3.kapitola

21. prosinec 2011 | 14.21 |

 "Počkej-co?" Zvolala jsem.

To nebylo v plánu. To nebylo vůbec v plánu. Snažila jsem se
procházet Rusko nepozorovaně, jak jen to bylo možné. Plus, se mi fakt nechtělo tahat sebou někoho kdo vypadal, že mě nenávidí. Nevěděla jsem, jak dlouho to bude trvat dostat se na Sibiř. Pár dní, myslela jsem si a nemohla jsem si představit, jak dlouho mi to bude trvat se Sydney pro kterou jsem zlo a nepřirozená.
Spolkla jsem svoje rozhořčení a snažila se jí to podat dobř. Koneckonců, jsem se ptala na laskavost, ne. "To není nutné," řekla jsem, a nutila se k úsměvu. "Je to hezké, že jste mi to nabídla, ale nechci, aby byly nějaké nepříjemnosti. "
"No," odpověděla suše, "není k tomu co dodat. A není to ode mě hezké. Není to ani moje volba. Je to od mého nadřízeného "
"Stále to pro vás zní jako osina v zadku. Řekně te mi kde to je a osina bude pryč? "
"Vy zřejmě nevíte, pro koho pracuju."
"To není třeba. Ignorovla jsem vás po celou dobu. Není to těžké, jakmile
si na to zvyknete. "
"Jo? Jako, že pracuji pro vás při hledání v téhle vesnice? "
zeptala se posměšně. "Hele, jestli se tam chcete dostat, je to jediný
způsob. "
Dobře, byl to jediný způsob, jak bych se tam mohla dostat, kdybych použila její informace.
Můžu se vždycky vrátit do slavíku ...ale trvalo by mi to dlouho. Zatím co, ona byla přímo přede mnou s informacemi, které jsem potřebovala.
"Proč?" Zeptala jsem se. "Proč musíš jít taky?"
"Nemohu ti nic říct. Prostě jdu stebou a tečka!"
Bezva. Prohlížela jsem si jí a snažila se zjistit co se tady děje. Nemyslím si, že by Sydney měla nějaké postranní úmysly, ale byla velmi, velmi dobrá herečka.
Přesto, sem se cítila, jako bych měla hrát v něčí hře. Současně jsem se nemohla dočkat, až vyrazíme. Každý den ve kterém nebyl Dimitri byl jiný.
"Kdy vyrazíme?" Zeptala jsem se nakonec Sydney, rozhodla jsem se, ji trochu postrčit. Předtím neprojevila žádné dovednosti při sledování. Jistě
nebude tak těžké ji setřást až se budem blížit k Dimitrovo vesnici.
Podívala se na mě druhem zklamání na moji odpověď, skoro jako by
doufala, že odmítnu a byla by z toho venku. Nechtěla jít se mnou o nic víc, než já. Otevřela kabelku, vytáhla z ní telefon, Chvíly si sním pohrávala, a nakonec vypsala několik odjezdů vlaků. Ukázala mi
plán na další den.
"Znamená to, že budu pracovat pro tebe?"
Studovala jsem na obrazovku a přikývla. "Já vím, kde ta stanice je."
"Dobře." Vstalaa a hodila nějaké peníze na stůl. "Uvidíme se
zítra. "Odcházela a pak se podívala zpátky na mě.
"Jo, a můžete sníst zbytek mích hranolek."
Když jsem poprvé přišela do Ruska, jsem zůstala v mládežnických ubytovnách. Rozhodně jsem měla peníze na lepší ubytování, ale chtěla jsem zůstat pod radarem.
Kromě toho, luxus nebyla opravdu první věc, která mě napadla. Když jsem začala chodit do slavíka, zjistila jsem, že se sotva můžu vracet na ubytovnu oblečená od návrháře.
Tak jsem nyní ubytovaná v nóbl hotelu, s dokonalími kluky, kteří vždy
drželi dveře otevřené do předsíně s mramorovou podlahou. Předsíň byla tak velká, že by se sem možná vešly dvě ubytovny. Můj pokoj byl taky velký a přehnaný, byla jsem vděčný, že jsem ho sehnala a ze změny outfitu na podpatky a šaty. Uvědomila jsem si, malé bodnutí lítosti, že budu muset opustit šaty jsem si koupila v Saint Petersburg. Chtěla jsem, aby moje zavazadlo bylo lehké, zatímco budu cestovat po celé zemi, a to i v případě, že můj batoh byl tak velký, abych si tam mohla dát věcí kolik bych unesla. Oh dobře. Jen kousek ozdoby jsem opravdu potřeba byl to můj Nazar, přívěsek, který vypadal jako modré oko. Byl to dárek od mé matky, který ji dal můj otec. Vždycky jsem ho nosila kolem krku.
Náš vlak do Moskvy odjíždí později ráno, a my bychom pak
chytily vlak na Sibiř. Chtěla jsem si odpočinout a připravit na všechno. Schoulila jsem se v pyžamu na postel. Spánek je těžký utěšitel, doufala jsem, že přijde brzy. Místo toho se mi v hlavě odehrávaly
všechny věci, které se staly v poslední době. Situace se Sydney
byl divný zamotaná, ale nic co bych nezvládla.
Tak dlouho, jak jsme mohly se drželi veřejné dopravy, může mě sotva vést do spárů jejích tajemných nadřízených. A z toho, co řekla o naší cestě by opravdu měla trvat jen pár dní. Dva dny se zdály neskutečně dlouhé a neskutečně krátké.
To znamenalo, že jsem mohla být velmi dobře čelit Dimitrimu za pár dní ... a pak co? Mohla bych to udělat? Mohla jsem se přimět, abych ho zabila? Ikdyž bych se rozhodla, měla bych schopnost přemoci ho ?
Stejné otázky, na které jsem se ptala sama sebe za poslední dva týdny
mě stále sužují znovu a znovu. Dimitri mě naučil všechno, co jsem
věděla, i se zvýšenými reflexy Strigolů, byl opravdu bůh.
Vždycky jsem žertoval, že byl. Smrt pro mě byla velmi reálná možnost.
Ale teď znepokojující nebyla , podívala jsem se na hodiny v místnosti, zjistila jsem, že jsem ležela téměř hodinu.
To nebylo dobrý. Potřebovala jsem být v dobré kondici. Tak jsem chtěla udělala něco, co jsem věděla, že jsem to dělat neměla.
Pro vklouznutí dovnitř Lissyny hlavy je nutné pouze malé množství
soustředění z mé straně. Já nevěděla, jestli bych to mohla udělat, když jsme byly daleko od sebe, ale já jsem objevila jiný postup než když jsem stála hned vedle ní.
Bylo pozdní dopoledne zpět v Montaně, a Lissa neměla dneska učení,
protože byla sobota. Během svého času pryč, jsem pracovala velmi tvrdě abych mezi námi vytvořila mentální zeď, téměř úplně jsem blokovala její pocity. Nyní, když jsem v jejím nitru, byly všechny překážky pryč, a její
emoce mě jako přílivová vlna. Byla naštvaná. Opravdu naštvaná.
"Proč si myslí, že když ukáže pstem tak mi vezme co bude chtít a kdykoliv bude chtít? "Lissa zavrčela.
"Protože je královna. A protože ses dohodla s ďáblem. "
Lissa a její přítel Christian, lenošenili v podkroví školní kaple. Jakmile jsem poznala okolí, jsem se málem vytáhla z její hlavy. Oba tu měli příliš mnoho "Romantických" setkání a já jsem tu nechtěla držet, pokud ze sebe strhávali oblečení. Naštěstí nebo možná dalším pocitem mi řekla, že dnes žádný sex, ne sní, měla špatnou náladu.
Skutečně, bylo to trochu ironické. Jejich role byly obrácené. Lissa byla
zuřící na pohled , zatímco Christian zůstal chladný a klidný, snažící se
objevit klid kvůli ní. Sedl si na podlahu, opřený o stěnu, zatímco ona seděla před ním, nohy měl od sebe a rukama ji držel. Položila si hlavu na jeho hruď a povzdechla si.
"Za posledních pár týdnů, jsem udělala všechno, co žádala! 'Vasiliso,
prosím ukažte královské stupidní návštěvě okolí kampusu. '' Vasiliso,
prosím, skoč na letadlo tento víkend, abych ti mohla představit nbudné úředníky od soudu. '' Vasiliso, prosím, aby některý dobrovolník trávil čas s mladšími studenty. Vypadá to dobře. '"
Přes Lissyno zklamání, jsem si nemohla pomoct, od pobavení. Uměla Královnin hlas dokonale napodobyt.
"To bys udělala, z poslední vůle," Christian poukázal.
"Jo ... s radostí. Nenávidím ji jak se mi snaží diktovat každou věc mého života v poslední době. "
Christian se naklonil a políbil ji na tvář. "Jak jsem řekl, musíš se
vypořádat s ďáblem. Jseš teď její miláček. Chce se ujistit, že budeš dobře vypadat. "
Lissa se zamračila. Přestože Morojci žili mezi lidmi na jejjich zemí a
byly předmětem těchto vlád, měli i oni svého krále nebo královnu, kteří byli členem jedné z dvanácti královských rodin Morojců. Královna Tatiana Ivašková byla momentální vládce a má zvláštní zájem o Lissu jako poslední žijící členku Dragomirů. Tatiana s Lissou uzavřela dohodu. Pokud bude Lissa žít u dvora po absolvování akademie St
Vladimira, tak jí zařídí místo na Lehighské Universitě v Pensylvánii. Lissa byla celkem chytrá a pomyšlení žít u Taťány v domácnosti by za to stálo, aby mohla navštívit prestižní univerzitu, na rozdíl od té malé Morojské, kam se obvykle šlo (z bezpečnostních důvodů).
Lissa zjistila, že se musí zabývat už teď dohodou kterou uzavřela.
"Budu jen sedět a vezmu si to ," řekl Lissa. "Budu se jen se úsmívat a říkat 'Ano, Vaše Veličenstvo. Cokoli chcete, vaše
Veličenstvo. '"
"Tak jí řekni, že dohodu rušiš . Budeme mít osmnáctky za několik měsíců. Královští, nebo ne, bude bez povinností. Nepotřebuješ jít na velkou prestižní vejšku. Budem jen ty a já. Jdi na vejšku bez ohledu jakou chceš. Nebo nechoď do školy vůbec. Můžeme utíct do Paříže, nebo tak nějak, a pracovat pro malou kavárnu. Nebo prodávat špatné umění na
v ulicích. "
Lissa se usmála, a přitulila se blíž k Christianovi.
"Přesně tak. Už vidím jakou máš trpělivost čekat na lidi. Vyhodili by tě hned první den. Vypadá to, že jediný způsob, jak přežít je, že půjdu do školy a budu nás živit. "
"Existují i jiné způsoby, jak se dostat na vysokou školu, víš."
"Jo, ale ne na všechny, které jsou dobré," řekla toužebně. "Ne
snadno, alespoň. Toto je jediný způsob. Jen bych si přála mít všechno
a trošku se jí postavit. Rose by. "
"Rose by zatkli za zradu hned jak by ji Taťána požádala, aby něco udělala "
Lissa se smutně usmála. "Jo. Kéž by tu byla."
Úsměv se jí změnil v povzdech. "Stýská se mi po ní moc."
Christian ji znovu políbil. "Já vím." Pro ně to byl známí rozhovor, ktarý nikdy nezevšedněl, protože její city ke mně se nezměnily.
"Ona je v pořádku, víš. Kdekoli ona je, je v pořádku. "
Lissa hleděla někam do tmy v podkroví. Jediné světlo přišelo z obarveného skleněného okna, díky němuž vypadala celá místnost pohádkově.
Místnost někdo nedávno vyčistil, Dimitri a já, vlastně.
To bylo jen před pár měsíci, ale prach a krabice se tu zase hromadí.
Kněz byl pěkný chlap, ale jaksi balení mu nejde. Lissa si všimla, nic z toho, ačkoli se její myšlenky příliš zaměřily na mě.
"Doufám, že ano. Přeji si, abych měla nějakou představu,ponětí kde je. Pořád myslet si, že se jí mohlo něco stát, kdyby-"Lissa nemohla
dokončit myšlenku. "No, myslím si , že bych to nějak věděla nebo cítila.
Chci říct že vím, že vazba je jen jednostranná ... to se nikdy nezměnilo. Ale já bych musela vědět, jestli se jí něco stalo, ne? "
"Já nevím," řekl Christian. "Možná jo. Možná ne. "Jakýkoliv jiný chlap
by jí řekl něco, co by bylo příliš sladké a utěšující, ano, ano, samozřejmě bys to věděla. Ale to byla část Christianovi povahy je strašně upřímný. Lissa se to na něm líbilo. Tak to dělal furt, né vždy to bylo příjemné, ale aspoň ste věděli, že vás netahá za nos.
Vzdychla znovu. "Adrian říká, že je v pořádku. Navštěvuje její sny. Dala bych všsehno za to abych mohla něco udělat. Moje léčení je stále lepší a
lepší, a mám sníženou auru . Ale žádné sny, ještě ne. "
Vědět, že Lisse chybím mě bolí mnohem víc, než kdyby mě odepsala.
Já bych jí nikdy nechtěla ublížit. Dokonce i když jsem nesnášela ten pocit, jako by mi řídila můj život, nikdy bych ji nemohla nenávidět. Milovala jsem jí jako sestru a nemohu snést, že trpí kvůli mně. Jak sem to mohla podělat mezi námi?
Ona a Christian tam sedí v pohodlném mlčení,
čerpají sílu a lásku od sebe navzájem. Oni měli to co já s Dimitrim, pocit, jednoty a známosti, že slova často nebyla potřeba. Přejel prsty po jejích vlasech, nemohla jsem si představit, jak se její světlé vlasy leskly v duhovým světle obarvených skel z okna. Zastrčil ji několik dlouhých pramínku za ucho a zanaklonil jí hlavu dozadu, čímž se jeho rty setkaly s jejími. Polibek odstartoval tak lehce a sladce, a pak pomalu zesílil, teplo šíří se z jeho úst na její.
Uh-oh, pomyslela jsem si. Teď by se mohlo stát všecko. Ale ona to skončila dřív než on.
"Je čas," řekla lítostivě. "Musíme jít."
Podívala se do křišťálově modrých očí Christiana a řekla. "Možná, že teď
je ideální čas postavit se královně. Měl bys tu počkat, by to byl skvělí způsob, jak budovat charakter. "
Lissa do něj lehne strkla loktem a pak ho políbila na čelo, než vstala.
"To není důvod, proč chceš, abych zůstal, takže se nemusíš si semnou jen hrát. "
Odešli z kaple a Christian zamumlal něco v tom smyslu, že chtěl dělat víc, než si jen hrát, to mu vyneslo další žďuchnutí loktem. Mířili směrem ke správní budově, která byla v srdci horního areálu školy. Až na první jarní čeveň, vypadalo všecko jako dřív, než jsem odešla, alespoň venku. Kamenné budovy zůstaly velký a impozantní. Vysoké, staré stromy pokračovaly jako by se nic nestalo.
Přesto, uvnitř srdcí pracovníků a studentů, se věci změnily.
Každý nesl jizvy z útoku. Mnoho našich lidí bylo zabito, a zatímco vyučování znovu probíhá, jsou všichni stále zarmouceni.
Lissa a Christian dosáhli svého cíle: Správní budova. Nevěděla důvod pro jejich svolání, pouze to, že Tatiana chtěla, aby se seznámila s nějakými králoskými, kteří právě přijeli na akademii. Vzhledem k tomu, s kolika lidma ji Tatiana vždy nutila, aby se v poslední době seznámila, Lissa o tom příliš mnoho nemyslela.
Ona a Christian vešli do hlavní kanceláře, kde našli Ředitelku Kirovou jak si povídá se starším Morojcem a dívkou, která byla v našem věku.
"Ach, slečno Dragomirová. Tady jste. "
Hodně sem se dostávala do potíží s Kirkovou, když jsem ješte byla studentkou, ale vidět ji teď ve mně vyvolal pocit nostalgie. Kirova měla stejný ptačí vzhled jako vždycky a stejné brýle vyvážené na konci nosu.
muž a dívka vstali, a Kirova jim pokynula.
"To je Eugene Lazar a jeho dcera Avery." Kirová se otočila zpátky
k Lisse. "To je Vasilisa Dragomirová a Christian Ozera." Lazar bylo královské jméno, ale to nebylo překvapení, protože Tatiana připravila toto setkání. Pan Lazar dal Lisse vítězný úsměv, když jí potřásl rukou. Zdálo se, že trochu překvapen setkáním s Christianem, ale úsměv mu zůstal. Samozřejmě, že druh této reakce na Christiana nebylo tak neobvyklé.
Byly dva způsoby, jak se stát Strigolem, výběrem nebo násilím. Strigol
mohl zase člověka, Moroje, nebo dhampíra změnit tím, že pije
jejich krev a pak se napijou zpět ze Strigola. To bylo to co se stalo s Dimitrim. Jiný způsob, jak se stát Strigoi byl jedinečné pro Morojce a to volba. Moroj když se úmyslně rozhodl zabít člověka tím, že pije všechnu jeho krev se změní ve Strigola.
Obvykle Morojci pili jen malé, nepatrné doušky od dárců. Ale, může to být tak neodolatelné, aby silou zničili jiný život ?
No, když se Moroj přidal k temné straně, tak ztratil svou magii a změnil se v nemrtvého.
To bylo přesně to, co Christianovi rodiče udělali. Oni ochotně zabili a stali Strigoli, aby získali věčný život. Christian nikdy
neprojevil touhu stát se Strigolem, ale každý se choval, jako by se na to
chystal. (Je pravda, že jeho naštvaný postoj mu moc nepomohl.)
Mnoho morojců z jeho blízké rodiny i přesto, že byl královský byl nespravedlivě přehlížen. On a já jsme se spojili v boji proti Strigolům, během útoku na školu. Jakmile se o tom začlo mluvit, tak to vylepšilo jeho reputaci.
Kirova nikdy neztrácela čas s formalitami a tak šla rovnou k věci.
"Pan Lazar bude nový ředitel. "
Lissa se na něj stále usmívala a tvářila mile, ale okamžitě trhla hlavou směrem ke Kirkový "Co?"
"Odstupuji," vysvětlila Kirova s bescitným hlasem. "I když tu budu ještě
jako učitelka. "
"Budete učit?" Zeptal se nevěřícně Christian.
Věnovala mu suchý pohled. "Ano, pane Ozero. To bylo původně to přoč jsem na tuto školu přišla. Jsem si jistá, že si ještě pamatuji jak se to dělá "
"Ale proč?" Zeptala se Lissa. "Odváděla jste skvělou práci."
Bylo to více či méně pravdivé. Přes mé spory s Kirovou, obvykle
o porušení pravidel jsem k ní měla zdravý respekt.A Lissa taky.
"Přemýšlela jsem o návratu, už dlouhou dobu,"
vysvětlila Kirova. "Teď se mi to zdá jako dobrý nápad, když je tu Pan Lazar. Je to velmi schopný úředník. "
Lissa byla docela dobrá ve čtení v lidech. Myslím si, že to byla část ducha, jako vedlejší účinky, spolu s tím, jak byly jeho uživatelé velmi, velmi
charismatický. Lissa myslela, že Kirová lže, a já taky. Kdybych byla
schopna číst v Christianovo mysli, byl by můj odhad, že on to cítil
stejnejně. Útok na Akademii poznamenal hodně lidí panikou a hlavně královské, i když problém, který vedl k útoku byl dávno opraven. Mohla jsem hádat, že Taťána nutila Kirovou, aby odstoupila a královský
vzal její místo, čímž se ostatní královské rodiny cítit lépe.
Lissa zanechala svých myšlenek, a se obrátila se na pana Lazara.
"No, velmi mě těší. Jsem si jistá, že budete odvádět skvělou práci. Dejte
mi vědět, jestli existuje něco, co pro vás můžu udělat. "Hrála řádnou princeznovskou roli dokonale.
Být zdvořilá a sladká byl jeden z jejích mnoha talentů.
"Vlastně," řekl pan Lazar, " je tady." Měl hluboký, dunivý hlas, takový, který zaplnil celou místnost. Ukázal na svou dceru. "Chtěl jsem se zeptat jestli by jste Avery mohli ukázat okolí a pomoct jí snajít cestu sem. Odmaturovala již v loňském roce, ale bude mi pomáhat v mých povinnostech.
Jsem si jistý, že bych byl mnohem raději kdyby trávila čas s někým, kdo je stárší, nicméně. "
Avery se usmála, a poprvé, ji Lissa opravdu věnovala pozornost.
Avery byla krásný. Ohromující. Lissa byla taky krásná, že mezi
nádherné vlasy a nefritově zelené oči, které se dědily v její rodině. Myslela jsem, že byla stokrát hezčí než Avery, ale u starší dívky, Lissa cítila jakousi upřímnost. Avery byla vysoký a štíhlá, ale jako většina Morojek
měla pár sexy křivek, které házela. Tento druh hrudi, měla jako já, byl
vyhledávaný mezi Moroji, a její dlouhé hnědé vlasy a modro-šedé oči vše
dokončily.
"Slibuji, že to nebude příliš bolet," řekla Avery. "A pokud chcete, dám vám několik tipů na zasvěcený života u dvora. Slyšela jsem, že se tam budete stěhovat "
Okamžitě, se Lissiny ochrana zvedla. Uvědomila si, co se děje.
Nejen, že Tatiana vyhnala Kirovou, ale i poslala vychovatelku pro ni.
Krásnou, dokonalou společnici, která by sledovala Lissu a pokusila se ji předělat do Taťány menší verze. Lissina slova byla dokonale zdvořilá
když promluvila, ale byl tam určitý podtext odstupu v jejím hlase.
To by bylo skvělé, "řekla. "Jsem docela teď v poslední době zaneprázdněná, ale pokusím se udělat si čas. "
Zdálo se, že Avery ani její otec, ani Kirová, nepostřehli podtext odstupu, ale něco zablesklo v očích Avery řekla jsem si, že Lissina zpráva přišla přes.
"Díky," řekla Avery. Pokud jsem se nemýlila, byla tam nějaká oprávněná urážka v její tváři.
"Dobře, dobře," řekl pan Lazar, zcela lhostejný k dívčinině dramatu.
"Možná můžete ukázat Avery dům pro hosty? Bydlí ve východním křídle. "
"Jasně," řekla Lissa, přála si, aby mohla něco udělat.
Ona, Christian, a Avery se měli k odchodu, když v tom, vstoupili do místnosti dva kluci. Jeden z nich byl Moroj, o něco mladší než my, a
druhý byl v jeho dvacetiletý dhampírský strážce, z jeho pohledu tvrdá, seriózní funkce.
"Á, tady jste," řekl pan Lazar, pokynul chlapci dovnitř a položil mu
ruku na ramena. "To je můj syn Reed. Je to junior
a bude tu navštěvovat vyučování. Je velmi nadšený. "
Vlastně Reed vypadal velice podrážděně. Byl rozhodně nejpodrážděnější kluk jakého jsem kdy viděla. Pokud bych někdy potřebovala hrát roli
nespokojeného teenagera, mohla jsem se od něj naučil všechno, co tam bylo znát
o něm od Reed Lazar. On měl stejný vzhled a vlastnosti jako
Avery, ale byly poznamenány grimasou, která se zdála trvale
připojena k jeho tváři. Pan Lazar představil ostatní Reedovi. Reedovo
jedinou odpovědí bylo hrdelní, "Hej."
"A tohle je Simon, Averyjin strážce," pokračoval pan Lazar. "Samozřejmě, že zatímco bude na akademické půdě, nemusí sní být po celou dobu. Víte, jak to chodí. Přesto jsem si jistý, že ho vidím kolem sebe. "
Doufala jsem, že ne. Nevypadal úplně nepříjemné jako Reed, ale on
měl jistou zarputilou povahu, která se zdála extrémní i mezi strážci.
Najednou jsem pocítila lítost k Avery. Pokud je to její jediná společnost, nechtěla bych se zpřátelit někoho jako je Lissa. Lissa, nicméně, dala
jasně najevo, že by neměla být součástí Taťánýho plánu. Po krátké konverzaci ji ona a Christian doprovodili do domu pro hosty a pak rychle odešeli.
Za normálních okolností by Lissa zůstala, aby Avery pomohla a později by šli spolu na jídlo, ale tentokrát ne. Ne když má postraní úmysly.
Vrátila jsem se do svého vlastního těla, zpět do hotelu. Věděla jsem, že bych neměla starat o život na Academii a už jsem dokonce měla špatný pocit, kvůli Avery. Přesto tu ležím a hledím do tmy, nemohla jsem si pomoct ale cítila jsem nějakou arogantnost a ano, velmi sobeckou-spokojenost z tohoto setkání: Lissa nebude hledat nového nejlepšího přítele nijak brzy.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře