21.kapitola

22. prosinec 2011 | 13.34 |

 Dimitri to neupřesnil. Byla jsem příliš překvapená jeho slovy a zbytku zNeměla jsem potřebu zjistit podtext jeho slov. Já jsem byla ten problém.

Opět jsem bojoval s nutkáním k boji. "Není nic co bych pro tebe mohla udělat." Žádná z jejich obětí neudělala něco pro ně.
"To není pravda," řekl. "Zabíráš tu místo, plýtváš časem každého.Víš, jak najít Dragomiru dívku, dosud si nenabídla nic ani vzdáleně užitečné, dokud tě Belikov neprobudí. A do té doby, mě Galina nutí ztrácet čas
sledováním tě a podporuje ho, protože je přesvědčená, že budeš pro ni úžasným přínosem. "
To byl zajímavé rozhořčení. "Takže ... ehm, co chceš udělat? "
V blesku, stál přede mnou. Vidět ho tak blízko, vyvolal v mé paměti obrázek na to jak se zakousl do Dimitriho.
Jiskra hněvu se zapálila ve mně, ale neudělala jsem nic.
"Řekneš mi to tak jako tak," řekl zasyčel. "Řekni mi, kde je."
"Víš, kde je. Je ve škole. "Nebylo to nic užitečného, žádné novinky. Věděl, že tam je. Věděl, kde je škola.Nebyl moc šťastný, že jsem mu neřekla nic nového. Natáhl ruku a chytl mě za vlasy a trhl, až to bolelo. Rozpuštěné vlasy nebyly tak užitečné po tom všem. "Kde je? Nezůstane tam navždy. Půjde na vysokou školu? Královský Dvůr? Musíš znát její plány. "
"Já nevím, jaké jsou. Byl jsem nějakou chvíli pryč. "
"Nevěřím ti," zavrčel. "Je příliš cenná. Její budoucnost by nebyla naplánovaná před chvílí. "
"Jestli to tak je, neřekla mi to. Odešla jsem příliš brzy. "
Pokrčila jsem rameny formou odpovědi. Vztek naplnil jeho oči, a přísahám, že byly červenější.
"Vy jste spojené! Víš to. Řekni mi to, a zabiju tě rychle.
Pokud ne, probudím tě a až získám informace tě zabiju. A pak tě spálím na slunci. "
"Ty ... bys mě zabíl, jakmile bych byla jendou z vás?" Hloupá otázka.
Strigol necítí žádnou loajalitu k žádnému znich.
"Ano. Udělám to, a jakmile uvidím Galinu jak je rozrušená, že je, vrátím se na své původní místo po jejím boku, zvláště potom, co zničím linii Dragomirů. "
"K čertu stím co chceš."
Usmál se a dotkl se mé tváře a přejel prsty po krku a modřinách.
"Ach. Opravdu by bylo lepší mi to říct teď. Umřela bys v extázi, než upálená zaživa. Bude se ti to líbit. "Omotal ruku jemně kolem mého
krku. "Ty si určitě problém, ale si krásná, zejména na krku. Chápu, proč tě chce ... "
Bojovala jsem s emocemi. Logicky jsem věděla, že to byl Nathan, Nathan, kterého jsem nenáviděla za to, že se probudil Dimitriho. Přesto moje tělo potřebovalo endorfiny. Strigol zvedl hlavu a sotva mi vadilo, že to byl Nathan. Důležité bylo, že jeho zuby byly jen kousek od mého krku a slibovaly mi sladké delirium. A zatímco jedna ruka mě držel za krk, druhá byla kolem mého pasu, dole na křivce boků. Byl tam smyslný okraj
Nathanova hlasu, jako by chtěl udělat víc, než jen mě kousnout. A po
tolik sexuálně nabitých setkáních s Dimitrim, se moje tělo nestaralo o to kdo se ho dotkl. Nemohla jsem zavřít oči, ale to by nevadilo, jeho zuby se blížily ke mě, jeho ruce na mém oblečení oblečení. Oprava. Nemohla jsem zavřít oči a předstírat, že to byl Dimitri, ztratila bych všechno jak Nathanovo rty kartáčovalay proti mé kůži ...
Až na to, jak některou přiměřenou část mi připomněla, Nathan chtěl jen sex a krev. On nakonec mě chtěl zabít. Jaká ironie. Byla bych mrtvá nebyla by to žádná slovní hříčka určena pro další zabíjení, když jsem se sem dostala, abych se stala Strigolem. Nathan mi to nabídl hned teď. I když by mě nejdrříve probudil a pak okamžitě zabil. Ať tak či onak, nemusela bych trávit věčnost jako Strigol. Měl bych to uvítat.
Ale stejně pak, jak moje tělo křičelo závislostí po kousnutí, a blaženosti, jsem si uvědomila něco s překvapující jasností: Nechtěla jsem umřít.
Možná to bylo proto, že jsem byla skoro den bez kousnutí, ale
něco malého a vzpurného se probudilo ve mně. Jak bych ho to mohla nechat udělat. Jak bych ho mohla nechat jít po Dimitrim.
A si piš , že ho nehodlám nechat dopadnout Lissu.
Přez mrak endorfínů jsem zavolala tolik vůle jak jsem mohla. Vykopala jsem je hluboko, pamatovala jsem si roky tréninku a všechny lekce, které mi Dimitri dal. Byl to tvrdý přístup k těmto vzpomínkám, a dotkla jsem se jen několik znich. Přesto dost aby mě to pobídlo k akci. Vrhla jsem se vpřed a praštil Nathana. A ničeho jsem nedosáhla. Ani se nehnul. Sakra, ani nevím, jestli to cítil. Překvapení, jeho tvář se okamžitě obrátil k veselí, a smál se té hrozné cestě Strigolů co udělal, krutě a bez jakéhokoli reálné radosti. Pak, s největší snadností, mě uhodil a srazil mě na druhou stranu místnosti. Dimitri uděla téměř to samé, když sem přišel a já ho napadla. Jen jsem neletěla tak daleko, nebo to mělo tak minimální účinek na mě.
Narazila jsem do zadní části pohovky, a dobrý Bože, to bolelo.Vlna závratě mě zaplavila, a uvědomila jsem si, blbost v boji proti někomu kde je silnější než jě, když jsem ztrácela krev po celý týden. Podařilo se mi se narovnat a zoufale jsem hledala svůj další průběh akce. Nathan, pro něj se zdálo, že nijak nebude pospíchat s reakcí na můj útok. Ve skutečnosti, se mi smál. Rozhlédla jsem se na opravdu žalostný průběh boje. Inna
stála vedle mě. Pohybovala jsem se rychlostí, která byla bolestně pomalá, ale lepší, než jsem čekala, abych sáhla po ní a chytla jí kolem krku.Vyjekla překvapením a trhla jsem sní těžce proti mně.
"Vypadni," řekla jsem Nathanovi. "Vypadni, nebo ji zabiju."
Přestal se smát, zírala na mě chvíli, a pak se zasmál ještě víc.
"To myslíš vážně? Opravdu si myslíš, že bych mohl přestat? A to si vážně myslíš, že mě to zajímá? Jen do toho. Zabí ji. Existují desítky dalších jako ona. "
Jo, to opravdu nemělo být překvapením, ale i já jsem byla trochu zaskočena tím, jak snadno mohl zahodit věrný život služebníka.
Ok. Je čas na plán B. Nebo to možná plán J? Upřímně řečeno, ztratila jsem přejled, a žádný z nich nebyl velmi dobrý, přesto "Au!" Inna mě najednou bodla loktem do břicha. Pustil jsem ji v mém překvapení. Otočila se, výkřikla a praštila mě do tváře. Rána byla tak těžká, jak Nathanova, ale ta mě porazila. Snažila jsem se o něco zachytit abych nespala, ale selhala jsem. Narazila jsem na podlahu, zády bouchla proti dveřím. Očekávala jsem, že se vrátía zaůtočí na mě, ale místo toho, vystřelila přes pokoj a.. Bože, pomoz nám všem, ona se vrhla do obranné pozice před Nathana.
Než jsem si mohla uvědomit podivnost jejího snažení chránit někoho, kdo byl ochoten ji nechal zemřít, se dveře náhle otevřely.
"Au!" Řekla jsem znovu, když mě dveře praštily a tlačil mě stranou.
Dimitri vběhl dovnitř.
Podíval se na moji tvář, a neměla jsem pochyb o tom, že vykazovala známky Nathanova i Innina útoku. Dimitri se s pěsmi obrátil se směrem k Nathanovi. Připomnělo mi to jejich rvačku na chodbě, plné hněvu a zloby a krvežíznivosti. Přikrčila jsem se, kvůli dalšímu hroznému střetnutí.
"Nedělej to," varoval ho Nathan, s arogantní tváří.
"Víš, co řekla Galina. Dotkni se mě a deš odsud. "
Dimitri přešel místnost a postavil se před Nathana, odhodil Innu stranou jako hadrovou panenku.
"Bude to stát za to, čelit jejímu hněvu, zvláště, když řeknu jí, že jsi zaútočil jako první. Rose jistě nese známky toho. "
"Ty bys to." Ukázal na Innu, která seděla omámená na podlaze, kde ji Dimitri srazil. Přes mé vlastní zranění, jsem se začala plazit k ní. Musela jsem vědět, jestli byla v pořádku. "Ona ti řekne pravdu."
Teď Dimitri vypadal arogantně. "Opravdu si myslíš, že Galina bude věřit
člověku? Ne, Když jí řeknu, jak si na mě zaútočil a na Rose ze
žárlivosti, dovolí mi tě zabít. Skutečnost, že seš tak snadno porazitelný
je důkaz tvé slabosti. Půjdu si pro tvoji hlavu a dostanu Rosein kůl z trezoru. S tvým poslední dech, můžeš sledovat její kůl prostřednictvím tvého srdce. "
Svatý kecy. To bylo trochu horší, než mi Nathan hrozil upálením, počkat.
Můj kůl?
Nathanova tvář stále nesla povýšenou aroganci, alespoň pro mě. Ale myslím, že Dimitri musel vidět něco, s čím byl spokojen, něco, co mu řeklo, že má navrch. Viditelně se uvolnil, jeho úsměv byl stále větší. "Dvakrát," řekl tiše Dimitri. "Dvakrát jsem se tě nechal jít. Příště ... příště, seš na řadě ty. "
Sáhla jsem na Innu a opatrně natáhla ruku. "Jsi v pořádku?"Zamumlala jsem. S výrazem nenávisti, ucukla a posunula se pryč. Nathan oči padly
na mě, a začal ustupovat ke dveřím.
"Ne," řekl. "Dvakrát jsem ji nechal žít. Příště je na řadě ona. Já jsem
jeden z řídících tady, ne ty. "
Nathan otevřel dveře a Inna vstala, klopýtala za ním. Zírala jsem, ústa dokořán na události, které právě proběhly. Nechtěla jsem vědět, který z nich byl víc znepokojující. Podívala jsem se na Dimitriho, zápasila jsem s tím, na co se ho zeptat jako první. Co budeme dělat? Proč Inna bránila Nathana? Proč ho Dimitri nechal jít? Žádná z těchto vzdorovitých otázek mi nepřišla na rty, ačkoli.
Místo toho jsem se rozplakala.
noční události, že jsem nevěděla jak to začít řešit. Trvalo to než jsme prošli zpátky, kolem Strigolů na strážní službě do mého pokoje. Nathan už byl pryč.
Chvíly mě otravoval hlas v mé hlavě, mluvil tak hlasitě, že prolomil moje zmatené myšlenky. Pokud by nebyla stráž v hale a Inna by přišla brzy, měla bych velmi dobrou šanci na to abych jí ohrozila natolik, abych se dostala odsud. Je pravda, že by to znamenalo, že bych se musela vyrovnat
s domem plného Strigolů, ale moje šance na únik je lepší v domě, než v téhle místnosti.
Pak úplně stejně jak se myšlenky objevily, zmizely.
Dimitri omotal paže kolem mě a přitáhl si mě k sobě. Venku bylo chladno, i jeho tělo bylo studené, jeho šaty a sako byly všat teplé. Přitulila jsem se k němublíž a rukama ho hladila po zádech. Myslela jsem, že mě přišel kousnout, ale naše ústa se spojily tvrdě a zuřivě. Propletla jsem prsty do jeho vlasů a snažila se ho přitáhnout blíž k sobě. Mezitím, jeho prsty mi sjížděly po nohou a vytáhl mi sukni až k bokám. Předvídání a
dychtivost vyzařovala z každé části mého těla. Snila jsem o tom co se stalo v chatce tak dlouho, že jsem si vzpomněla jak moc potom toužím. Nikdy bych nečekala, že se něco takového stane znovu, ale teď by to mohlo vyjít, a byla překvapená, jak špatné bylo, že jsem to chtěla.
Moje ruce se pohnulyke košili, rozepínala jsem knoflíky tak, že jsem se
požáru ve mně. Pohyboval se rty od mých, až ne můj krk a rameno. Tlačil šaty dolů a vystavoval mojetělo hladovými polibky. Ruku měl stále na mém boku, a já jsem se horečně se snažila sundat mu košili.
Náhle se překvapivě odtáhl a tlačil mě dolů. Zpočátku jsem myslela, že to byla předehra mezi námi, ale pak jsem si uvědomila, že mě záměrně tlačí od něj.
"Ne," řekl tvrdě. "Ještě ne. Ne, dokud tě neprobudím. "
"Proč?" Zeptala jsem se zoufale. Nemohla jsem myslet na nic jiného, než na to jak se mě dotýká a, no, další věci.
"Proč na tom záleží? Je tu ...je nějaký důvod proč nemůžeme? "Dokud jsem sem nechtěla sex se Strigolem... nikdy mě nenapadlo ... možná to prostě nebylo možné.
Naklonil se ke mně a přitiskl rty k mému uchu.
"Ne, ale tak to bude mnohem lepší, když budeš probuzená. Nech mě to udělat ... nech mě to udělat, a pak můžeme dělat co chceme ... "
To byl trumf, uvědomila jsem si nejasně. Chtěl, abych to odsouhlasila
pomocí lákadla sexu? Byla jsem tak blízko k souhlasu. Moje tělo skoro
převažovalo moji mysl.
"Ne," zakňučela jsem. "Já ... já se bojím ..."
Nebezpečný pohled změkl, a když to dělal přesně vypadal jakoDimitri před rokem, bylo tam o něco trochu méně Strigola.
"Rose, myslíš, že bych udělal něco, co by ti ublížilo?"
Nebyla tam žádná diskuze o tom, jak mám možnosti, buď se probudit nebo zemřít? Zdálo se, jako by to nemohlo bolet, ale teď jsem se o tom nezmínila.
"Kousnutí ... probuzení by bolelo ..."
"Řekl jsem ti: Bude to stejně jako to, co jsme už udělali. Bude se ti to líbit.
Nebude to bolet, přísahám. "
Podívala jsem se pryč. Sakra. Proč nebyl stále zlověstný a děsivý? Je tak mnohem jednodušší odolat. I v teple vášně, jsem byl schopna odolat. Ale nějak ... vidět ho takhle, klidný a rozumný ... no, to bylo příliš blízko k Dimitrimu, kterého jsem milovala. A to bylo těžké, aby se odvrátila. Poprvé se mi zdálo, že stát se Strigolem ... není tak špatné.
"Já nevím," řekla jsem nepřesvědčivě.
Pustil mě a posadil se, z frustrace. Byla to skoro úleva.
"Galinina trpělivost se krátí. Takže i moje. "
"Říkal jsi, že ještě máme čas ... Prostě je třeba vědět víc ..." Jak
dlouho jsem to mohla použít jako omluvu? Zúžení jeho očí mi řeklo, že moc dlouho ne.
"Musím jít," řekl tvrdě. "Musím se vypořádat s některými věcmi."
"Omlouvám se," řekla jsem se zmatkem a strachem. Nevěděla jsem, kterého Dimitriho jsem chtěla. Jeden děsivý, smyslný, nebo ten druhej absolutně sladkej.
Neřekl nic. Bez dalšího varování, se naklonil dolů a zakousl se do kůže na mém krku. Slabá úniková strategie byla hned pryč. Zavřela jsem oči a téměř jsem spadla, ale jeho paže se omotaly kolem mě pevně mě držely ve stoje. Stejně jako když jsme se políbili,
jeho ústa byla teplá proti mému tělu a cítila jsem jeho jazyk a zuby, které posílaly elektřinu skrze mne. A stejně tak bylo po všem. Odtáhl se, olízl si rty a držel mě. Mlha byla zpátky. Svět byl krásný a šťastný a já jsem byla bez starostí. Ať už jsem se bála co s Nathanem a Galinou, už to pro mě nic neznamenalo.
Strach, který jsem cítila před chvílí ... moje zklamání ze sexu ... můj
zmatek. Neměla jsem čas se starat o nic z toho, ne když život byl tak krásný a já tolik milovala Dimitriho. Usmála jsem se na něj a
pokusila se ho obejmout znovu, ale on už mě nesl k pohovce.
"Uvidíme se později." V záblesku,byl u dveří a to mě zarmoutilo. Chtěla jsem, aby zůstal. Zůstat navždy.
"Pamatuj si, že chci, abys ty a já jsme byli spolu a nikdy nedopustím aby se ti něco zlého stalo. Budu tě chránit. Ale ... já nemohu čekat déle. "
S tím odešel. Jeho slova mi rozšířily úsměv. Dimitri mě chtěl. Nejasně jsem si vzpomněla, že jsem se ho ptala proč mě chce. Proč jsem se ho proboha musela ptát? Jakou odpověď jsem chtěla? Proč mi na tom záleží?
Nádherné endorfíny mě pohltily, když jsem ležela na gauči, a já jsem cítila ospalost. Chůze se k postely vypadala jako příliš mnoho práce, tak jsem zůstala, kde jsem byla a jen nechala spánek přijít. Nečekaně jsem se ocitla v jednom ze snů Adriana.
Skoro jsem to vzdala. Po mých prvních zoufalých pokusech útoku z pokoje, jsem konečně přesvědčila sama sebe, že se Adrian nevrátí, že jsem ho poslala nadobro pryč. Přesto tu byl, stál přímo přede mnou-, nebo dobře, alespoň v jeho snu.Často jsme byli v lese nebo na zahradě, ale dnes jsme stáli, tam kde jsme se poprvé setkali, na verandě lyžařského středistka v Idaho. Slunce svítilo a hory stoupaly vzhůru od nás.
Široce jsem se zazubila. "Adriane!"
Nemyslím si, že jsem ho někdy viděla překvapeného jako právě teď.
Vzhledem k tomu, jak jsem se k němu většinou chovala, jsem chápala jeho pocity.
"Dobrý den, Rose," řekl. Jeho hlas zněl nejistě, jako by můj strach byl trik na něj.
"Vypadáš dnes dobře," řekla jsem mu. Byla to pravda. Měl na sobě tmavé rifle a košily v odstínech námořnické a tyrkysové, které vypadal fantasticky s jeho tmavě zelenýma očima. Ty oči, nicméně, vypadal unaveně. Opotřebovaně. To bylo trochu zvláštní. V těchto snech, by mohl vypadat jak chtěl. Mohl by vypadat perfektně, ale místo toho se objevil
se odrazem reálného světa, únava.
"Takže ty." Jeho hlas byl stále ostražitý, jak si mě od hlavy až k patě prohlížel. Měla jsem ještě přilnavé letní šaty, moje vlasy rozpuštěné a
safíry kolem krku.
"To vypadá jako šaty na ples. Spíš v tom? "
"Jo." Upravila jsem si šaty, myslet si pěkně vypadám. Napadlo mě, jestli se to Dimitrimu líbilo.
Neřekla jsem to nahlas, ale mi pořád říkal, že jsem krásná.
"Nemyslela jsem si, že vrátíš. "
"Taky jsem si to nemyslel."
Pohlédla jsem se na něj. Nebyl jako obvykle, vůbec.
"Snažíš se zjistit, kde jsem, znovu? "
"Ne, nestarám se o to už." Povzdechl si. "Jediné, o co se starám je, že tu nejsi. Musíš se vrátit, Rose. "
Dala jsem si ruce na prsa a důrazně jsem kráčela na verandu se zábradlím. "Adrian, já nejsem připravena na všechno to romant-"
"Ne pro mě," zvolal. "Pro ni. Musíš se vrátit k Lisse. To je důvod, proč jsem tady. "
"Lissa ..."
Moje probuzení bylo vyčerpávající, plná endorfinů, a to přeneseno sem.
Snažila jsem se vzpomenout, proč bych měla mít starosti o Lissu. Adrian udělal krok dopředu a pozorně mě studoval.
"Jo, znáš Lissu? Tvoje nejlepší kamarádka? Které ses zavázala na dvoře, že ji budeš chránit? "
Přehodila jsem nohy dopředu a dozadu. "Nikdy jsem nic neslíbila."
"Co se to s tebou sakra děje?"
Nelíbilo se mi jeho rozrušený tón. Kazilo mi to moji dobrou náladu.
"Co je to s tebou? "
"Nejseš to ty. Tvoje aura ... "Zamračil se, neschopen pokračovat.
Zasmál jsem se. "Ach ano. Už je to tady. Magická, mystická aura. Dovol mi, abych hádala. Je černá, ne? "
"Ne ... to ..." Pokračoval zkoumáním nějakou chvíly.
"To sotva. Je to všude. Co se děje, Rose? Co se děje v tvém světě? "
"Nic se neděje," řekla jsem. "Nic, kromě mě, jsem šťastná poprvé v mém životě. Proč bych se chovala divně najednou? Nedělej si ze mě legraci. Poprvé mám konečně dobrou náladu všechno je pro mě nudné a divné. "
Poklekl přede mnou, žádné stopy po humoru kdekoliv.
"Je tu něco špatně. Nemohu říci, co-"
"Řekla jsemti, že jsem v pořádku. Proč musíš stále přicházet a snažit se
to všecko zničit? "Je pravda, že jsem zoufale chtěla, aby přišel předtím, ale teď ... no, to nebylo tak důležité. Byla jsem ráda s Dimitrim tady, jen kdybych mohla vymyslet, jak vyřešit všechny ty záporné části.
"Říkal jsem ti, že nejsem tady kvůli mě. Jsem tady kvůli Lisse. "Podíval se na mě, vážně širokýma očima. "Rose, prosím tě vrať se domů.
Lissa tě potřebuje. Nevím, co je špatně, a já nevím, jak jí pomoci. Nikdo jiný nemůže. Myslím, že ... Myslím, že jen ty můžeš.
Možná, že jak ste od sebe, je to, co jí bolí. Možná, proto to, co se děje
s tebou teď, proč se chováš tak divně. Vrať se domů. Prosím. Vylečíme vás obě. Přijdeme na to všichni společně. Ona je tak divná. Je nezodpovědná a o nic se nestará. "
Zavrtěla jsem hlavou. "To že sem pryč není to co se mnou je. Ani to co se děje sní. Pokud má strach o temné účinky étru, tak ať se vrátí k lékům. "
"Ona nemá strach, to je ten problém. Sakra. "Vstal a začal chodit.
"Co je s vámi dvěma? Proč vidím, že se něco děje? "
"Možná to není námi," řekla jsem. "Možná si to jen představuješ."
Adrian se otočil ke mně a podívala se mě znovu. "Ne, není to mnou. "
Nelíbil se mi jeho tón, výraz, nebo slova. Byla jsem ráda, že ho vidím, ale teď jsem ho nesnášela, že mi kazí moji dobrou náladu. Nechtěla myslet na nic z toho. Bylo to moc těžké.
"Podívej," řekla jsem. "Jsem ráda, že tě vidím dnes v noci, ale ne, ne
pokud mě budeš obviňovat a klást požadavky. "
"O nic se nesnažím." Jeho hlas byl jemný, hněv byl pryč.
"Poslední věc, kterou chci, je, abys byla nešťastná. Záleží mi na tobě. I
péče o Lissu, taky. Přeji vám oběma, aby jste byly šťastné a žily svůj život
jak chcete ... ale ne, když obě míříté destruktivní cestou. "
Málem to dávalo smysl. Téměř se to zdálo rozumné a upřímné. Zavrtěl jsem hlavou.
"Nepleť se do toho. Já jsem tam, kde chci být a už se nevrátím. Lissa je na vlastní pěst. "Skočila jsem z dráhy. Svět se zatočil a já jsem klopýtla. Adrian mě chytil za ruku, a já jsem se mu vytrhla. "Jsem v pohodě. "
"Ne nejsi. Ježiši. Přísahal bych že si opilá, kromě ... aury, která stále není správná, že. Co je to? "Přejel rukama přes jeho tmavé vlasy.
Byl to jeho typický znak pro pročištění hlavy.
"Skončila jsem tady," řekla jsem a snažila se být zdvořilá, jak je to možné. Proč jsem ho chtěla vidět znovu? Zdálo se to tak důležité, když poprvé přijela. "Propust mě, prosím."
Otevřel ústa, aby něco řekl, ale pak se nachvíli zarazil.
"Co máš na krku?"
Natáhl se dopředu a zmatená, nebo ne, se mi podařilo vyhnout se docela
efektivně. Netušila jsem, co viděl na mém krku, a neměla jsem zájem dozvědět se to. "Nedotýkejte se mě."
"Rose, která vypadá jako-"
"Pošli mě zpátky, Adriane!" Tak moc pro moji zdvořilost.
"Rose, pomůžu-"
"Pošli. Mě. Zpátky! "
Zařvala jsem ta slova, a pak poprvé se mi podařilo vytáhnout se ze snu Adriana. Odešel jsem a probudila jsem se na gauči.
V místnosti bylo ticho, jediný zvuk bylo mé zrychlené dýchání. Všecno se zamotalo. Obvykle po kousnutí, jsem byla plovoucí a radostný. Přesto, setkání s Adrianem se část mě trápila a byla smutná.
Bylo příliš jasné. Poté, co jsem se opláchla, jsem se naklonila k zrcadlu a odhrnula si vlasy. Vydechl jsem, co jsem viděla. Byly tam všechny modřiny na krku, stejně jako známky nejčerstvější rány. Tam kde mě
Dimitri právě kousl, jsem viděla zaschlou krev. Vypadal jsem jako ... jako krvavá děvka.Proč jsem si toho nevšimla dřív? Mokrou žinkou jsem se snažila odstranit krev. Promnula a třela jsem si krk dokud kůže nezrůžověla. Byly tam, že? Bylo jich tam víc? Která vypadala jako
nejhorší. Uvažovala jsem, kolik toho viděl Adrian. Moje vlasy byly
rozpuštěné, a byla jsem si docela jistá, že většina z nich mi zakrývala krk.
Potřásla jsem s hlavou. Co na tom, jestli to Adrian viděl, nebo ne? Nerozuměl by. Nebyl žádný způsob, jak by se tomu mohl dokonce jen
přiblížit.
Byla jsem s Dimitrim. Jo, byl jiný ... ale ne tak hodně. A byla jsem si jistá, že jsem mohla najít způsob, jak být sním aniž bych se stala Strigolem. Jen jsem nevěděla, jak se odosud dostat.
Snažila jsem uklidnit sama sebe znovu a znovu, ale ty modřiny mě bili do očí.Odešla jsem z koupelny a vrátila se na pohovku. Obrátila jsem se na televizi aniž bych ji skutečně pozorovala, a po chvíli, mě šťastná mlha převalila znovu. Brzy jsem vypla televizi a vrátila se ke spánku. Tentokrát,
do vlastních snů.
Dimitrimu bude chvíli trvat, než za mnou přijde. A "chvílí", mám na mysli
téměř celý den. Byla jsem nervózní a to jak z důvodu, že se mi stýskalo
a protože jsem nejedla. Obvykle mě navštívil dvakrát za den, takže to bylo nejdýl co jsem byla bez endorfinů. Potřebovala jsem něco dělat, zaujatě jsem se dělala sama sebe krásnou, jak jen to bylo možné.
Probírala jsem šaty, vybrala jsem si dlouhé slonovinové hedvábí, který bylo bohatě zdobeno fialovými květy. K tomu vhodné rukavice.
Chtěla jsem si vyčesat vlasy nahoru, ale při pohledu na modřiny jsem se
rozhodla je nechat rozpuštěné. Postrádala jsem kulmu a make-up v poslední době, tak jsem zapracovala na svých vlasech více než pečlivě, otáčela jsem je v dokonalé malé kudrlinky. Když jsem skončila, dívala jsem se na sebe šťastně. Vše, co jsem teď potřebovala byly nádherné šperky od něj. Ale když jsem obrátil se k odchodu, zahlédla jsem na zádech, že jsem vynechala upevňovací sponou.
Natáhla jsem se abych to udělala, ale nemohla jsem se k tomu dostat. To bylo v ideální místo těsně mimo můj dosah."Sakra," zamumlala jsem, stále jsem se potýkala s háčkem. Chyba v mé dokonalosti.
Pak jsem slyšel otevřít dveře do vedlejší místnosti, za nímž následoval zvuk položení nádobí na konferenční stolek. Štěstí.
"Inno!" Zavolala jsem a vyšla z koupelny. "Potřebuju, abys-"
Nevolnost mě válcovala skrze mne a když jsem vešla do obýváku, viděla jsem, že to nebyl Dimitri, ale Nathan.
Spadla mi čelist. Inna stál vedle něj a trpělivě čekala, podle nádobí se sklopenýma očima jako vždy. Okamžitě jsem ji ignorovala a poté jsem se
znovu podívala na Nathana. Pravděpodobně byl ještě na strážní službě, ale
vlastně nikdy nevešel dovnitř. Vté chvíli, mi některý z mých instinktů kopl a posuzoval možnosti k útěku. Můj strach naléhal, abych se vrátila, ale to bych byla v pasti v koupelně. Nejlepší je zůstattam, kde jsem byla. I když jsem nemohla opustit pokoj, ale dalo mi to více prostoru k manévrování.
"Co tady děláš?" Zeptala jsem se, překvapená, jak jsem zněla klidně.
"Péče o problém."

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře