Tak první den na střední škole mám za sebou. Ale pěkně se mi zastavilo srdce, když jsem kolem sebe uviděla procházet mé budoucí spolu-studenty. K tomu to, že jsem přišla asi o patnáct minut dřív, než bylo vůbec třeba. A jelikož pršelo, pošlapávat v dešti se mi nelíbilo, tak jsem čekala v hale. Sraz jsme měli v tělocvičně, jenže jako blbec jsem cestu zapomněla, tak jsem čekala na největší vlnu lidí. Ale nesnáším velké množství lidí, tak to bylo opravdu depresivní. Při tom jsem si poté v té nové třídě připadala jako hmyz mezi slony. Ti sloni se znali, bavili se s spolu. Ale co já? Neměla jsem tam nikoho, koho jsem znala, tak jsem prostě chodila jako tichý duch. Ale profesorka je sympatická, tak jsem se alespoň trochu uklidnila. Snad to i zítra přežiju - ta škola je hotové bludiště.