Černý komorník - 10. Kapitola

16. leden 2014 | 20.57 |

 10. Kapitola

Můj komorník a Jack Rozparovač
Komorník musí umět mnoho věcí. Připravit ranní čaj, snídani, pouklidit všude a nenechat ani na jediném nábytku trochu prachu. To bylo úkolem Setha. 
Pro svou paní to nejlepší, říkal si pořád dokola.
 Tlačil před sebou servisní vozík dlouhou chodbou k ložnici své hraběnky. A i když byl komorníkem kvůli přání, které ani nebylo skutečné, smlouva byla smlouva. Netušil, co jeho paní chystala a proč se rozhodla zemřít pro nic.
 Zaklepal ze zdvořilosti na dveře a otevřel. Nepatrně se zarazil, když uviděl, jak jeho paní už seděla v posteli a dívala se na zatažené závěsy.
  ,,Co je dnes za čaj?" Zeptala se a skryla svůj ustaraný pohled. 
,,Vanilkový čaj." 
,,Tak obyčejné?" Podivila se a posadila se na okraj postele. 
,,Vanilkový čaj je dobrý na duši," odpověděl, dojel blíže a nalil do šálku čaj. 
,,Duši? Vcelku vtipné," utrousila a vzala si od něj šálek.
 ,,Ke snídani se bude podávat dušený losos se šťouchanými bramborami." 
,,Dnes nechci nic velkého, Sethe." 
,,Dobře, tak tedy byste si dala podle svých představ co, má paní?" Neměl nic jiného připraveného, avšak podávat šťouchané brambory nebo dušeného lososa samotné, 
by byla škoda.
 ,,Dala bych si obyčejný sendvič. Nemusíš ho nějak zvlášť zkrášlovat, jen mi ho připrav." 
,,Jak si přejete." Uklonil se a vcelku ho překvapilo, že nechtěla žádné sladké. Zřejmě jí špatná nálada připravila o chuť jíst sladké.
  ,,A také půjdeme dnes na místo činu dva bloky od domu hrobaře," pravila a popíjela svůj čaj. 
,,Zajisté, budete si přát proto nějaké městské šaty?" 
,,Radši ano. Vyber nějaké, ve kterých nebudu výrazná." Usmál se a prohlédl si svou paní. Výrazná byla již dávno. Měla oči jak dva jiskřivé drahokamy, 
to nemohl přehlédnout téměř nikdo. Vždy na tváři měla zlomyslný, někdy i arogantní výraz.
  ,,Chci tenhle případ mít z krku." Protáhla si před sebou ruce s prázdným šálkem v ruce. Isabel se k Sethovi otočila a podala mu šálek.
 ,,Stala se nějaká vražda v noci?" Optala se a vyhrabala se z postele. 
,,Ano, bohužel." 
,,Žádné bohužel, Sethe. Alespoň víme, že hosté na večírku jsou všichni nevinní. Požádej lorda Cashe, jestli by nám neposlal výpisek všech pozvaných a těch, 
kteří nedorazili. Také musíme více zjistit o zranění oběti. Byl to amatér? Lékař? Profesionál? Nějaký kult? Na rituály?" 
,,Ano, těch možností je mnoho. Pokusím se vám předat nějaké zprávy o tom."
  Isabel se převlékla do černých šatů s nemalou kombinací rudé. Pobyt v Londýně měl i výhody. Neslyšela žádné výbuchy z kuchyně, neslyšela rámusy, jež dělaly Harry 
a Erika. Ale nevýhodou bylo, že u stolu seděl i Takumi a na stole jeho milenka.
  ,,Co tu děláte?" Zavrčela a myslela si, že už dávno někam zmizeli. 
,,Ale... co je to za pohostinnost, hraběnko. Jsme přece tví hosté." 
,,Krysy nebývají mými hosty, Takumi." 
,,A kdo podle vás není krysa?" Odložila příbor a opřela si bradu o propletené prsty.
 ,,Ti, co neprodávají v potají drogy a opia," odpověděla, vzala do ruky nůž a ukázala tím na ně. Takumi se pobaveně usmál a pohladil svou přítelkyni po stehnu.
 ,,Skutečně jste hraběnka Haidbrech. Nečekal jsem, že to budete vědět zrovna vy." 
,,Samozřejmě, že to vím. Krysy se umí schovávat, ale my je umíme vždy najít." 
,,Tomu se říká sloužit Její Veličenstvo, že?" Isabel sebou cukla, když toto slyšela. Bylo k smíchu, jak si lidé mysleli, že by zrovna ona dělala něco pro královnu.
 ,,Ne, to není kvůli tomu. Již dávno jsem si uvědomila, že když ona neudělala nic pro nás, tak my nebudeme dělat nic pro ni. Nejsem pokrytec jako ostatní." 
Takumi pozvedl překvapeně obočí, zvedl se a přitančil k ní.
 ,,Opravdu? Myslel jsem si, že každý v této zajímavé zemi je jí věrní jak pes spoutaný řetězy." 
,,Můj řetěz byl tedy přetrhnut ve chvíli, kdy jsem si to pokrytectví uvědomila." 
,,Ale neznamená to trest pro vytrženého psa?" 
,,Snad ano, snad ne. Mým cílem však není čekat na svůj trest, nýbrž očistit jméno své." 
,,Jestli je to tak, tak doufám, že se neztratíte na své cestě." 
,,Jistě se neztratím." Podívala se na svého komorníka a nepatrně se dotkla místa, kde měla své znamení.
 ,,Nikdy se neztratím." 
Odpoledne šly na místo činu ve slepé uličce.
  ,,Tady byla zabita jedna z prostitutek?" Optala se Isabel svého komorníka, když se rozhlížela po již vyklizeném místě činu. 
,,Ano, Annna -" 
,,Nepotřebuji vědět jméno. Jméno mi nic neřekne, teď ne." 
,,Jistě, má paní." Uklonil se oblečen v černém kabátě.
 ,,Je nějaký svědek?" 
,,Ne, tato ulice v noci není zrovna moc navštěvovaná." 
,,Jen muži s prostitutkami," dodala Isabel a povzdechla si.
  ,,Zjistila něco detektivka?" Zeptala se po chvíli, když na místě činu nic zvláštního nespatřila. 
,,Zřejmě ne, pokud vím." 
,,Tenhle případ nedokáže ani někdo jako ona vyřešit?" Pobaveně se ušklíbla.
 ,,Je pořád jen démonem jako já," utrousil Seth za ní. 
,,Ale na vyšší úrovni, nemýlím se? Možná má více schopností." Ucítila na sobě jeho pohled. Netušila, co si myslel, avšak myslela by si na jeho místě, jestli jsem nechtěla radši smlouvu s tou detektivkou.
 Byla detektivka démonem, to jí řekl jednou Seth. Tento svět skrýval ty démony i mezi lidmi. Kdokoliv mohl být démon.
 Isabel udělala krok vpřed a nadechla se zápachu Londýna. V tomto světě žili. V kleci se zvířaty.
 ,,Tenhle případ je jako hromada karet. Vytáhneš jednu kartu, ale jaké jsou ty další? Sedmička? Čtyřka? Žalud? List? Srdce? Tyhle karty mi ani detektivka Murs neznáme." Na jejich ramenou spočinuly Sethovi ruce v bílých rukavičkách a u ucha ucítila jeho dech.
 ,,Všechny karty pro vás otočím, má paní. Všechna tajemství odhalím jen pro vás." Koutkem oka uviděla, jak ďábelsky se tvářil.
 ,,Samozřejmě, že to pro mne uděláš. To je rozkaz! Vyřeš případ Rozparovače Jacka!" Poklekl s hlavou skloněnou a rukou na srdci.
 ,,Ano, má paní."
  Život byl krátký na to, aby lidé litovali a byl krátký na to, aby se dala zachránit jedna zmařená duše - to si Seth myslel od té doby, co slyšel od lorda Cashe skutečný důvod smlouvy mezi ním a jeho paní, hraběnkou Isabel Haidbrech. I když to nečekal, nemohl přestat myslet na důvod, proč chtěla jeho paní zemřít. Měla bohatství, krásu, dobrý titul. Ale i tak chtěla zemřít.
  Když šly Londýnem, městem všeho zla, nemohl to zahnat. Jeho paní mu byla prioritou, avšak nečekaně i v jiných případech.
 ,,Měli bychom se vrátit domů, paní. Už se pomalu stmívá a noci nejsou zrovna v Londýně bezpečné." 
,,Hm... máš pravdu." Otočila se k němu a s pochmurným výrazem měla namířeno k londýnskému domu.
 ,,Dnes už vycházet nebudeme, ale ty se ještě potom pokus něco zjistit. Nechci mít špatnou pověst před hrabětem Salamandrem a lordem Cashem." 
,,Samozřejmě, vaše pověst neutrpí." Na to mu nic neřekla. Byl démonem, lidské pocity pro něj nic nebyly. Neznal slovo; přátelství, láska, věrnost. Znal jen svá pravidla 
a kodexy démonů jeho třídy. Neměl své paní lhát, neměl jí zradit. Když tyto věci nesplnil, jeho smlouva skončila a jeho oběť bude osvobozena. On však bude hladovět. Pokud uzavře s člověkem smlouvu, potom nesmí mít žádnou duši a trpělivě si musí počkat na duši své oběti. Takové oběti říkají ,zbloudilec', či také jeho jazykem ,dekement'. Oběť velmi často měla pečeť svého démona na těle poblíž míst důležitých orgánů, jako bylo srdce. Oběť si nemohla přát nic, co by nebylo možné.
  Dorazily k londýnskému domu a vešli dovnitř. Isabel však něco napadlo. Jedna taková otázka, co chtěla podat Sethovi.
 ,,Může démon vraždit lidi a využívat jejich srdce na něco?" Napadlo jí to náhodou. Když tu byla ta černá magie a v pečeti byly trhliny, jistě tu řádili démoni.
 ,,Znám jeden druh démona, ale netuším, jestli by mohl být za těmi vraždami." Určitě tady byla možnost, že démon by to udělat mohl. Ne, že by za tím byl určitě, 
ale ta možnost se musela také přezkoumat.
 ,,Zjisti mi, jestli tu pobývají nějací tví známí a jestli se srdce těch prostitutek prodávají na černém trhu." 
,,Jistě."
  Londýn byl místem, kde odpočinek byl téměř díky večírkům nemožný. Ale ne pro Isabel.
 Seděla v křesle s knihou v ruce a se šálkem Earl Grey. Seth šel vyšetřovat a ona mohla klidně popíjet svůj čaj. Proč ne, když měla psa, co odvede všechnu práci. 
Bylo to upřímně takto pohodlnější. Avšak nezaručovalo to, že jste stejně o tom ani nepřemýšleli. Kniha o lásce hraběnky a obyčejného rolníka jí nepřipadala tak zajímavá, jako případ Rozparovače Jacka. Zabití prostitutek v uličkách a vyříznutí srdce. To měl Seth také zjistit.
 Odložila knihu a podívala se na obraz svých rodičů na zdi před sebou. Obraz byl velký dva metry ve zlatém rámu vyobrazující dvě postavy rodiny Haidbrech. 
Matku v křesle a otce stojícího po jejím boku držíc v jedné ruce krvavě rudou růži. V erbu měli růži prolitou krví. Byla to krev prolitá časem, který tak úporně chránily.
 Ironicky se usmála a vzala do ruky místo toho nožík na dopisy i namířila jím na obraz.
 ,,Kdybyste žily, přála bych si stejně, abyste zemřeli. Vaše oči mi vždy připadali až moc posednuté tou mocí," řekla lhostejně a měla vskutku nutkání hodit nožík na obraz. Ovládla se a nožík odložila. Jejich oči na obraze se tvářily nevinně mile, ale ve skutečnosti byly tyto oči potemnělé časem. To též bylo prokletím deseti rodin, kterých stejně nakonec zůstalo pouze už jen dvě. Prsteny mrtvých byly bezpečně skryty a moc jejich pohřbená v prázdnotě.
 I oči těch ostatních byly prázdné, když využívali moc, kterou vlastnily. I Cash měl teď živější oči, když se od té moci, i když dočasně, odpoutal. 
Cash se jí stal vzdálený ve chvíli, kdy přijal tu moc a skryl se do temnoty. 
Ona nikdy propadnout do temnoty nemohla, jelikož její srdce i duše již propadly do rukou ďábla.
Večer, když už tma skrývala zář slunečního paprsku, stály dvě různě vysoké osoby v uličce. Jedna z nich na první pohled vypadala jako mladičká necudná dívčina 
a druhá snad oběť její krásy, ale ve skutečnosti to byly jen Isabel a Seth. Isabel měla na sobě šat necudné ženy a držela svého komorníka kolem ramen, avšak jen, 
aby nevypadala ve svých dvorních šatech příliš nápadně. Seth stál opřen o zeď domu jako muž oslaben krásou ženy ve svém náručí. Byl k ní skloněn, 
i když pohledem démona hlídal uličku. Stály jen kousek od míst, kde často byly prostitutky zabité a kde mívali svá obydlí.
  ,,Proč tuto kašpařinu musím předvádět?" Otázala se šeptem Isabel mrzutá svíráním jeho ramen a naklánějícímu se jak k polibku.
,,Jako dáma byste byla příliš nápadná," odpověděl s klidem a držel jí kolem pasu, jako kdyby měla každou chvíli snad spadnout. 
,,Ale dělat lacinou děvku! Kdyby to někdo zjistil," zasyčela a pohodila vlasy. 
,,Samozřejmě jsem si vědom, že se to k vašemu postavení nehodí, jistě však budete souhlasit, že jako umouněná děva na ulici byste o nic lépe vypadala." 
,,To ne," zamumlala a vzala nějakou vzpurnost. Páchlo to tu jak u mokrého psa v boudě a bylo znát, že Londýn nebyl nikdy nejčistějším městem.
 ,,Až to tu skončíme, připravím vám horké kakao a zítra si budete moct vychutnat svůj oblíbený jablečný koláč." 
,,Ne, chci medovník ještě dnes." 
,,Ale před spaním zákusek? A tak pozdě?" 
,,Je to rozkaz, Sethe! Nemyslím stejně, že usnu, pokud zjistíme, kdo je za těmi vraždami." Už teď jí z toho bylo vcelku špatně.
  Náhle se nocí rozezněl hrůzostrašný křik. Isabel od Setha odskočila a vyrazila za ním na místo činu.
 To, co našly, by způsobilo mladé dívce jistě noční můry. Seth skryl Isabel oči, aby to nemusela vidět a otočil jí za sebe. Isabel se třásla hrůzou z té scenérie, jež viděla. Třásla se jak zimou a skrývala si ústa, aby se nesnažila vyslovit to, co viděla. Nikdy neviděla tolik krve a určitě ne tělo další oběti.
 Nohy jí vypověděly službu, a aby nespadla, musel jí Seth chytit a obejmout jí. Pohled měla do země, i když poznala vůni krve prosáklou do kamenných dlaždic.
  Seth se podíval na muže stojícího u nebohé ženy a zamračil se nad tím barbarstvím.
 ,,Nemyslíte, že jednáte příliš barbarsky, Jacku Rozparovači? Nebo bych měl říci; hrabě Salamandře?" Nebyl příliš překvapen, že zrovna hrabě Salamander byl za tím vším. Muž s titulem hraběte se usmál podlit krví své oběti a se srdcem v ruce.
 ,,Že by to byl démon připoutaný ke svému pánovi? Takovému dítěti sloužit, to je ubohé," zasmál se zlomyslně vrah.
 Seth se podíval na svou paní, jež ještě přetrvala při vědomí. Byla bledá jak křída z toho výjevu, jež se jí tak krásně naskytl při světle měsíce.
 ,,To říká ta pravá osoba. Ty sám nejsi o nic lepší. Jsi držen ve snu, že když budeš jíst srdce žen, tak že se staneš hmotným."
 Prudce se otočil na svou paní, když ucítil, jak se od něj odstrčila a rozhodla se snad čelit sama tomu případu.
  ,,Ve skutečnosti jsi démon, který se sem dostal astrálně, správně? Nejsi tu hmotný a bez schránky zemřeš, a tak ses rozhodl pro nějaké tělo. Ale tvůj vliv je tak malý, 
že tělo ovládat můžeš až v noci, kdy luna svítí nejvíce." Hrabě, nebo spíše démon v něm, se postavil a prohrábl si slepené vlasy.
 ,,Na dítě dost chytrá. Bohužel jsem jen vytrženým andělem. Pokud tu chci být bez vyvolávání lidí, musím tohle vše dělat," zachrčel a oči mu zazářily démonskou rudou. 
Bylo docela smůlou pro hraběte Salamandra, že narazil na astrální podobu démona.
 ,,Sethe, je možnost vyjmout démona z hostitele?" Optala se Isabel svého komorníka. 
,,Bohužel není taková možnost, když už je ve stádiu, kdy už může mít skoro své vlastní tělo."
 Povzdechla si a vyřkla svůj rozkaz: ,,Tak ať skončí v plamenech smrti!" Sethovi zazářily rudé oči a lhostejně se usmál.
 ,,Jistě, má paní."  

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře