17.kapitola

22. prosinec 2011 | 13.31 |

 Přesvědčit je k propuštění Strigola, zvláště, když jsme ho měli v pasti nebylo snadné. Můj výslech neměl smysl ani pro jednoho, ale šli spolu s ním. Nechat Strigola jít? To bylo opravdu šílené i pro unpromised. Vyměnili si neklidné pohledy a já jsem uvažovala, co kdyby neuposlechli. Nakonec, moje drsnost a tělo vyhrálo. Chtěli, abych byla jejich vůdce a

dát jim víru v moji práci bez ohledu na to jak bláznivé se to zdálo.
Samozřejmě, jakmile jsme nechali Strigola jít, měli jsme nový problém
ujistit se, že vlastně odešel. Prvně začal útočit znovu, a pak si uvědomil, že by byl poražen, nakonec jako zbabělec utekl.
Dal nám poslední hrozivý pohled, když zmizel ve tmě. Nemyslím si, že jsem byla přijata do skupiny teenagerů, udělala jsem hodně pro jejich vlastní úctu. Dal mi především pohled nenávisti, a já jsem se otřásla při představě, že zná mé jméno. Nebylo tu nic co by bylo hotovo, mohla jsem jen doufat, že můj plán má šanci na úspěch.
Denis a ostatní přešli to, že jsem nechala Strigoje jít a několik dalších jsme zabil v tejdnu. Upadli jsme do rutiny, vyšetřovali kluby a nebezpečné části města, a spoléhala na mé smysly, aby nám řekli, když by bylo nebezpečí blízko. Bylo to legrační, jak moc na mě skupina brzy začala spoléhat s mým vedením. Tvrdili, že nechtějí být součástí pravidel strážců a jejich autority, ale překvapivě dobře reagovaly na to jsem jim říkala, že mají dělat.
No, více méně. Každý jednou za čas, jsem viděla trochu toho rozrušený nedbalostí. Jeden z nich by se snažil hrát na hrdinu a podceňoval Strigoly, nebo odešel, aniž by něco řekl nám ostatním. Artur téměř skončil s otřesem mozku. Jako největší ze všech z nás, byl trochu nafoukaný a proto byl přistižen nepřipravený, když ho Strigol hodil do zdi. To bylo vystřízlivění pro všechny z nás. Pro několik okamžiků mučivý, já se bála, že Artur byl mrtvý a že to byla moje chyba, jako jejich vůdce. Jeden z Alchymistů od Sydney měl přijít jenomže jsem se musela ujistit, aby nebyl kolem, jinak mě našel Abe a musela vzít Artura k doktorovi. Ten chlap řekl Arturovi, že bude v pořádku, ale že musí několik dní mít klid na lůžku,takže musel zastavit lov na chvíli. Bylo to pro něj těžké to udělat.
Musela jsem jednou na něj křičet, když se nás snažil sledovat jednou v noci, připomněla jsem mu všechny své přátele, kteří zemřeli dříve, kvůli
takové hlouposti.
V lidském světě se dhampíři schovávali před lidskou společností.
Teď jsem šla na noční program, stejně jako, když jsem byla na Akademii. Ostatní se přizpůsobili, s výjimkou Tamary, protože chodila do práce přez den.Nechtěla jsem se, aby spala v době kdy Strigolové slídí v ulicích. Volala jsem Sydney pokaždé, když jsme šli zabíjet, a brzo se rozkřiklo mezi Strigoly, že jim tu někdo dělá mnoho škod. A pokud Strigol předal moji zprávu začnou hledat konkrétně mě.
Jak dny ubíhaly, naše zabijení mírně pokleslo, myslím si, že Strigolové
začli být opravdu opatrný. Nemohla jsem se rozhodnout, jestli to bylo dobře nebo špatně, ale naléhala jsem na ostatní, aby byli extra v pozoru. Začali mě ctít jako bohyni, ale nevzala jsem si z toho žádné uspokojení z jejich zbožňování. Srdce mě stále bolelo ze všecho, co se stalo Lisse
a Dimitrimu. Obklopila jsem se do svého úkolu a snažila se myslet jen na
to jak se dostat blíž k Dimitrimu. A když jsme nebyli na lovu Strigolů, měla jsem velký problém nic dělat.
A tak jsem navštěvovala Lissu.
Já znala jsem hodně dětí jako Mia, kteří žili na Královském dvoře, protože jejich rodiče tam pracovali. Neuvědomila jsem si, jak moc jich tam bylo, ačkoli, Avery to samozřejmě věděla, protože je všechny znala, a nebylo
žádným překvapením (alespoň ne pro mě), že většina z nich byla zkažená a bohatá.
Zbytek návštěvy Lissy byl plný úkolů a formalit. Více naslouchala jak královna obchodně mluvit s Moroji,hodně ji to dráždilo. Viděla, její stejné zneužívání moci, jako předtím, stejně nespravedlivý způsob přidělování strážců, jako by je vlastnila. Spornou otázkou, zda by se měli Morojové
naučit bojovat po boku se strážci bylo stále žhavé téma. Většina z nich
narazila na Lissu u dvora, byly ze staré školy: Nechť se strážci bojovat a aby Morojové zůstali chráněni. Po shlédnutí výsledků, že politika a úspěchy, které se staly, když lidé jako Christián se snažili něco změnit, slyšela jen sobeckost od elitních Morojů a to rozzuřilo Lissu.
Uvítala únik z těchto událostí, kdykoliv mohla, nemohla se dočkat, až bude volně běhat s Avery. Avery byla vždy schopna najít venku lidi s hodně odlišnou povahou, než byla Tatiana. Dusivá dvorní politika a ještě spousta dalších věcí, které táhly Lissyinu náladu dolů.
Zejména Lissa cítila vinu, zlost a depresi kvůli mně, topila se v tom víc a víc. Viděla dost z éterovo účinků na její nálady a rozpoznala potenciální příznaky, ačkoli nepoužívala ducha na této cestě. Bez ohledu na příčinu její nálady pokračovala v tom co ji dělalo dobře, hledala rozptýlení a utápěla se v depresi.
"Dávej pozor," varovala ji Avery jednoho večera.
Byla s Lissou na párty v noci před tím, než musely letět zpět do akademie. Mnoho z těch kdo žil u dvora tu měl trvalé bydlení, a tento městský dům patřil Szelskymu, který sloužil jako asistent výboru, ale to Lissa nevěděla.
Lissa nevěděla nic o jejich hostitelovi, ale na tom jí nezáleželo, s výjimkou
toho, že jeho rodiče byli pryč z města.
"Viděla si to?" Zeptala se Lissa, zírala kolem. Městský
dům měl nádvoří vzadu, zářilo pochodněmi a řetězci blikajících světel.
Byly tam nápoje a jídlo a nějaký Moroj hrál na kytaru a snažil se zapůsobit na holky s jeho hudebními schopnostmi které neměl. Ve skutečnosti, jeho hudba byla tak hrozná, že by mohl objevit nový způsob, jak zabít Strigoje. Byl hodně roztomilý, ale ostatním nebylo jedno co hrál.
"Tohle," řekla Avery, ukázala na martini. "Budeš jen sledovat, jak to do sebe klopím? "
"Ne z toho, co mohu říct," řekl Adrian. Byl roztažený na židly v místnosti
poblíž s nápojem v ruce.
Lissa se cítila trochu amatérsky v porovnání s nimi. Zatímco Avery byla
divoká a koketní, nebyla poblázněná nebo hloupá jako někdo úplně ožralý. Lissa nevěděla, kolik dalších skleniček vypila, ale to bylo zřejmě hodně, protože Avery měla vždy v ruce skleničku. Stejně tak Adrian nikdy vypadal, že je bez nápoje. Lissa předpokládala, že měli mnohem více zkušeností než ona. Poodešla hloupě o pár kroků.
"Jsem v pořádku," lhala Lissa, když pozorovala okolí jak se trošku točilo a vážně uvažovala o spojení některých dívek tančících na parkenu přes nádvoří.
Averyiny se rty vytáhly do úsměvu, ale její oči ukázaly trochu starostí. "Jasně. Prostě jseš nemocná nebo tak něco. Taková věc se dostane rychle ven a poslední co potřebujeme je, aby každej věděl že Dragomírová neumí pít. Tvoje rodina má ostrou pověst, musíš si ji udržet."
Lissy sestřelila po drinku. "Pochybuju o tom, že konzumace alkoholu proslavila předky z mé rodiny. "
Avery se znovu podívala na Adriana a postavila se vedle něj.
"Hej, divila by ses. Za deset let,budou tito lidé našimi vrstevníky. A budeš se snažit něco říct, a oni se budou smát, 'Pamatujte, jak byla ožralá na tom večírku? '"
Lissa a Adrian se smáli, že. Lissa si nemyslela, že byla nemocná, ale stejně jako všechno ostatní, bude si s tím starosti později. Jasný smysl toho všeho bylo, že pití pomáhalo otupit vzpomínky, co se stalo v průběhu dne. Tatiana ji předvedla její budoucí strážce: ostřílený chlapík jménem Grant
a "mladá dáma", která se jmenovala Serena. Byly dost hezcí, ale jejich podobnost semnou a s Dimitrim byla ohromující.Vypadalo to jako zrada, ale jen prostě přikývla a poděkovala Tatianě.
Později se dozvěděla, že Lissyina Serena byla původně zařazena jako
strážce pro dívku, kterou znala celý svůj život. Dívka nebyla královská, ale někdy se stalo, že i nekrálovští měli strážce, ale jen jednoho nikdy víc.
Pro její ochranu se nebránila, nicméně, Tatiana Serenu vytáhla z práce se svým přítelem. Serena se usmála a řekla, že jí Lissa nevadí. Povinnost je na prvním místě, řekla, byla šťastná, že mohla sloužit jí. Přesto se Lissa cítila špatně, protože věděla, že to muselo být tvrdé pro obě dívky a strašně nespravedlivé. A bylo to tam znovu: Nespravedlivá bilance
síly, kdo by ji opravdu udržel v souladu.
Lissa proklela svou vlastní pokoru. Když už neměla odvahu jít za mnou, pomyslela si, že by měla požadovalt, aby jí Tatiana dala moji matku místo mě. Serena by pak mohla jít zpátky za její kamarádkou, a bylo by ve světě o jedno přátelství víc, které by zůstalo nedotčeno. Martini současně z necitlivělo její bolest a aby ji nebylo ještě hůř, což upřímně řečeno nemělo žádný smysl. Nacokoliv myslela. A když zahlédla serveru kolemjdoucí, zamávala.
"Hej, Ambrose?"
Dívala se překvapeně na chlapa co stál před ní. V případě, že jsem viděla
plavkový kalendář pro nejžhavější dhampíry, bylo toto skryté tělo (kromě Dimitriho, ale pak bych byla zaujatá). Ten chlap se jmenuje Ambrose, a Lissa a já jsme ho potkaly, když jsme tu byly. Měl velmi opálenou pokožku a dobře tvarované svaly pod jeho šedou košilí. Byl zvláštní na dvoře, dhampír který odmítl stát se strážcem a prováděl veškeré druhy úkolů tady, stejně jako masáže a byla pravda, že míval "Romantické setkání" s královnou. Chtělo se mi zvracet, a to jsem narazila na pěkně hnusné věci v mém životě.
"Princezna Dragomirová," řekl, a dal jí jeden z jeho dokanalých, okouzlujících úsměvů. "Nečekané překvapení."
"Jak se máš?" Zeptala se, opravdu šťastná, že ho vidí.
"Dobře, dobře. Mám nejlepší práci na světě. A ty? "
"Skvěle," odpověděla.
Ambrose se zastavil a prohlížel si ji. Netměnil svůj nádherný úsměv, ale
nesouhlasil sní. Viděla nesouhlas v jeho tváři. Avery ji obvinila z přílišného pití, to byla jedna věc. Ale pěkný dhampírský služebník? Nepřijatelné. Lissyino chování začalo být studené, a nátáhla skleničku.
"Potřebuju další martini," řekla a její hlas zněl tak povýšeně jako kterýkoli perfektní královské.
Vycítil změny v ní, a jeho přátelský úsměv se obrátil na jeden ze zdvořilých plné lhostejnosti. "Hned." Dal jí malou úklonou a
zamířil k baru.
"Páni," řekla Avery, sledovala ji s obdivem, kdyžodcházel pryč. "Proč
se navážíší do svého přítele? "
"Není můj přítel," odsekla Lissa. "Je to nikdo."
"Souhlasím," řekl Adrian a dal ruku kolem Avery. "Proč hledat jinde, když máš to nejlepší tady? "Kdybych ho neznala lépe, tak bych přísahala, že tam byl náznak žárlivosti legitimní pod jeho žoviálním tónem.
"Copak nešel stebou nasnídani s tetou? "
Avery mu dala líný úsměv. "To je dobrý začátek. Pořád ještě hledáš
způsoby, jak na mě udělat dojem, Ivaškove. "Její pohled přesunul za Lissu a otočila se překvapeně. "Hele, prvačka je tady."
Mia, s Jill v závěsu, přišla přes zahradu, lhostejná k tomu jak vypadá.
"Hele," řekla Mia, když ona došla k Lisse. "Můj táta musí odjet pryč, a já jdu s ním. Musím ti vrátit Jill. "
"Žádný problém," řekla Lissa automaticky, i když zjevně nebyla ráda, že je tu Jill. Lissa stále přemýšlela, jestli Christián měl nějaký zvláštní zájem o ni. "Všechno v pořádku?" "Jo, jen byznys."
Mia jí dala sbohem a odešla tak rychle, jako přišla, protáčela oči nad úšklebky dalších členů královské rodiny když je míjela.
Lissa obrátila pozornost k Jill, která seděla opatrně na nedaleké židli a díval se kolem sebe v úžasu. "Jak bylo? Bavila ses s Mia? "
Jill se otočila zpátky k Lisse, rozjasnil se jí obličej. "Ach jo. Ona je opravdu skvělé. Dokáže tolik s vodou. Je to šílené! A naučila mě pár bojových pohybů. Umím pravý hák ...i když ne příliš silně. "
Ambrose se vrátil s pitím pro Lissu. Dal jí ho beze slova a zmírnil trochu, když viděl Jill. "Chceš něco?" Zavrtěla hlavou. "Ne, díky."
Adrian sledoval pozorně Jill. "Jsi v pořádku tady? Chceš vzít si zpět do pokoje? "Stejně jako předtím, jeho záměry nebyly romantická ani v nejmenším. Zdálo se, že bral jako malou sestřičku, ke které jsem myslela, že je roztomilý. To mě nenapadlo, že je schopný tohoto druhu ochranného chování.
Zavrtěla hlavou znovu. "To je v pořádku.... pokud ... "V její vyjádření rostl strach. "Nechceš, abych šla? "
"Ne," řekl Adrian. "Je hezké mít někoho zodpovědného kolem uprostřed toho šílenství. Měla by ses najíst, jestli máš hlad. "
"Ty jsi tak mateřský," škádlila ho Avery, ozvěna na mé myšlenky.
Z nepochopitelného důvodu si Lissa vzala Adrianův "zodpovědný" komentář osobně, jako by ji to přímo praštilo. Rozhodla, že chtěla nějaké jídlo, vstala a putovala přes parket na nádvoří, kde byly podnosy s předkrmy.
Těď na stole tančily dívky.. Někdo položil všechny podnosy s jídlem na zem. Lissa se naklonila a zvedla mini sendvič a pozorovala dívky a přemýšlel, jak by mohly najít zalíbení v této strašné hudbě.
Jedna z dívek si všimla Lissy a zazubila se. Natáhla ruku.
"Hele, pojď nahoru."
Lissa se sní setkaal jenjednou, ale nemohla vzpomenout na její jméno. Najednou se tanec zdál jako skvělý nápad. Lissy dojedla sendvič, a s
drinkem v ruce se nechala se vytáhl nahoru. Několik lidí bylo schromážděno kolem. Lissy zjistila, že mizerný hudba je irelevantní, a chtěla se do toho dostat. Její a další pohyby dívek byly zjevně sexuální výsměch k disku. Bylo to pro všechny zábavné a Lissu napadlo, jestli by Avery prohlásila, že s tímhle by mohla za deset let strašit.
Po chvíli se ona i ostatní pokusily o některé společné pohyby. Začali tím, že mávaly rukama ve vzduchu a pak nějaký výkop. To bylo katastrofální. Lissyin chybný krok, která měla na sobě podpatky ji náhle poslal přes
okraj stolu. Ztratila drink a skoro se zhroutila na zem, ale někdo ji chytil a držel ve svislé poloze. "Můj hrdina," zamumlala.
Pak se podívala do zachráncovi tváře. "A... Arone?"
Lissyin ex-přítel a první kluk se kterým spala se na ni usmál a pustil ji, jakmile se zdálo, že mohla stát. Blonďtý a modrooký Aaron byl hezký. Nemohla jsem si pomoci, ale zajímalo, co by se stalo, kdyby to Mia viděla. Ona, Aaron, a Lissa byli kdysi v trojúhelníku hodný jakékoliv telenovely.
"Co tady děláš? Myslela jsem, že si zmizel, "řekla Lissa.
Aaron odešel z Akademie před několika měsíci.
"Šel jsem do školy v New Hampshire," odpověděl. "Jsem tu kvůli návtěvě rodiny. "
"No, to je skvělé, že tě vidím," řekla Lissa. Věci neskončily dobře
mezi nimi, ale v jejím současném stavu, mám na mysli její slova. Dost chlastala a myslela, že bylo skvělé vidět všechny na party.
"Já tebe taky," řekl. "Vypadáš úžasně."
Jeho slova ji zasáhla víc, než by se očekávalo, pravděpodobně protože všichni ostatní tady naznačili, že vypadala ožrale a nezodpovědně. A rozchod nebo ne, nemohla si pomoct, ale připoměla si, jak byl atraktivní, když ho kdysi potkala.
Upřímně řečeno, pořád byl atraktivní. Prostě ho už nemilovala.
"Měly by sme zůstat v kontaktu," řekla. "Dej mi vědět, co se děje."
Na okamžik, ji napadlo, jestli to řekla, že ve světle s přítelem. Pak zamítla její obavy. Nebylo nic špatného na tom se potloukat s ostatními kluky zejména proto, že Christián nechtěl s ní jet sem.
"Rád bych," řekl Aaron. Bylo něco v jeho očích se nepříjemně zneklidňujícího. "Nepředpokládám, že bych mohl dostat polibek na rozloučenou, když viděli, jak jsem tě zachránil? "
Nápad byl absurdní a pak, po chvíli, se Lissa zasmála. Co na tom záleží? Christiana milovala, a polibek mezi přáteli by nic neznamená. Podívala se na Arona a nechala ho chytit její tvář. Jejich rty se setkaly, a nedalo se popřít, že: polibek trval o něco déle než přátelský. Když to skončilo Lissa
se usmívala, jako omámený školačka, kterou technicky byla.
"Uvidíme se," řekla, mířila zpátky ke svým přátelům. Avery ji dala káravý pohled, ale nebylo to nad Aronem a jejich polibku.
"Zbláznila ses? Skoro sis zlomil nohu. Můžeš dělat i jiné věci. "
"Byla to jen legrace," upozornila Lissa. "To nebyl problém."
"Zábava není totéž jako hloupost," odsekla Avery vážně. "Nemůžeš dělat hlouposti takhle. Myslím, že bychom měli jít domů. "
"Jsem v pořádku," řekla Lissa. Tvrdohlavě se odvrátila od Avery a
místo toho se zaměřila na některé lidi, kteří pili tequilu. Měli nějakou soutěž a polovina znich vypadala, že ji vyhraje.
"Definuj 'v Pořádku,'" řekl Adrian ironicky. Přesto nevypadal přesvědčeně.
"Jsem v pořádku," Lissa opakovala. Její pohled se zasekl do Avery. "Nechtěla jsem si vůbec ublížit. "Očekávala smutek z Aarona a překvapilo jí když se nedostavil, dokonce víc překvapující bylo, když to přišlo z jiného zdroje.
"Líbala si toho chlapa!" Zvolala Jill, naklonila se. Její tvář byla
užaslá.
"To nic nebylo," řekla Lissa, nebyla naštvaná, že ji Jill pokárala před všemi."Určitě není tvoje věc."
"Ale ty si s Christiánem! Jak jsi to mohla udělat? "
"Uklidni se, prvando," řekla Avery. "Opilý polibek není nic ve srovnání s
opilým pádem. Bůh ví, že jsem políbila spoustu chlapů v opilosti. "
"A přesto jsem zůstal dneska nepolíben," přemítal Adrian a potřásl hlavou.
"Na tom nezáleží." Jill to opravdu zpracovala. Mělo ho ráda a respektovala Christiána. "Tys ho podvedla."
S těmito slovy, si chtěla asi Jill vyzkoušet pravý hák na Lisse. "Nechtěla jsem!" Lissa vykřikla. "Nepřetáhněj, jsem do něj zamilovaná a nepředstavuj si, věci, které tam nejsou. "
"Nechtěla jsem si představit, že i polibek," řekla Jill.
"To je polibek je naší nejmenší starostí," povzdechla si Avery. "Je to vážný, ale nech me to teď být. Promluvíme si o tom ráno. "
"Ale-" začala Jill.
"Slyšela si. Nech to být, "zavrčel nový hlas. Reed Lazar se objevil z ničeho nic a tyčil se nad Jill, tvář tvrdou a strašidelnou jako předtím.
Jillyiny oči se rozšířily. "Říkám jen pravdu ..." Musela jsem obdivovat její
odvahu tady, vzhledem k její normálně plaché povaze.
"Jen tady všechny štveš," řekl Reed, naklonil se blíž a zatínal pěsti. "A ty mě sereš." Byl jsem jistá, že to bylo nejvíc co jsem kdy od něj slyšela, jak říká. Myslela jsem si, že je jako barbar, který umí tři věty dohromady.
"Wau." Adrian vyskočil a spěchal na stranu Jill. "Nech jí být. Chceš snad bojovat s nějakou holkou? "
Reed obrátil pohled na Adriana. "Nepleťte se do toho."
"To určitě! Si se zbláznil, né?!!. "
Pokud by se mě někdo zeptal, abych sestavila seznam lidí, kteří s největší pravděpodobností rizika budou bojovat na obranu cti dámy, byl by Adrian Ivaškov nízko na tomto seznamu. Přesto tam stál, čelit tvrdě a ruce položené bezpečně na rameni Jill. Byla jsem v úžasu. A dojata.
"Reede," zvolala Avery. I ona se zvedla a teď stáli za Jill i ostatní.
"Nic neznamená co udělala. Zpátky. "
Dva sourozenci tam stáli, oči zavřené v jakési tichém zúčtování. Avery měla nejtvrdší pohled jaký jsem kdy viděla na ní, a na poslední chvíli se
zamračil a ustoupil. "Dobře. Cokoliv. " Skupina zírala v úžasu, zatímco on šel náhle pryč. Hudba byla tak hlasitá, že jen málo z lidí slyšeli tu hádku.
Zastavili se a zírali, a Avery vypadala rozpačitě, když se zhroutila zpět na židli. Adrian ještě stál u Jill. "Co to sakra bylo?" Adrian se dožadoval.
"Nevím," přiznala Avery. "Je dost divný a přehnaný někdy. "Dala Jill omluvný úsměve. "Je mi opravdu líto."
Adrian zavrtěl hlavou. "Myslím, že je čas jít." I ve své opilosti, musela Lissa souhlasit. Střetnutí s Reed ji šokovala do střízlivosti, a najednou hodnotila své chování dnes večer. Třpytivá světla a fantastické koktejly ztratili své kouzlo. Opilé dovádění dalších královských se zdálo nemotorné a hloupé. Měla pocit, že by mohla zítra litovat téhle party.
Jakmile jsem byla zpět v mé hlavě, cítila jsem strach.
Dobře.
Něco velmi špatného se dějě s Lissou, a nikdo jiný si toho zřejmě všimnl.. Adrian a Avery se zdáli dotčený, ale měla jsem pocit, že zdůvodnili její chování pitím.
Lissa mi hodně připomínala dobu, když jsme se vrátily zpět do Akademie St Vladimíra. Chovala se úplně stejně, dyž byla pod účinky éteru.
Kromě ... Věděla jsem o sobě dost a teď si uvědomila, že můj hněv
a slepé potrestání Strigolů byl ovlivněn éterovo temnou stránkou. To by znamenalo, že už jsem to zní nevstřebávala, když jsem teď pryč. To by mohla způsobit ta zeď,kterou jsem si vytvořila po odchodu od Lissy. Takže , co se to děje s ní? Kdo byl tento popudlivý, bláznivý a žárlivý člověk? 0Terova temnota prostě rostla do intenzity, takže se šíří do obou z nás? I když jsme byly roždělené?
"Rose?"
"Huh?" Podívala jsem se z místa, kam jsem tupě zíral na televizi.
Denis se na mě díval, měl telefon v ruce.
"Tamara jde pozdě do práce. Je připraven jít hned, ale ... "
Kývl směrem k oknu. Slunce bylo skoro dole na obloze fialové, jen s malou oranžovou na obzoru. Tamara pracovala nedaleko, a zatímco tam asi nebylo žádný skutečný nebezpečí, nechtěla jsem ji nechat samotnou po západu slunce. Vstala jsem. "Pojď, půjdeme sní." Viděla jsem Leva a Artura a řekla jsem," Vy tady zůstanete. "
Denis a já jsme šli půl míle do malé kanceláře, kde Tamara pracovala. Dělala různé administrativní úkoly, jako je ukládání a kopírování, a měla zřejmě nějaký projekt, který ji tam zdržel do večera. Potkali jsme se sní u dveří a šli zpátky do bytu, aniž byse něco stalo, mluvili jsme o našich plánech lovu na večer.
Když jsme dorazili k Tamařině baráku, uslyšela jsem podivné kvílení napříč na ulicí. Všichni jsme se otočili, a Denis se zasmál.
"Dobrý Bože, to je zase ta šílená žena," zamumlala jsem.
Tamara nežila ve špatném části města, ale jako v každém městě, tu bylo
bezdomovců a žebráků. Ženu, kterou jsme sledovali byla téměř stejně stará jako Yeva, a pravidelně chodila nahoru a dolů ulicí a mumlala si pro sebe. Dnes, ležela na zádech na chodníku a vytvářela podivné zvuky, zatímco mávala končetinama jako želva.
"Bolí ji něco?" Zeptala jsem se.
"Ne. Jen je blázen, "řekl Denis. On a Tamara se otočil, že půjdou dovnitř,
ale některá část mě ji tam nemohla nechat. Povzdechla jsem si.
"Hned jsem tam."Řekla jsem.
Ulice byla klidná (až na starou dámu) a já jsem přešla, aniž bych měla
strach z provozu. Když jsem došla k ženě natáhla jsem ruku, aby jí pomohla vstát a snažila se nemyslet na to, jak byla špinavá. Stejně jak Denis řekl, zdála se být v šíleném režimu dneska. Nebyla zraněná, zřejmě se rozhodla si lehnout. Otřásla jsem se. Hodila se hodně na slovo blázen, i když to přišlo na Lissu a mě, ale nebyly jsme opravdoví blázni. Opravdu, ale doufala, že éter se knám nedostane tak daleko. Bezdomovkyně vypadala překvapeně za pomoc a vzala mě za ruku a začala mluvit vzrušeně v ruštině. Když se mě snažila obejmoutz vděčnosti, jsem ustoupila a zvedl ruce v mezinárodní "Zpátky" signál. Skutečně ustoupila, ale pokračovala šťastně v mluvení. Popadla se po stranách za její dlouhý kabát a začala skákat a zpívat kolem mě. Zasmála jsem se, překvapená, že v mém ponurém světě, by mě toto rozesmálo. Začala jsem se ohlížet k Tamařině baráku. Stará žena přestala tančit a začala znovu mluvit ke mně šťastně
"Promiň, musím jít," řekla jsem jí. Nezdálo se, že by to zaregistrovala.
Pak ztuhla uprostřed věty. Její výraz mi dal pouze varování půl milisekundy před nevolností. Jedním plynulým pohybem, jsem se otočila
co bylo za mnou, tahla jsem se tak abych se přestěhovala.
Byl tam Strigol, vysoký a impozantní, šel zamnou zatímco jsem byla nepozorná. Hloupá, hloupá. Já bych mohla nechat Tamaru jít domů samotnou, ale dokonce nikdy jsem nezvažovala, že nebezpečí bude přímo pod mímu okny.
"Ne ..."
Nebyla jsem si jistá, jestli jsem řekla to slovo nebo si to jen myslela. Nezáleželo na tom. Pouze na čem záleželo, bylo to co jsem viděla před sebou. Nebo, spíše to, co si mé oči mysleli, že viděli. Vzhledem k tomu, jistě, měla jsem se na to připravit. To nemůže být pravda. Ne, po tak dlouhé době.
Dimitri.
Věděla jsem hned. že je to on, i když se ... změnil. Myslím, že v davu
milionu lidí, bych ho poznala. Spojení mezi námi mi neumožnilo nic jiného. A poté, co jsem byla tak dlouho bez něj, jsem si prohlížela každý kousek jeho rysů. Měl tmavé vlasy až k bradě, nosil je volně a kroutily se lehce kolem jeho obličeje. Známé rty, vytáhl nyní v pobavený úsměv ještě chladnější. Dokonce u sebe měl prachovku, kterou vždycky nosil, dlouhý kožený kabát, který by mohl pocházet z kovbojského filmu.
A pak ... tam byly Strigolí rysy. Jeho tmavé oči, oči které jsem tak milovala, měli červený prstenec. Bledá, smrtelně bílá kůže.
V životě, jeho pleť byla opálená jako moje, díky hodně času stráveného
venku. Kdyby otevřel ústa, věděla jsem,že bych viděla tesáky.
Celý moje posouzení došlo v mrknutí oka. Reagovala bych rychle, když jsem ho cítila, rychleji, než by asi čekal. Měla jsem ještě chvilku překvapení, můj kůl byl připravený. Bylo by to dokonalé spojení s jeho srdcem. Mohla bych říct, tehdy a tam, že jsem mohla zaútočit rychleji, než by se mohl bránit. Ale ... Oči. Ach, bože, ty oči.
I s tímto nechutně červeným kruhem kolem jeho očí, mi stále připomínali ty Dimitrovo, které jsem znala. Podívala jsem se do jeho očí:bezduchý, zlomyslný záblesk, to nic nebylo jako on. Ale tam byl tolik podobnosti smíchané v mém srdci, že to přemohlo mé smysly a pocity. Můj kůl byl připraven. Vše, co jsem musela udělat, bylo ho udržet od sebe, aby ho mohla zabít. Měla jsem impuls na straně straně ...
Ale nemohla jsem. Potřebovala jsem několik vteřin, abych si ho užila předtím, než jsem ho zabiju. A to bylo, když mluvil.
"Roza." Jeho hlas měl stejnoě nádherné nízkost, stejný přízvuk ... to všechno bylo jen chladnější. "Zapomněla jsi na moje první ponaučení: Nesmíš váhat. "
Sotva jsem viděla pěstí jak narazila do mé hlavy ... a pak jsem neviděla,
vůbec nic.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře