23.kapitola

22. prosinec 2011 | 13.40 |

 Bohužel, nemohla jsem si vzpomenout, kde jsem to už dřív cítila. Vzhledem k tomu, co všecko se mnou děje, skutečnost, že bych si něco připomněla i to vůbec bylo pozoruhodné. Moje vzpomínky byly trochu rozptýlené, ale udělala jsem to nejlepší a přešla jsem přes ně a přemýšlela, kde jsem zažila lechtání v mé mysli. Nedostala jsem odpověď a zvažovala to co se stalo, jak frustrující, jak přicházím s únikovým plánem.

A jako více čas ubíhal, uvědomila jsem si, že opravdu potřebuji plán útěku.
Myslela jsme, že bez Endorfinů zemřu, ale myslela jsem více jasněji, jak účinky opustily moje tělo. Byl jsem udivená z toho jak jsem se nechala. Jakmile bych dovolila, aby mě Dimitri kousnul ... rozpadla bych se. Ztratila bych vyšší myšlení. Ztratila bych sílu a dovednosti. Byla bych se slabá a hloupá a stupidní. No, ne tak úplně. Pokud bych je úplně ztratila, byla bych reď Strigol. Byl tam nějaký komfort, přinejmenším jsem věděla, že i když jsem byla omámená po kousnutí, některý část mě ještě bojovala až do konce a odmítla podlehnout.
Věděla jsem, že jsem nebyla tak úplně slaba, jak jsem myslela, pomohlo mi to udržet mínění o tom co se děje. Bylo jednodušší ignorovat touhu v mém těle, odvrátit sama sebe na špatným příjmem a jíst všechny potraviny v malé ledničce. Dokonce jsem zůstala vzhůru dlouho v naději, že se vyčerpám. Fungovalo to, usnula jsem jakmile jsem narazila na polštář, sklouzla do bezesného spánku bez vysazení.
Později jsem se probudila, když něčí tělo vklouzlo do postele vedle mě. Otevřela jsem oči a zírala přímo do těch červených jaké má Dimitri. Poprvé jsem se na něj dívala se strachem, né s láskou. Měla jsem to pořád vobličeji, i když jsem se na něj usmála. Natáhla jsem ruku a dotkla se jeho tváře.
"Jsi zpátky. Chyběl jsi mi. "
Chytil mě za ruku a políbil mě na dlaň. "Měl jsem co dělat."
Stíny se posunuly na jeho tváři a já jsem zachytila nejmenší náznak
zaschlé krve u úst. Odstranila jsem je prstem.
"Vidím."
"Je to přirozený řád, Rose. Jak se cítíš? "
"Lepší. S výjimkou ... "
"Co?"
Podívala jsem se pryč a naše pohledy se střetly znovu. V jeho očích bylo
více než pouhá zvědavost.
Bylo tamznepokojení tam,jen málo,ale bylo tam. Zájem o mě. A přesto jen před chvílí, jsem mu otřela krev z obličeje, krev od některého chudého člověka, jehož život vyhasl během posledních pár hodin, s největší pravděpodobností.
"Byla jsem v Lissyině hlavě," řekla jsem nakonec. Nebylo to nic špatného abych mu to nemohla říct. Stejně jako Nathan, věděl, že ona byla na akademii. "A já ...vypadlaven. "
"Vytlačená?"
"Jo ... viděla jsem jejíma očima, jako jsem to obvykle dělala a pak nějaká síla ... nevím, neviditelná ruka mě vystrčila. Já jsem nikdy jsem necítila nic podobného. "
"Možná je to nová schopnost éteru."
"Možná. Až na to, že jsem pozorovala pravidelně, a nikdy jsem to neviděla ve své praxi, nebo dokonce něco takového. "
Pokrčil rameny a lehce mě objal. "Být probuzený to dá lepší smysly a jiný pohled na svět. Ale nejsme vševědoucí. Nevím, proč se ti to stalo. "
"Samozřejmě, že nejsi vševědoucí, jinak Nathan by nechtěl informace o ní. Proč je to tak? Proč se Strigolové zaměřili na zabití královské linie?
Co na tom záleží? Nejde o oběť, zvlášť když spousta Strigolů bývala královskými Moroji? "
"To vyžaduje složitou odpověď. Velká část lovu na Moroje zvětšuje jejich
strach. Ve vašem starém světě, jsou královští nad všemi ostatními. Mají ty nejlepší strážce, nejlepší ochranu. "Ano, to byla určitě pravda. Lissa zjistila, že je to moc u dvora. "Pokud se nám podaří
stále se k nim dostat i přez to, co to asi říká? To znamená, že nikdo není v bezpečí. To vytváří strach a nutí lidi dělat bláznivé věci. Jsou tak lehčí kořist. "
"To je strašné."
"Predátoři nebo-"
"Jo, jo, já vím. Kořisti nebo dravec. "
Jeho oči se mírně zůžily, zřejmě se mu nelíbilo přerušení. Nechal to být. "Je to také přínosem k odhalení Morojského vedení. A taky vytváří nestabilitu. "
"Nebo možná, i změnu vedení," řekla jsem.
Dal mi další zvláštní pohled, byla jsem trochu překvapená. Bylo to tam, myslela jsem stejně jako Victor Dashkov znovu. Uvědomila jsem si, že jsem měla být jen klidná. Nchovala jsem se jako mé obvyklé rozptýlené a vysoké sebehodnocení.
"A zbytek?"
"Zbytek ..." usmál se zakřivenými rty. "Zbytek je prestiž. Děláme to pro slávu to. Pro pověst, kterou nám dává a spokojenost poznání, že jsme zodpovědný za zničení toho, co jiní nejsou shopni zničit po staletí. "
Jednoduchý Strigolův běh přírody. Zloba, lov, a smrt. Nepotřebovali jakékoliv jiné důvody.
Dimitriho pohled se přestěhoval kolem mě na nočním stolek. Bylo to, kde
vzlétl všechny mé šperky z noci, kam jsem je položila. Všechny jeho dary byly tam, třpytivé jako nějaký pirátský poklad. Natáhl se a zvedl Nazar s řetízkem. "Pořád to máš."
"Jo. Není tak hezký jako věci od tebe, i když. "Vidět modré oko mi
připomnělo matku. Nepřemýšlela jsem o ní velmi dlouho. Naposled v Baia, kdy jsem viděla Olenu jako sekundární matka, ale teď ... teď jsem si jaksi přál svou vlastní. Janine Hathaway nemusí vařit a uklízet, protože byla chytrá a kompetentní. A v některých ohledech,jsem si uvědomila, že stejně myslíme. Zvláštní bylo, že jsem věděla s jistotou, že by v této situaci, nepřestala plánovat útěk.
"To jsem ještě neviděl," řekl Dimitri. Pložil Nazar zpět a zvedl prostý stříbrný prsten od Marka. Nenosila jsem ho o té doby, co jsem byla naposledy v domě Belikových a postavila jsem ho na stůl vedle Nazaru.
"Dostala jsem to, když jsem byla-" Zastavil jsem se, uvědomila jsem si, že ještě nikdy nemluvila o svých cestách do Novosibirsku.
"Zatímco jsi byla, kde?"
"Když jsem byla ve tvém rodném městě. V Baia. "
Dimitri si hrál s kroužkem, ale zastavil se a podíval se na mě, když jsem řekla to jméno.
"Tys tam byla?" Řekl s údivem, moc jsem o tom nemluvili. Zmínila jsem se o Novosibirsku několikrát, ale ne o tomhle.
"Myslela jsem, že tam budeš," vysvětlila jsem. "Nevěděla jsem, že
Strigolové loví v tohle městě. Zůstala jsem s tvou rodinou. " Jeho oči se vrátily k prstenu. Pořád se sním hrál, točil ho furt dokola. "A?"
"A ... byli hodní. Líbila jsem se jim. Hodně jsem se sblížila s Viktorií. "
"Proč nebyla ve škole?"
"Bylo to o Velikonocích."
"Aha, jasně. Jaká byla? "
"Fajn," řekla jsem rychle. Nemohla jsem se přinutit, abych mluvila o
poslední noci s ní a Rolanem. "Karolína je taky dobrá. Připomíná mi tebe. Opravdu, postavila se některých dhampírům, kteří byli příčinou potíží. "
Znovu se usmál, a bylo to ... hezký. Myslím, tesáky ho stále dělaly
strašidelným, ale neměl ten zlověstný okraj jaký bych očekávala.
Byla to náklonnost v jeho tváři, pravda, láska, která mě vylekala.
"Vidím, že Karolina měla co dělat, že. Měla ještě své dítě? "
"Jo ..." Trochu jsem se zhozila, že ztratil ten úsměv."Byla to dívka. Zoya. "
"Zoya," opakoval stále a ještě se na mě díval. "To není špatné jméno. Jaká
byla Soňa? "
"V pohodě. Neviděla jsem moc z ní. Je trochu citlivá ... Viktoria říkala, že je to kvůli těhotenství. "
"Soňa je taky těhotná?"
"Ach. Jo. Šest měsíců, myslím. "
Jeho úsměv trochu spadl, skoro se zdálo že se ho totýká. "Předpokládám, že k tomu muselo dojít dříve nebo později. Její rozhodnutí nejsou vždy
tam moudré jako Karolíny. Karolina měla děti z vlastní vůle ... hádám, že to bylo pro Soňu překvapení. "
"Jo. Jaksi mám stejný pocit. "
Pak se na zbytek jeho rodinných příslušníků. "Moje matka a babička? "
"Ehm, dobře. Obě z nich. "Tenhle rozhovor byl stále divný. Ne bylo to poprvé normální od té doby co jsem přijela, to bylo také poprvé, co se opravdu zdálo, že ho zajímá všechno, co nebylo se Strigoly příbuzné nebo které nezahrnovaly líbání a kousání, až na některé vzpomínky na naše časné společné boje a škádlení při vzpomínce na sex v chatce.
"Tvoje babička mě nemálé vyděsila. "
Zasmál se a já jsem se lekla. Bylo to tak, tak blízko jeho starého smíchu. Blíž než jsem si kdy dokázala představit, že by mohl být.
"Ano,to ona dělá."
"A předstírala, že nemluví anglicky." To bylo docela malý
detail ve velkém schématu věcí, ale ještě mě to jaksi štvalo.
"Ano, to dělá taky." Pokračoval s úsměvem. "Ještě všichni žijí společně? V tom domě? "
"Jo. Viděla jsem knihy, o kterých si mi vyprávěl. Hezké, ale nemohla jsem je číst. "
"Tam, kde jsem se poprvé dostal americké westerny."
"Člověče, milovala jsem si dělat legraci z tebe kvůli nim."
Zasmál se. "Ano, a k tomu, mů stereotyp o východní Evropské hudbě, a celá ta 'soudruh' věc, měla si spoustu materiálu. "
Zasmála jsem se. "'Soudruh' a hudba byli jaksi z řady." Ráda bych
skoro zapomněla jeho starou přezdívku kterou jsem vymyslela pro něj. To se už nehodilo. "Ale ty si přinesl kovbojky, co to nosil? Nšco mezi
kůží a prachovkou a-"zastavila jsem se. Málem sjem se se zmínila o jeho povinnosti pomoc lidem v nouzi, ale to už sotva platilo.
"A pak jsi odešla, a přišla do Novosibirsku?"
"Jo. Přišla jsem s těmi dhampíry a lovila jsem s nimi... ty unpromised. Málem jsem sem nepřišla, ačkoli. Tvoje rodina chtěla, abych snimi bydlela. Myslela jsem, že tam zůstanu. "
Dimitri tvář se vyjasnila a vypdla ze zamyšlení. Vzdychl. "Asi si měla"
"Jsou to dobří lidé."
"Jsou," řekl tiše. "Možná by byli spokojení."
Dal prsten zpět na stůl a pak se obrátil ke mě, čímž spojil naše ústa. Bylo to nejměkčí, nejsladší polibek jaký mi dal jako Strigol a můj již značný šok tím zvýšil. Jemnost byla letmá, ačkoli se po několika sekundách naše líbání se vrátilo s tím jak to bylo obvykle, silné a hladové. Měla jsem pocit, že chtěl víc než jen líbání, i navzdory jeho názoru. Odsouval můj zmatek nad tím, jak ... no normálně a mile vypadal, když mluvil o své rodině, jsem se snažila přijít na to, jak jsem chtěla, abych se vyhnula dalšímu kousnutí bez zvýšení podezření. Moje tělo bylo stále slabé a chtělo to, ale v mé hlavě, jsem se cítil víc jako já. Dimitri se vytáhl z polibku, a vyhrkla jsem první věc, která mi přišla na mysl, než mohl udělat něco jiného. "Jaké to je?"
"Co, co jako?"
"Líbání". Zamračil se. Skóre jedna pro mě. Okamžik zmatení nemrtvých stvoření noci. Sydney by byla pyšná.
"Co tím myslíš?"
"Říkal jsi, že když se probudíš zlepší to všechny smysly. Je pak líbání
jiné? "
"Aha." Porozumění se blýsklo přes jeho rysy. "Jo, jaksi. Můjčich je silnější než byl, takže tvoje vůně je pro mě mnohem intenzivněji ... tvůj pot, šampon ve tvých vlasech ... je to, co si dokážeš představit. Opojný. A samozřejmě, ostřejší chuť a hmat. "Sklonil se a políbil
mě znovu, a něco na jeho popis se moje vnitřnosti zkroutily, v dobrém slova smyslu. To se nemělo stát. Moje naděje byla
odvést jeho pozornost ne mojí.
"Když jsme byli venku v noci, květiny byly opravdu
silné. Pokud jsou silné pro mě, jsou zdrcující pro tebe? Myslím, jako jestli je to na tebe moc? "
A tak to začalo.Bombardovala jsem ho co nejvíc otázkama, jak jen jsem mohla, o všech aspektech života Strigola. Chtěla jsem vědět, jaký to bylo, jak se cítí ... zeptala jsem se na všechno, za zvědavosti a nadšení, kousala se do rtu a soustředila jsem se zamyšleně na všechny správná místa. Viděla jsem jak jeho zájem roste, jak jsem mluvila, ale jeho postoj
byl rázný a efektivní, v žádném případě se nepodobal naší dřívější láskyplné konverzaci. Doufal, že jsem se konečně chtěla probudit.
Jak výslech pokračoval, tak jsem také dělala známky únavy. Zívala jsem a ztratila jsem hodně myšlenek. Nakonec jsem si třela
Oči rukama a zívla jsem znovu. "Je to tak, že jsem nevěděla ... ještě nevím ... "
"Říkal jsem ti, že to bylo úžasné."
Upřímně řečeno, něco bylo. Většina z toho byla strašidelná jako peklo, ale upřímně bylo tam pár lákadal proč se stát Strigolem i přez všechny ty strašné věci.
"Mám další otázky," zamumlala jsem. Zavřela oči a povzdechla si,
pak jsem je otevřela, jako by mě nutil zůstat vzhůru. "Ale ... já jsem
tak unavená ... pořád se necítím dobře. Nemyslím si, že mám otřes mozku,
nebo jo ? "
"Ne. A jakmile tě probudím, bude to jedno. "
"Ne, dokud mi neodpovíš na zbytek mích otázek." Slova tlumená v zívání, ale pochopil to. Trvalo mu chvíli reagovat.
"Dobře. Ne do té doby. Ale čas se krátí. Říkal jsem ti, to předtím. "
Nechala jsem víčka se zavřít. "Ale není to ještě druhý den ..."
"Ne," řekl tiše. "Ještě ne."
Ležela jsem tam, zklidnila své dýchání, stejně jako jsem mohla. By to můj akt práce? To bylo velmi možné, že by se ještě napil ode mě, i když by si
myslel, že jsem usnula. Byl v tom hazard. Jedno kousnutí a všechna moje
práce v boji proti odolání by bylo zbytečná. Resetovala bych všehno, co jsem byla. Jak to bylo, neměla jsem tušení, jen jsem chtěla, aby se vyhnul dalšímu soustu... ale nevěděla jsem co to bude příště. Stala bych se Strigolem do té doby?
Dimitri ležel vedle mě ještě pár minut, a pak jsem cítila jak se pohnul. Uvnitř jsem se připravila. Sakra. Tak to přišlo. Doháje. Byla jsem si
jistá, že naše líbání bylo součástí lákadla aby pil ode mě a že pokud jsem usnula, by bylo kouzlo pryč. Zřejmě ne. Všechno moje předstírání, byla pro nic za nic. Bylo po všem. Ale nebylo. Vstal a odešel.
Když jsem slyšela jak se zavřely dveře, skoro jsem myslela, že to byl podvod. Myslela jsem, že se pro jistotu snažil předstírat, že odešel a ještě vlastně stojí v pokoji. Přesto, že jsem cítila nevolnost ze Strigola, jsem si uvědomila pravdu. Opravdu mě opustil, myslel si, že jsem potřebovala spánek. Můj čin byl přesvědčivý. Okamžitě jsem se posadila a pčemýšlela nad několika různých věcí v mé mysli. V této poslední z jeho návštěvy, se zdálo, že ... no, mi připomněl víc než kdy jindy starého Dimitriho.
Jistě, že byl Strigol i přes to tam bylo něco jiného. Trochu tepla v jeho
smíchu. Upřímný zájem a náklonnost, když jsem mluvila o jeho rodině.
Proč to tak bylo, že? Jako kdyby zpráva o jeho rodině vyvolala některou
část jeho duše, která byla pohřbená v příšeře? Přiznávám, cítila jsem bodnutí žárlivosti při pomyšlení, že rodina v něm vyvolává změny a já ne. Ale měl to stejné teplo v hlase, když mludil o nás....
Ne, ne. Musela jsem se zastavit. Nedošlo k žádné změně. Žádný zvrat v jeho stavu. Bylo to jen zbožné přání, a čím víc jsem získala své staré já,
tím víc jsem si uvědomila pravdu o situaci.
Dimitriho reakce mi něco připomělo. Úplně bych zapomněla na Oksanin prsten. Zvedla jsem ho ze stolu a nasadila na prst. Necítila jsem žádnou výraznější změnu, ale v případě, že kouzlo bylo ještě v něm, by mohlo pomoct. Mohlo by to uzdravit moje tělo i mysl. Pokud se něco z Lyssyiny temnoty přenášelo na mě, mohl by to zmírnit prsten. Povzdechla jsem si. Bez ohledu na to, jak často jsem si to říkala, když jsem byla bez ní, nikdy jsem neměla odejít. Byla to moje nejlepší kamarádka. Byly jsme spojené. Teď jsem litovala toho co jsem řekla Adrianovi. Přišel mi pomoc a jsem hodila mu jeho laskavost hodila zpět do tváře. Teď jsem byla odříznuta od
komunikace s vnějším světem.A pomyšlení na Lissu mi připomnělo, co se stalopředtím, když jsem byla v její mysli. Co mě vytlačilo? Váhala jsem a přemýšlal. Lissa je daleko a možná v nesnázích. Dimitri a další Strigolové jsou tady. Ale ... já nemohla jsem si pomoct. Musela jsem se za ní ještě jednou podívat, jen rychle ...
Našla jsem ji na nečekaném místě. Byla s Deirdre, poradkyní na akademii. Lissa chodila k poradci od té doby co byla uživatelem Ducha, ale tohle byl někdo jiný. Rozšířila jsem svoje smysly, abych mohla přečíst Lissyiny myšlenky,: Její poradce opustil školu krátce po útoku. Lissa byla převelena k Deirdre, která kdysi radila mě, když si všichni mysleli, že jsem se zbláznila po Masonovi smrti.
Deirdre byla velmi upjatá Morojka, vždy pečlivě oblečená s blond vlasy stylizované do dokonalosti. Nevypadala moc starší než my, a se mnou její poradenská metoda měla podobu policejnímu výslechu. S Lissoubyla mírnější. Přišlo mi to tak.
"Lisso, máme o vás obavy. Za normálních okolností, by jste byla vyloučena. Vlastně jste vyloučena. Mám pořád pocit, že se něco děje, co jste mi neřekla. Nějaký další problém. "
Lissa a vyloučená? Opět jsem přečetla situaci a zjistila, že je.
Včera v noci, byla Lissa a ostatní zatknuti za vloupání do knihovny a měli tam party s alkoholem a zničili některé z nemovitosti. Dobrý Bože. Moje nejlepší kamarádka mě potřebovala.
Lissa byla naštvaná, její chování bylo téměř bojovné. "Není tu
žádný problém. Jen sme se chtěli pobavit. Omlouvám se za škodu. Pokud
mě chcete vyloučit, tak to udělejte. "
Deirdre zavrtěla hlavou. "To není moje rozhodnutí. Moje obava je,
proč si zde. Vím, že když ho použijete, trpíte depresí a dalšími problémy, protože je to, ehm, magie. Ale to působí spíše jako nějaká duševní vzpoura. "
Vzpoura? Ach, to bylo víc než to. Od jejich návratu, Lissa byla neschopná najít Christiána, a to ono. Nedokázala to zvládnout. Všechno o něm nebo mě. Párty a riskování byly jediné věci, které by ji mohly odvést od nás.
"Studenti to dělají po celou dobu," argumentovala Lissa. "Proč je to tak
velký problém pro mě? "
"No, protože jste dala sama sebe v sázku. Vpád do knihovny, vloupání do bazénu. Plavání, pod vlivem alkoholu je určitý důvod k panice. "
"Nikdo se neutopil. I kdyby se někdo začal, jsem si jistá, že by jsme ho vytáhli ven. "
"Je to alarmující, vzhledem k některé z části vašeho destruktivního chování jakýmu jste se kdysi vystavovala, jako je řezání ... "
Tak to šlo na další hodinu a Lissa dělala stejně dobře uhýbala Deirdre na otázky, jako kdysi já. Když zasedání skončilo, Deirdre řekla, že nebude doporučovat disciplinárnímu řízení. Ale chtěla, aby k ní Lissa zase chodila. Lissa by chtěla raději zadržení nebo úklid. Jak kráčela zuřivě přes kampus, spatřila Christiána v opačném směru. Svítl v temnotě její mysli, jako sluníčko.
"Christiáne!" Ječela a běžela k němu. Zastavil se, dal jí ostražitý pohled. "Co chceš?"
"Co tím myslíš, co chci?" Chtěla mu skočit do náruče a nechat ho říct jí, že všechno bude v pořádku. Byla rozrušená a ohromená a plná temnoty ... ale byl tam kus zranitelnosti a ten ho zoufale potřeboval.
"Nemohla jsem tě najít. "
"Nedávno jsem byl ..." Jeho obličej potemněl. "Já nevím. Zamyšlený.
Kromě toho, z toho, co jsem slyšel, si se příliš nenudila. "Žádné překvapení všichni věděli, o včerejším fiasku. Takové věci se šíří
jako požár díky drbům na akademii.
"To nic nebylo," řekla. Způsob, jakým jí srdce bolí.
"Zajímavé," řekl. "Všechno je v poslední době nic. Všechny tvoje
párty. Dostaveníška s ostatními kluky. Lhaní. "
"Nikdy jsem ti nelhala!" Zvolala. "A kdy se dostaneš přes Arona? "
"Neřekla si mi pravdu. To je to samé. "Bylo to echo od Jill. Lissa ji sotva znala a opravdu ji začíná nenávidět.
"Já to prostě nezvládnu. Nemůžu být součástí královského dvora a dělat šílené kaskadérské kousky s dalšími královskými. "
Zde je ten problém. Pokud Lissa pracovala na jejích pocitech,byla to vina a deprese co jí zžíraly a to ji vymikalo kontrole ... no, myslím, že Christián byl ten tam v okamžiku. Přes jeho cynický vzhled, měl dobré srdce a
Lissa vlastnila většinu z něho. Nebo vlastila. Teď všechno, co mohl vidět, byla její hloupost a povrchnost, jak se vrací ke stylu, kterým pohrdal.
"Nejsem!" Zvolala. "Jsem jen ... já nevím. Je to prostě dobrý pocit
jak se uvolnit. "
"Nemůžu to udělat," řekl. "Nemůžu být s tebou, jestli je tohle tvůj život."
Její oči byly široké. "Rozcházíš se se mnou?"
"Já jsem ... já nevím. Jo, asi jo. "Lissa byla v šoku a hrozila se z tohoto, že nemohla opravdu vidět, jakou měl Christián bolest v očích. Ničilo ho to, že to musel udělat. Boleloho to, a vše co viděl, byla dívka, kterou miloval, která se měnila a stávala se někým jiným, tím ským nemohl být.
"Věci nejsou tak jak bývaly. "
"Můžou být," plakala. Neviděla jeho bolest. Viděla, ho jako krutého a nespravedlivého.
"Musíme si promluvit o tom co se stalo..."
"Měla si semnou mluvit předtím," namítl. "Měla si semnou hovořit dříve, ne teď, když se věci změní. "
Lissa nevěděla, jestli by chtěla křičet a plakat. Prostě
věděla, že nemůže přijít o Christiána ne poté, co ztratila mě. Pokud by ztratila nás oba, nezbylo by nic pro ni ve světě.
"Prosím tě, nedělej to," prosila. "Můžu to změnit."
"Je mi líto," odsekl. "Nejsem o tom přesvědčený." Otočil se a prudce odešel. Jeho odchod byl krutý a chladný. Ale zase jsem viděla jeho bolest v očích. Myslím, že odešel protože věděl, že kdyby zůstal, nedodržel by tohlerozhodnutí, které bolí, ale cítí, že je správné. Lissa šla jít za ním, když náhle ji někdo zatáhl za ruku zpět. Otočila se a spatřila Avery a Adriana.
Jejich tváře vypadaly tak, že zaslechli všechno.
"Nech ho jít," řekl Adrian vážně. To on ji chytil. Spustil ruku a zašněroval prsty přes Averyiny. "Jít za ním teď by bylo ještě hořší. Dejt mu prostor. "
"Nemůže to udělat," řekla Lissa. "Nemůže se mi to stát."
"Je rozrušený," řekla Avery, její obavy zrcadlily Adrianovi.
"Nemyslí to tak. Počkej, až vychladne a on přijde. "
Lissa se dívala za odcházející postavou Christiána, její srdce bylo zlomeno.
"Já nevím. Nevím, jestli. Ach bože. Nemohu ho ztratit. "
Mé vlastní srdce se zlomilo. Chtěla jsem jít k ní, abych ji utěšila a být tam pro ni. Cítila se tak sama, a cítila jsem se hrozně, že jsem ji opustila.
Něco mě tlačil do této sestupné spirály,chtěla jsem tam být a pomoci jí. To bylo to, co dělali nejlepší přátelé. Potřebuje mě.
Lissa se otočila a podívala se na Avery. "Jsem tak zmatená ... nevím, co měm dělat. "
Avery se setkala s jejíma očima, ale když ona ... ta nejpodivnější věc.
Avery se nedívá na ni. Dívala se na mě.
"Pane Bože. Zase ty."
Hlas zněl v mé hlavě! Byla jsem z Lissy venku. Tam to bylo, duch mě vystrčil, kartáčoval moji mysl a vlnami tepla a chladu. Dívala jsem se kolem mého pokoje, šokovaná, jak náhlý přechod to byl. Přesto jsem se něco naučila. Tehdy jsem pochopila, že Lissa nebyla ten, kdo mě vystrčil předtím a teď. Lissa byla příliš roztržitá a příliš rozrušená. Hlas? Který nebyl její. A pak, konečně jsem si vzpomněla, kde jsem se cítila, ten kartáčující dotek v mé hlavě. Oksana. Byl to stejný pocit, jaká jsem zažila, když se natáhla podle mého názoru, snažila se získat pocity, moje nálady a
záměry, akci, která jak ona a Mark připustili byl invazivní a co bylo špatné, pokud jste nebyli vázané na někoho.
Opatrně jsem si přehrála co se právě stalo s Lissou. Opět jsem viděla těch posledních pár okamžiků. Modro šedé oči a zíral na mě, ne Lissu.
Lissa mě nemohla vytačit ze své hlavy.
Ale Avery mohla.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře