9.kapitola

21. prosinec 2011 | 14.36 |

 "Myslela jsem, že ste sen," řekla jsem.

Zůstal stát a dhampíři zaujali kolem něj ochranou pozici.
Byl starší než já, v těsné blízkosti věku Olena je. Měl černé
vlasy a kozí bradku. Pokud jste někdy viděli opáleného nebo nemocného člověka s tmavou pletí, tak asi tak vvypadal.
Měl nějaký barvivo v jeho kůži, ale to bylo zdůrazněno
intenzivní bledostí. Nejúžasnější ze všeho bylo jeho oblečení. Měl na sobě
dlouhý tmavý kabát, který křičel drahotou, spárované s rudým šátkem z kašmíru. Pod ním, jsem viděla zlatý řetěz tak, aby odpovídal zlaté
náušnici, kterou nosil na jednoom uchu. Můj první dojem byl, že je pirát nebo pasák. O chvíli později jsem změnila názor. Něco o něm říkalo, že on byl ten typ člověka, který se dral aby šel touto cestou.
"Sen, co? Že, "řekl Moroj,bez sebemenšího náznaku úsměvu, "není to něco, co bych slýchával často. No, no. "Přehodnotil svá slova. "Myslím, že občas se objevím v něčích nočních můrách." Nebyl z Ameriky, nebo z Ruska, nemohla jsem identifikovat jeho přízvuk.
Bylo snaží na mě zapůsobit, nebo mě zastrašit jeho velice špatnou pověstí? Sydney zněj neměla strch, ale posedlo ji zdravé množství ostražitosti.
"No, předpokládám, že už víš, kdo jsem," řekl jsem.
"Tak, Otázkou teďje, co tady děláš? "
"Ne," řekl a usmál soustružení těžší. "Otázkou je, co tady chceš udělat? "
Ukázala jsem zpátky na dům, snažila jsem se hrát to v pohodě.
"Přišla jsem na pohřeb. "
"To není důvod, proč si přišla do Ruska."
"Přišla jsem do Ruska říct Belikovým, že Dimitri je mrtvý, když jsem viděla, že se nikdo jiný neobtěžoval. "
Byla to skvělá odbočka od vysvětlení proč tu vlastně jsem, ale Abe mě studoval a mě přeběhl mráz po zádech, něco jako když se na mě Yeva podívala. Stejně jako ta šílená stará ženská, mi on taky nevěřil, a znovu jsem se cítila na nebezpečné hraně z jeho jinak veselé osobnosti.
Abe zavrtěl hlavou, a teď mu úsměv zmizel úplně.
"To není důvod, proč tu jsi. Nelži mi, holčičko. "
Cítila jsem husí kůži. "Nevyslýchej mě, starý muži. Ne pokud nejsi připraven mi říct, proč ty a tvý kamarády ste riskovali tu cestu, aby ste vyzvedli mě a Sydney."Abeho dhampíři ztuhli nad slovy starého muže, ale k mému překvapení, se vlastně znovu usmál i když úsměv nebyl v očích.
"Možná jsem ti chtěl jen pomoct."
"Ne z toho, co jsem slyšela. Ty si ten, kdo poslal Sydney sem semnou. "
"Ale?" Tdvyhl klenuté obočí. "Řekla ti to, že? Mmm ... že
bylo to špatné chování z její strany. Jejím nadřízeným se to nebude líbit, že. Vůbec ne. "
Oh, sakra. Mluvila jsem bez přemýšlení. Nechtěla jsem Sydney dostat do potíží. Pokud Abe byl opravdu nějaký Morojec typu Kmotr, jak ho nazvala? Zmey? Had? Jsem neměla pochyb o tom, že by mohl mluvit s ostatními Alchymisty a znepříjemnit jí život víc než má teď.
"Donutila jsem ji k tomu," lhala jsem. "Já ... jsem ji vyhrožovala ve vlaku. Nebylo to těžké. Už byla k smrti vyděšená ze mě. "
"Nepochybuji o tom, že je. Všichni z vás mají strach, ale jsou vázány stoletou tradicí a tetováním které dostávají. V mnoha směrech, dostanou stejné vlastnosti jak máte vy dhampíři, jen nenemají reprodukční problémy. "Díval se na hvězdy, jak mluvil, jako nějaký filozof, který důmal nad tajemstvím vesmíru. Nějak se mu podařilo mě naštvat. Vtipkoval, protože o mě něco ví.
Nelíbilo se mi být součástí něčích plánů, zejména když jsem nevěděla, co je to za plány.
"Jo, jo, jsem si jistá, že bychom mohli mluvit o Alchymistech a jak je
ovládáte celou noc, "odsekla jsem. "Ale stále chci vědět, co chceš dělat se mnou. "
"Nic," řekl prostě.
"Nic? Ty si šel z jedno problému do druhého jenom, aby mě Sydney
sledovala pro nic za nic? "
Odtrhl se od nebe, a nebezpečně se mu zablesko v očích.
"Ty mě nezajímáš. Mám vlastní zaběhlou firmu. Přišel jsem sem za tebou , kvůli lidem kteří o tebe zájem mají. "
Ztuhla jsem, a konečně, skutečný strach mnou probíhal. Do prdele. Někdo mě hledal. Ale kdo? Lissa? Adrian? Tatiana? Opět platí, že
to poslední mě znervóznilo. Jiní by mě hledali, protože se o mě báli. Ale Tatiana, Tatiana ... se bála, že bych utekla s Adrianem.
Ještě jednou jsem si myslela, že kdyby chtěla, aby mě někdo našel, jen aby mi zabránila se vrátit.. Abe mi připadal jako druh osoby, která by mohla nechat lidi zmizet.
"A co ostatní chtějí? Chtějí abych šla domů? "Zeptala jsem se.
"Copak si myslíš, že když si mě dotáhl sem, že mě dotáhneš i zpátky do Spojených států? "
Obrátil se s tichým úsměvem. "Myslíš, že bych tě mohl jen odtíhnout zpátky?"
"No," ušklíbla jsem se, znovu bez přemýšlení, " ty bys nemohli. Ti toji kluci by mohli. No, možná. Bych je mohla vzít sebou. "
Abe se zasmál poprvé nahlas, bohatě, hlubokým zvukem naplněným
upřímného pobavení. "Chováš se podle své drzé pověsti. Nádherné." Skvělé. Abe měl pravděpodobně někde celý spis o mě. Nejspíš věděl i co sem měla ke snídani. "Udělám stebou obchod. Řekneš mi proč seě tady a já ti řeknu přoč sem tu já. "
"Už jsem ti to řekla."
V okamžiku byl jeho smích pryč. Udělal krok blíž k místu, kde jsem seděla a já viděla napětí v jeho strážcích. "A já jsem ti říkal, abys mi nelhala.
Máš důvod abys tu byla. Musím vědět proč tu seš ".
"Rose? Můžeš jít sem? "
Zpět k domu Belikových, Viktoriin jasný hlas zazněl v
noci. Podívala se za sebe a uviděla jsem ji, jak stojí ve dveřích.
Najednou jsem se chtěla dostat pryč od Abe. Bylo tam něco
smrtelného pod křiklavou, veselou fasádou, a nechtěla jsem sním strávit
už ani minutu. Vyšla jsem nahoru k domu a napůl jsem očekávala, že mě jeho strážci unesou. Dva kluci zůstali tam kde byli, ale jejich oči mě sledovaly pozorně. Abeho nepředvídatelný úsměv se vrátil k jeho obličeji.
"Je mi líto Nemůžu tu zůstat a povídat si," řekla jsem.
"To je v pořádku," řekl velkolepě. "Najdeme si čas později."
"To je nepravděpodobné," řekla jsem. Zasmál se a já spěšně následovala Viktorii do domu, neměla jsem pocit bezpečí, dokud jsem nezavřela dveře. "Nelíbí se mi ten chlap. "
"Abe?" Zeptala se. "Myslela jsem, že je to tvůj přítel."
"Těžko. On je nějaký padouch, jo? "
"Domnívám se," řekla, jako by to nebyl žádný velký problém. "Ale on je důvod, proč jsi tady. "
"Jo, já vím on mě sem přivedl."
Viktoria zavrtěla hlavou. "Ne, myslím tady. Myslím, že když si byla v
autě, si pořád říkala, 'Belikov, Belikov.' Abe tě přinesl sem, když věděl že mluvíš o nás. To je důvod, proč tě vzal do našeho domu. "
To bylo překvapující. Snila jsem o Dimitrim, tak samozřejmě bych mohla
říct jeho přijmení. Ale já jsem netušila, že to byl důvod pořč jsem skončila
tady.
Myslela jsem si, že Olena byla vzdělaná lékařka.
Pak Viktoria přidané nejúžasnější věc ze všech. "Když tě přivedl, nevěděli jsme kdo jsi,tak se tě chystal odnést někam jinam, ale babička řekla, že musíš zůstat u nás. Myslím, že měla nějaký sen, který tě přivede k nám. "
"Co?" Bláznivá, strašidelná Yeva která mě nenáviděla?"Zdálo Yeva o mě?"
Viktoria přikývla. "Je to ten její dar. Si si jístá, že ho neznáš? Je to na něj moc dlouho, aby tu byl bez důvodu. "
Olena pospíchala k nám, než jsem mohla reagovat. Chytila mě
ruku. "Hledali sme tě. Co ti trvalo tak dlouho? "Tahle Otázka byla zaměřena na Viktorii.
"Abe byl-"
Olena zavrtěla hlavou. "Nevadí. No tak. Každý čeká. "
"Na co?" Zeptala jsem se, nechala ji mě táhnout po domě na
dvorer.
"Měla jsem ti to říct," vysvětlila Viktoria, když pobíhala kolem.
"Toto je část, kde všichni sedí a vzpomínájí na Dimitriho a vyprávějí příběhy. "
"Nikdo ho neviděl, tak dlouho, nevíme, co se sním stalo v poslední době, "řekla Olena. "Potřebujeme, abys nám to popsala."
Trhla jsem sebou. Já? Lekla jsem se, zvláště když jsme objevily na místě
a viděla jsem všechny ty tváře u táboráku. Neznala jsem nikoho z nich.
Jak bych mohla mluvit o Dimitrim? Jak bych mohla prozradit, co bylo nejblíže k mému srdci? Zdálo se, že všichni společně rozímají, a já myslela, že jsem slabá.
Pro tuto chvíli si mě nikdo z nich nevšiml. Karolina bylo mluvila, a držela
své dítě v náručí. Dělala hodně pauzy, aby se mohli ostatní smát.
Viktoria se posadila na deku a stáhla mě vedle sebe. Sydney se k nám připojila o malou chvíli později.
"Co říká?" Zašeptala jsem.
Viktoria poslouchala chvilku svou sestru a pak se naklonila blíž ke mně. "Mluví o tom, když byl Dimitri velmi mladý, jak prosil ji a její kamarády, si sním hráli.
Bylo mu asi šest nebo osm, a nechtěla ho kolem. "
Viktoria se znovu odmlčel, aby v další části příběhu. "Konečně, když mu
Karolina řekla, že když bude souhlasit, provdajího za jejich panenky. Takže Karolína a její přátelé ho oblékli a panenky a zno dokola ho oddávali s jejich panenkami. Dimitri byl ženatý nejméně deset krát. "
Nemohla jsem si pomoci, ale musela jsem se usmát, jak jsem se snažila si představit tvrdého, sexy Dimitriho, jak se nechal oblékat od jeho starší sestry.
Nejspíš byl na svatbách s panenkami vážný a klidný, jako to dělal když byl strážce.
Ostatní lidé mluvili, a já jsem se snažila držet krok s překlady. Všechny
příběhy byly o Dimitriho laskavosti a o jeho síle charakteru.
I když zrovna nebojoval s nemrtvými, Dimitri byl vždy tam na pomoc těm, kteří ho potřebovali. Téměř každý člověk si mohl vzpomenout
že Dimitri uměl rychle pomáhat druhým, podle jeho způsobu, jak dělat
co je správné, a to i v situacích, které by ho mohly ohrozit. To nebylo pro mě žádné překvapení.
Dimitri vždy udělal správnou věc.
A byl to jeho postoj, díky kterýmu ho miluju tak moc. Jsem podobné povahy. I já jsem spěchala, když mě jiní potřebovali, někdy i když jsem neměla. Jiní mi říkali blázen, ale Dimitri mi rozuměl. Vždycky mi rozuměl, a součástí toho, bylo pracovat na tom, jak zmírnit moje impulsivní jednání, že je třeba spustit se do nebezpečí s rozumem a výpočet. Měla jsem pocit, že nikdo jiný na tomto světě by mě nikdy pochopil, jako on.
Nevšimla jsem si, jak silně mi slzy stékající po tvářích dokud jsem neviděla, jak se na mě všichni dívají. Zprvu jsem si myslela, že je to kvůli
mímu pláči, ale pak jsem si uvědomila, že se mě někdo na něco ptal.
"Chtějí, abys mluvila o posledních dnech Dimitriho," řekla Viktoria.
"Řekni nám něco. To, co udělal. Jaký byl. "
Použila jsem rukáv k očištění obličeje a odvrátila se, se zaměřením na
táborák. Jindy bych před lidmi mluvila bez zaváhání, ale tohle bylo něco jiného. "Já ... nemůžu," řekla jsem Viktorie, můj hlas byl napjatý a
tichý. "Nemohu o něm mluvit."
Stiskla mi ruku. "Prosím. Potřebují o něm slyšet. Oni to potřebují vědět. Jen nám něco řekni. Jaký byl? "
"On ... on byl tvůj bratr. Ty to víš. "
"Ano," řekla jemně. "Ale my chceme vědět, co si oněm myslíš, jaký byl."
Moje oči byly stále pozorovaly oheň, jak plameny tančily a měnily se z oranžové na modrou. "On ... on byl to nejlepší muž, kterého jsem kdy
poznala. "Zastavila jsem se sebrala seb, a Viktoria využila příležitosti, aby
přeložila moje slova do ruštiny. "Byl jedním z nejlepších strážců. Chci říct, že byl mladý v porovnání s mnoha z nich, ale každý věděl, kdo to byl. Všichni znali, jeho pověst, a spousta lidí se spoléhala na jeho radu. Říkali mu bůh. A vždy, byl tam kde byl boj ... nebo nebezpečí ... on byl vždycky ten první kde se něco dělo. Nikdy naustoupil. A před pár měsíci,
kdy byla naše škola napadena ... "
Belikovi mi řekli, že věděli o útoku. Všichni o tom věděli, z jejich tváře tady, to byla pravda. Neměl potřebu vyprávět tu noc,hrůzy které jsem viděla.
"Tu noc," pokračovala jsem, "Dimitri vyběhl čelit Strigolům. On
a já jsme byli spolu, když jsme si uvědomili, že útočili. Chtěla jsem
zůstat a pomáhat mu, ale on mi to nedovolil. Prostě řekl, abych utekla a varovala ostatní. A on zůstal nevěděla jsem kolik Strigoi by musel zvládnout, když jsem běžela pro pomoc. Já ještě nevím
kolik jich bojovalo, ale byly tam parta. A on všechny zabil sám. "
Dovolila jsem se podívat na tváře kolem sebe. Každý byl tak klidný a
ještě, že jsem přemýšlela, jestli dýchali. "Bylo to tak těžké," řekla jsem.
Aniž sem si to uvědomila, že můj hlas klesl do šepotu. Musela jsem to
zopakovat hlasitěji. "Bylo to tak těžké. Nechtěla jsem ho opustit,ale věděla jsem, že musím. On mě naučil tolik, ale jedna z největších věcí, byla ta, že musíme chránit ostatní. Byla to moje povinnost varovat ostatní, i když jsem chtěla zůstat s ním. Celý čas, mi srdce stále říkalo, 'Otoč se, otoč se. Jdi k němu! ' Ale věděla jsem, co jsem měla dělat a také jsem věděla, že část z něj se snažila držet mě v bezpečí. A pokud to bylo rolí strážce ... no, chtěla jsem aby byl taky. "
Povzdechla jsem si, překvapená kolik jsem odhalila ze svého srdce. Jsem přešla zpět k vyprávění. "I když jiní strážci se k němu připojili, Dimitri
nikdy ustoupil. Vzal více Strigolů, než téměř kdokoliv. "
Christian a já jsme jich vlastně zabili nejvíce. "On ... on byl úžasný."
Řekla jsem jim zbytek příběhu, ktarý jsem řekla Belikovým. Jen já sem
vybavila vynucený malý detail této doby, říkat jim, jak živý, odvážný a divokýbyl. Ta slova mi ublížila, jak jsem mluvila, a
... ale to bylo téměř úleva dostat je ven. Držela jsem vzpomínky z té noci příliš dlouho v sobě.
Ale nakonec, musela jsem jim říct o jeskyni. A že to bylo ...nejhorší.
"Rádi bychom unikli z pasti Strigulů v jeskyni. Měla dva vchody,
a šli jsme na ně z obou stran. Někteří z našich lidí, se dostali dopasti, i když, a tam bylo více Strigolů než jsme očekávali. Ztratili jsme hodně lidí ... ale přišli bychom o hodně víc, když by tam Dimitri nebyl. Neodešel, dokud nebyli všichni venku. Nestaral se o bezpeší pro sebe. Věděl, že musí zachránit ostatní ... "
Viděla jsem v jeho očích odhodlání. Náš plán nakonec bylo ustoupit, jakmile jsme byli všichni venku, ale já jsem měla pocit, že by zůstal a zabil každého Strigola, kterého by objevil. Ale začal ustupovat, až když byli ostatní v bezpečí.
A v těch posledních chvílích těsně předtím ho Strigol kousl,
Dimitriho oči byly plné vroucí lásky, když se setkaly s míma, že by dokázaly osvítit celou jeskyni.
Jeho výraz mi říkal, očem jsme mluvili předtím: Budeme spolu, Rose. Brzy. Už tam skoro jsme. A nic nás nikdy nerozdělí ...
Nezmínila jsem se o této část, ačkoli. Když jsem dokončila zbytek příběhu,
tváře těch shromážděných bylo smutné, ale naplněné úctou a respektem.
V zadní části davu, jsem si všimla, Abe a jeho strážců, poslechl si to taky. Jeho výraz byl nečitelný. Tvrdý, ale ne naštvaný nebo děsivý.
Malé šálky začali kolovat po shromáždění, a někdo podal jenu i mě. Dhampír nevěděl jsem kdo to byl, byl jeden z mála mužů tady, stál
a zvedl pohár do vzduchu. Mluvil hlasitě a uctivě, a já slyšela jak Dimitriho jméno zmínil několikrát. Když skončil, napil se z poháru.
Všichni ostatní taky, tak jsem se přidala.
A skoro jsem se udusila.
Bylo to jako oheň v tekuté formě. Stálo mě to každý kousek síly, musela jsem to spolknout a ne poprskat ostaní kole mě. "Wh ... co je tohle?"
Zeptala jsem se, kašlem.
Viktoria se usmála. "Vodka".
Nakoukla jsem na sklo. "Ne, to není. Měl jsem vodku předtím. "
"Ne to je ruská vodka."
Zřejmě ne. Byla jsem nucena dopít šálek k Dimitriho úctě, i když jsem měla pocit, že kdyby tu byl, musel by kroutit hlavou na mě. Myslela jsem si, že když jsem to udělal byla jsem v centru pozornosti po mém příběhu, ale zřejmě ne. Každý, kdo se mě ptal. Chtěl vědět více o Dimitri, více o tom, jaký jeho život byl stejně jako v poslední době. Také chtěli vědět o mně a Dimitrim a jako o páru. Ti všichni se zdáli, že přišli na to, že
Dimitri a já jsme se milovali a bylo v pořádku s ním. Byla jsem tázána,
o tom, jak jsme se setkali, jak dlouho jsme byli spolu ...
A celou tu dobu, lidé drželi, doplňování můj šálek. Rozhodla se
nevypadat jako idiot znovu, když jsem pila, dokud jsem mohla konečně pít vodku bez kašle nebo plivání. Čím více jsem pila, tím hlasitější a živější mé příběhy byly. Moje údy mě začaly mravenčit, a část mého já věděla, že to bylo všechno asi špatný nápad. Dobře, všichni kdomě mě to věděli.
Konečně, lidé začali odcházet. Neměla jsem ponětí, kdy to bylo, ale myslím, že to bylo uprostřed noci. Možná později. Vstala jsem taky, a
zjištila jsem, že je to mnohem těžší než jsem očekávala. Zatočil se mi svět,
a můj žaludek nebyl velmi šťastný. Někdo mě chytil, držel mé paže a postavil mě.
"Klid," řekla Sydney. "Nikdy netlač na pilu." Pomalu a opatrně mě vedla
k domu.
"Bože," zasténala jsem. "Používají, ty věci jako palivo pro rakety?"
"Nikdo tě nenutil to pít."
"Hele, nedávej mi kázání. Kromě toho jsem musela být slušná. "
"Jasně," řekla.
Vešly jsme to dovnitř a pak jsem měla nemožný úkol, jak se dostanu nahoru po schodech do místnosti, kterou mi Olena dala. Každý krok byl utrpením.
"Všichni věděli, o mně a Dimitrim," řekla jsem a přemýšlela, jestli jsem se
prořekla za střízliva. "Ale nikdy jsem jim řekla, že jsme byli spolu."
"Ani si nemusela. Je napsáno po celém tvém obličeji. "
"Chovala ses, jako bys byla jeho vdova, nebo tak něco."
"Možná taky budu." Dosáhli jsme mého pokoje, a ona mi pomohla posadit
se na postel. "Není mnoho lidí, kteří se tu ožení. Pokud si s někým dost dlouho, ale v podstatě je to skoro stejné. "
Povzdechla jsem si a zadívala se pryč bez nějakého zvláštního zaměření. "Stýská se mi po něm tak moc. "
"Je mi to líto," řekla.
"Bude to někdy lepší?"
Zdálo se, že mooje otázka, ji překvapila. "Já ... já nevím."
"Už si byla někdy zamilovaná?"
Zavrtěla hlavou. "Ne!"
Nebyla jsem si jistý, jestli to z ní štěstím, nebo ne. Nebyla jsem si jistý, jestli všechny dny, které jsem měla s Dimitri ve mně mohly vyvolat takovou bolest, jakou jsem cítila teď.Ochvíli později, jsem věděla pravdu. "Samozřejmě byli."
"Eh?" Zeptala se Sydney.
Uvědomila jsem si, že jsem přemýšlela na hlas. "Nic. Jen si mluvím pro
sebe. Měl bych se vyspat. "
"Potřebuješ ještě něco? Chystáš se zvracet? "
Zhodnotila jsem svůj žaludek, bylo mi od něj špatně. "Ne, ale díky."
"Dobře." A obvykle svým prudký způsobem, odešla, zhasla světlo a zavřela dveře.
Přemýšlela jsem, že bych se mohla jít projít ven. Upřímně řečeno, chtěla jsem.
Moje srdce bylo otevřené až příliš moc po večeru o Dimitrim, a já jsem chtěla aby byla bolest pryč. Chtěla jsem temnotu a zapomnění.
Místo toho, možná proto, že jsem byl nenasyta se za trest, mé srdce
rozhodlo, aby dokončit práci a puklo zcela otevřené.
Šla jsem na návštívit Lissu.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře