2. Kapitola
Zívl jsem, když jsem zrovna odemykal dveře. Bylo šest ráno. Čas, kdy bych právě vstával, kdybych nepřespával u Anne, která byla tak hodná a ještě mi dala s sebou snídani v podobě müsly tyčinky.
Otevřel jsem dveře a měl v úmyslu jít potichu do pokoje. Erik určitě ještě spal. Nepotřeboval vstávat brzo jako já.
,,Dobré ráno." Odskočil jsem od ledničky, kde u ní postával Erik v džínech a v bílém tričku, ve kterém obvykle spal. V ruce, i když bylo šest ráno, svíral plechovku s colou.
,,D-dobré ráno," vysypal jsem ze sebe ještě v šoku.
,,Jak sis to užil?" Zeptal se ignorujíc můj výstup. Uklidnil jsem a nasadil lhostejný výraz.
,,Nic moc." Prošel jsem kolem.
,,Ale je z tebe cítit parfém."
,,No... Já..." Prohrábl jsem si nervózně vlasy.
,,Stál jsem v hloučku žen, co se o mě zajímali. Znáš to, ne? Pohledný chlap zaujme vždy skupinku slečen."
,,Nejen je," zamumlal a spláchl to posledním lokem limonády.
,,Hádám, že jsi potom měl i dost práce, když vypadáš tak utahaně."
,,Jo, to měl. Pavel potřeboval pomoct odvézt domů."
,,Vždyť nemáš řidičák," odporoval Erik a opřel se o kuchyňskou linku.
,,Neřídil jsem, bože. Zavolal jsem jeho kamarádovy, jestli by ho neodvezl." Nebyla to tak ani lež. Jen jsem následovně šel s Anne do jejího bytu a... To už si každý dokázal domyslet sám.
,,A to trvalo celou noc?"
,,Co kdybys přestal s tím výslechem?! Nejsem dítě, aby ses mě na tohle ptal. Jo, spal jsem se ženskou. Vadí?! Je mi dvacet pět, tak snad vím, jak se smím chovat. Můžu chodit chlastat, mít sex s každou kurvou a řídit auto bez řidičáku." To poslední bylo spíše plácnuté, ale jinak jsem vše myslel vážně. Erik nebyl má matka, aby mě takto vyslýchal a kritizoval.
Povytáhl nad tím obočí a odlepil se od linky.
,,Vím, že jsi dospělý a můžeš dělat ty věci. Ale..." Přišel ke mně a políbil mě na rty.
,,I já můžu mít sex s kurvama. Nemyslíš?" Zašeptal, když mě přestal líbat. Zrudl jsem vzteky i rozpaky zároveň.
,,Ty bastarde," zasyčel jsem. Šibalsky se usmál a něco mi položil na hlavu. Zamířil pryč.
,,Jo a mimochodem. Stavovala se tu včera sousedka s tím, že ti chce vrátit knihu, co jsi jí půjčil." Sundal jsem si z hlavy knihu a podíval se na ní.
,,Jo, díky," zamumlal jsem. Potřeboval bych sprchu, ale nestihl bych potom jít do práce. Radši jsem zamířil do pokoje a převlékl se do obleku. Pracoval jsem v hotelu na recepci a občas i v hotelové restauraci jako číšník.
Došel jsem do společné koupelny, kde Erik stál u umyvadla a právě si čistil zuby. Vzal jsem do ruky hřeben a začal si upravovat vlasy.
,,Máš dnes jen dopolední?" Zeptal se s plnou pusou a plivl do umyvadla.
,,Jo." Také jsem si vzal do ruky kartáček a dal si na něj pastu.
,,A co ty? Jdeš za Suzi a potom půjdeš do cukrárny, ne?"
,,Jo... No."
,,Ach, jak moc bych si dal tvůj zákusek." Vyplivl jsem pastu a vypláchl si kartáček. Zvedl jsem hlavu a všiml si, jak jsme oba byli jinak velcí.
Zamračil jsem se a podíval se na Erika.
,,Jak ty děláš, že jsi tak vysoký?" Slabě jsem ho praštil do hrudi a zamířil zpátky do ložnice, abych si vzal tašku.
Došel jsem k lednici a vytáhl si limonádu.
,,Počkej." Erik vyšel ze své ložnice s deskami v rukách.
,,Odvezu tě," řekl a došel ke mně.
,,Fakt? Tak to díky." Otevřel jsem dveře. Už jsem stejně musel jít.
,,Došlo nám pivo, tak pro něj ještě zajedu do obchodu."
,,Také když tak kup nějaké müsli tyčinky," řekl jsem a mířil po schodech dolů. Byly to venkovní schody, a tak to znamenalo, že jsme vcházeli do bytu zvenčí.
,,Dobře." Erik měl SUV stříbrné barvy, co mu ještě překvapivě vydržel.
Nasedl jsem, když Erik odemkl.
,,Taky bychom si mohli dát večer pizzu," napadlo mě.
,,Co dnes večer vůbec dávaj?" Zeptal se mě a nastartoval auto.
,,Smrtonosnou zbraň? Myslím, že tohle a nebo X-men."
,,Něco si pustíme."
,,Jo, to mi bylo jasné." Usmál jsem se pro sebe a podíval se z okénka na chodce.
Přijeli jsme tak blízko, jak se dalo parkovat kvůli nějakým zákazům, které město před časem dalo.
,,Ať se Suzi ta ilustrace líbí."
,,Ať se ti vede v práci." Usmál jsem se a přikývl.
,,Tak jdu." Otevřel jsem dveře.
,,A ať nic znovu nezničíš." Zrudl jsem a prudce se na Erika podíval.
,,Nic jsem nikdy nezničil!" Popotáhl z cigarety a přitom na mě vrhal výsměšný pohled.
,,Posledně jsem to musel platit i ze svýho, jelikož to stálo celý tvůj měsíční plat. Ale..." Uchopil mě za ruku a přitáhl. Políbil mě vášnivě na rty. Roztouženě jsem vzdychl a cítil v celém těle nesnesitelné horko.
,,Eriku," vzdychl jsem a snažil se ovládnout své tělo.
,,Musím jít..."
,,Máš ještě pět minut," zachraptěl a zavřel znovu dveře. Uchopil mě kolem pasu a polibky prohloubil. Chtělo se mi to vzdát, ale zdravý rozum mě přece jen od něj odrhl.
,,Promiň, ale nesmím přijít pozdě." Otevřel jsem dveře a vyběhl s taškou přes rameno z auta k budově hotelu.
Hodím věci do skříňky a vlezu vedle Agery za recepci.
,,Stihnul jsi to," zašeptala brunetka a srovnala si své poprsí.
,,Jo, vzal jsem to taxíkem," zalhal jsem spíše z ironie.
,,Hm. Ale šéf byl na té párty taky, víš? Viděl tě, jak tak koketuješ s tou z tiskárny." Povytáhl jsem překvapeně obočí.
,,To jsem nečekal."
,,To ani šéf u tebe. Ani Pavel, mimochodem. Víme, jaký jsi milovník, tak se tam kluci sázeli, kde ta příští žena bude pracovat."
,,Opravdu?" Najednou jsme nadskočili, když se ozvala rána do pultu recepce.
,,Máte snad přestávku, nebo co?!" Skrčil jsem se, když jsem poznal hlas šéfa.
,,Promiňte," zamumlal jsem a pohlédl na něj. Byl to mladý muž, velmi pohledný, s očima modrýma jak moře, s postavou atleta a vlasy černými jako havraní křídla.
,,Asi vám něco strhnu z platu. Mám pocit, že za tuhle práci dostáváte až moc, pane Tore a slečno Iragiraiová."
,,Omlouváme se," řekli jsme zároveň já a Agery.
,,Tak pracujte!" Odešel a já vzdychl.
,,To má kocovinu, nebo co," zasténal jsem a radši zapnul počítač.
,,Slyšela jsem, že se pohádal se svým bratrem."
,,On má bratra?"
,,No, jo. Ale nikdo neví, kdo to je. Prý dělá v úplně jiné oblasti, než pán Bergiel." Pokynul jsem hlavou a narovnal si papíry na stole.
,,Ale to neřešme. Přišel tvůj spolubydlící včera na párty? Chtěla bych ho už konečně poznat."
,,Ne, měl práci," zalhal jsem. Práci fakt neměl, když mohl kouřit a chlastat u televize.
,,To je taková škoda, určitě bude sexy."
,,To říká hodně lidí."
A já se k tomu přikláním, pomyslel jsem si.
Cink...
,,Ach, Eriku." Uviděl jsem, jak Erik ztuhl, když mě uviděl v cukrárně sedět u pultu, když vešel.
,,Co tu děláš?" Zeptal se udiveně, i když tohle bylo velmi zřídka viditelné.
,,Přece jsem tu na tvoje dortíky," zasmál jsem se a sundal z ramene kravatu, jež jsem si předtím sundal.
,,Vypadni."
,,No tak, Eriku. Čekal tu celou hodinu jen proto, aby ochutnal ty tvé krémové dortíky," řekla Alice, dcera Finna, strýce Erika.
,,Jo, Eriku. Poslouchej naší Aličku." Tím jsem si vysloužil od ní ránu loktem do hlavy.
,,Nezapomeň, co za to příště dostaneš," varovala mě pobaveně.
,,Jasně, promiň." Erik mezi tím utekl do kuchyně, odkud po chvíli vylezl Finn.
,,No, i když se občas čertí, tak se do toho vrhnul docela čile."
,,Co připravuje?" Zeptala se Alice. Finn na mě mrkl a lišácky se usmál.
,,Krémové dortíky."
Opřel jsem si bradu o ruku a pěstí skryl úsměv.
Takový tvrdohlavec.
,,Co chceš po škole dělat?" Zeptal jsem se Alice, které bylo osmnáct, a byla posledním rokem na střední škole.
,,Cukrářka jako táta. Strašně moc mě to baví," zazubila se a znovu mi dolila kávu. Oplatil jsem jí úsměv a napil se kávy.
,,Co jsi chtěl po škole dělat ty?"
,,No,..."
,,Chtěl dělat knihovníka," ozval se Erik. Alice se na něj podívala a našpulila rty. Opíral se o dveře kuchyně a též popíjel kávu. Nemohl kouřit, jelikož to byla nekuřácká cukrárna a za chvíli bude mít upečené dortíky.
,,Proč nepracuješ jako knihovník?" Zeptal se mě Finn zaujatě a udělal kávu matce, co v náruči držela nemluvně.
,,No... Protože jsem si řekl, že to nebylo nic pro mě."
,,Protože ho nepřijali na školu," ozval se znovu Erik. To mě pěkně naštvalo.
,,Haa!! Petře! Nemaž nám kolem huby med!" Vyčítavě na mě Alice pohlédla.
,,Promiň."
,,Ale s tvou mizernou pamětí je úžasné, že tě přijali na hotelovku." Otočil jsem se, abych mohl přímo vidět na Erika a ukázal na něj.
,,To já se divím, že jsi chodil na cukráře, když nakonec pracuješ jako ilustrátor dětských pohádek!" Utrousil jsem nasupeně.
,,Ha! To ty tam u recepce potřebuješ Agary, aby ti pomáhala s počítačem!"
,,Cože?! Nejdřív si oprav mozek, ty zmetku! Není to Agary, ale Agery!"
,,Je mi úplně někde, jak se ta kozatá ženská jmenuje!"
,,A viděl jsi je vůbec bez té těsné podprdy?!" Chvíli jsme oba mlčeli, ale následovně se tomu zasmáli.
,,Ty perverzáku!" Zasmál se.
,,To ty jsi perverzní idiot," vzdychl jsem a otřel si slzy smíchu.
,,No tak, chlapci," napomenul nás Finn a gestem poslal Erika do kuchyně za dortíky.
,,To se takhle hádáte i v bytě?" Otočila se na mě Alice.
,,Ani ne," zabrblal jsem a začervenal při vzpomínce toho, co jsme jiného dělali.
,,Tak už to je." Erik se vrátil s velkým táckem plným zlatých krémových dortíků.
,,Super," zajásal jsem a jednu horkou si vzal hned do ruky.
,,Ty idiote, bude ti špatně!" Napomenul mě Erik.
,,Klídek, čekal jsem na ně skoro dvě hodiny, tak mě nech si jednu vzít." Zakousl jsem se do ní a málem se rozbrečel štěstím.
,,Jsou úžasné, Eriku!" Olízl jsem si prst, kde mi zůstal krém a vzal si další.
,,Jéé, vypadáš jako malý dítě," začala se mi posmívat Alice a také si jeden dortík ukradla.
,,Hele, uděláš jich více, abych je mohl jíst i doma?" Zeptal jsem se s plnou pusou krému.
,,Taky abys měl na zaplacení nájmu," řekl Erik.
,,Neboj se, uděláš mi na ně slevu." Zamračil se na mě, ale potom se líně usmál a hrábl mi do vlasů.
,,Rozmyslím si to, ty idiote." Odešel zpátky do kuchyně.
,,Určitě ti udělá speciální cenu, ale občas se zdá, že úplně zapomíná, komu vlastně cukrárna patří," promluvil Finn opřen kousek od kávovaru.
,,Není právě ta věc na něm roztomilá?" Opáčila Alice. Šibalsky jsem se usmál a poškrábal se na tváři.
,,Je to fakt jedna z jeho roztomilých stránek."