12.kapitola

8. prosinec 2011 | 19.27 |

 Když se Elena natáhla pro plechovku na polici v obchodě, uslyšela za sebou hlas.

"Ty už chystáš brusinkovou omáčku?" Elena vzhlédla. "Ahoj, Matte. Jo, chystám. Teta Judith ráda týden před Díkůvzdáním pořádá generálku, vzpomínáš? Když trénuje, je menší pravděpodobnost, že na Díkůvzdání spáchá něco příšerného."
"Jako že by si třeba vzpomněla, že má koupit brusinkovou omáčku, až čtvrt hodinky před slavnostní večeří?"
"Až pět minut před slavnostní večeří," ujistila ho Elena, pohlédla na hodinky a Matt se rozesmál. Bylo hezké ho slyšet, vlastně jeho smích Elena neslyšela už dlouho. Přesunula se k pokladně, ale když zaplatila za svůj nákup, zaváhala a ohlédla se zpět. Matt stál u stojanu s časopisy, evidentně ponořený do četby, ale v držení těla měl cosi, co ji nutilo se k němu vrátit.
Ukázala prstem na časopis. "A co chystáš k večeři ty?" zeptala se. Když nejistě vzhlédl ke vchodu do obchodu, dodala: "Bonnie na mě čeká venku v autě; bude večeřet u nás. Jinak jenom rodina, samozřejmě s výjimkou Roberta, už by tam měl být." Chtěla tím říct, že Stefan nepřijde. Pořád si nebyla jistá, jak to vlastně teď mezi Mattem a Stefanem vypadá. Ale alespoň spolu mluví.
"Dneska se o sebe starám sám; máma není tak žhavá do zkoušek nanečisto," odpověděl. Ale pak, jakoby chtěl změnit téma, se zeptal: "A kde je Meredith?"
"Ta bude s rodinou, jedou navštívit nějaké příbuzné nebo co." Elena odpověděla neurčitě, protože i sama Meredith jim poskytla jen neurčité informace; o rodině mluvila málokdy. "Takže co myslíš? Riskneš kuchyni tety Judith?"
"Kvůli starým časům?"
"Kvůli starému přátelství," odvětila Elena po chvilkovém zaváhání a usmála se na něho.
Zamrkal a uhnul pohledem. "Jak bych takové pozvání mohl odmítnout?" řekl podivně tichým hlasem. Ale když odložil časopis a šel za ní ven, také se usmíval.
Bonnie ho radostně pozdravila, a když dorazili domů, teta Judith vypadala potěšeně, že ho vidí.
"Večeře je skoro hotová," oznámila a vzala si od Eleny tašku s nákupem. "Robert přijel před chvilkou. Bude nejlepší, když půjdete rovnou do jídelny. Eleno, přines ještě jednu židli, s Mattem nás bude sedm."
"Šest, teto," opravila ji Elena pobaveně. "Ty s Robertem, já a Margaret, Matt a Bonnie."
"Ano holčičko, ale Robert si také přivedl hosta. Už jsou v jídelně."
Na Elenu v tu chvíli padla neblahá předtucha. Když vcházela dveřmi do jídelny, už věděla, už nějak tušila, kdo ji tam čeká.
Robert postával s lahví bílého vína a žoviálně klábosil. U stolu na opačné straně, proti krbu a vysokým svícím seděl Damon.
Elena si uvědomila, že se zarazila v pohybu, až když do ní zezadu vrazila Bonnie. Pak nohy opět přinutila k poslušnosti.

Ale její mysl nebyla ani zdaleka tak poslušná; zůstávala i nadále strnulá.

"Eleno," řekl Robert a natáhl k ní ruku. "Tohle je Elena, ta dívka, o které jsem ti vyprávěl," představil ji Damonovi. "Eleno, tohle je Damon... ehm..."
"Smith," doplnil Damon.
"Ach ano. Je z mé alma mater, z koleje William and Mary a narazil jsem na něj přímo před obchodem. Hledal nějakou restauraci, kde by povečeřel, tak jsem ho pozval na domácí jídlo. Damone, tohle jsou Elenini přátelé Matt a Bonnie."
"Ahoj," řekl Matt. Bonnie jen zírala a pak obrátila svoje velikánská kukadla k Eleně.
Elena se pokoušela znovu získat rovnováhu. Nevěděla, jestli má vřískat, utéct z pokoje nebo chrstnout sklenici vína, kterou jí Robert naléval, Damonovi do obličeje. V tu chvíli byla příliš rozzlobená, než aby jí zbylo místo pro strach.
Matt zašel pro další židli do obýváku. Elena se podivila, jak samozřejmě Damona přijal - a pak si uvědomila, že nebyl u Alarica na večírku. Matt přece neví, co se stalo mezi Stefanem a ‚hostem z vysoké'.
Ale Bonnie vypadala na pokraji paniky. Zkoumavě hleděla na Elenu. Damon vstal a přidržel jí židli.
Než se Elena odhodlala k nějaké reakci, uslyšela ode dveří Margaretin hlásek: "Matte, chceš se podívat na moje koťátko? Teta Judith říká, že si ho smím nechat. Je to kočička a budu jí říkat Sněženka."
Elena se otočila a dostala nápad.
"Je krásná," chválil Matt poslušně a skláněl se nad malým klubíčkem bílých chlupů v Margaretině náručí. Vypadal poněkud překvapeně, když mu Elena nepříliš zdvořile sebrala kotě před nosem.
"Pojď, Margaret, ukážeme koťátko Robertovu kamarádovi," vyzvala sestřičku a skoro vrazila kotě Damonovi do tváře.
Vypuklo pravé peklo. Sněženka se nafoukla do dvojnásobku své původní velikosti, jak se jí zježila srst. Vydala zvuk, jako když dopadne kapka vody na rozpálenou plotnu, a pak se z ní stal prskající a vrčící tajfun, který zdrápal Elenu, skočil po Damonovi a obletěl celý pokoj, než se konečně vyřítil ven.
Na okamžik si Elena mohla vychutnat, jak se Damonovi rozšířily oči ještě víc než obvykle. Pak je opět schoval za víčky a Elena musela čelit reakcím ostatních členů domácnosti.
Margaret nabírala k pláči. Robert se tomu snažil zabránit tím, že ji posílal kočku hledat. Bonnie se tiskla ke zdi a vypadala zoufale. Matt a teta Judith, kteří to sledovali z kuchyně, byli prostě vyděšení.
"Vypadá to, že to se zvířaty moc neumíš," řekla Elena Damonovi a usadila se ke stolu. Kývla na Bonnie, která se váhavě odlepila od zdi a zaujala své místo u stolu dřív, než se Damon mohl dotknout její židle. A pak svýma velikýma hnědýma očima pozorovala, jak se usazuje i Damon.
Po chviličce se objevil Robert s uslzenou Margaret a přísně se mračil na Elenu. Matt si beze slova přitáhl židli navíc, ačkoli měl obočí údivem zdvižené až k vlasům.
Když přišla i teta Judith a začali večeřet, Elena se rozhlédla kolem stolu. Zdálo se, jako by na všem ležel lehounký opar, měla až pocit neskutečna, ačkoli samotná scéna vypadala dokonale jako z nějaké reklamy. Prostě normální rodinka, která sedí u stolu a jí krocana, pomyslela si. Jedna lehce zmatená tetička, která si dělá starosti, že se jí rozvařil hrášek a připekly večky, jeden pohodový budoucí strýček, jedna zlatovlasá dospívající neteř a její maličká sestra se světlými vlásky. Jeden kluk odvedle, jedna rozverná kamarádka a jeden šarmantní upír, podávající kolem sladké brambory. Typická americká domácnost.
Bonnie celou první půlku večeře vrhala na Elenu vyděšené pohledy: ‚Co budeme dělat?' Ale když jí Elena odpovídala, že ‚nic', evidentně se odevzdala osudu a začala jíst.
Elena neměla ani ponětí, co dělat. Být takhle v pasti, to byla urážka a ponížení - a Damon to věděl. Tetu Judith a Roberta ovšem oslnil komplimenty o jídle a lehkou konverzací o koleji William and Mary. Dokonce i Margaret už se na něj usmívala a brzy mu podlehne i Bonnie.
"Příští týden budeme ve Fell's Church slavit Den zakladatelů," informovala právě teta Judith Damona a hubené tváře měla lehce zrůžovělé. "Bylo by velmi milé, kdybyste se mohl zúčastnit."
"Pokusím se," slíbil Damon přívětivě.
Teta Judith vypadala potěšeně. "A tento rok při něm hraje Elena velkou roli. Vybrali ji, aby představovala Ducha Fell's Church."
"Musíte být na ni pyšní," odpověděl Damon.
"To samozřejmě jsme," přitakala teta Judith. "Takže se pokusíte přijít?"
Elena se vložila do hovoru a přitom zuřivě potírala večku máslem. "Doslechla jsem se nové zprávy o Vickie," prohlásila. "Pamatuješ, ta dívka, která byla napadena." Hleděla sarkasticky na Damona.
Nastalo krátké ticho. Pak Damon odpověděl: "Obávám se, že ji neznám."
"Ale jsem si jistá, že ano. Asi stejně vysoká jako já, hnědé oči, světle hnědé vlasy... no prostě, daří se jí čím dál hůř."
"Ach bože," povzdechla si teta Judith.
"Ano. Doktoři si s tím zjevně nevědí rady. Prostě je jí čím dál hůř, jako kdyby ty útoky nepřestaly." Elena během řeči hypnotizovala pohledem Damonovu tvář, ale on vyjadřoval pouze zdvořilý zájem. "Vem si ještě nádivku," zakončila a podala mu mísu.
"Ne, děkuji. Ale dám si ještě kousek tohohle." Podržel plnou lžíci brusinkové omáčky proti světlu svíčky tak, aby ji prosvěcovalo světlo. "Má to takovou svůdnou barvu."
Bonnie se stejně jako ostatní u stolu podívala do svíce, ale Elena si všimla, že už neodvrátila pohled. Seděla ponořená pohledem do tančícího plamene a její tvář postupně dostávala nepřítomný výraz.
Ach ne, pomyslela si Elena a projelo jí zlé tušení. Tenhle pohled už zná. Pokusila se upoutat Bonniinu pozornost, ale zdálo se, že nevidí nic jiného, než plamen svíce.
"... a pak děti ze základní školy předvádějí živé obrazy z historie města," vyprávěla teta Judith Damonovi. "Ale závěrečnou ceremonii provádějí starší studenti. Eleno, kolik maturantů bude mít letos čtení?"
"Budeme jenom tři." Elena se musela otočit k tetě a právě když se dívala do její tváře, uslyšela hlas.
"Smrt."
Teta Judith zalapala po dechu. Robert se zarazil s vidličkou na půl cesty k puse. Elena si přála, zoufale a beznadějně, aby tu byla Meredith.
"Smrt," ozval se opět ten hlas. "V tomto domě je smrt."
Elena se rozhlédla kolem stolu a viděla, že jí nikdo nepomůže. Všichni nehybně zírali na Bonnie, jako výjev na staré fotografii.
Samotná Bonnie upřeně hleděla do plamene svíčky. Měla tvář naprosto bez výrazu a rozšířené oči, stejně jako předtím, když ten hlas skrz ni promlouval. Nyní se tyto bezvýrazné oči obrátily k Eleně. "Tvá smrt," řekl hlas. "Tvá smrt čeká, Eleno. Je to..."
Bonnie se zakuckala. Pak se prudce předklonila a skoro padla do talíře.
Po chvilce absolutní strnulosti se dali všichni do pohybu. Robert vyskočil a zvedl Bonnie za ramena. Pokožku měla bledou až do modra a oči zavřené. Teta Judith kolem ní pobíhala a otírala jí obličej navlhčeným ubrouskem. Damon to sledovat opatrným, zkoumavým pohledem.
"Bude v pořádku," řekl Robert a vzhlédl se zjevnou úlevou. "Myslím, že prostě jenom omdlela. Musel to být nějaký hysterický záchvat nebo co." Ale Elena se neodvažovala ani nadechnout, dokud Bonnie neotevřela váhavě oči a nezeptala se, proč na ni všichni tak koukají.
Tato příhoda evidentně ukončila večer. Robert trval na tom, že Bonnie okamžitě odveze domů, a v ruchu, který s tím byl spojený, si Elena našla okamžik, aby zašeptala Damonovi: "Vypadni!"
Zvedl obočí. "Cože?"
"Řekla jsem vypadni. Hned! Jdi pryč, nebo jim řeknu, že ty jsi ten vrah."
Káravě na ni pohlédl. "Nemyslíš si, že si host zaslouží větší ohledy?" zeptal se, ale při pohledu na její výraz jen pokrčil rameny a usmál se.
"Děkuji vám za pozvání na večeři," řekl nahlas tetě Judith, která zrovna nesla do auta deku. "Doufám, že vám tu laskavost budu moci někdy oplatit." A Eleně řekl: "Uvidíme se."
No, tohle je dost jisté, pomyslela si Elena, když Robert odvážel zasmušilého Matta a ospalou Bonnie. Teta Judith telefonovala s paní McCulloughovou.
"Taky nevím, co se to s těmi děvčaty děje," říkala zrovna. "Nejdřív Vickie, teď Bonnie... a ani Elena v poslední době není ve své kůži..."
Zatímco teta Judith telefonovala a Margaret hledala svoji Sněženku, Elena přecházela po pokoji.
Bude muset zavolat Stefanovi. Nemá jinou možnost. Nedělala si starosti o Bonnie; když se tohle stalo dřív, nezanechalo to nikdy trvalé následky. A Damon bude mít dnes v noci jiné starosti, než obtěžovat její kamarádky.
Přijde sem, aby si vybral odměnu za tu ‚laskavost', kterou jí prokázal. Věděla bez nejmenších pochyb, že to byl i význam jeho slov na rozloučenou. A proto musí říct Stefanovi všechno, protože ho dnes v noci potřebuje, potřebuje jeho ochranu.
Jenže, co může Stefan udělat? Navzdory všem jejím prosbám a argumentům minulý týden odmítnul její krev. Trval na tom, že se mu Síly vrátí i bez toho, ale Elena věděla, že je stále ještě zranitelný. I kdyby tu Stefan byl, co může udělat, aby Damona zastavil? A aby přitom sám nezemřel?
Bonniin dům také není žádné útočiště. A Meredith je pryč. Nikdo jí nepomůže, nikomu nemůže věřit. Ale pomyšlení na to, že by tu měla dnes v noci čekat sama s vědomím, že Damon přijde, bylo nesnesitelné.
Slyšela, jak teta Judith zavěsila. Automaticky vykročila ke kuchyni a myslí jí běželo Stefanovo číslo. Pak se zarazila a pomalu se otočila, aby se podívala do obývacího pokoje, ze kterého zrovna vyšla.
Dívala se na okna vysoká od podlahy ke stropu a na umně zdobený krb s nádherně vyřezávanou římsou. Tento pokoj býval součástí původního domu, toho, který skoro celý vyhořel za občanské války. Její ložnice je hned nad ním.
Velké světlo začínalo pohasínat. Elena pohlédla na vyřezávanou lištu u stropu, do míst, kde se stýkala s moderněji řešenou jídelnou. Vyběhla jako raketa po schodech a srdce jí prudce bušilo.
"Teto Judith?" Teta se zastavila na schodech. "Teto Judith, prosím tě řekni mi něco. Byl Damon v obývacím pokoji?"
"Cože?" Teta Judith zamrkala, jak ji vytrhla z myšlenek.
"Vzal Robert Damona do obýváku? Prosím přemýšlej, teto Judith! Potřebuju to vědět."
"Proč? Ne, myslím, že nevzal. Nevzal ho tam. Přišli sem a šli rovnou do jídelny. Eleno, co tě to proboha..." Ta poslední slova vyhrkla, když ji Elena spontánně objala.
"Promiň, teto. Jsem prostě šťastná," řekla Elena.
"No, jsem ráda, že je alespoň někdo šťastný, potom, jak večer dopadl. Ale zdá se, že ten milý kluk Damon se docela bavil. Víš, Eleno, vypadal, že ho docela zajímáš, navzdory tomu, jak ses chovala."
Elena se otočila zpět. "No a?"
"No, prostě jsem si myslela, že bys mu mohla dát šanci, to je všechno. Myslím, že byl velmi příjemný. Takového mladého muže bych tu ráda vídala."
Elena chvíli jen kulila oči a pak polkla, aby zadržela hysterický smích. Teta mi tu navrhuje, abych si začala s Damonem místo se Stefanem... protože Damon je přesně ten typ, který se tetám líbí. "Teto Judith," začala a zhluboka se nadechla, ale pak pochopila, že to nemá smysl. Jen němě zavrtěla hlavou, rozhodila bezradně ruce a dívala se, jak teta odchází po schodech.
Elena obvykle spala se zavřenými dveřmi. Ale dnes v noci je nechala otevřené, ležela na posteli a zírala do ztemnělé chodby. Každou chvíli pohlédla na svítící číselník hodin na nočním stolku.
Nebála se, že usne. Jak míjely minuty, skoro si přála, aby to dokázala. Čas plynul mučivě pomalu. Jedenáct hodin... jedenáct třicet... půlnoc... jedna hodina... jedna třicet... dvě...
Ve dvě deset zaslechla nějaký zvuk.
Stále vleže na posteli naslouchala tichým zvukům zdola. Věděla, že si najde způsob, jak se dostat dovnitř, pokud bude chtít. Když byl Damon odhodlaný, žádný zámek mu nezabránil vejít.
Myslí jí proběhla hudba z toho snu, který se jí zdál tenkrát u Bonnie, - několik tklivých, stříbřitých tónů. Vzbuzovaly v ní podivné pocity. Trochu jako v opojení nebo ve snu vstala a vykročila na práh.
Chodba byla temná, ale její oči měly dost času se přizpůsobit. Rozeznávala temnou siluetu, jak vychází nahoru po schodech. Když došla nahoru, uviděla letmý smrtící záblesk úsměvu.
Čekala a neusmívala se, dokud k ní nedošel a nestál jí tváří v tvář. Dělil je pouhý metr. Dům byl naprosto tichý. V pokoji přes chodbu spala Margaret, na konci se teta Judith vznášela na křídlech snů v blažené nevědomosti o tom, co se odehrává za jejími dveřmi.
Damon nic neříkal, ale díval se na ni a hltal očima její dlouhou bílou noční košili s vysokým krajkovým límečkem. Elena si ji vybrala, protože byla nejcudnější, kterou měla, ale Damon ji zjevně pokládal za atraktivní. Přinutila se stát klidně, ale měla sucho v ústech a srdce jí tupě bušilo. Teď to přijde. Za okamžik se dozví, jestli měla pravdu.
Ucouvla bez jediného slova či gesta pozvání a nechala vchod volný. Zahlédla žhavý záblesk v jeho bezedných očích, když k ní dychtivě vykročil. A pak se zarazil.
Stál těsně před dveřmi jejího pokoje, zjevně zmatený. Pokusil se znovu vstoupit, ale nemohl. Zdálo se, že mu něco brání vejít o jediný krok dál. Na tváři se mu vystřídalo překvapení, zmatek a pak hněv.
Vzhlédl, očima zkoumal temnotu za dveřmi a prohlížel bedlivě strop na obou stranách. Pak, když pochopil, o co se jedná, odhalil zuby v dravčím zavrčení.
Elena se z bezpečí na své straně dveří tiše zasmála. Funguje to!
"Můj pokoj a obývák dole jsou pozůstatky starého domu," vysvětlila mu. "A samozřejmě to bývalo úplně jiné obydlí. A sem jsi nikdy pozván nebyl a nikdy nebudeš."
Hruď se mu prudce zdvihala vzteky, nozdry měl rozšířené a v očích divoký pohled. Temný hněv z něj vyzařoval ve vlnách. Vypadal, jako by chtěl strhat zdi vlastníma rukama, které zatínal vzteky.
Eleně se triumfem a úlevou zatočila hlava. "Teď bys měl radši jít," řekla. "Tady není nic pro tebe."
Ještě okamžik se ten hrozivý pohled vpíjel do jejích očí a pak se Damon otočil. Ale nezamířil ke schodišti. Místo toho přešel chodbu a položil ruku na dveře Margaretina pokoje.
Elena vyrazila vpřed dřív, než si uvědomila, co vlastně dělá. Na prahu se zarazila, chytila se za vnitřní rám dveří a ztěžka dýchala.
Prudce otočil hlavu a usmál se na ni - pomalu a krutě. Lehce otočil klikou, aniž se na ni podíval. Jeho oči temné jako uhel hleděly nehnutě na Elenu.
"Tvoje volba," oznámil.
Elena stála velmi tiše a měla pocit, jako by uvnitř měla pusté ledové pláně. Margaret je jen malé děvčátko. To přece nemůže myslet vážně, nikdo nemůže být takové monstrum, aby zranil čtyřletou holčičku.
Ale v Damonově tváři nerozeznala žádný náznak něhy nebo soucitu. On je lovec, zabiják. A slabší jsou jeho kořistí. Vzpomněla si na hrozivé zvířecí zavrčení, které proměnilo jeho krásné rysy, a věděla, že mu Margaret nikdy nevydá.
Všechno se událo jako ve zpomaleném filmu. Viděla Damonovu ruku na dveřích a jeho nemilosrdný pohled. Prošla dveřmi a zanechala za sebou jediné bezpečné místo, které znala.
Bonnie řekla, že v domě je smrt. A Elena jde nyní smrti vstříc z vlastní svobodné vůle. Sklopila hlavu, aby zakryla bezmocné slzy, které jí vstoupily do očí. Bylo po všem. Damon zvítězil.
Nevzhlédla, aby ho neviděla útočit. Ale cítila, jak se kolem ní zachvěl vzduch, a otřásla se. A pak ji objala něžná nekonečná temnota, která ji zahalila jako křídla velikého ptáka.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře