."
Začala jsem mluvit, ale Ian mi přitiskl prst na ústa.
"Tak dobrá," souhlasil Doktor. "Klidně ho i svážu, jestli chceš."
"V případě nutnosti rozhodně. Můžeme ji odnést?" Ian se ustaraně ohlédl k tunelu.
Doktor zaváhal.
"Ne," šeptla jsem, Ianovy prsty pořád ještě na rtech. "Walter. Chci tu zůstat pro Waltera."
"Dnes jsi zachránila už dost životů, Wando," připomněl mi Ian něžně a posmutněle.
"Ráda bych mu řekla... Ráda bych se s ním rozloučila."
Ian přikývl a pohlédl na Jareda. "Můžu ti věřit?"
Jared zrudl vzteky a Ian honem zvedl ruku.
"Nerad bych ji tu nechal bez ochrany, než pro ni najdu bezpečné místo," vysvětlil Ian. "A nevím, jestli Kyle bude při vědomí, až ho sem přinesou. Kdyby ho Jeb zastřelil, rozrušilo by ji to, ale ty a Doktor ho dokážete krotit. Nerad bych, aby Doktor byl na něho sám. Jeb by se pak nemusel ovládnout."
Jared procedil přes zaťaté zuby: "Doktor na něho sám nebude."
Ian pořád váhal. "V posledních dnech si prožila peklo. Nezapomínej na to."
Jared načuřeně přikývl.
"Budu tady," uklidňoval Doktor Iana.
Ten mu pohlédl do obličeje. "Dobrá." Naklonil se ke mně. "Vrátím se brzy. Neměj strach."
"Nemám."
Rty mi zavadil o čelo.
Nikdo nebyl překvapenější než já. Brada mi klesla úžasem, ale Ian se mezitím obrátil na patě a tryskem vyběhl z jeskyně do chodby.
Slyšela jsem, jak Doktor sykavě vtáhl vzduch přes zuby, jako by hvízdal opačným směrem. "No tedy," hlesl.
Oba na mě zůstali dlouze civět. Byla jsem tak vyčerpaná a rozbolavělá, že mi bylo jedno, co se jim honí hlavou.
"Doktore..." začal říkat Jared naléhavě, ale hluk z chodby ho zas zarazil.
Otvorem se ztěžka prodralo pět mužů; vpředu Jeb nesl Kyleovu levou nohu, Wes držel tu pravou, Andy a Aaron podpírali bezvládný trup.
"U hvězd, ten je ale těžký," chrčel Jeb.
Jared s Doktorem skočili k příchozím, aby pomohli. Po pár minutách klení a hekání se povedlo Kylea položit na lůžko pár kroků ode mě.
"Jak dlouho je v tom bezvědomí, Wando?" zeptal se mě Doktor, zatímco vytahoval Kyleovi víčka a díval se mu do zornic.
"No...," přemýšlela jsem honem. "Celou tu dobu, co mě Ian nesl, to trvalo tak deset minut, a možná pět minut předtím."
"Takže přinejmenším dvacet minut?"
"Přibližně ano."
Zatímco jsme se radili, Jeb učinil vlastní diagnózu. Naši pozornost upoutal ve chvíli, kdy vylil lahev vody Kyleovi přímo do obličeje.
"Jebe," napomenul ho Doktor.
Ale Kyle zaprskal, zamžikal a začal sténat. "Co se stalo? Kam se to podělo?" Pohnul tělem a začal se rozhlížet. "Podlaha... hýbe se..."
Při zaslechnutí Kyleova hlasu jsem mimoděk zaťala pěsti. Zmocnila se mě panika. Noha mě bolela, ale třeba se dokážu odpajdat pryč? Pomalu by to snad šlo...
"Nic se neděje," zamumlal někdo. Ne tak někdo. Tenhle hlas bych poznala kdykoliv.
Jared se postavil mezi moje a Kyleovo lůžko, zády ke mně, s pohledem upřeným na hromotluka. Kyle se sténáním zmítal hlavou do obou stran.
"Jsi v bezpečí," pronesl Jared tiše, ale na mě se ani nepodíval. "Neboj se už ničeho."
Zhluboka jsem se nadechla.
Melanie se ho toužila dotknout. Ruku měl hned vedle mé, jež ležela na okraji lůžka.
Prosím, ne, přemlouvala jsem ji. Už takhle mám obličej zřízený ažaž.
On tě neuhodí.
To si myslíš, ale já nejsem ochotná to riskovat.
Melanie si povzdechla; tolik toužila po jeho blízkosti! Snášela bych to snáz, kdybych po něm sama tolik netoužila.
Dopřej mu čas, žadonila jsem. Ať si na nás nejdřív trochu zvykne. Ať skutečně uvěří.
Další povzdech.
"Á, k čertu!" zavrčel náhle Kyle naštvaně. Zatěkala jsem k němu pohledem. Za Jaredovým loktem jsem viděla jeho planoucí oči. "Ta věc nespadla!"

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře