Černý komorník - 5. Kapitola

30. prosinec 2013 | 18.52 |

 5. Kapitola

Můj komorník věrný svému pánu
Seth přišel ke své paní a chtěl jí vzít do náruče, když vycítil z ní vycházet příliš tepla.
 Dotkl se okamžitě jejího čela a cítil, že měla vysokou horečku. Bylo to také vidět na její tváři, jak nabrala náhle červenou barvu.
 ,,Říkal jsem vám to," povzdechl si a hned s ní spěchal ke kočáru. Také zrovna nechtěl čekat na svého chlupatého nepřítele.
  Otevřel dvířka kočáru a všiml si, že jedna sedačka byla pokrytá od krve kočího ležícího na tom místě. 
Svou paní položil na to čisté místo a mrtvolu jednoduše vytáhl z kočáru a nechal jí na trávě.
 ,,Dobře jste nám posloužil." Uklonil se a zasedl na místo kočího. Naštěstí koně byli naživu, a tak se dali okamžitě použít.
  Mířil tmou k sídlu a snažil se co nejdříve dostat svou paní do tepla jejího lůžka. Nejednou se otočil a nebezpečně přelezl ke dvířkům a zkontroloval spící dívku. 
Měl starosti, aby z té horečky neumřela. Měla jí opravdu vysokou a mohlo by to ohrozit její život.
 Vytáhnul i deku z pod sedačky a přikryl jí.
 ,,Nebohé dítě," zamumlal si a jeli dál.
  U sídla strhané koně málem padli únavou, když už se mohli konečně zastavit. Přiběhli jak na zavolanou Valsh, Harry a Erika.
 Když uviděli, jak Seth vyndával hraběnku z kočáru, Erika se vyděsila.
 ,,Co se stalo hraběnce?" Přiběhla k nim s hrůzou vypsanou v očích.
 ,,Připrav horkou vodu do ložnic hraběnky a lůžko." 
,,Ano, pane." Rychle spěchala do sídla.
 ,,Odveďte koně do stájí, dejte jim najíst. Také chci, abyste uklidili kočár," rozkázal Seth pevně. 
,,Jasně," zabručel Valsh a šel už ke koním.
 ,,Nemám jí vzít já?" Nabídl se pomoci Harry Sethovi. Komorník zavrtěl hlavou a pohlédl na svou paní.
 ,,Co bych to byl za komorníka, kdybych neplnil své povinnosti." Těmi slovy spěchal do sídla.
  Erika mu pomohla převléct hraběnku, i když bylo vidět, jak se červenala v jeho přítomnosti. Erice připadalo trochu nedůstojné, že viděl Seth hraběnku odhalenou bez šatů. Její paní nebyla ještě nějak zvlášť vyvinutá, ale byla to jistě práce ženy převléct jinou ženu. Když to pověděla i Sethovi, ten se jen usmál a zavrtěl hlavou.
 ,,Je to i mou prací, Eriko. Jen mi to nedovolovala." Přikryl Isabel a připravil obklad na čelo. Bylo slyšet, jak hlasitě oddechovala a trápilo jí spalující horko.
 ,,Mám něco přinést?" Zeptala se Erika váhajíce u dveří.
,,Ne, jdi klidně spát." Přikývla a trochu nejistě odešla. Seth si přitáhl židli k posteli a usadil se. Nepotřeboval spánek a mohl zůstat celou noc vzhůru.
 Usmál se pro sebe vcelku pobaveně.

Bylo mnoho věcí, jež nemohl ani démon udělat a toto byla jedna z těch věcí.

  ,,Zdá se, že jste nám zeslábla." Moc v poslední době nejedla a dnes bylo venku skutečně chladno. Také jí nechal v tom chladu déle, když musel zneškodnit toho dlaka. Teď tu seděl a dohlížel na svou paní. Mohl odejít, to nebylo zakázané, avšak nechtělo se mu. Nebyl tu příliš dlouho, ale na něj se zjevně už nachytávaly lidské emoce.
 Vzal svou paní opatrně za ručku a políbil jí na její hřbet.
 ,,Po uzavření smlouvy s vámi jsem se znovu narodil. Získal jsem jméno a své místo na tomto světě. Opustit vás by bylo jako pošpinit své jméno," mluvil si pro sebe šeptem. Lidé byli zvláštní tvorové. Dokázali jednoho překvapit a říct něco, co od nich nikdo nečekal. 
Taková byla i jeho paní. Bylo jí teprve patnáct, ovšem dokázala ho ohromit.
  Mezi tím úplně někde jinde se nesl nocí divoký řev nestvůry a křik její oběti. Každý, kdo nechtěl být kořistí, by měl utíkat. Kdokoliv mohl být kořistí.
 ,,Klid!" Rozlehlo se pokojem, kde mrtvé tělo leželo v kaluži krve a nad ním jeho lovec stál. Muž stojící u okna to vše sledoval a usmíval se pro sebe zlomyslně.
 Dlak se na svého pána otočil, tlamu celou od krve cizí.
 ,,Řekl nám toho vskutku hodně. Je zvláštní, že nám tuto informaci neřekl dříve." Odlepil se muž od stolu a došel k mrtvému tělu.
 ,,Nejprve zradí svůj kult a potom nakonec lže i mně pro něčí dobro. Jak malicherný byl." Dlak zavrčel a trochu odstoupil, aby jeho pán si od mrtvého něco vzal.
 Muž si přidřepl k tělu a z palce muže sundal prsten smaragdové barvy.
 ,,Ale jsem rád, že nakonec alespoň něco řekl. Netušil jsem, že ta sirotčina hraběnka Haidbrech bude mít klíč času. No ať, mně neunikne."
 Hrdelně se zasmál a nechal to znít celým domem, jelikož všichni už spali spánkem věčným.
  Noc byla dlouhá, až se zdálo, že nikdy neskončí.
 Když konečně začalo svítat, tvář Isabelina ztratila svou mrtvou barvu a obarvila jí ranní růžová barva. Seth seděl i nadále na židli a sledoval, jak se barvy rána odrážela na pleti jeho paní. Za tu noc jí trochu horečka klesla, avšak ne o příliš mnoho. Vyměnil jí i dokonce několikrát obklad a jen tiše vyčkával, až se jeho paní probudí z dlouhého spánku.
 Někdo po chvíli na dveře ložnice zaklepal a na to vstoupil. Byla to Erika, Bernard a překvapivě i Vest, jelikož zahradník nepobýval v sídle, ale v jeho blízkosti. 
Erika se servisním vozíkem vjela do pokoje a špitla: ,,Dobré ráno." 
Jako další vešel Vest s vázou plnou krvavě rudých růží. Nakonec vešel i Bernard.
 ,,Co tu děláte?" Podivil se Seth, postavil se a na všechny se podíval. 
,,Přivezla jsem pro mladou paní ovesnou kaši," vymluvila se jako první Erika celá rudá jak rak. Bernard se pyšně usmál a bouchl se vařečkou do hrudi.
 ,,Já se chtěl jít podívat, jak má kaše uzdravuje naší paní." Vest se nevymluvil hned. Prošel kolem Setha a položil vázu na stoleček u postele, 
kde jen kousek od něj oddychovala hraběnka.
  ,,Včera konečně po dlouhé době rozkvetly růže a paní mi jednou přikázala, ať je sem dám, až rozkvetou." Hlas měl moc klidný a tvář nečitelnou. 
Vest tu byl ze všech služebníků nejdéle a znal hraběnku už jako novorozeně. Erika byla dost prostořeká, a tak se Seth dozvěděl, že hraběnka se zahradníkem měla dobrý vztah, jak to mívali strýc a neteř.
  Nakonec si prostě povzdechl. Byly to stále jen sluhové sloužící své paní. A byli to hlavně lidé. Mohli strach o svou paní a mohli cítit smutek. 
Vzpomínal rád na slova své paní, jež vyslovila, když sloužil již tři týdny v sídle. Tehdy četla nějaký román a uvažovala nahlas o lidském mínění.
  ,,Lidé dokáží cítit strach, bolest, radost i smutek. Dokáží se smát, když je něco veselého, ale i ve chvíli, kdy by jeden spíše plakal. Mohou cítit bolest, 
i když je kolem nich radost. Mohou mít v srdci s tím, jenž nikdo jiný nevidí. Lidé jsou nevyzpytatelní a nikdy není jisté, co udělají. Mají skryté úmysly, 
nebo jsou příliš upřímní. Dělají věci, jež by od nich nikdo nečekal."
  Měla tehdy pravdu a ta pravda mu padala neustále na mysl. Sám lidským emocím příliš nerozuměl. Proč by, když se pokaždé živil hlavně jejich duší. Nikdy se nestaral, jak se cítili ostatní. Nikdy ho nezajímalo, jak se všem dařilo. Všechny pokaždé zabil. To, že dostal kontakt s dítětem, pro něj byl nový začátek.
 Seth se usmál na Eriku a lehce její ruce odstrčil od držátka.
 ,,Vezmu to na starost já, ale asi ještě nějakou chvíli nebude paní jíst." 
,,Fakt škoda," zabručel Bernard s párátkem v ústech. 
,,Velice se vám za to omlouvám." Uklonil se komorník a sledoval, jak po návštěvě trochu pomaleji všichni odcházeli. Erika se však ve dveřích zastavila, otočila 
a ještě spěšně došla k Sethovi.
 ,,Ještě bych zapomněla, přišel dopis od lorda Cashe." 
,,Děkuji ti, Eriko." Služebná se začervenala a konečně se vypotácela z ložnic.
  Seth se podíval na dopis a potom na svou paní.
 ,,Jestli smím, tak dopis pro vás přečtu." Vytáhl z vnitřní kapsy svého fraku malý nožík na dopisy a jedním švihnutím dopis lehce otevřel. Nožík schoval, vytáhl list papíru 
a rozložil ho.
 Velmi elegantním rukopisem stálo: ,,V noci oběti dvě byly, však jen u jedné byla krev rozlita do černé hodiny noční. Nebezpečí stojí na prahu u dvou stromových sloupů 
a dýchá jed z nebes. Čas se stává nebezpečným kolegou a moc mečem bodající své služebníky do srdce. Buď silnou při hledání. Lord Cash."
 Seth složil dopis a zamyslel se nad tím. Jeho paní na to sama říct ještě nemohla a bohužel tedy nemohla pomoct rozluštit význam slov jejího snoubence.
  ,,Sethe," vběhl do ložnic udýchaný Harry. Seth položil na stolek u vázy dopis a přísně pohlédl na Harryho.
 ,,Neříkal jsem ti již, že nemáš takto nikam vstupovat?" Polekal se nad jeho chováním Harry, ale potom ukázal ze dveří, jako kdyby snad přízrak tam byl.
 ,,D-dole je nějaký hrabě Salamander." 
,,Skutečně?" Vyšel za sluhou a zamířil do salónku, kde byl hrabě usazen.
  ,,Hrabě Salamandře, vítám vás v panství Haidbrechů," pozdravil Seth muže s tmavě hnědými vlasy trochu rozcuchanými od větru, 
s očima zelenýma jako byla barva hanlivých kopřiv a postavou jen o trochu menší.
,,Jak vidím, hraběnka zde není," promluvil hrabě hrubším hlasem a odkašlal si, aby se mu trochu spravil. 
,,Velice se omlouvám, ale paní není zrovna nejlépe." 
,,Tak to jí nemohu říct to, co po mně vyžádala," usmál se hrabě a trochu s tím ,,vyžádala" přeháněl, jelikož hraběnka nikdy nežádala, ale rozkazovala nebo vyjednávala 
- v horším případě.
,,A co tedy si přeje hrabě Salamander sdělit mé paní?" Optal se zdvořile.
,,Jsi její věrný komorník, co?" Vysmál se hrabě a usadil se pohodlně do křesla.
 ,,Nevím, co tvoje panička bude dělat s těmi informacemi, ale v noci v domě U Pěti dcer u města Londýna jen tři míle od něj se stala vražda. 
Stejná jako ty na šlechtice v poslední době, ale tentokrát po sobě zvíře nechalo tělo. Byly to samé stejně vypadající rány beze změny."
 Seth došel blíže a ruce si složil za záda.
 ,,A scházelo něco oběti?" Zeptal se. Hrabě se suše zasmál.
 ,,No, kdyby ano, asi by nám to sama oběť neřekla. Ale zřejmě něco chybělo, jelikož jeho známí a různí šlechtici tvrdí, že nosil stále na svém palci starodávný prsten smaragdové barvy. Je vyloučené, že by to zvíře ukradlo prsten, spíše by šlo o nějakého zloděje, co tam potom přišel." Smaragdový prsten?
 ,,A jak se prosím oběť jmenuje?" 
,,Hmm... hrabě Kanser, starý známý rodiny Haidbrech, jestli mé informace jsou správné." 
,,A mohl bych místo činu prozkoumat?" Hrabě nad tím povytáhl obočí.
 ,,To ty máš za úkol i tohle?" Podivil se nechápavě. Seth se usmál a uklonil.
 ,,Co bych to byl za komorníka rodiny Haidbrech, kdybych toto neměl za svou povinnost."
  Erika špehující za dveřmi se po špičkách vydala do ložnic své paní. Šla nenápadně, jelikož by jí tam Seth ani v nejmenším nepustil.
 Otevřela potichu dveře a nakoukla do potemnělého pokoje. Ani se nedivila, že tu bylo takové šero. Její paní už od malička nesnášela slunce a pobyt na něm byl pro ni nepříjemný.
  Uviděla náhle v lůžku pohyb a zvednutí bledé dívky.
 ,,Paní," zapískala šťastně Erika a běžela ke své paní. Isabel se na ní podívala a zamračila.
 ,,To musíš být tak hlučná?!" Zavrčela na ní a stiskla v dlani mokrou látku, co měla předtím na čele. Cítila se trochu otupěle a bylo jí nepříjemné horko. 
Také měla žízeň, ale to teď zrovna nechtěla řešit.
 ,,Jak se cítíte?" Ptala se Erika šťastně. Isabel si promnula oči a přivřela je.
 ,,Jako kdyby mě celou noc někdo házel do studené a teplé vody a nakonec mlátil dětským kladívkem do hlavy." Erika se usmála.
 ,,Tak to musím jít hned říct Sethovi, celou noc tu po vašem boku byl." Mířila ke dveřím, když jí v tu chvíli zastavila slova hraběnky.
 ,,Neříkej to tomu komorníkovi drzému. Šel za královniným psem, nemám pravdu? Ať udělá tedy svou práci."
 Erika se tedy vrátila k hraběnce a vzala do ruky talíř s ovesnou kaší.
 ,,Tak prosím, alespoň snězte ovesnou kaši, co vám kuchař uvařil." Usadila se s prominutím na židli u postele a připravila se, že bude Isabel krmit. 
Isabel se na ní zamračila a tu její šaškarádu ukončila tím, že si ten talíř od ní prostě vzala.
 ,,Paní," dlouze zasténala Erika. Její paní na ní povytáhla obočí.
 ,,Copak? Najíst se umím i sama." Ta kaše byla příliš sladká podle její chuti, avšak jinak ušla. Seth by kaši pro ni dokázal jistě lépe.
  Mezi tím už Seth odešel a vyřídil alespoň Harrymu, aby se o hraběnku postarali. Isabel si přečetla dopis od lorda Cashe a zamyslela se nad tím též jak Seth. 
Dokud nepřišel Seth, Isabel Harryho i Eriku trápila.
  ,,Copak to vyvádíte? Měla byste odpočívat," napomenul ve dveřích Seth svou paní upíjející právě černého čaje, u kterého neznala název a podle chuti to díky přehnanému přeslazení z ruky Eriky nedokázala ani poznat.
 Vzhlédla k Sethovi od knihy a ušklíbla se.
 ,,Není čas na odpočívání, Sethe. Byl další zavražděn a tentokrát je to jistě ten zrádce." Seth k ní došel a položil na servisní vozík použit jak skladiště knih obálku s informacemi.
 ,,Oběť je hrabě Kanser. Našel ho domovní, který byl zrovna v jiném městě, když byl hrabě zavražděn. Tělo bylo na místě činu, ale schází prsten. Také se zdá, 
že byli zabiti i všichni obyvatelé domu." Isabel se nad tím zamyslela a odložila šálek s čajem.
 ,,Myslíš prsten barvy smaragdové?" 
,,Ano, víte o něm něco?" Vyzvídal Seth.
  Isabel jen na vteřinu zaváhal, ovšem rozhodla se to říci.
 ,,Každý máme prsten z kruhu Dakar. Je to rodinné dědictví nás všech. Prsteny jsou klíče k místu, kde uschováváme každá rodina svou moc. Cash měl pravdu, 
šly po našem dědictví. Bez prstenu se nemohli dostat k moci, ale bez všech prstenů byla ta všechna moc velmi slabá. I Cashova síla nebyla úplná. Se všemi prsteny by dokázali zničit i svět, kdyby chtěli." 
,,Takovou moc lidé drží?" Přikývla a zvrásčila nad tím obočí.
 ,,Jestli dostanou další prsteny, bude celý svět v nebezpečí," zamumlala a podepřela si bradu propletenými prsty. 
,,To jistě ano." 
,,Tahle moc je teď naším prokletím. Pokud bude ta moc existovat, přijde hodně lidí o život a propadnou se do pekla."
 Život její vězel na vlásku a jediný Seth byl schopen jí udržet naživu.  

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář