Černý komorník - 9. Kapitola

16. leden 2014 | 20.56 |

 9. Kapitola

Můj komorník a dech večírku
,,Hraběnka Haidbrech, nemám pravdu?" 
,,Ano, máte." Usmála se Isabel na jednoho mladého muže s blond vlasy trochu tmavými.
 ,,Omlouvám se za tu troufalost, ale chtěl jsem se setkat s dámou, jež sama řídí jednu z největších firem na výrobu hudebních nástrojů. Také jsem vás poznal díky vaším proslulým modrým či někdy i černým šatům, které často nosíte." Jistě, dnes měla diamantově modré šaty s nadýchanou sukní, černou krajkou střiženou jako pavučinu kolem pasu a jemnou síť jak nitky pavučinky. Korzet měla zdobený modrou mašlí, drahokamy a menšími řetízky na bocích. Krátké rukávy na šatech měla průsvitné, 
a tak byla vidět krásně bledá kůže. Hlavu jí zdobil malý roztomilý klobouček s třemi pírky modrofialovými a stuha námořnické barvy. 
Vlasy jako nejjemnější čokoláda měla spletené do účesu, při čemž měla jen pár pramenů vlasu vepředu a dělající dojem roztomilé dívky.
 Seth stál v ústraní jen kousek od své paní ve svém fraku, avšak ozdobeným jednou krvavě rudou růží.
  ,,Mám ráda modrou," opáčila sladce a vějířem v ruce si skryla tvář. 
,,Já mám rád květinky, jako jste vy, madam." Vzal jí za ruku v černé rukavičce a políbil jí na hřbet ruky.
 ,,Nemusíte mi pokládat takové poklony, mladý pane." 
,,Musím, vaše krása je tak oslnivá."
  ,,To vskutku je," ozval se hlas za nimi. Isabel se otočila a uviděla osobu v bílém obleku s modrou květinou zastrčenou v hrudní kapse. S vlasy zlatými jak všechno světlo světa, v očích jí tekla zlatá řeka s nádechem stříbrné, kůží bledou až křídově zbarvenou a postavou vysokou a statnou mladého muže.
 Na ústech skrytými za vějířem vykouzlila šibalský úsměv.
 ,,Sluší vám to, lorde Cashi," pověděla a zaklapla vějíř.
 ,,Lord Cash?" Podivil se muž. 
,,Ano, jsem to já. A jaké je vaše jméno, jestli smím vědět?" Zeptal se džentlmensky a přišel k nim. 
,,Hrabě Gemmer, lorde Cashi." Cash došel k Isabel a jemně jí vzal kolem pasu.
 ,,A víte, že mluvíte s mou snoubenkou?" Usmál se škádlivě lord a také jí políbil na hřbet ruky.
 ,,V-vaší snoubenku? To jsem nevěděl," přiznal se nervózně hrabě Gemmer. 
,,Tak teď to víte, nemám pravdu?" 
,,Radši nebudu rušit." Hrabě odešel a Isabel se musela ovládnout, aby se nerozesmála.
 ,,Asi se před dámou styděl," řekl Cash a podíval se na ní. 
,,Vskutku přede mnou? Vypadalo to jinak." Vytrhla se mu a ukázala na něj koncem vějíře a roztáhla ho.
  ,,Překvapuje mě, že jsi vytáhl nos ze svého temného pokoje." Křivě se usmál a podíval se kolem sebe.

 ,,No, je to přece můj večírek a na něm nesmí chybět hostitel, není-li pravda? Také jsem si řekl, že tě chci vidět ve večerních šatech." 
,,Nemáš náhodou alergii na silné světlo?" Ukázala kolem sebe na diamantové lustry osvětlující každý kout v sále a v různých místnostech obrovského domu.
 ,,Divíš se, že? Řekněme, že jsem na chvíli opustil své síly. Ach, Sethe. Nedrž se tak daleko, už mi připomínáš Valshe."
  Seth k nim došel a uklonil se.
 ,,Dobrý večer, lorde Cashi." 
,,Samozřejmě. Mimochodem, líbí se ti to tu, má milá? Londýn samotný zrovna nevoní, ale snad tady je to nádherné." 
,,Jako u mokrého psa v boudě," utrousila Isabel a ohlédla se po muzikantech, jež se připravovali zahrát. Cash se tomu zasmál a vlasy čerstvě ostříhané si prohrábl.
 ,,Takovou odpověď bych od tebe čekal," pobaveně opáčil. Prohlédla si ho a skutečně měla pocit, že to byl znovu ten starý Cash bez pout jeho moci. 
Moc, jež se v jejich rodinách dědila, je měnila takovým způsobem, že potom se zdáli druhým jiní. Ale když tu moc používal skoro jako svou ruku nebo jako samozřejmost, bylo potom těžké se jí vzdát, i když to bylo na chvíli. Cash si musel projít utrpením, když tu moc opouštěl. Byl, jako kdyby ho pustila pouta, avšak po tak dlouhé době si na to nemohl zvyknout. Určitě měl touhu se ke své moci vrátit, aby tu náhlou samotu zas zahnal.
  Isabel si povšimla, jak Cash bez problémů uchopil rameno Setha a přátelsky se na něj usmál.
 ,,Divíš se našemu chování, nemám pravdu? Nejsi dlouho jejím komorníkem a na večírcích jsem už nebyl tolik let. Je to, protože jsme spolu už od malička 
a už dávno jsme se vzdali toho spolu mluvit zdvořile a podle mravů." Seth se zdvořile usmál.
 ,,Já..." 
,,Klid, Sethe. Lord Cash někdy říká věci, které občas nedávají ani v nejmenším smysl."
  Najednou začala hrát hudba. Otočila se na Setha a zamračila se.
 ,,Neměl bys mě jako můj učitel tance, vyzvat?" Komorník se na ní otočil trochu zaražen jejími slovy.
 ,,Neřekl bych, že bych měl se svým postavením." Povytáhla nad tím nedůvěřivě obočím.
 ,,Jsi můj komorník, ale také můj učitel tance, Sethe. Nechej těch dohad a prostě se mnou jdi tančit," umanutě řekla a zavěsila se do něj. Cash si zakryl ústa dlaní, 
aby zadržel tichý smích.
 ,,Jen jdi, Sethe, má snoubenka je neodbytná žena." 
 ,,Ty ale ode mne tanec nečekej," varovala Isabel svého snoubence a odešla se Sethem na taneční parket.
  ,,To je poprvé, co chcete ochotně tančit," poznamenal její komorník, když už tančily. 
,,Také to byla pro mne oběť." Nechtěla s Cashem mluvit. Neměla ho příliš v lásce.
 Seth byl oproti ní opravdu vysoký a výhled měla jen na růži v jeho kapse.
  ,,Proč sis vzal červenou růži?" Zeptala se, když si to tak uvědomila. 
,,Protože jsou to oblíbené květy mé paní." 
,,Nemusíš nosit moje oblíbené kytky." Trochu si říkala, jaké vlastně on měl rád kytky. Neznala ho tak dobře, jak by si někdo mohl myslet. Nevěděla o něm téměř nic. 
Také proč, když v jejích službách byl jen krátce.
 ,,Už jsi něco zjistil ohledně Jacka Rozparovače?" 
,,Bohužel ne, má paní," odpověděl s povzdechem Seth a udělal s ní otočku. 
,,Chápu."
  Když hudba po chvíli skončila, Seth doprovodil znovu svou paní ke svému snoubenci. Lord Cash vypadal náramně spokojen, že mohl být se svou mladou snoubenkou. Uchopil jí za ručku v rukavici a rychle jí políbil na tvář. Hraběnka se musela ovládat, aby si to neotřela z tváře. Ani po tom čase si na to nemohla zvyknout. 
Seth se tomu letmo usmál a odkašlal si, když se k němu paní otočila.
 ,,Co se tváříš tak vesele, Sethe?" Povytáhl skoro nenápadně nad jejím menším vrčením obočí.
 ,,Jen mne uspokojilo, když jsem uviděl, jak blízcí jste si." Při tom nepatrně zrůžověla.
 ,,Nedělej si ze mne srandu!" Zavrčela, odvrátila tvář a zkřížila uraženě ruce na hrudi. Lord se tomu zasmál a promnul si rukou bradu.
 ,,No tak, nebuďte uražená, hraběnko Isabel," řekl spiklenecky a držel si na tváři pobavený úsměv. 
,,To až u-"
  ,,Hraběnko Haidbrech." Všichni se otočily na přicházející markýzu Kirii.
 ,,Dlouho jsem vás neviděla," rozzářila se markýza ve stejném věku, jako byla Sethova paní. Hraběnka ztuhla při pohledu na zjevně povědomou tvář.
 Markýza uchopila jeho paní za ruce a doširoka se usmála.
 ,,Jak krásně dnes vypadáte. Honem, ostatní jsou na vás zvědaví." Slečna s blond vlasy zapletenými do dlouhého copu a zdoben diamantovými sponami, 
v šatech růžových a s očima jak dvě perličky, odtáhla hraběnku Haidbrech ke skupince ostatních bohatých lidí.
  Když i Seth měl k nim namířeno, ruka lorda Cashe ho zadržela.
 ,,Není nutné, abys tam postával, Sethe. Isabel si s nimi poradí sama." Otočil se na lorda a sám se rozhodl zůstat. 
Měl svou paní dobře na očích a nebezpečí jí zjevně nehrozilo.
 ,,Také bych ti něco chtěl říct," pokračoval poklidně lord a vzal si od číšníka skleničku se šampaňským. 
,,Mě?" Podivil se. 
,,Ano, démoni plní přání lidí, že mám pravdu? Také, jestli se nemýlím, přání má být vyřčeno nahlas." 
,,Ano, to máte pravdu." Ohromilo Setha, že toho mohl dokázat zjistit obyčejný člověk využívající jen nepatrnou moc země. Lord se šibalsky zatvářil a opřel se o zeď.
 ,,A Isabel ti řekla, že chce pomstít svou rodinu, že?" Démon netušil, kam tím lord mířil, avšak cítil v tom něco velkého a odhalujícího pravou podobu jeho paní.
 Lord nastolil kolem nich dramatické ticho plné očekávání a skryté pravdy. Až po dlouhé dobře lord znovu promluvil.
  ,,Isabel ve skutečnosti nechce pomstít svou rodinu. Svou rodinu nenávidí. Ve skutečnosti si vždy přála věčný život." Věčný život? To v Sethovi uvízlo v paměti jak kus skla. Tak ona nechtěla pomstu pro svou rodinu, ale proč tedy se upsala?
 ,,Víš, že má moc času? Chtěla by jí jistě využít, ale nemůže. Její výchova byla kolem toho, že nikdy tu moc nesmí využít pro sobecké účely." 
,,Proč chce pomstít rodinu, když jí ve skutečnosti nenávidí?" 
,,Dobrá otázka, ale odpověď je, že jí k tomu vede její tvrdohlavost. Je si vědoma, že je to hloupost a jen docílí své smrti, ale morálka, nebo něco podobného, 
jí nutí tohle vše dělat."
  ,,Jsou to jako pouta. Jako kdybych měla kolem krku obojek s ostny namířenými na krční tepnu," řekla před časem jeho paní. Možná mluvila o tomto.
 Ušklíbl se a podíval se na kapesní hodinky.
 ,,Opravdu jsou lidi zajímaví," zamumlal. 
,,Isabel obzvlášť. Jestli jsem jí dost dobře pochopil, uvědomila si, že jí nic věčný život nedá, a tak se rozhodla pro jednodušší věc." 
,,Smrt," vzdychl Seth a narovnal si bílou rukavici na ruce.
  Večírek plynul jak mračna na obloze a Isabel pomalu ztrácela v hloučku dívek trpělivost. Pořád poslouchala ty samé otravné věci. 
,,To je z Francie?" Například nebo: ,,To je od Eleanora?" A pořád to samé. Skryta za vějířem vše pozorovala a snažila se v tom najít smysl.
  ,,Má paní," ozvalo se za ní a všechny dívky zpozorněli, kdo narušil jejich prostor.
 ,,Ach, ten je úchvatný," řekla jedna z dívek sladce a usmála se jak pětileté dítě. Seth pokorně skloněn se narovnal a usmál se na Isabel.
 ,,Je již pravý čas vrátit se domů, není-li pravda?" Optal se s rukou na hrudi a se zdvořilým úsměvem.
,,Ano, to je." Nenápadně si vydechla úlevou a klamně se omluvně na děvčata usmála.
 ,,Omlouvám se, ale budete mně muset postrádat." 
,,To je velká škoda, má drahá," pověděla dáma stojící v hloučku též. 
,,Převelice se omlouvám." Ještě pomalu zamávala a odešla se svým komorníkem.
  ,,Díkybohu," vydechla venku před domem a otočila se k Sethovi. 
,,Je dobře, že jsi takový hnidopich, Sethe," řekla mu poklonu a vyčkávala, až přijede jejich kočár. 
,,Samozřejmě, že budu vědět, kdy vás vzít zpátky domů." 
,,Až tak si o sobě nemysli," pravila a nastoupila si do kočáru, když konečně přijel. 
,,Rozumím, má paní."
  Kočár odjel od domu, ve kterém se nacházela osoba s rukama od krve svých obětí. Ten, co svou pravou totožnost skrýval v noci, ale hlavě v měsíci v úplňku.
 Co ta noc vlastně přinesla?

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře