Znáte poradnu, která zná odpověď na každou otázku? Zapamatujte si www.poradte.cz Určitě se vám bude hodit.
12.kapitola

12.kapitola

22. prosinec 2011 | 13.28 |

 Být s Lissou ve mě vytvořilo více otázek než odpovědí, a tak jsem prostě rozhodla zůstat s Belikovými pro příštích pár dní. Upadla jsem do své každodenní pracovní náplně, a to opět v překvapení, jak snadné to bylo. Snažila jsem tvrdě, abych byla užitečná, ale nenechali mě dělat žádné domácí práce a dokonce ani hlídat děti. (Něco co pro mě nebylo zcela normální, když jste viděli Strážcův výcvik. Neměla jsem moc času si od práce odběhnout hlídat děti.)

Yeva mi po celou dobu neřekla nic, ale vždy vypadala jako by nesouhlasila. Nebyla jsem si jistá, jestli chtěla abych odešla, nebo jestli takhle vypadala pořád. Ostatní byli rádi, že mě mají kolem a snažili se aby to bylo zřejmé. Viktoria byla především šťastná.
"Přeji si se stebou mohla vrátit do školy," řekla Viktoria toužebně jednoho večera. Ona a já jsem trávil spoustu času spolu.
"Kdy se vracíš?"
"V pondělí, hned po Velikonocích."
Cítila jsem se trochu smutná a rozrušená. Ať už jsem byla ještě tady, nebo ne, bude se mi po nich stýzkat.
"Ach, člověče. Nevěděla jsem, že to bude tak brzy. "Vzniklo malé ticho mezi námi, pak se na mě otočila.
"Přemýšlela si ... no, možná jestli si uvažovala jít semnou zpět na St Basil ? " Divila jsem se. "Sv. Basil je? Vaše škola je taky pojmenovaná po svatém ? "Ne všechny z nich. Adrian navštěvoval na východním pobřeží školu s názvem Olše.
"Naše je po svatém člověku," řekla s úsměvem. "Mohla by ses zaregistrovat tam. Mohla bys tam dokončit poslední rok a já jsem jistá, že by tě vzali. "
Ze všech možností jsem považovala tuhle cestu za bláznivou a věřte mi, já jsem přemýšlela o hodně bláznivých věcí, jako byla ta, že jsem se odepsala ze školyto. Byla jsem si jistá, že už tam nebylo nic co bych se mohla naučit, dobře, po setkání Sydney a Markem, bylo zřejmé, že tam bylo ještě pár dalších věcí. Vzhledem k tomu, co jsem chtěla dělat se svým životem, jsem si nemyslela, že další semestr matematiky a vědy by bylo něco pro mě. A pokud jde o strážcovské školení mi šlo většinou všecko, co jsem nechěla udělat, bylo připravit se na konec roku studií.
Já nějak pochybovala nad testy a úkoly, které se jen vzdáleně blížily k tom co jsem zažila se Strigoly.
Zavrtěla jsem hlavou. "Nemyslím si to. Už jsem udělala hodně pro školu. Kromě toho bylo by všecko v ruštině. "
"Oni by pro tebe překládali." Zlomyslný úsměv se zapálil na její tváři. "Kromě toho, kopání a zaražení kůlu nepotřebuje jazyk. "Její úsměv zmizel a měla více zamyšlený výraz. "Ale vážně. Pokud nedokončíš školu, a nestaněž se strážcem ... no, proč ne nebydlet tady? Myslím, právě v Baia. Mohla by si žít s námi. "
"Nebudu se krvavá děvka," řekla jsem okamžitě.
Zvláštní pohled překročil její tvář. "To není to, co jsem měla na mysli."
"Neměla jsem to říkat. Promiň. "Cítila jsem se špatně za svůj komentář.
Zatímco jsem slyšela stále se objevující zvěsti o krvavých děvkách ve městě, tak sem viděla jednu nebo dvě, a jistě Belikovy ženy nebyly mezi
nimi. Sonino těhotenství bylo záhadou, ale pracuje v drogerie a nezdálo se, že by byla špína. Dozvěděla jsem se něco víc o Karolinině situaci. Otcem jejích dětí byl Moroj, ona sním zřejmě měla skutečný vztah. Poté, co se dítě narodilo, každej šel svou cestou, ale bylo to přátelský. Karolina se sešla se strážcem, který ji navštívil, když on odcházel.
Několik krvavých děvek, které jsem viděla v okolí města se velmi hodily na můj předpoklad. Jejich oblečení a make-up křičel snadný sex. Modřiny
na jejich krkcích jasně ukazovaly, že nemají žádný problém s pitím krve během sexu, který do značné míry byl slastí pro dhampíry. Pouze lidé dávali krev Moroi. Aby je zvláště při pohlavních aktivitách no, jak jsem řekla, bylo to povrchní. Nejšpinavější ze špinavých věcí.
"Matka by byla ráda, kdyby jsi zůstala. Mohla by sis najít práci. Byla bys
součástí naší rodiny. "
"Nemůžu na Dimitriho místo, Viktorie," řekla jsem tiše.
Natáhla ruku a dala mi uklidňující stisk. "Já vím. Ne jen na tebe čeká. Máme tě rádi, Rose. Být tady je v pořádku, od té doby co se Dimka rozhodl být s tebou. Máš být tady. "
Snažila jsem si představit život, který popsala. Bylo to ... snadné.
Pohodlné. Žádné starosti. Prostě žít s milující rodinou, smát se společně každý večer. Mohla bych žít vlastní život, nehledat někoho celý den. Měla bych sestry. Nebojovala bych, ale bránila. Mohla bych odejít od toho plánu zabít Dimitriho, když jsem věděla, že by mě zabil taky, ať už fyzicky nebo psychicky. Nemohla jsem si vybrat racionální cestu, nechat ho jít a přijmout, že je mrtvý. A přesto ... kdybych to udělala, proč nejít zpátky do Montany?
Zpět za Lissou a na Akademii? "Nevím," řekla jsem Viktorie.
"Já nevím, co budu dělat."
Bylo to těsně po večeři, a váhavě pohlédla na hodiny.
" Já nechci tě opustit, protože už nemáme tolik času být spolu, ale ... měla jsem s někým seznámit ... "
"Nikolai?" Dobírala jsem si.
Zavrtěla hlavou, a já snažila jsem se skrýt své zklamání. Viděla jsem
ho několikrát, a on mi by více a více sympatičtější. Bylo to příliš
špatné, že Viktoria nemohla zapálit žádné city k němu. Teď, když jsem
uvažovala, jestli tam může být něco zadrží ji nebo spíš, někdo.
"Ach," řekla jsem s úsměvem. "Kdo je to?"
Pořád se podobala Dimitrimu. "Přítel," řekla vyhýbavě. Ale viděla jsem ji úsměv v očích.
"Někdo ze školy?"
"Ne," vzdychla. "A to je problém. Bude se mi po něm stýskat a hodně. "
Můj úsměv zmizel. "Dovedu si to představit."
"Ach." Podívala se na mě rozpačitě. "To je ode mě hloupé. Moje problémy ...dobře, nejsou nic v porovnáním s tvými. Myslím, nesmíš ho vidět, ale Dimitri je pryč. Neuvidíš ho znovu."
No, možná, že není tak úplně pravda. Nechtěla jsem jí to říct, že, ačkoli.
Místo toho jsem jen řekla: "Jo."
K mému překvapení mi dala pusu. "Já vím, co je to láska. Ztratit, že ... Já nevím. Nevím, co na to říct. Vše, co mohu říct je, že jsme tady pro tebe. Všichni z nás, jo? Nemůžeš nahradit Dimitriho, ale seš jako naše sestra. "
To že mě nazvala sestrou mě omráčilo a zahřálo současně.
Musela jít se připravit na schůzku. Rychle změnila oblečení a dala si make-up, určitě je víc než jen přítel, než jsem se rozhodla, tak vyběhla ze dveří. Byla jsem tak trochu ráda, protože jsem nechtěla, aby viděla moje
slzy, které mi vehnala její slova do očí. Byla jsem jedináček. Lissa mi byla nejblíže byla mi sestrou. Vždycky jsme myslely jako jeden a teď jsem ji ztratila. Když jsem slyšela Viktorii mě nazývat sestrou ... no, něco to ve mně vzbudilo. Něco, že mi řekla, že jsem si opravdu udělala přátele a nebyla sama.
Po tom jsem zamířila dolů do kuchyně, a brzy jsem se připojila k Olena . Nimrala jsem se v jídle.
"Slyšela jsem dobře, že Viktorie odešla?" Zeptala se.
"Jo, šla za kamarádem." K mému úlevě jsem se snažila o neutrální výraz.
V žádném případě bych neřekla přoč šla Viktoria ven.
Olena si povzdechla. "Chtěla jsem, aby šla nekoupit do města."
"Udělám to," řekla jsem netrpělivě. "Poté, co něco sním."
Dala mi jakýsi úsměv a pohladila mě po tváři. "Máš dobré srdce, Rose. Chápu, proč tě Dimka miloval. "
Bylo to tak úžasné, pomyslela jsem si, jak přijala můj vztah s
Dimitrim. Nikdo nehleděl na věk nebo na učitel-studentka vztah.
Jak mi řekla Sydney, bylo to jako bych byla jeho vdova, nebo tak něco, a
Viktoriinaa slova o mém pobytu tady jsem si přehrávala v hlavě. Způsob, jakým se na mě Olena podívala sem měla pocit, že jsem opravdu byla její dcera, a ještě jednou jsem měla ty zrádný pocity o mé vlastní mámě. Nejspíš by se posmívala mě a Dimitri. Říkala by, že je to nevhodné a , že jsem byla příliš mladá. Nebo se mílím? Možná jsem byla na ni příliš krutá.
Když sem stála před otevřenou skříní, Olena zavrtěla hlavou vyčítavě. "Ale musíš se nejdřív najíst."
"Jen svačinu," ujistila jsem ji. "Nedělěj si stím starosti."
Vyskončila krájela velké kusy černého chlebapro mě, upečený dneska a namazala i je máslem, protože věděla, že jsem ho hodně milovala. Karolina mě škádlila, že Američané mohou být šokováni vědět,když ví jak se peče chleba, tak jsem se nikdy nezeptala. Bylo to nějak sladké a pikantní zároveň, a mě to chutnalo.
Olena se posadila naproti mně a dívala se jak jím.
"To bylo jeno nejoblínebější, když byl malý. "
"Dimitrijo?"
Přikývla. "Vždy, když měl přestávku ve škole, byla to první věc co udělal,
že požádal o ten chléb. Musela jsem mu dělat jeho vlatní bochník, kvůli tomu jak jedl. Holky nikdy moc nejedly "
"Kluci vždycky jí hodně." Jistě, mohla bych držet krok s většinou z nich. "A on byl větší a vyšší než většina ostatních."
"To je pravda," přemítala. "Ale já jsem nakonec dospěla k bodu, kdy jsem mu řekla ať si ho děla sám. Řekla jsem mu, když se chystal sníst všechny
jídlo, že by měl vědět, kolik je zatím práce. "
Zasmála jsem se. "Neumím si představit, Dimitriho jak peče chleba."
A přesto, jakmile sem to řekla, znova jsem se zamyslela. Dimitri byl vždy intenzivní a divoký, ale byl sexy, bojoval jako bůh, vždy když mi přišel na mysl. Přesto, to byla Dimitriho jemnost a přemýšlivost smíchaná s vražedným, která ho dělala tak nádherným. Stejné ruce, které ovládaly kůly s takovou přesností jako když mi odhrnoval vlasy z obličeje.
Oči které mi na místě řekly, že tu není žádné nebezpečí se na mě dívaly
udiveně a s úctou, jako bych byla nejkrásnější a nejúžasnější žena ve světě.
Povzdechla jsem si, když jsem ucítila hořkosladkou bolest v hrudi, která se
mi stala se tak známou. Taková hloupost, jak děla bochník chleba. Ale to bylo, jak to bylo. Byla jsem plná emocí, když jsem přemýšlela o Dimitrim.
Oleniny oči byly na mě, sladké a soucitné. "Já vím," řekla hádala mé myšlenky. "Vím přesně, jak se cítíš."
"Bude to někdy lepší?" Zeptala jsem se.
Na rozdíl od Sydney mi Olena dala odpověď. "Ano. Ale už to nikdy nebude stejné "
Nevěděla jsem, zda přijmout útěchu od těch slov, nebo ne. Když jsem dojedla, dala mi krátký seznam potravin, a já vyrazila směrem do centra města, šťastná, že jsem venku a v pohybu. Nečinnost mi nevyhovovala.
Zatímco v obchodu s potravinami, jsem byla překvapená, že jsem narazila na Marka. Měla jsem dojem, že on a Oksana nechodili často do města.. Dal mi vřelý úsměv.
"Napadlo mě, jestli půjdete kolem. "
"Jo." Vzala jsem si košík. "Dělám nějaké nákupy pro Olenu."
"Jsem rád, že jsite ještě tady," řekl. "Vypadá to, že více ... v míru."
"Váš prsten pomáhá, myslím. Alespoň s mírem. To mi alenepomáhá o všem rozhodnutích tady. "
Zamračil se a přesunul mléko do druhé ruky k ostatním.
"Co rozhodnutí? "
"Co dělat teď. Kam jít. "
"Proč tady nezůstat?"
Bylo to děsivé, tak podobný rozhovor jsem měla s Viktorií. A
moje odpověď byla stejně podobná.
"Nevím, co bych dělala, kdybych tu zůstala. "
"Našla si práci. Žila s Belikovými. Mají vás rádi, víte. Hodíte sepřímo do jejich rodiny. "
Teplý, milující pocit se vrátil, a já se znovu pokusila si představit, že se prostě usadím s nimi a budu pracovat v obchodě jako je tento.
"Já nevím," řekla jsem. Byla jsem rekordně polámaná.
"Já jen nevím, jestli je to pro mě. "
"Lepší než jiné," varoval. "Lepší než utíkat pryč bez účelu, dostávat se do nebezpečí. To není dobrý výběr. "
A přesto to byl důvod, proč jsem přišla na Sibiř v první řadě. Můj
vnitřní hlas mi nadával. Dimitri, Rose. Už si zapomněla na Dimitriho?
Už si zapomněla, proč si sem přišla bez něj, jak by si to přál? Nebo to bylo opravdu to, co by si přál? Možná by si přál, abych zůstala v bezpečí. Jen jsem nevěděla, a bez větší pomoci od Masona, byl můj výběr ještě víc zmatený.
Přemýšlela jsem o Masonovi najednou mi připomněl něco, na co bych totálně zapomněla.
"Když jsme mluvili před ... no, když jsme mluvili o tom, co Lissa a
Oksana mohly dělat. Ale co vy? "
Přimhouřil oči. "Co tím myslíš?"
"Už jste někdy ... už jste někdy narazit, ehm, na duchy?"
Několik okamžiků šel, a pak si vydechl. "Doufal jsem, že se ti to nestane. "
Divili by jste se, jak moc jsem cítila úlevu vědět, že jsem nebyla sama se
zkušeností s duhy. I když jsem teď pochopila, že zemřel a byl ve světě mrtvých, byl ještě jednou z nejzvláštějších věcí, byl stínem políbený.
"Stalo se to, aniž byste chtěla, že?" Zeptal jsem se.
"Na prvním místě. Pak jsem se naučil ovládat. "
"Já taky." Najednou jsem si vzpoměla na stodolu.
"Vlastně to není úplně pravda. "
Snížila jsem hlas a narychlo jsem mu odvyprávěla náš výlet se Sydney. Nikdy jsem o tom s nikým nemluvila.
"Nesmíš to už nikdy udělat," řekl přísně.
"Ale já jsem nechtěla! Prostě se to stalo. "
"Ty si zpanikařila. Potřebovala si pomoc, a některá část z tebe zavolala duchy kolem tebe. Nedělej to. Není to správné, a je snadné ztratit
ovládání. "
"Já ani nevím, jak jsem to udělala."
"Jak jsem řekl, ztráta kontroly. Nikdy nenech paniku dostat z tebe to nejlepší. "
Starší žena prošla kolem nás, měla šátek přes hlavu a koš se zeleninou v náručí. Počkala jsem, až když byla pryč, než jsem se zeptala Marka.
"Proč bojovali za mě?"
"Protože smrt nenávidí Strigoly. Strigolové jsou nepřirození, ani
živí, ani mrtví jen existující v některých hranicích mezi nimi. Stejně jako si myslím, že jsou zlo, tak i duchové. "
"Vypadá to, že by to mohla být dobrá zbraň."
Jeho tvář, obvykle jednoduchá a otevřená se zamračila. "Je to nebezpečné. Pro lidi jako jsi ty a já co chodíme na okraji stínů a šílenství.
Otevřené vyzývání mrtvých nás jen přibližuje k pádu z hrany a ztrácí se naše mysl. "Podíval se na hodinky a povzdechl si.
"Hele, já musím jít, ale vážně, Rose. Zůstaň tady. Vyhýbej se potížím. Bojuj se Strigoly když přijdou k tobě, ale nehledej je slepě. A rozhodně opustiť duchy. "
Bylo to hodně rad, co jsem mohla dostat od obchodu s potravinami, pár rad jsem si nebyla jistá, že je mohu následovat. Ale poděkovala jsem mu a poslala pozdrav Oksaně. Po zaplacení jsem opustila obchod. Šla jsem zpátky k Oleně, když jsem zašla do zatáčky a skoro se narazila do Abe.
Byl oblečen ve svém obvyklém okázalém způsobu, nositl drahý kabát
a žlutozlatý šátek, který ladil s jeho zlatými šperky. Jeho
strážci se vznášeli v blízkosti, a naklonil se nedbale proti budovy
cihlové zdi.
"Tak to je důvod, proč jste přišla do Ruska. Chcete tu pracovat jako nějaký rolník. "
"Ne," řekla jsem. "Samozřejmě že ne."
"Jen prohlídka a pak?"
"Ne, jsem zrovna užitečná. Přestaňte se snažit získat informace ze mě.
Nejste tak chytrý, jak si myslíte, že jste. "
"To není pravda," řekl.
"Hele, už sem vám to řekla. Přišla jsem sem říct Belikovým zprávy.
Tak mi řekněte kdo jste a pro koho pracujete. "
"A já jsem vám říkal, aby ste mi nelhala," řekl. Opět jsem viděla, jeho
zvláštní mix nebezpečí a humoru.
"Nemáš ponětí, jaký pacient si byla. Od kohokoliv jiného, bych dostal informace hned, když jsem ho zachránil. "
"Hodně štěstí," odsekla jsem zpátky. "Co teď? Chystáte se mě vzít
dolů do alejí a mučit mě, dokud vám neřeknu, proč jsem tady? Ztratila jsem zájem v celé této děsivé mafiánské věci, víte. "
"A já jsem ztratil trpělivost s tebou," řekl. Humor šel stranou,
a jak stál nade mnou, nemohla jsem si pomoct, ale vzala jsem na vědomí, že byl lépe stavěný než většina Morojů. Mnoho Morojů se vyhýbá boji, ale nebyla jsem překvapena, kdyby Abe byl zdrsněný jako mnoho lidí, jako jeho tělesné stráže byly.
"A upřímně? Už mě nezajímá, proč jste tady. Stačí odejít. Teď. "
"Copak mi vyhrožujete, starý muži? "Přísahala bych, že to bylo legrační, jen s Markem, že jsem nevěděla, jestli bych mohla zůstat v Baia, ale když mě nutil Abe k odchodu, jen jsem chtěla kopat nohama kolem sebe.
"Nevím o co se snažíte, ale já se vás nebojím. "To nebyla tak úplně pravda.
"Měla bys," vrátil se příjemně. "Můžu být velmi dobrý přítel nebo velmi špatný nepřítel. Mohu toho pro vás udělat hodně, pokud odejdete. Můžeme uzavřít dohodu. "
Měl téměř nadšený záblesk v jeho očích, když mluvil. Vzpomněla jsem si na Sydney jak popisovala jak manipuluje s ostatními, a mám pocit, že tohle bylo to, co brál jako jednání, ze stávkujících obchodů dostat to, co on
chtěl.
"Ne," řekla jsem. "Odejdu až budu chtít. A není nic co byste vy a nebo ten kdo zatím vším je mohli pro mě udělat. "
Doufala jsem, že jsem byla odvážná a tak jsem se otočila. Natáhl ruku a popadl mě za rameno, škubl semnou zpátky, skoro sem poztrácela nákup. Začala jsem se stavět so útočného režimu, ale jeho strážci byly v rychlosti tady. Věděla jsem, že bych se nedostala daleko.
"Nezůstaneš tady," zasyčel Abe. "V Baia. V Rusku. Vraťte se do
USA ,dám vám, co potřebujete, peníze, lístky první třídy, cokoliv. "
Vystoupila jsem z jeho dosahu.
"Nepotřebuji vaši pomoc nebo vaše peníze jen Bůh ví, odkud pocházím. "skupina lidí, zahnula za roh přes ulici, smáli se a povídali si.
Ustoupila jsem dál, než Abe stačí začít scénu,přítomných svědků. Byl ve mně statečnější pocit, bylo to asi hloupé z mé strany.
"A já jsem vám již řekla: Že se vrátím až já budu chtít. "
Abe zvedl oči od ostatních chodců, a také ustoupil zpět s jeho strážci. S chladným úsměvem na tváři. "A já jsem vám řekl, že mohu být velmi dobrý přítel, nebo velmi špatný nepřítel. Vypadni z Baia. "
Otočil se a odešel, k mé velké úlevě. Nechtěla jsem aby viděl jak moc strachu mi jeho slova vehnala do tváře.
Šla jsem brzy spát v noci. Ležela jsem chvíli a listovala časopisem, nemohla jsem číst, a stále víc a víc jsem byla unavená. Myslím, že
setkání s Markem a Abem mě vyčerpala. Slova o pobytu mě zasáhla příliš blízko k domovu po předchozí konverzaci s Viktorií. Abeho tence zahalené hrozbamy odhalily všechny mé obavy, obrátí mě proti každému strážci, co pracoval s ním, abych opustila Rusko. V jakém okamžiku, divila jsem se, on by opravdu ztratil trpělivost a přestal se snaží vyjednávat?
Usnula jsem a známí Adrianův sen se usadil kolem mě. Bylo to dlouho co to naposled udělal, vlastně by si myslel, že jsem poslouchala, když bych mu řekla, aby se držel dál. Samozřejmě, vždycky jsem mu to řekla, že. Toto bylo nejdelší časové rozpětí bez jeho návštěvy, a stejně jako já nerad přiznal, že jsme se minuly.
Vybral si tentokrát byl kus akademie, lesy v blízkosti rybníka. Všechno bylo zelené a kvetlo, a slunce svítilo dolů na nás. Měla jsem podezření, že Adrianovo sen nesouhlasí s počasím jaké právě teď bylo v Montaně, ale vlastně si mohl dělat co chtěl.
"Malá dhampírko," řekl s úsměvem. "Dlouho jsme se neviděli."
"Myslela jsem, že jsi na mě zapomněl," řekla jsem a posadila se na velkou,
hladkou skálu.
"Nikdy bych na tebe nezapomněl," řekl, s rukama v kapsách a šel ke mně. "I když ... po pravdě řečeno, měl jsem v úmyslu zůstat mimo tuto dobu. Ale dobře, musel jsem se ujistit, že si ještě naživu. "
"Živa a zdráva."
Usmál se na mě. Slunce se odrazilo od jeho hnědých vlasů, což je dělalo
zlatavě-kaštanové.
"To je dobře. Vypadáš velmi dobře, skutečně. Tvoje aura je lepší, než jsem kdy viděl. "Jeho oči posunuly z mé líce dolů, kde ležely moje ruce v klíně. Zamračil se, poklekl a zvedl pravou ruku. "Co je to?"
Oksanin prsten. Přes nedostatek výzdoby, se leskl jasně ve světle. Sny byly tak podivné. Dokonce i když Adrian a já jsme nebyli spolu, přesně, měla jsem prsten a držel svou moc natolik, že by mohl mít smysl.
"Kouzlo. Je naplněný duchem. "
Stejně jako já, to bylo zřejmě něco, co bych nikdy nepovažovala. Jeho
vyjádření rostlo nedočkavostí.
"A to léčí, že jo?Některé ze stínů z tvé aury."
"Některé z nich," řekla jsem, neklidná z jeho fixace na to. Vzala jsem ho a
dala do kapsy. "Je to dočasné. Potkala jsem jiného uživatele éteru a stínem políbeného dhampíra. "
Další překvapení se ukázalo na jeho tváři. "Cože? Kde? "
Kousla jsem se do rtu a zavrtěla hlavou.
"Sakra, Rose! To je důležitý. Víš, jak Lissa a já hledáme jiné uživatele ducha. Řekni mi, kde jsou. "
"Ne, možná později. Nechci, aby si pro mně někdo přišel. " Vědělajsem, že už za mnou, za použití Abe jako jejich agenta.
Jeho zelené oči zaplály rozzlobeně. "Podívej se, předstírej, že na chvíli se
svět netočí kolem tebe, jo? To je o Lissa a mě, o pochopení toho bláznivého kouzla uvnitř nás. Pokud znáš lidi, kteří nám mohou pomoci, musíme to vědět. "
"Možná později,"opakovala jsem chladně."Pochybuji, že ti to brzy řeknu. "
"Proč si vždy tak složitá?"
"Protože jsi jako já, že jo."
"V tuto chvíli? Ne tak moc. "
Byl to jakési žertování s Adrianem obvykle, ale něco mi vadilo. Z nějakého důvodu jsem dostala nejmenší pocit, že jsem najednou nebyla tak roztomilá jako obvykle.
"Jen se snažím být trpělivá," řekla jsem mu. "Jsem si jistá, že máte jiné věci na práci. Lissa se zdá , že má docela plné ruce práce s Avery. "
Slova mi vyklouzla dřív, než jsem mohla zastavit, a některé z hořkosti
a závisti jsem cítila, díval se na ně a zachytil můj tón.
Adrian zvedl obočí. "Dámy a pánové, ona se přiznává. Byla si navštívit Lissu, věděl jsem to. "
Podívala jsem se pryč. "Jen jsem chtěla vědět, že je naživu." Jako kdybych to nemohla vědět kdekoli na světě.
"Je. Živá a dobře, jakosi ty. Ehm ... většinou dobře. "Adrian se zamračil.
"Někdy cítím podivné vibrace z ní. Nezdá se být zcela v pořádku neboť její aura problikává. Nikdy to netrvá dlouho, ale pořád má starosti. "Něco v Adrianovo hlase změklo.
"S Avery nemá příliš starostí, a tak Lissa je v dobrých rukou. Avery je úžasná. "
Dala jsem mu kousavý pohled. "Úžsná? Líbí se ti, nebo? "Nemohla jsem zapomenout na Averyinu poznámku o odchodu, že dveře budou odemčené pro něj.
"Samozřejmě, mám ji rád. Je to skvělý člověk. "
"Ne, myslím rád. Nelíbí. "
"Ach, vidím," řekl a zakoulel očima. "Máme co do činění s nejjednoduší definicí ze školy 'jako'. "
"Neodpověděl si na otázku."
"No, jak jsem řekl, je skvělý člověk. Chytrá. Společenská. Krásná. "
Něco v tom, jak říkal "krásná" mě štvalo. Obrátila jsem Nazara kolem mého krku, jak jsem se snažila analyzovat své pocity. Adrian na to přišel první.
"Žárlíš, dhampírko?"
Ohlédla jsem se na něj. "Ne. Pokud bych žárlila na tebe, už bych se dávno zbláznila, ze všech těch dívek a poflakování. "
"Avery není typ ženy, která se fláká."
Opět jsem slyšela náklonnost v jeho hlase a zasněnost. To by mě nemělo
mrzet. Měl jsem být ráda, že měl zájem o jinou dívku. Koneckonců jsem se ho snažila přesvědčit, aby mě opustil, už dlouho.
Součást podmínky, aby mi půjčil peníze na tento výlet byla, že mu dám šanci až se vrátím. Pokud by byl s Avery měla bych o starost míň.
A upřímně, pokud by to byla každá jiná dívka, s výjimkou Avery, jsem se
asi neměla zlobit. Ale nějak, myšlenka jak ho okouzluje bylo na mě prostě příliš moc. Nebylo to dost zlé, že jsem ztratila Lissu s ní? Jak to bylo možné, že jedna dívka mohla tak snadno zabrat moje místo?
Ta ukradla moji nejlepší kamarádku, a teď kdo by přísahal, že jsem byla ta, co chtěla a vážně uvažovala nahradit mě.
Jsi pokrytec, řekl přísný hlas ve mně. Proč bych se měla cítit tak ukřiděná
kvůli někomu kdo přichází do jejich života? Opustila jsem je. Lissu a Adriana, oba. Mají plné právo jít dál.
Vstala jsem vztekle.
"Podívej se, mluvím stebou. Dovolíš mi abych odešla z toho to snu? Neřeknu ti kde jsem. A nemám zájem si povídat o tom, jak úžasná je Avery a okolik je lepší než já. "
"Avery by se nidky nechovala jako malý spratek," řekl. "Radši by se urazila, než aby nad sebou ztratila kontrolu. Nepopírá, že se chce dozvědět se více o mojí magii, protože není paranoidní jako někdo kdo se snaží zabít svého přítele. "
"Nemluv mi tu o spratcích," střílela jsem mu do zad. "Ty jsi sobecký jako obvykle. Je to vždycky o tobě i tenhle sen.
Držíš mě tu proti mé vůli, ať chci nebo ne, protože tě to baví. "
"Dobře," řekl chladným hlasem. "Končím. A je to konec i meni námi. Nebudu se vracet. "
"To je dobře. Doufám, že to tentokrát myslíš vážně. "
Jeho zelené oči byly poslední co jsem viděla předtím, než jsem se probudila.
Posadila jsem se a lapala po dechu. Chtěla jsem brečet, protože jsem měla pocit zlomeného srdce. Adrian měl pravdu, jsem spratek.Vyletěla jsem na něj opravdu zaslouženě. A přesto ... jsem nebyla schopna si pomoci. Stýskalo se mi po Lisse. Dokonce jsem jaksi stratila Adriana. A teď
někdo jiný zabral moje místo, někdo, jako bych se neměla vrátit.
Nebudu se vracet.
A vůbec poprvé, jsem měla pocit, že to tak opravdu bude.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře