Úvaha o psaní, aneb jak krásný je sen

13. únor 2014 | 20.18 |
› 

Když spíme zdá se nám mnoho neskutečných věcí, ale i těch, kterých se bojíme. Písemka z jazyka, to je jeden z nejhorších snů, které se mi zdají.                                    Někdy se zdají i tak reálné věci, že přemýšlete, jestli to opravdu nebyla skutečnost. Realita a sny se někdy prolínají natolik, že ani nevíte, co je pravda. Vidíte před očima osobu a netušíte, jestli je skutečná. Tváře mrtvých, které vás nechtějí opustit nebo sny, které si nemůžete splnit. Někdy váš svět je skládám z přestav o lidech, kteří vám svou přítomností dělají radost, nebo vás ubezpečují v tom, že nejste sami, i když realita může být jiná. Jdete například po ulici a na druhé straně vozovky vidíte někoho, koho byste chtěli například představit někomu, nebo s ním prožít skutečné chvíle. Představujete si situace, ve kterých děláte věci, které byste nedokázali dělat.           Někteří si jistě alespoň jednou představili, jak je sevřeli pevné ruce jejich drahého, jak se na sebe usmívali, nebo si vytvářeli společné vzpomínky krásnými chvílemi. To v té chvíli přemýšlíte, jestli by nebylo lepší žít v tom snu, než v realitě, kde bojujete se svým vzhledem, vystupováním před ostatními i nedostatek volného času. 

Abych pořád nepsala o snech, tak to přesenu na to psaní. Psaní je, podle mého názoru, jako psaní svých snů, proto dvě témata zde píši. Ráda přenáším své sny, představy, nebo své touhy na papír nebo na obrazovku mobilu či počítače. Rádi jistě píšete o věcech podle svého, rádi něco tvoříte - o tom je to psaní.

Něco vytvářet, své sny někomu ukazovat. Na tom všem je krása toho krátkého slova, které znamená dokonce i několik stovek stran tlusté knihy. Smát se při psaní, plakat, představit si neskutečné věci. Vytvořit si svého milovaného pro i svou postavu do příběhu. Zpívat tam, i když ve skutečnosti to zní jako špatně naladěná kytara. Smát se s přáteli, které ani nemáte. Prožít dobrodružství, jejiž uskutečnění nemusí být možné v rušné Praze. Básnit o nebi jako o své nejlepší přítelkyni. Krása ve psaní též spočívá v tom, jestli to my prožíváme.

Dojme nás příběh? Pobaví nás? Uvede nás do svého děje a nechá nás okusit její příběh? Napadne nás například tygr, nebo pohladí po tváři krásný muž? To určuje každý autor a každý takový autor má za povinnost své čtenáře do příběhu ponořit i své myšlenky nám vzdělit. Když se topíme, musíme cítit kolem sebe tu chladnou vodu, cítit beznaděj a slyšet v uších bušit srdce. Při polibku se musíme začervenat, nebo ponořit do krásné melanchondrie.

Po odložení knihy si musí čtenář vydechnout a říct si, že tento příběh je to, na co čekal.

Takhle já uvažuji o psaní i snění, které se tak prolínají, že jsou pro mě to jediné, co mě drží i v těch nejhorších chvílích nad vodou. Kdybych nepsala, bylo by to pro mě jako být v izolaci bez snů a v beznaději.

Zpět na hlavní stranu blogu

Anketa

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře