46.kapitola

16. prosinec 2011 | 15.41 |
› 

 V kruhu

Jamie se zkusil posadit.
"Pomalu, chlapče. Jak ti je?" Ian přidržel Jamieho na matraci.
"Cítím se... super. Proč je vás tu tolik? Vůbec si nepamatuju..."
"Byl jsi vážně nemocný. Nehýbej se, ať tě můžeme dát do pořádku."
"Dáš mi napít?"
"Jistě. Tady máš, hochu."
Doktor na Jamieho jen ohromeně zíral.
Skoro jsem nebyla schopná slova, jak se mi hrdlo svíralo radostí. "Za to může lék proti bolesti," šeptla jsem mu. "Je to báječný pocit."
"Proč Jared drží Sharon obě ruce zkroucené za zády?" zeptal se Jamie Iana šeptem.
"Sharon má mizernou náladu," pošeptal mu hodně slyšitelně Ian.
"Nehýbej se, Jamie!" nakázal Doktor. "Teď ti... tu ránu vyčistíme. Rozumíš?"
"Jasně," pípl Jamie stísněně při váhavém pohledu na skalpel v Doktorově ruce.
"Kdyby to bolelo, hned řekni," dodal Doktor.
"Kdybys cítil cokoliv," připojila jsem se.
Doktor jediným zkušeným řezem ránu otevřel. Oba jsme se ohlédli po Jamiem. Nehybně vzhlížel k temnému stropu.
"Je to legrační pocit," řekl nám, "ale nebolí to."
Doktor přikývl a provedl další řez, tentokrát kolmo na ten první. Z rány se vyřinula krev a tmavě žlutý hnis.
Jakmile Doktor skončil, krvavý kříž jsem důkladně postříkala Čističem. Když sprej zasáhl vytékající hnis, ozvalo se syčení a hmota začala mizet jako sníh pod proudem vody. Tála. Doktor vedle mě horečně lapal po dechu.
"Vidíte to?"
Ránu jsem pro jistotu postříkala dvakrát. Zarudlý otok zmizel a v okolí rány zůstala jen zdravě růžová tkáň. Z řezu proudil tenký pramínek čisté krve.
"Tak teď Hojič," zamumlala jsem a nakapala do řezu čirou tekutinu. Krvácení ustalo.
"A teď přitiskni okraje rány k sobě, Doktore."
Doktor mezitím ztratil řeč a s ústy dokořán jen zíral; přesto poslechl a oběma rukama stiskl oba řezy.
Jamie se zasmál. "To lechtá!"
Doktorovi málem vypadly oči z důlků.
Přes ránu jsem mázla Zajizvovač a s hlubokým uspokojením sledovala, jak se okraje řezů slily dohromady a zůstala po nich jen narůžovělá čárka.
Jamie se podepřel o lokty. Špinavé zknocené vlasy měl přilepené k hlavě; vůbec se k jeho zdravím zářící pleti nehodily.
"Počkej, ještě přidám tohle," řekla jsem a posypala řezy hrstičkou třpytivých vloček. "Jizva pak bude skoro neviditelná, jako tahle." Ukázala jsem mu vlastní paži.
Jamie se zasmál. "Ale jizvy přece imponují holkám! To je úžasné, Wando, kde jsi ten zázrak sebrala?"
"Jared mě vzal na výpravu."
"Super!"
Doktor přejel prstem po jizvě a potřásl hlavou.

"Kdybyste ji viděli!" vybuchl Jared nadšením. "Byla fantastická!"
Ohlédla jsem se a spatřila Sharon a Maggie, jak navztekaně odcházejí z jeskyně.
Smutné, že v sobě měly tolik nenávisti, že jim ani nedovolila se radovat z chlapcova uzdravení.
"Normálně napochodovala do nemocnice, přímo k vetřelcům, a beze strachu je požádala, ať jí ošetří zranění. A pak, sotva se k ní otočili zády, drze je okradla!" Jamie se bavil, úsměv od ucha k uchu. "Donesla spoustu léků, které nám vydrží na dlouho! A když jsme odjížděli, dokonce ještě jedné z těch okradených zamávala!"
Já bych to pro ně nedokázala udělat, ozvala se Melanie smutně. Máš pro ně větší cenu než já.
Ale, mlč, napomenula jsem ji. Teď nebyl čas na smutek či žárlivost. Raduj se. Bez tebe bych mu nepomohla. Zachránily jsme ho společně.
Jamie na mě upíral okouzlené oči.
"Ve skutečnosti to tak vzrušující nebylo," usmála jsem se. Jamie mě vzal za ruku a já mu ji stiskla se srdcem přetékajícím vděčností a láskou. "Ale snadné to bylo. Jsem přece taky vetřelec, znám je."
"Nemyslel jsem..." začal se omlouvat Jared.
S úsměvem jsem nad jeho protesty mávla rukou.
"Ale jak jsi jim vysvětlila tu jizvu na obličeji?" nechápal Doktor. "Nebylo jim divné, proč..."
"Pochopitelně jsem si pořídila čerstvá zranění, aby mě nemohli předem podezřívat. Namluvila jsem jim, že s nožem v ruce jsem spadla ze skály." Dloubla jsem do Jamieho loktem. "To se může stát každému."
Prožívala jsem pocit opojného štěstí. Všechno kolem jako by zkrásnělo, zářilo, jako když po úderu zvonu slyšíte líbeznou vibraci jeho doznívání. Nic mi nepřipadalo skutečné, jenom ten kroužek lidí, které jsem měla ráda. Jamie a Jared a Ian a Jeb. Dokonce i Doktor.
"Čerstvá zranění?" zasyčel Ian rozzuřeně.
Zaskočilo mě to.
"Musela jsem tu jizvu zamaskovat. Jinak to nešlo, protože jsem se musela naučit, jak správně uzdravit Jamieho."
Jared zvedl mou ruku a jemně přejel po tenké růžové jizvě. "Bodla se nožem," vysvětlil. "Bylo to hrozné. Bál jsem se, že zůstane napořád zmrzačená."
Jamie třeštil oči hrůzou. "Ty ses bodla?"
Opět jsem mu stiskla dlaň. "Nebylo to tak strašné, neboj. Navíc jsem věděla, že mě brzy uzdraví."
"Měl jsi ji vidět," pronesl Jared skoro pyšně a pohladil mě po paži.
Ianovy prsty mi přejely po tváři. Bylo to příjemné a já se mu jemně opřela o ruku. V duchu jsem se sama sebe ptala, jestli to je lékem proti bolesti nebo radostí ze záchrany Jamieho, že se mi všechno zdá nádherné a zářící.
"Na žádné další výpravy tě nepustím," zamumlal Ian.
"Ale samozřejmě že další výpravy budou!" vyhrkl Jared nadšeně. "Iane, je naprosto fantastická! Zkus to pochopit. Ale to bys nejdřív musel vidět na vlastní oči. Teprve teď mi začíná docházet, jaké se nám nabízejí možnosti..."
"Možnosti?" Ianova ruka mi z tváře sklouzla na rameno. Přivinul si mě k sobě blíž, jako by mě chtěl před Jaredem ochránit. "A jakou cenu za to ona zaplatí? Vždyť jsi dovolil, aby málem přišla o ruku!"
Jeho hněv neladil s tou všeobjímající náladou, která ve mně kypěla. "Ne, Iane, tak to nebylo," namítla jsem. "Byl to můj nápad. Musela jsem to udělat."
"Ale jistě, že to byl tvůj nápad!" zavrčel Ian. "Pokud jde o tyhle dva, nemáš zábrany. Jenže Jared neměl dovolit..."
"Copak jsme měli na vybranou, Iane?" vybuchl Jared. "Měl jsi snad lepší plán? Myslíš si, že by byla šťastnější, kdyby se nezranila, ale Jamie by nakonec umřel?"
Při té děsivé představě jsem sebou trhla.
Ian odpověděl mírnějším tónem: "To ne. Jenom nechápu, jak jsi vydržel sedět a dívat se, jak si ubližuje." Zhnuseně potřásl hlavou a Jared se provinile nahrbil. "Co jsi za člověka..."
"Praktik!" vložil se do hovoru Jeb.
Všichni jsme vzhlédli. Nad námi stál Jeb a v náruči držel obrovskou krabici.
"Taky proto je Jared nejlepší ve shánění všeho nezbytného. Ví, co musí, co je nezbytné. Věřím, že sledovat to pro něho bylo těžší než to udělat.
A teď, pozor! Vím, že je blíž k snídani než k večeři, ale většina z vás už hezky dlouho nejedla," změnil Jeb rázně téma. "Máš hlad, synku?"
"Uch... nejsem si jistý," přiznal Jamie. "Cítím se prázdný, ale není to nijak... nepříjemné."
"To je těmi léky," vysvětlila jsem mu. "Měl bys jíst."
"A pít," doplnil Doktor, "potřebuješ tekutiny."
Jeb hodil krabici na podlahu.
"Tak mě napadlo, že máme co oslavovat," řekl. "Vyberte si!"
"Jú, mňam!" zajásal Jamie, který se prohraboval balíčky dehydrovaných potravin, které používají například horolezci. "Špagety! Super!"
"Já hlasuju pro kuře na česneku!" zazubil se Jeb. "Po tom se mi sakra dlouho stýská. I když, aspoň jsem se nemusel nikomu omlouvat za svůj dech."
Všichni si začali vybírat, na co měli chuť. Jeb donesl i vodu a přenosné vařiče. Dovnitř se začali trousit i další lidé a slavnostní nálada rostla. Sesedli jsme se do kruhu, já byla vtisknutá mezi Iana a Jareda a na klíně jsem držela Jamieho, i když byl už tak velký. Každý v klidu vyčkával, až Jeb přichystá to neobvyklé pohoštění. Místo strachu teď vládl pocit úlevy a štěstí. Dokonce i Kyle, vmáčknutý mezi stěnu a bratra, tam byl vítaný.
Melanie si spokojeně povzdechla. Blaženě vnímala teplo chlapcova těla, a dokonce jí nevadila ani mužská ruka, která mě nepřestávala hladit po paži.
Nejspíš jsi taky pod vlivem léku proti bolesti, poškádlila jsem ji.
Nemyslím, že tohle s námi oběma dělá lék.
Ne, máš pravdu. Tohle je víc, než jsem kdy měla.
Je to skoro jako všechno, co jsem ztratila.
Čím to bylo, že po lásce lidí jsem toužila mnohem víc než po lásce svého vlastního druhu? Snad tím, že byla vrtošivá a vzácná? Duše nabízely lásku a pochopení všem. Netoužila jsem po něčem víc? Láska byla složitá, měla záhadná pravidla; někdo ji dostal zadarmo, jako Jamie, někdo si ji musel vysloužit trpělivostí a dřinou, jako Ian, nebo byla k uzoufání nedosažitelná, jako v Jaredově případě.
Nebo je to všechno ještě jednodušší? Co když jde jen o to, že jako lidé umějí vášnivě nenávidět, umějí stejně i bezvýhradně a ohnivě a z celého srdce milovat?
Sama jsem nevěděla, proč tolik prahnu po lásce, zato teď, když jsem ji měla, mi bylo jasné, že stojí za všechnu tu dřinu a nebezpečí a utrpení, které jsem musela podstoupit.
Láska byla všechno.
Než jsme připravili a snědli hostinu, na všechny padla únava. Lidé odklopýtali do svých ložnic a v naší jeskyni bylo rázem víc místa.
Nakonec jsme se bez valného přemýšlení v polospánku rozvalili na podlaze, Jared s prsty vpletenými do mých vlasů, Jamie, jenž mi hlavu opíral o rameno a pevně mě objímal kolem krku, a Ian s hlavou položenou na mém břiše a s dlaní přitisknutou k mé tváři. Vedle sebe jsem cítila Doktorovy dlouhé nohy, botu opřenou o moji kyčel. A kdybych natáhla ruku, určitě bych nahmatala Kylea.
Jeb ležel na matraci a spokojeně škytal. Kyle se zasmál.
"Jo, dnešní noc dopadla o moc líp, než jsem čekal," huhlal Jeb spokojeně. "Jsem rád, když pohádka dopadne dobře. Díky, Wando."
"Hmmm," zamumlala jsem v polospánku.
"A až se na loupežnou výpravu vydáme příště...," ozval se Kyle, skrytý za Jaredovým tělem. Mohutně zívl. "Tak příště s ní půjdu taky."
"Příště už nikam nepůjde!" zavrčel Ian a tělo se mu rázem napjalo. Přejela jsem mu dlaní po tváři, abych ho trochu uklidnila.
"To víš, že nepůjdu," šeptla jsem mu. "Nemusím chodit vůbec nikam až do chvíle, kdy mě budou potřebovat. Nevadí mi zůstávat v jeskyních."
"Ale já nemluvím o nějakém věznění, Wando!" vysvětloval podrážděně Ian. "Pokud jde o mě, můžeš si jít, kam chceš. Klidně běhej po dálnici, budeš-li mít chuť, ale žádné loupežné výpravy. Pochop, jde mi o tvoje bezpečí."
"Potřebujeme ji!" pronesl Jared ostřeji, než se mi zamlouvalo.
"Předtím jste to bez ní zvládali v pohodě."
"V pohodě? Nebýt jí, Jamie by umřel. Dokáže pro nás obstarat věci, na které si jinak nemůžeme dělat naděje."
"Je člověk, Jarede, ne nástroj!"
"Já vím. A neříkám, že..."
"To rozhodnutí je na Wandě!" přerušil Jeb hádku jen vteřinku předtím, než jsem to udělala já. Mezitím už jsem držela Iana, aby nevyskočil, a Jared se vedle mě zavrtěl, jak se chystal vstát. Jebova připomínka je oba opět přibila k zemi.
"To přece nemůžeš nechat na ní!" protestoval Ian.
"Proč ne? Já bych řekl, že má vlastní rozum. Nebo si tě snad najala, abys za ni rozhodoval?"
"Tak já ti ukážu, proč ne," zahučel Ian. "Wando?"
"Ano, Iane?"
"Chceš s námi na loupežnou výpravu?"
"Když budu nějak platná, tak samozřejmě půjdu."
"Ale na tohle jsem se neptal, Wando."
Chvíli jsem mlčela a snažila se rozpomenout na přesné znění otázky, abych zjistila, co jsem popletla.
"Chápeš, Jebe? Nikdy nebere v úvahu svoje vlastní přání – svoje vlastní štěstí, dokonce ani svoje zdraví. Udělá všechno, o co ji požádáme, i kdyby se přitom měla dát zabít. Není spravedlivé žádat ji o pomoc stejným způsobem, jakým žádáme jeden druhého. My dokážeme myslet i na sebe. Ona ne."
Zavládlo ticho. Ianovi nikdo neodpověděl. Ticho se prodlužovalo, až nakonec jsem to nevydržela a sama si vzala slovo.
"To není pravda," namítla jsem. "Myslím na sebe pořád. A taky... chci pomáhat. Copak to nic neznamená? Když jsem dnes večer mohla pomoci Jamiemu, byla jsem štěstím bez sebe. Copak nemůžu hledat štěstí způsoby, které mi vyhovují?"
Ian si povzdechl: "Chápete, jak to myslím?"
"Nu, ale já jí přece nemůžu nařizovat, že nemůže jít s námi, když o to bude stát," namítl Jeb. "Už není náš vězeň."
"Ale ptát se jí na to nemusíme."
Celou tu dobu Jared mlčel a Jamie jakbysmet, ale v jeho případě jsem soudila, že tvrdě spí. Věděla jsem, že Jared je vzhůru; rukou mi mimoděk přejížděl po spánku. Vykreslovat tam žhnoucí, stravující cestičky.
"Ne, ptát se skutečně nemusíte," souhlasila jsem. "Hlásím se dobrovolně. Vůbec to nebyla... příšerná zkušenost. Vůbec ne. Ostatní duše jsou velmi laskavé. Nebojím se jich. Bylo to snadné až moc."
"Snadné? Probodnout si..."
Nenechala jsem Iana domluvit. "To byla naléhavá situace. Znovu to neudělám." Na vteřinku jsem se odmlčela. "Rozumíš?" ověřila jsem si.
Ian zasténal. "Když půjde ona, já půjdu taky!" vyhrožoval ponuře. "Někdo ji musí ochránit před ní samotnou."
"A já tam budu, abych nás všechny ochránil před ní!" zachechtal se Kyle. Pak sykl a udělal: "Au!"
Byla jsem příliš unavená, než abych zvedla hlavu a přesvědčila se, kdo Kylea praštil tentokrát.
"A já tam budu, abych vás všechny přivedl nazpět živé," vydechl skoro spící Jared.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře