Černý komorník - 7. Kapitola

30. prosinec 2013 | 18.54 |

 7. Kapitola

Můj komorník vždy k službám
,,Omluvte nás," přerušil to Seth a zamířil s Isabelou na sobě po schodech do ložnic, kde se Isabel konečně postavila na své nohy.
 ,,Smím vám pomoci sundat z vás zakrvácené oblečení a vykoupat vás?" Optal se Seth. Isabel na sebe pohlédla. Košilku měla celou rudou od krve a i vlasy byly slepené. Zvedla pohled k Sethovi a zkřížila ruce na hrudi.
 ,,A co ty?" 
,,Nejdříve omyju vás a potom se půjdu převléci sám." Povytáhla nad tím jedno obočí. Nikdy nenechala muže jí okoupat. Nesnášela ani, když jí viděla žena. 
Směrovat a vše ostatní ohledně převlíkání uměla také. Ale měla zranění na krku. Věděla dobře, že to nebyla zcela zahojené a pořád si mohla ránu zhoršit.
 Povzdechla si. Musela s tím stejně nakonec souhlasit.
 ,,Ježiši marja," vzdychla a otočila se k Sethovi.
 ,,Napusť vodu, pomůžeš mi umýt se." 
,,Rozumím." Uklonil se a šel do koupelny připravit vanu.
  Když odešel, trochu rozpačitě si rozvázala šňůrku u košilky. Zamířila si to do prostorné koupelny s obrovskou vanou umístěnou za závěsem, jež sem nechala zabudovat po smrti svých rodičů. Koupelna byla po smrti její rodiny upravená do modernější podoby. Bylo tu umyvadlo, jež špinavou vodu odvádělo trubkami ven ze sídla do rokle, 
kam házeli kdysi dávno zrádce. I záchod byl na tomto principu. U vany stál Seth a pomocí nádrže připevněné ke zdi a připojené i k potrubí s párou napouštěl vodu. 
Byl to její vynález. Napadlo jí to, když jednou byla v jedné krčmě, kde ze sudů čepovali pivo. Napadlo ji, že namísto piva by mohla čepovat vodu do vany. 
Její sen uskutečnil až Seth, jež princip velmi dobře pochopil a navrhl podobu. Nádrž byla normálně napojena na vodu, avšak teď se dala i voda zahřívat, 
aniž by někdo dal na oheň.
  ,,Voda je perfektní," informoval jí klidně démon s rukou ve vodě. 
,,Dobře." Došla k němu a podívala se na jeho zakrvácené oblečení. Vše měl roztrhané a poničené od dlaků a od kulek. Pod roztrženým oblečením měl svalnatou bledou hruď a znamení na ní.
 Dotkla se pentagramu a ucítila teplo sálat z jeho kůže.
  ,,Paní?" Podivil se po chvíli Seth. 
,,Jsou to jako pouta. Jako kdybych měla kolem krku obojek s ostny namířenými na krční tepnu." Odtáhla ruku a nechala ze sebe spadnout košilku. 
Usmál se nad jejími slovy a sundal ze sebe zcela zničený frak, vestu a košili. Isabel se posadila do vany a pohladila místo, kde měla také skryté znamení.
 ,,Trápí vás snad naše smlouva?" Zněl skoro výsměšně, jako kdyby nevěřil její odhodlanosti.
 ,,Netrápí, jen mě to prostě napadlo." Pomalu přejížděl žínkou po jejích zádech a opatrně se vyhýbal krku.

Isabel si tiskla kolena k hrudi a snažila se při tom nečervenat.

  ,,Co má znamenat ta jizvička na vašem lokti, jestli se smím ptát?" Automaticky se dotkla bílého proužku jizvy na levém lokti.
 ,,Staré časy," zašeptala a potlačila vzpomínky. 
,,Rozumím. Omlouvám se za své způsoby." Jizvy z minulosti měly mnoho podob. Někdy člověk ani nechtěl vidět, jak se jizva neměnila. 
Bledou kůži měla, aby se pokusila alespoň trochu jizvu skrýt. Ale měla i jizvy na srdci. Rány ze ztráty, samoty a mnoha zklamání. 
Na rodinu Haidbrechů se všichni dívali jako na nepřítele společnosti. Matka i otec chtěli, aby Isabel vynikala a zapadla, a tak o magii nebylo ani slovo. 
Učily jí mnoha jazykům, dějinám a politickým záležitostem. Nepřijímali špatný přístup ke studiu.
 Z přemýšlení jí odtrhla náhlá doslova suma vody, jež přistála na její hlavu. Seth jí právě myl hlavu, aniž by si toho vůbec všimla.
 Vykašlala vodu a z obličeje si odhrnula vlasy.
  Seth položil vědro vedle vany a připravil si výtažek z bylin pro umytí vlasů. Prohrábl hraběnce vlasy prsty od výtažku. Cítil, jak se jeho paní trochu ježila, když se jí dotýkal. Trochu ho trápilo, že byla jeho paní zraněná a to, že jí mohl ztratit. Na její duši musel čekat, až bude připravena být ukradnuta démonem. Neměl v úmyslu tuto duši ztratit.
  ,,Budete ještě večeřet, má paní?" Zeptal se, když si uvědomil čas. Bylo pozdě na večeři, avšak jeho paní mohla klidně právě teď hladovět.
 ,,Ne, nemám hlad."
 Nadechl se a znovu ucítil sladkou vůni krve. Koukl na obvaz a uviděl, jak nabíral rudou barvu.
 ,,Budu vám muset vyměnit obvaz." Otočila k němu pohled plný krutosti, kterou prožila. I oči mohli říci více, než slova. Nebyla to jeho starost, avšak vůně bolesti ho lákala a byl zvědav, co se tak jeho paní mohlo stát. I ta jizva na její ruce ho zaujala jako včelu med nebo kočku ryba.
 ,,Dobře, tak pro ně běž," přikázala chladným hlasem. 
,,Ano, má paní."
  Seth odešel a Isabel zůstala sama v koupelně.
 Odvázala si zakrvácenou látku a zahodila jí. Dotkla se krku, a když pohlédla na krev, rozpomněla se na tu samou krev před lety, kdy na jejím loktu se vytvářela ta rána, 
po které zbyla teď jen bledá jizva.
 ,,Čas rány nehojí," zašeptala si.
  Ale Isabel nebyla jediná, kdo vzpomínal. Překvapivě pro nějaké vzpomínal i lord Cash. Seděl v prázdnotě kolem sebe a vzpomínal na časy, kdy ještě o temnotě nevěděli. Byla to sladká chuť, co mu zůstávala na jazyku. Chuť radovánek, veselí a hraní si s Isabel. Byla ještě batole, když mu bylo sedm let. 
Tehdy k členům rodiny Haidbrech zavítal poprvé. Šlechtická robátka dostávala své snoubence již od narození, avšak rodina Cashů měla již dávno dohodnuto, 
že jejich děti se vezmou. Připadalo mu teď trochu ironické, když si řekl, jak by to asi vypadalo, kdyby se místo Isabel narodil chlapec. 
Potom si uvědomil, že Haidbrechové již od svého počátku nedělali ukvapená rozhodnutí a toto si jistě rozmysleli velmi dobře. 
Tehdy jako mladý chlapec uviděl svou snoubenku v šatičkách. Její laskavá matka mu dovolila pochovat si svou nevěstu. Jméno Isabel dostala podle zvuku, 
který pořád vydávala.
 Opřel si hlavu a podíval se nad sebe. Věděl, že pokud vedle ní bude ten Seth stát, nic se jí nemohlo špatného přihodit.
  ,,Vstup," vyslovil, když rozpoznal svými smysly přítomnost svého drahého komorníka za dveřmi.
 ,,Pane, přišel vám dopis od hraběnky Haidbrech," řekl Valsh, když vešel do pokoje. Cash se otočil a natáhl ruku.
 ,,Ukaž mi to." Komorník došel ke svému pánovi a dopis předal.
 ,,Co píše má milá snoubenka?" Otevřel dopis a usmál se, když četl slova psaná jeho jedinou.
 ,,Píše opravdu pozoruhodné věci. Člověk je takový, jak si sám sebe představuje ve svém srdci - bych teď zřejmě řekl. Kníže Saint sebe vždy považoval za trochu moc sebevědomého. Nečekal jsem, že by se zaměřil takovýmto způsobem na dítě." 
,,Pane?" 
,,No nic." Odložil dopis a promnul si bradu.
 ,,Tahle doba pro nás znamená i věci nepochopitelné."
  ,,Vaše hodina končí, má paní," oznámil Seth Isabel, když musela celou hodinu sedět v učebně a učit se psychologii. Seth měl za to, že nebylo na škodu se naučit myslet i jako vrah či podobně jak to bylo i nedávno s tím knížetem.
 Povzdechla si a protáhla prsty. Pořád jí kladl neuvěřitelné otázky, kdyby někdo něco udělal, co by to znamenalo nebo jaký byl důvod.
 ,,Co je další na programu?" Optala se a zakryla dlaní zívnutí. Seth k ní přijel i se servisním vozíkem a začal připravovat čaj.
 ,,V sedm hodin návštěva pána Lemmingra z firmy na výrobu čokolády Forbes." 
,,Ach, ta společnost, co chtěla s námi spolupráci, nemám pravdu?" 
,,Ano, jak se ukázalo, firma Forbes klesla na popularitě a zkombinováním západní a východní čokolády chce svůj prodej zvětšit."
 Uchechtla se tomu a zavřela knihu o psychologii.
 ,,Tak hloupá taktika. Měly zkusit jednoduše více své cukrovinky publikovat a zkusit udělat nějakou novinku, co by přilákala zákazníky. Ze spolupráce dvou společností moc nezískají, když jim nebudem ochotni dát ani recept na lízátko." Seth se usmál, položil před Isabel šálek a nalil do něj opatrně čaj.
 Isabel se naklonila k čaji a nadechla se aromatické vůně.
 ,,Co je to za čaj?" Uklonil se komorník a čínskou porcelánovou konev položil znovu na servisní vozík.
 ,,K čínskému porcelánu jsem se rozhodl dát čínsky čaj zvaný Gunpowder, neboli také Střelný prach. Je to kvůli tomu, že čajové lístky jsou stočeny do drobných kuliček. Je velice kvalitní a má podle mého názoru příjemnou chuť." Isabel ochutnala tedy čínský čaj.
 Po ochutnání usoudila, že jí tam chyběl trochu cukr, a tak si ho tam nasypala.
 ,,A připravil jsem jako zákusek skořicový řez. Také abych nezapomněl. Zítra přijede na návštěvu pán Chyori." Isabel se zarazila a pomalu se podívala na Setha.
 ,,Takumi? Kdy volal?" Zjišťovala s obavami. 
,,Když jste si četla dějiny umění, má paní. Ptal se, jestli zítra smí přijet i se svou čínskou přítelkyní." 
,,Ti dva," zasyčela mrzutě Isabel. Chyori Takumi byl japonský prodejce čaje a různých předmětů dovezených z Číny a Japonska. Cestoval se svou čínskou milenkou, 
jež před tím dělala společnici již několika mužům.
  ,,Proč jsi to u všech křížů domluvil? To si nepamatuješ na to divadlo, když sem posledně bez mého vědomí přijeli a mého hosta vyděsily téměř k smrti?" 
Tím myslela hlavně Takumovu milenku, jež nenosila zrovna zakrývající oděv.
 ,,Proto radši zavolal," utrousil démon až moc sebevědomě. Vzdychla a napila se čaje.
 ,,Jestli mi tu udělají zase nějaké divadlo, tak ať si mě nepřejí." Takumi byl příšerný klaun, co uměl tak dělat divadlo kolem. I cirkus by ho jistě chtěl. 
Ale musela uznat, že vozil z Asie slušně vypadající věci. Seth od něj koupil pár druhů čajů a nějaký porcelán. Chyori jim dělal dobré nabídky a podle slov jejího komorníka, byl porcelán kvalitní stejně jako čaj.
 ,,Tak je tu budu muset asi prostě jen přivítat. Jinak ti je jasné, že jejích chyby odpykáš ty, že?" 
,,Ano, převezmu zodpovědnost za případné problémy." 
,,To ráda slyším." Ukrojila kousek zákusku a ochutnala.
 ,,Udělej mi někdy tiramisu," řekla a začala se soustředit na svůj odpolední čaj. 

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář