Černý komorník - 6. Kapitola

30. prosinec 2013 | 18.53 |

 6. Kapitola

Můj komorník ten, co nepoleví
Horečka Isabelina pomalu, převelice pomalu klesala kvůli její snaze vyřešit případ s dlakem, jež si brousil drápy i na její krk. Musela alespoň poslechnout Setha v tom, 
že zůstala nakonec celé dny v lůžku a dostávala často čaje.
 ,,Udělal jsem vám mátový čaj, má paní." Podal jí komorník další šálek. Trochu si usrkla, aby potom nemusela poslouchat nic o svém zdraví. 
Netušila, jak se jí podařilo ochořet, avšak bylo to mučení ze všech stran.
  ,,Co o dlacích víš, Sethe?" Zeptala se, když jí to tak napadlo. Pořád četla různě v knihách, avšak všechny říkali vždy něco jiného. Dlak nesnášel podle knih zlato, stříbro, lesklé věci, oměj vlčí mor, kočky, sluneční svit. Naneštěstí hned mohli něco vyloučit, jelikož Elizabeth Lee Michaels byla velmi proslulá svou kolekcí kočičího kožichu 
a v době vraždy ho měla. Také její prsten byl udělán ze zlata, a tak to vyvracelo další dlakovu slabinu.
 Patrície Kodopská byla zas žena milující lesklé věci a její šaty zdobily drahokamy lesknoucí jak hvězdy. Prsten měla stříbrný, ale to se mohlo říci i o nožích, 
jež použil Seth poprvé na dlaka.
 ,,Osobně jsem s ním čest neměl až do teď, ovšem velmi se o něm mluvilo jako o zvířecím služebníkovi. Není zrovna chytrý, ale za to velmi silný a věrný. 
Nikdy by proti svému pánu nešel." 
,,Jak by se dalo očekávat i od tebe." Koutkem oka zahlédla, jak se do ložnice zbloudil Lufus, její vlčí miláček.
 ,,To mne chcete porovnávat se psem?" Optal se skoro dotčeně. Usmála se a zavolala tichým hvízdnutím Lufuse na obrovskou postel.
 ,,Bylo by to snad možné? Ty jsi démon, dlak je nějaký kříženec medvěda s vlkem." Lufus si vyskočil na postel a položil si hlavu své paní na klín. 
Isabel ho podrbala za uchem.
  ,,Tak co nemá rád pes?" Napadlo ji náhle, když se zadívala na Lufuse. Seth si zamyšleně přiložil prst ke rtům.
 ,,Když ho někdo tahá za ocas, například." Isabel nad tím zavrtěla. Bylo toho moc málo. Spíše něco, co by toho tvora odradilo.
 ,,Všichni používají parfémy, a tak by to také nebylo ono," zamumlala a uviděla přicházet zpátky Eriku a Harryho. Oba nesli knížky, co po nich chtěla.
  ,,Proč vám to tak dlouho trvá? Honem s tím sem!" 
,,Ale paní," namáhavě vyslovil Harry a položil se žuchnutím knihy na stůl.
 ,,Na co všechno ty knihy?" Optala se Erika a otřela si čelo. 
,,Na studium," odpověděla jednoduše Isabel a pohlédla na otevřené knihy na svém klíně. 
,,Mytologické tvory?" 
,,Snaží se mi Seth do hlavy nacpat nápady, jak by vás měl trestat za to vaše strašné vaření a bordel po celé zahradě.

" Oba sluhové ztuhli a nenápadně couvli od Setha.

 ,,A-ale jídlo vaří jenom Bernard," dostala ze sebe vyděšeně Erika. 
,,Jo, a bordel na zahradě mohl udělat jenom Vest," vysypal ze sebe zas Harry. Oba se otočili a než mohl někdo ještě říci, rychle odešli. 
Isabel se nad tím uchechtla a zavřela knihu.
 ,,To jsou ale podrazáci." 
 ,,Slečně nesluší, když dělá takové projevy," napomenul jí Seth a odnesl knížku. 
,,A pouhému komorníkovi nepasuje, když je moc drzý." Seth se nad tím usmál a podal jí jinou knihu.
 ,,Na místo vašich dozorců, které jste propustila a rodičů, jež tak tragicky zemřeli, jsem váš učitel, má paní. Učit vás ke správnému chování je samozřejmě prioritou každého učitele." 
,,A komorníkovou prioritou zas, že se postará o vyčištění toalety a o uklizení celého sídla." Seth v jejích očích poznal, že to nebyl vtip. Uklonil se.
 ,,Tak tedy jdu splnit své povinnosti."
 Skutečně odešel, pomyslela si Isabel a ulevila si. Celou dobu tu strašil a jenom jí kritizoval. Ne, že by zcela nahradil její bývalou vychovatelku, ale občas jí kvůli něčemu kritizoval.
 Sundala si z klína Lufusovu hlavu a tiše vylezla z postele. Došla k pracovnímu stolu, který ztěžka odtlačila ode zdi a pomocí prstenu jako klíče otevřela tajná dvířka vzadu na straně stolu. Skříňku otevřela a vytáhla tu samou knihu, jakou použila na vyvolání Setha.
 Zavřela znovu skříňku, černý prsten si nasadila a stůl vrátila na původní místo. Kniha přízraků, jak se jmenovala, obsahovala všechna kouzla času i kouzla jako bylo to vyvolávací. Na její rodině bylo obdivuhodné, že nenechali nic náhodě. Moc času znamenalo i předvídat, co se v budoucnu může stát a další generace na to připravit. 
Tato opravdu těžká a velká kniha obsahovala staletí stará vědění její rodiny.
  Schovala se znovu do teplé náruče svého lůžka a prastarou knihu otevřela. Lufus zvědav něčím novým očichal knihu a kýchl nad prachem. 
Isabel se nad tím tiše zasmála a opatrně ho odstrčila, aby viděla na listy.
 ,,Potřebujeme něco na dlaky." Opatrně projela list po listu a četla latinsky napsané texty. Byla tu kouzla skoro na vše. Kouzlo na spánek, kouzlo na pravou lásku, 
kouzlo na prokletí někoho.
  Nakonec dokonce našla, jak si vypěstovat smrtící květinu smrti.
 ,,Budu muset říci Sethovi, aby mi jí vypěstoval," zamumlala si a přečetla ze zvědavosti nějaké informace.
 Květina smrti, také japonsky Shinigami hana, se pěstovala podle legend v srdci lidí. Živila se ze zoufalství jedince a z těch všech špatných věcí, ze kterých nakonec zůstanou jen prázdné schránky. Také se tu psalo, že zabije všechny kromě svého vlastníka, který jí však musí vykouzlit z kousku své bolesti. To Seth nemohl udělat. 
Byl magický tvor, avšak necítil bolest. Byl to tvor bez minulosti, možná jen takovou, kde zabíjel přirozeně lidi a nesl sebou temnotu.
  Po chvíli našla konečně dlaky. Psalo se toho tu jen málo. Základní tu bylo, že dlak byl vytvořen z krve člověka a z chlupů vlka. Na jeho jídelníčku patřilo převážně lidské, ovčí a vepřové maso. Na vlky neútočil a nesnášel skutečně oměj vlčí mor. Byla tu naškrábaná i poznámka, že se dal vlkodlak zmanipulovat hudbou hranou na sfalerinu harfu.
 Isabel nad tím zjištěním ztuhla.
 ,,Sfalerinou harfou?" Podivila se a zamyslela se, kde by něco takového sehnala. Neznala mnoho spolehlivých kupců, kteří by toto mohli prodávat.
 Založila stranu listem, který našla a knihu schovala pod polštář, na kterém Lufus spal.
  ,,Sethe!" Křikla a jenom chviličku čekala, až konečně přišel.
 ,,Ano, má paní? Co si přejete?" Nedala na sobě znát, jak jí pobavilo, že měl v ruce prachovku tak veselé barvy. Isabel musela vymyslet, jak dostat z domu Setha. 
Kdyby jen vylezla s tou vysokou horečkou z postele, už by jí zabil.
 ,,Jdi prozkoumat ještě zbylé jeskyně. To je rozkaz." 
,,Ano, má paní." Uklonil se a odešel.
 Počkala, dokud si nebyla jistá, že odešel. Nasadila si rychle šaty, aby před svým známým nevypadala nepatřičně. Vyšla z pokoje a díkybohu uviděla Vesta. 
Lufus čiperně šel vedle ní a snažil se dostat pohlazení.
  ,,Veste," oslovila ho na schodech. Muž už dost starý se na ní otočil s nezapálenou cigaretou v puse.
 ,,No?" Usmála se nad jeho neformálním přístupem a opatrně k němu po schodech došla.
 ,,Potřebuji k Frostovi, dovezeš mě tam." Povytáhl nad tím překvapeně muž obočí a vyndal cigaretu z úst.
 ,,To tu na to není snad ten černý klaun? A nemáte náhodou horečku?" Určitě si povšimnul, že nevypadala zrovna řádně upravená. Dlouhé vlasy jí vlály a padaly po zádech a neměla na sobě skoro žádný šperk kromě prstenu.
 ,,Zrovna tu není a ty víš, kde je skrýš Frosta, ne snad?" Zahradník se zamračil a neochotně něco zabručel.
 ,,Tíží mne čas, Veste. Odvezeš mně k němu, abych si od něj něco koupila." 
,,Ale víte, že nechce anglické peníze." 
,,Vím."
  I když Vest remcal, stejně souhlasil a připravil kočár. Frostův dům byl na kraji lesa nedaleko. Jeho dům byl spíše stará chalupa s mlýnem, jež se v řece otáčel a tiše vrzal, jak potřeboval promazat a opravit.
  Isabel se rozhlédla kolem a nadechla se čerstvého vzduchu. Pohlédla na Vesta, jež si vytáhl pušku pro jistotu, pokud by na ně zaútočil dlak. 
Byli u lesa a v poslední době dlaci lidi zabíjeli častěji, i když teď zbyli snad už jen dva živí šlechtici zapleteni do Dakaru.
 ,,Jsem zvědavá, jestli zaútočí i na Cashe," zašeptala a opatrně šla z kopce dolu do údolí, kde mlýn stál. Vest šel za ní a rozhlížel se kolem ní jak stráž.
  ,,Froste," zavolala a dívala se také kolem, jestli toho skřeta nezahlédne. Frost byl obchodník s různými předměty. Prodával skoro vše, co mohli lidé očekávat od takového křiváka zapleteného s černou magií. Avšak neprodával za peníze. Pokaždé chtěl nějaký předmět či dokonce nějakou živou duši.
 ,,Froste!" Netrpělivě došla ke starým dveřím a zabouchala, až se dveře otřásly.
 ,,Naše drahá netrpělivá hraběnka Haidbrech," zaskřehotal hlas Frosta z druhé strany dveří a konečně je otevřel.
,,Byla to doba," pokračoval vrásčitý mužík s méně vlasy, než když ho viděla posledně. 
,,Nějak plešatíte," podotkla sarkasticky. Pohladil si tu skoro plešku a zazubil se na ní se zažloutlými zuby.
 ,,Už mi zbývá jen dvacet při pramenů vlasů," řekl málem pyšně. 
,,Tak ať vám neopadají." Vešla do chatky a rozhlédla se kolem sebe po všech těch věcech v poličkách a v rozích. I na stropě vyselo mnoho věcí a celá chatka spíše připomínala sklep, než menší obchůdek.
  ,,Co si dvorní dáma přeje? Posledně to bylo kámen Su-su a kříž svěcený svatým Jidášem. Co to bude dnes?" 
,,Sfalerina harfa." Shrbený chlapík zvrásčil ještě více svou tvář.
 ,,Poslední harfu tu mám," zašvitořil a šel k jedné poličce, kde se začal hned přehrabovat.
 ,,Víte, že bylo zachráněno pouze pět kusů z tisíce? Za vlády krále Artuše je nechali spálit, jelikož představovaly z části moc černé magie. 
Díky této harfě je každý temný tvor ovládnut, jestli si to tak uživatel přeje. To chcete svého démona převychovat, nebo jste si pořídila pekelného psa?" 
Zamračila se teď Isabel nad jeho otázkou. Nikdy mu neřekla, že si chce vyvolat démona.
 Otočil se k ní s harfou v ruce a ušklíbl se tím nejhnusnějším způsobem.
 ,,Je z vás cítit pach démona. Také nedokážete skrze tu vrstvu látky skrýt značku." Promnula si hruď, kde pod kůží u srdce měla skrytou pečeť, kterou jí tam vložil Seth. To vložení nebolelo, avšak mělo to bolet, až když smlouva skončí.
 ,,Trny dokáží bodat silně, hloupé dítě." 
,,To není však tvá starost, starče. Co chceš za tu harfu?" Zeptala se Isabel. Skřet položil harfu na špinavý pult před ní a podíval se na Vesta.
  ,,Jeho ne," varovala ho, když si uvědomila, na čem počal pohled obchodníka. 
,,Tak to mi bude alespoň stačit lebka s dlaka, až nějakého zabijete. Slyšel jsem od polních krys, že jste jeden z cílů." 
,,Šíří se to rychle, že? Slibuji, že ti navrátím harfu a při tom ti přinesu klidně i celého dlaka, jestli to bude možné." Frostovy oči zelené jako žabí kůže se rozzářily 
a on se nepatrně usmál.
 ,,To by nebylo na škodu." Isabel přikývla, a tedy měla s Frostem dohodu.
  Popoháněla pak Vesta zpátky, aby byly v sídle dříve, nežli Seth.
  K večeru se vracel do sídla i Seth sedíc na černém vraníkovi s brašnou přes rameno. Obešel snad všechny jeskyně v okolí, avšak ani v jedné nebyly stopy po žádném dlakovi. Jen v jedné jeskyni překvapivě našel smečku vlků.
 Pohlédl na kapesní hodinky a zjistil, že byl pomalu čas na večeři.
 ,,Ještě jsem nic nepřipravil," řekl si ustaraně. K jeho novému životu patřilo se starat o každodenní povinnosti komorníka.
  Přemluvil koně zrychlit a za chvíli byly u sídla. Ale když se zastavil u vstupných dveří, vycítil něco neobvyklého.
 Otevřel pomalu dveře a nahlédl do potemnělé místnosti. Tiše vešel, když tu náhle se ze stínu na něj vrhl dlak.
 Odskočil a vyhnul se smrtící ráně.
  Mezitím Isabel sedící na chladné zemi v noční košilce ve sklepě sledovala, jak kníže Saint se pokoušel dát dohromady jen pouhých devět prstenů. 
Prsten lorda Cashe nezískal, avšak kníže usoudil, že s jejím prstenem ten poslední nepotřeboval.
 Zatahala za zády za pouta věznící její ruce. Blízko ní stál jeden z těch dlaků. V žalářích kolem seděli její poddaní. 
Jedině Seth tu scházel a ten podle všeho si dával někde načas.
  ,,Zatraceně," zaklel kníže s dlouhými vlasy podobným těm jejím a s očima chladně modrýma. Otočil se na ní, jako kdyby snad věděla, proč se mu nepovedlo propojit prsteny.
 ,,Ty spratku! Proč to nejde, ksakru?!" Vysmívavě vyplázla jazyk.
 ,,Nemáš poslední prsten, hlupáku." 
,,Tak mi alespoň řekni, kde se schovává tvá moc." Pokrčila rameny a rozhlédla se kolem sebe.
 ,,Kdybych tu moc měla u sebe, jistě bych jí využila. Smrdí to tu a ten tvůj chlupáč pořád vypouští chlupy." 
,,Mluv vážně, ty kachno!" Zavrčel už netrpělivě kníže a chytl Isabel za vlasy. I když jí to trošičku bolelo, ani necekla. Dívala se na něj s arogancí.
 ,,S takovou tě zabiju a sídlo jednoduše zbořím." Nad tím se Isabel zasmála.
 ,,Co je tu k smíchu?!" Kopl jí do břicha, až se z toho zkroutila a rozkašlala. Tekla jí trochu z úst krev, jak jí před tím trochu zbil. Zrovna nebyl laskavý k ženám.
 ,,Kdybych ti to řekla, nevěřil bys." Hodil s ní o zem a odešel od ní. Otočila se na bok a pokusila se soustředit na svůj hlas.
 ,,Sethe, jak dlouho to takto necháš pokračovat?! Tohle je rozkaz! Zachraň mne!" 
,,Rozumím."
  Zhasly všechny pochodně a zazněl divoký řev dlaka.
 ,,Co to...?" Ozvalo se od knížete, jež i v té tmě k ní přišel, klekl si za ní a přiložil jí na hrdlo ostrý nůž.
 ,,Ukaž se, nebo zemře."
 Zatlačil nožem na krk, až se kůže nepatrně přetrhla a začala téct krev. Necítila bolest. Bylo jedno, jak hluboko nůž byl, necítila bolest.
 Zase se tedy rozsvítila světla a všichni mohli vidět Setha oprašujícího si svůj oblek a u nohou mu ležela mrtvola dlaka.
 ,,Jak to?" Podivil se kníže Saint. Seth se k nim otočil a uklonil.
 ,,Omlouvám se za držení, má paní." 
,,Byl na mě hrubý," procedila mezi zuby a olízla si krev tečící z koutku úst. 
,,Tak to bych ho měl potrestat, správně?" Sundal si bílou rukavici, pod kterou měl černé nehty.
 Náhle ho trefila do srdce kulka. Pousmál se nad tím a odhrnul oblečení z místa, kde kulka porušila kůži. Měl tam velké znamení pentagramu, pěticípé hvězdy krvavě rudé na kůži nad srdcem. Tak to měla i Isabel, avšak ona měla pentagram černý a skryt pod kůží.
 Ucítila, jak jí trochu zaštípal na kůži její vlastní.
 Seth si bledou ruku přiložil k ústům a kulku vyplivl celou od krve.
 ,,To není slušné, kníže Sainte," pokáral ho komorník a kulku shodil na zem. Isabel uviděla u muže za ní očividný strach.
 ,,Kdo ksakru jsi?" S pistolí u jejího boku znovu několikrát střelil. Seth se ani nehnul, když mu kulky uvízly v mase, a jen se uklonil.
 ,,Jsem jen obyčejný komorník." Znovu zhasla světla, ale za to Seth ani v nejmenší nemohl. Zaznělo ozvěnou řev dlaků.
 ,,Výborně mí miláčci. Zabte ho." Isabel se na to nevěřícně podívala, i když s obtížemi. Ve tmě prostě nic neviděla.
 ,,Lufusi," zapískala, když si vzpomněla na svého vlka. Vlk do sklepení přiběhl. Lufus byl od narození trochu větší vlk než ostatní, a tak když kníže klečel, byly ve stejně výšce.
 ,,Kousej, Lufusi." Vlk zavrčel a okamžitě se vrhl na svou kořist. Ale kníže na jejím hrdle držel nůž pevně, a tak, když se vlk vrhl na něj, prořízl jí znovu kůži opravdu hluboko.
 ,,Ai," vydala ze sebe automaticky a rychle spěchala ke svému služebnictvu, aby jí rozvázaly za zády ruce.
  ,,Paní," jekla vyděšeně Erika, když uviděla téct z paní krev.
 ,,Rozvaž mi ruce," poručila jí. Služba trochu zkoprněle učinila, jak paní poroučela. Potom Isabel u všech dveří uvolnila páku a pustila je ven.
 Přitiskla si ruku ke krku, aby zastavila krvácení a trochu se ze ztráty krve zamotala.
  Mezitím Seth ještě zápasil po tmě s dlaky a snažil si je od sebe pěkně daleko.
 ,,Sethe." Otočil se a chytl nějakou prastarou harfu od Vesta.
 ,,Použij jí na ty dlaky," zařval zahradník. Komorník přikývl a začal hrát melodii plnou prázdnoty. Všichni dlaci naráz ztuhli a oči jim zbělely tou prázdnotou v hudbě.
 Nakonec všichni naráz padli. Otočil se ke své paní, jež seděla na zemi uprostřed hloučku jejího poddanstva a tiskla si zakrvácenou ruku na ráně na krku.
  ,,Trvalo ti to," dostala ze sebe unaveně. 
,,Převelice se omlouvám." Poklekl u ní.
 ,,A také se omlouvám, že jste si prožila tohle vše." Vzal její ruku do své a přiložil rty k ráně. Bylo slyšet, jak sál pošpiněnou krev a jazykem potom zrychloval hojení. Isabel měla při tom pevně zavřené oči a cítila, jak se nepatrně červenala. I dech měla neobvykle těžký.
 Odtáhl se od ní po chvíli, utrhl si pruh bílé látky z košile a ránu obvázal.
 Démon pil i krev, uvědomila si Isabel a sledovala, jak se démonický komorník o ni staral.
 ,,Zmizela vám i horečka, dobrá zpráva," řekl tiše a vzal jí do náruče.
 Objala ho kolem krku a sledovala, jak se zas rozsvítila světla. Kníže seděl v rohu s nožem i pistolí v rukách a mířil na jejího Lufuse vrčícího na něj.
 Seth podepřel jednou rukou svou paní a tou druhou vzal jednu z pochodní. Došel ke knížeti a hořící pochodem na něj namířil.
 ,,Jak byste si přála potrestat tohoto muže?" Zeptal se Seth své paní. Otevřela doposud zavřené oči a nezaujatě pohlédla na knížete.
 ,,Zabil více než dost lidí na to, aby si zasloužil smrt. Ale také k tomu praktikoval černou magii a kradl šperky šlechticům. Je snad jasné, že si zaslouží jen jednu věc." 
,,Jistě." Otočil se ke služebnictvu nedaleko nich.
 ,,Odveďte ho do kotelny a připoutejte ho řetězy k tyči na páru." Vest a Bernard na sebe trochu lítostně pohlédly, avšak poslechli. Isabel se pro sebe usmála.
 ,,Sethe, teď bych ráda odpočívala." 
,,Jak si přejete." Zhasl pochodeň a zamířil se svou paní ze sklepa.
  Venku na světle čekal v předsíni Frost černý jak kominík.
 ,,Zeptal se, jestli smí vstoupit," vysvětlil jeho přítomnost Seth. Isabel mu vytáhla z hrudní kapsy harfu a hodila jí skřetovi.
 ,,Všude kolem jsou těla dlaků. Vem si je a zmiz." Skřet roztáhl rty do úsměvu a harfu schoval do pláště.
 ,,Zjevně jste si užili krvavou zábavu." 
,,Tak by se to dalo říci." 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář