6.kapitola

26. prosinec 2011 | 02.08 |

 Našla jsem Scotta, jak se opírá o kulečníkové tágo poblíž jednoho stolu v přední části podniku. Když jsem šla nahoru, zrovna studoval pohyb kulečníkové koule.

"Našel jsi bankomat?" zeptala jsem se a hodila vlhkou bundu na skládací kovovou židli, která byla odtlačená u zdi.
"Jo, ale ne před tím, než jsem spolykal deset galonů deště." Zvedl si čepici a vytřásl z ní na důkaz vodu. Možná, že našel bankomat, ale až potom, co si odskočil do postranní uličky. Jak já bych si přála vědět, co tam dělal. Ale to jsem neměla možnost zjistit, alespoň ne v dohledné době. Zmeškala jsem svou šanci, když mě Patch odtáhnul pryč říct mi, že v Z nemám co dělat a abych běžela domů.
Položila jsem si ruce na okraj kulečníkového stolu a nedbale se naklonila. Doufala jsem, že vypadám, jako že jsem ve svém živlu. Pravda ale byla, že moje srdeční frekvence byla vysoká. Nejen, že jsem se právě vrátila z další konfrontace s Patchem, ale nikdo v blízkém okolí se na mě nedíval přátelsky. A navíc, i když jsem to zkoušela, nemohla jsem dostat z paměti to, že tu někdo vykrvácel na jednom ze stolů. Byl to tenhle? Odstrčila jsem se od stolu a utřela si čisté ruce.
"Jsme teprve na začátku hry," řekl Scott. "Padesát dolarů a hraješ. Vezmi si tágo."
Nebyla jsem zrovna v náladě na hraní, raději bych je pozorovala, ale rychlým scanem místnosti jsem zjistila, že Patch seděl u pokerového stolu v zadní části podniku. I když bylo jeho tělo zády ke mně, věděla jsem, že mě pozoruje. Díval se na všechny v místnosti. Nikdy nikam nevešel, aniž by pečlivě a podrobně posoudil své okolí.
s tímto vědomím jsem se snažila o nejvíc oslňující úsměv, jakého jsem v této chvíli byla schopná. "Ráda." Nechtěla jsem, aby Patch věděl, jak moc jsem byla naštvaná a jak moc jsem byla zraněná. Nechtěla jsem, aby si myslel, že mi se Scottem není dobře.
Ale dřív, než jsem se mohla dostat k polici, přišel ke Scottovi malý muž s drátěnými brýlemi, ve pletené vestě. Všechno na něm vypadalo skvěle-byl upravený, měl vyžehlené kalhoty a vyleštěné mokasíny. Zeptal se Scotta až příliš tlumeným šepotem. "Kolik?"
"Padesát," odpověděl Scott s náznakem zlosti. "Stejně jako vždy."
"Hra má sto minimum."
"Od kdy?"
"Dovol mi to zopakovat. Pro tebe má hra sto minimum."
Scott zrudnul v obličeji, sáhl pro svoje pití na okraj stolu a naklonil se zpět. Pak si vzal peněženku a strčil mu svazek bankovek do přední kapsy pánské košile. "Tady je padesát. Druhou polovinu zaplatím po zápase. Teď odkliď svůj zkažený dech z mého obličeje, ať se můžu soustředit."
Malý muž si poklepal tužkou n spodní ret. "Budeš muset nejdřív srovnat svůj účet s Dewem. Už je netrpělivý. Byl k tobě velkorysý, měl bys mu to vrátit."
"Řekni mu, že na konci noci pro něj budu mít peníze.

"

"Tuhle výmluvu už jsi použil jako přivítání před týdnem."
Scott k němu přistoupil blíž a shlédnul na muže pod ním. "Nejsem jediný, kdo tady něco málo dluží Dewovi."
"Ale jsi jediný, u kterého se bojí, že mu to nevrátí zpátky." Malý muž vytáhl peníze, které mu Scott zastrčil do kapsy a hodil je na zem. "Jak jsem řekl, Dew je stále neklidný."
Smysluplně na Scotta zvýšil obočí a odešel.
"Kolik dlužíš Dewovi?" zeptala jsem se Scotta.
Zamračil se na mě.
Dobře, další otázka. "Co hra, líbí?" Mluvila jsem tiše, když jsem si prohlížela ostatní hráče roztroušené kolem kulečníkového stolu. Dva ze tří kouřili. Všichni tři měli na pažích tetování nožů, pistolí a různých jiných zbraní. Jakoukoliv jinou noc bych měla strach, nebo se přinejmenším cítila nepříjemně, ale teď byl v rohu Patch. Dokud tady bude, věděla jsem, že jsem v bezpečí.
Scott si odfrkl. "Ti chlapi jsou amatéři. Mohl bych je porazit, i kdybych měl ten nejhorší den. Moje skutečná konkurence je tam." Posunul svůj pohled směrem k chodbě, která odbočovala z hlavního prostoru. Chodba byla úzká a slabá. Vedla do místnosti, která zářila světle oranžovou barvou. Přes dveře visel závěs z korálků. U vchodu stál složitě vyřezávaný kulečník.
"To je místo, kde se hraje o velké peníze?" hádala jsem
"Přesně tak. Tam bych vyhrál v jedné hře tolik, kolik tady v patnácti."
Koutkem oka jsem viděla, jak se na mě Patch podíval. Předstírala jsem, že jsem si ho nevšimla. Sáhla jsem do zadní kapsy a udělala krk blíž ke Scottovi. "Potřebuješ na další hru celkem sto? Tady je...padesát." řekla jsem, když jsem rychle spočítala dvě dvacetidolarovky a jednu desetidolarovku, které mi dal Patch. Nebyla jsem velký fanda hazardu, ale chtěla jsem Patchovi dokázat, že Z mě nesní zaživa ani mě nevyplivne. Mohla bych zapadnout. Nebo se alespoň ochomýtat kolem. A když to vypadalo, jako bych se Scottem zrovna flirtovala, tak budiž. Polib si, pomyslela jsem si a myšlenkami to poslal na druhý konec místnosti, i když jsem věděla, že mě Patch nemůže slyšet.
Scott se podíval na mě a pak na peníze v mé ruce. "Je to vtip?"
"Pokud vyhraješ, rozdělíme si zisk."
Scott se zadíval na peníze s touhou, která mě zastihla nepřipravenou. Potřeboval peníze. Nešel dneska do Z za zábavou. Byl závislý na hazardních hrách.
Vzal peníze a rozběhl se k malému muži v pletené věstě, který držel zuřivě tužku a pečlivě čmáral čísla a zůstatky ostatních hráčů. Kradmo jsem pohlédla na Patche, abych viděla jeho reakci na to, co jsem právě udělala, ale jeho oči se věnovaly pokeru a jeho výraz byl nečitelný.
Muž ve vestě počítal Scottovi peníze a dovedně seřazoval bankovky tak, aby byly všechny otočené na jednu stranu. Když skončil, věnoval Scottovi málomluvný úsměv. Vypadalo to, že jsme byly ve hře.
Scott se vrátil a použil křídu na svoje tágo. "Víš, co se říká o štěstí. Musíš políbit moje tágo." Strčil mi ho do tváře.
Udělala jsem krok zpět. "Nebudu líbat tvoje tágo."
Scott si jí vzal do náručí a napodobil slepičí zvuky.
Podívala jsem se do zadní části sálu a doufala, že se mi potvrdí, že Path nesledoval tuhle rozvíjející se ponižující scénu. Pak jsem ji uviděla. Marcie Millerovou. Courala se těsně za ním. Naklonila se k němu a položila mu ruce kolem krku.
Mé srdce pokleslo až ke kolenům.
Scott mluvil. Klepnul mě tágem do čela, ale jeho slova šla stejně mimo mě. Bojovala jsem, abych se mohla normálně nadechnout a zaměřila jsem svůj rozostřený zrak na rovnou zem. Byla jsem šokovaná a měla jsme pocit zrady- Tak takhle to bylo, když řekl, že má s Marcie nějaké povinnosti? Protože tohle určitě nebyl způsob, jakým se choval ke mně! A co tady dělá potom, co jí pobodali v Bo? Cítí se snad s Patchem v bezpečí? Na malou chvíli mě napadlo, že to dělá kvůli tomu, abych žárlila. Ale jestli tomu tak bylo, musel by vědět, že tady dnes večer budu. Což nemohl, ledaže by mě špehoval. Byl mi posledních dvacet čtyři hodin blíž, než jsem si původně myslela?
Zaryla jsem si nehty do dlaní a snažila se soustředit na bolest, místo na ponížení, které ve mě každou chvíli rostlo. Stála jsem tam, ztuhlá a zadržující hrozící slzy, než byla moje pozornost upoutána dveřmi, vedoucími do chodby. Svalnatý chlapík v červeném tričku se opřel o rám. Něco bylo špatně s kouskem kůže na jeho krku. Vypadala téměř deformovaně.
Než jsem se mohla podívat lépe, byla jsem ochrnutá silným pocitem deja-vu. Něco na něm bylo překvapivě známého, i když jsem věděla, že jsme se nikdy nepotkali. Měla jsem silné nutkání utéct, ale zároveň jsem byla naprosto ohromena silným nutkáním jít k němu.
Zvedl bílou kouli z nejbližšího stolu a párkrát jí líně hodil do vzduchu.
"No tak," řekl Scott a mával kulečníkovým tágem tam a zpět přes mé zorné pole. Ostatní chlapy kolem stolu se zasmáli. "Udělej to, Noro," řekl Scott. "Jen ji trochu polib. Pro štěstí."
Sklouzl tágem pod lem mé košile a zvedla ji.
Plácla jsem do tága a poslala ho pryč. "Nech toho."
Viděla jsem, jak se sval chlápka v červeném tričku pohnul. Stalo se to tak rychle, že mi trvalo dva údery srdce uvědomit si, co se stane. Napřáhl paži a hodil bílou kouli přes celou místnost. Vzápětí se zrcadlo, které viselo na druhé straně místnosti, rozbilo a střepy skla se snesly na podlahu.
Místnost ztichla, kromě klasického rocku, který hrál skrz reproduktory.
"Ty," řekl ten svalnatý chlap v červeném tričku. Mířil pistolí na muže v pletené vestě.
"Dej mi peníze." Pokynul mu pohybem pistole. "Dej ruce tak, ať je můžu vidět."
Scott vedle mě se tlačil před dav dopředu. "V žádném případě člověče. To jsou naše peníze." Pak se z místnosti ozvalo několik souhlasných výkřiků.
Tan chlap v červeném tričku držel stále namířenou na muže v pletené vestě, ale jeho oči přelétly na Scotta. Usmál se a odhalil zuby. "Už ne."
"Jestli mu ty peníze dáš, zabiju tě." řekl Scott hlasem plným ovládaného vzteku. Znělo to, jako by to myslel vážně. Stála jsem zmrazená na místě a sotva dýchala, protože jsem se bála, co se stane dál. Nepochybovala jsem, že je zbraň nabitá.
Úsměv ozbrojeného chlapa se prohloubil. "Opravdu?"
"Nikdo tady neodejde s našimi penězi." řekl Scott. "Udělej si laskavost a polož zbraň."
Další šelest hlasů se ozýval místností.
Navzdory skutečnosti se mi začalo zdát, že teplota v místnosti roste, když se muž líně podrbal hlavní zbraně na krku. Nejevil ani malé známky strachu. "Ne." Namířil zbraní na Scotta a nařídil: "Dejte je na stůl."
"Ztrať se."
"Dej je na stůl!"                       
Ten chlap v červeném tričku chytil zbraň oběma rukama a zamířil na Scottův hrudník. Velmi pomalu, Scott zvedl ruce do úrovně ramen a posunul se za kulečníkový stůl. "Neodejdeš živý. Je to třicet na jednoho."
Ten chlap v červeném tričku přešel třemi kroky ke Scottovi. Za chvíli stál přímo před Scottem a měl prst připravený na spoušti. Kapička potu Scottovi stekla po straně obličeje. Nemohla jsem uvěřit, že mu jedním pohybem nevytrhnul zbraň. Copak neví, že nemůže zemřít? Copak neví, že byl Nephilim? Patch říkal, že pařil k Nephilimské Společnosti krve-jak to tedy mohl nevědět?
"Děláš velkou chybu," řekl Scott. Jeho hlas byl zatím v pohodě, ale rozlévaly se v něm první známky paniky. Uvažovala jsem, proč se nikdo ani nepohnul, aby mu pomohl. Jak Scott poukázal, byla proti chlapovi v červeném tričku přesila. Ale bylo na něm něco zlého a děsivě silného. Něco...nadpřirozeného. Napadlo mě, že z něj byly vystrašení úplně stejně, jako já.
Také jsem přemýšlela, jestli to že je mi tak špatně od žaludku znamená, že je to padlý naděl nebo Nephilim.
Ze všech tváří v davu mě ale najednou zaujal pohled Marcie. Stála v davu a její výraz bych mohla popsat, jako zmatený a fascinovaný. Věděla jsem, že nemá ponětí, co se stane. Neuvědomila si, že je Scott Nephilim a měl víc síly v jedné z jeho rukou, než měl člověk v celém těle. Neviděla Chaunceyho. První Nephilim, kterého jsem potkala, rozmačkal můj mobil v dlani. Nebyla tam tu noc, kdy mě honil po chodbách střední školy. A ten svalnatý chlap v červeném tričku? Ať už je to Nephilim nebo padlý anděl, pravděpodobně byl stejně silný. Ať už se stane cokoliv, nebude to obyčejný pěstní souboj. Měla si vzít z Bo lekci a zůstat doma. A to jsem měla udělat i já.
Ten chlap v červeném tričku strčil do Scotta pistolí a on odletěl zpátky na stůl. Z překvapení a strachu Scott vzal jeho tágo, ale ten chlápek v červeném jí popadl. Bez zastavení vyskočil na stůl a držel tágo dole Scottovi u tváře. Zapíchl tágo do stolu, palec od Scottova ucha. Tágo šlo dolů takovou silou, že propíchlo celý stůl. Bylo viditelné ještě dvanáct palců pod stolem.
Polkla jsem a chtěla křičet.
Scottův ohryzek se zachvěl. "Jsi blázen, člověče." řekl.
Najednou proletěla vzduchem barová židle a narazila bokem do chlápka v červeném tričku. Udržel rovnováhu, ale musel skočit ze stolu.
"Chyťte ho!" zakřičel někdo v davu.
Ozvalo se něco jako válečný pokřik a najednou víc lidí popadlo barové stoličky. Klesla jsem dolů na ruce a na kolena a hledala jsem přes les nohou nejbližší východ. O několik subjektů dál byl chlápek s pistolí v pouzdře na kotníku. Natáhl se pro ní a za chvíli zazněl zvuk výstřelů. To co následovalo nebylo ticho, ale chaos:Nadávky, křik a bušení pěstmi do těl. Dostala jsem se na nohy a přikrčeně běžela k zadnímu východu.
Už jsem byla u východu, když mě někdo vzal v pase za moje džíny a vytáhl mě k sobě. Patch.
"Vezmi si Jeep," nařídil a strkal mi klíče od auta do rukou. Dlouhá pauza. "Na co čekáš?"
Začaly mi slzet oči, ale já jsem vztekle zamrkala a rozehnala je tím. "Přestaň se chovat, jako bych byla v obrovských potížích! Nikdy jsem tě o pomoc nežádala!"
"Říkal jsem, abys sem dnes večer nechodila. Kdybys mě poslechla, nebyla bys teď v potížích. To není tvůj svět-je můj. Jsi tak zaměřená na to, že to zvládneš, že se chystáš udělat něco hloupého a nechat se zabít."
S tím jsem nesouhlasila, otevřela jsem pusu, abych mu to řekla.
"Ten chlap v červené košili je Nephilim," řekl Patch a tím mě vynechal z konverzace. "Ta značka, kterou má znamená, že je ve společnosti Společnost Krve Nephilimů.Říkal jsem ti o tom už dřív. Je to jejich přísaha věrnosti."
"Je označkovaný?"
"Blízko jeho klíční kosti."
Ta deformace byla od značky? Přesunula jsem oči k malému oknu ve dveřích. Uvnitř se na kulečníkových stolech rojila těla, všude byly třísky. Už jsem neviděla toho chlápka v červeném, ale pochopila jsem, proč jsem ho poznala. Byl Nephilim. Připomněl mi Chaunceho způsobem, jakému se Scott ani nepřiblížil. Napadlo mě, jestli by to mohlo znamenat, že byl Chauncey zlý. A Scott nebyl.
-ozval se hlasitý zvuk a mě se zdálo, že mi praskly bubínky. Patch mě strhl na zem. Úlomky skla lítaly kolem nás. Okna v zadním vchodu byla roztříštěna.
"Vypadni," řekl Patch a tlačil mě směrem k ulici.
Obrátila jsem se zpátky. "Kam jdeš?"
"Za Marcie. Je stále uvnitř. Přijel jsem s ní."
Zdálo se, že moje plíce zamrzly. Žádný vzduch nešel dovnitř, ani ven. "A co já? Jsi můj anděl strážný."
Patchovi oči se zařízly do mých. "Už ne, andílku." Než jsem mu mohla něco odpovědět, vklouzl zpátky dovnitř dveřmi a zmizel v chaosu.
Vyběhla jsem na ulici a odemkla Jeep. Posunula jsem si sedadlo víc dopředu a vyjela z parkovacího místa.
On už nebyl můj anděl strážný? Myslel to vážně? Jen kvůli tomu, že jsem řekla, že už to nechci? No, jestli on nebyl můj strážce, tak jen proto, že jsem se snažila udělat správnou věc! Snažila jsem se udělat to snadnější pro nás oba. Snažila jsem se ho držet v bezpečí před archanděly. Řekla bych mu přesně, proč jsem to udělala, ale on se na mě díval, jako by celý tenhle nepořádek byla moje vina. Jako kdyby bylo tohle to, co jsem chtěla! Tohle bylo víc, než jen moje chyba. Měla jsem nutkání vrátit se zpět a říct mu, že jsem nebyla bezmocná. Nebyla jsem jen pěšák v tom velkém, zlém světě. A nebyla jsem slepá. Viděla jsem moc dobře, co se děje mezi ním a Marcie. Ve skutečnosti jsem si teď byla téměř jistá, že něco bylo.
Zapomeň na to. Bude ti líp bez něj. Byl slizoun. Blbec. Nedůvěryhodný blbec. Nepotřebovala jsem ho-na nic.
Stočila jsem Jeep a zastavila před statkem. Moje nohy se ještě chvěly a když jsem vydechla, bylo to spíš jako chrčení. Plně jsem si uvědomovala klid všude kolem. Jeep byl vždycky útočištěm, ale dneska jsem se v něm cítila až moc cize a izolovaně. Byl příliš velký jen na jednu osobu. Sklonila jsem hlavu na volant a plakala. Nemyslím si, že Patch odveze Marcie domů jejím autem-horký vzduch z ventilátorů mě pohladil po kůži a přinesl sebou vůni Patche.
Jen jsem seděla, byla shrbená a plakala, dokuddokud ručička plynoměru neklesla o půl baru. Osušila jsem si oči a vypustila ze sebe dlouhý a ustaraný povzdech. Zrovna jsem vypnula motor, když jsem ho viděla Patche, jak se opírá o jeden z nosníků na naší verandě.
Na okamžik jsem si myslela, že mě přišel zkontrolovat a z očí mi vyhrkly slzy úlevy. Ale já jela jeho džípem. Nejspíš si ho šel vzít zpátky. Po způsobu, jakým se mnou jednal dnes večer, jsem si nemohla představit, že by tady byl z jiného důvodu.
Přišel až ke mě po příjezdové cestě a otevřel boční dveře. "Jsi v pořádku?"
Upjatě jsem přikývla. Řekla bych ano, ale můj hlas se stále skrýval někde v okolí mého žaludku. Chladné oči Nephila, byla stále v mé čerstvé paměti a mě nemohlo přestat zajímat, co se stalo potom, co jsem odjela ze Z. Utekl Scott? A Marcie?
Samozřejmě že ona utekla. Zdálo se, že Patch vynaložil velké úsilí, přesvědčit se o tom.
"Prič Nephilim v červené košili chce peníze?" zeptala jsem se a bokem napřed, jsem si přelezla na sedadlo spolujezdce. Ještě pršelo, a i když jsem věděla, že doopravdy nemohl cítit vlhký chlad, cítila bych se špatně, kdybych ho v tom nechat stát.
Poté, co si sedl za volant, zavřel nás spolu do Jeepu. Před dvěma dny by bylo tohle gesto intimní. Teď to bylo spíš napjaté a trapné. "Byl ze společnosti Společnost krve Nephilimů. Chtěl bych mít lepší představu otom, co chystají. Jestliže potřebují peníze, pak s největší pravděpodobností na zdroje. Buď to, nebo si chtějí koupit padlé anděly. Ale jak, kdo a proč, to nevím." Zavrtěl hlavou. "Potřebují někoho uvnitř. Poprvé mi to být andělem přijde, jako nevýhoda. Nedovoluje mi to, abych se zúčastnil téhle operace."
Na zlomek vteřiny mě napadlo, že by tím mohl žádat o mou pomoc, ale já byla sotva Nephilim. V mých žilách kolovalo nepatrné množství krve Nephilima, které mohl vystopovat můj předek Nephilim, Chauncey
Langeais. Pro všechny záměry a účely, jsem byla jen člověk. Nedostala bych se dovnitř o nic líp, než Patch.
Řekla jsem: Říkal jsi, že Scott i Nephil v červené košili, jsou oba ze stejné společnosti. Nezdálo se ale, že by se poznali. Jsi si jistý, že je v tom Scott zapojený?"
!Je zapojený."
"Tak jak se můžou navzájem nepoznat?"
"Můj nejlepší odhad je, že právě teď ten, kdo je ve společnosti, je oddělován od jednotlivých členů tím, že je nezná. Bez solidarity jsou šance na převrat nízké. Víc než to, když nevědí, jak silní jsou, nemůže Nephilim poskytnout informace nepříteli. Padlým andělům nemůžou nic říct jen v případě, že oni sami nic neví."
Snažila jsem se to strávit, nevěděla jsem, na jaké straně vlastně jsem. Část mě nenáviděla myšlenku na padlé anděly, kteří využívají Nephilimi o každém Chešvanu. Ušlechtilá část mého já byla vděčná, že jsou jejich cíli Naphilové a ne lidé. Ne já. Ani nikdo, koho mám ráda.
"A Marcie?" řekla jsem a snažila si udržet neutrální tón.
"Má ráda poker," řekl Patch vyhýbavě. Otočil Jeep. "Měla bys jít. Budeš dnes večer v pořádku? Je tvoje máma pryč?"
Obrátila jsem se na sedadle k němu. "Marcie tě objímala."
"Pro Marcie neexistuje věc, jako je osobní prostor."
"Takže jsi teď odborník na Marcie?"
Jeho oči potemněla a já jsem věděla, že jsem tam neměla jezdit, ale tou ž je jedno. Byla jsem tam. "Co se dwje mezi váma dvěma? To co jsem viděla, nevypadalo, jako tvoje povinnosti."
"Byl jsem v polovině hry, když za mnou přišla. Není to první dívka, co tam neměla co dělat, a pravděpodobně ani poslední."
"Mohl jsi ji odstrčit."
"V jednu chvíli měla kolem mě paže a v tu druhou hodil Nephil bílou koulí. Nepřemýšlel jsem o Marcie. Běžel jsem ven zkontrolovat obvod a případně tě vyvést ven."
"Vrátil ses pro ni."
"Neměl jsem v úmyslu ji tam nechat."
Zůstal jsem na chvíli nehybně sedět. Můj žaludek se zauzloval tak pevně, až to bolelo. Co jsem si myslela? Že šel zpět za Marcie ze zdvořilosti? Smyslu pro povinnost? Nebo kvůli něčemu úplně jinému a ještě víc znepokojujícímu?
"Včera se mi zdálo o tátovi Marcie." Nebyla jsem si jistá, proč jsem to řekla. Možná to byl způsob, jak Patchovi říct, že moje bolest je tak surová, že už se mi o ní dokonce i zdá. Někde jsem četla, že sny jsou způsob, jak se smířit s tím, co děje v našich životech. Jestli je to pravda, můj sen mi určitě neříkal, že jsem se měla smířit s tím, co se děje mezi Patchem a Marcie. Ne, pokud jsem snila o padlých andělech a Chešvanu. Ne, pokud jsem snila o otci Marcie.
"Zdálo se ti o tátovi Marcie?" Patchův hlas byl klidný, jako vždy, ale něco v tom, jak ostře ji vyslovil mi napovědělo, že byl touto zprávou překvapen. Možná, že ho to vyvedlo z rovnováhy.
"Myslím, že byl v Anglii. Bylo to dávno. Táta Marcie byl pronásledován lesem. Nemohl se dostat pryč, protože se zamotal do svého pláště a navíc byl ztracen v lese. Pořád říkal, že se snažil dostat padlý anděl."
Patch přemýšlel. Znovu mi jeho mlčení prozradilo, že jsem řekla něco, co ho zajímá. Nemohla jsem ale odhadnout, co.
Podíval se na hodinky. "Potřebuješ, abych zkontroloval tvůj dům?"
Zírala jsem na tmavá, prázdná okna statku. Kombinace soumraku a mrholení deště vyvolával ponurý a odpudivý pocit i po celém okolí. Nemohla jsem říct, co pro mě bylo méně atraktivní nabídka:být sama doma nebo tady sedět s Patchem a mít strach, co se stane dál. Jestli chce Marcie Millarovou.
"Váhala jsem, protože jsem nechtěla zmoknout. Kromě toho, musíš zřejmě někde být." Otevřela jsem dveře a jednu nohu přehodila ven. "Náš vztah je u konce. Nic mi nedlužíš."
Zavřel oči.
Řekla bych, že jsem mu ublížila, ale já měla taky knedlík v krku. Než jsem něco stačila říct, vyskočila jsem z auta a uháněla na verandu. Ruce jsem držela nad hlavou a chránila si tím vlasy před deštěm. Uvnitř jsem se opřela o dveře a poslouchala, jak Patch odjíždí. Moje vidění bylo potřísněné slzami. Zavřela jsem oči. Přála jsem si, aby se Patch vrátil. Chtěla jsem ho tady. Chtěla jsem, aby si mě k sobě vytáhnul a políbil mě. Tím by pomalu rozmrazil ten chladný a prázdný pocit uvnitř mě. Ale zvuk pneumatik, které se vracely zpátky na cestu, nepřicházel.
Bez varování se mi do paměti vrátila moje vzpomínka na poslední noc, než se všechno zhroutilo. Automaticky jsem ji začala blokovat. Problém byl, že jsem si chtěla vzpomenout. Potřebovala jsem nějaký způsob, jak si Patche udržet blízko. Jak mě drží v náručí, teplé a pevné a položí svá ústa na moje. Nejdřív lehce a pak polibek prohloubí. Cítila jsem jeho teplé a pevné tělo, proti mně. Jeho ruce jsem měla na zátylku, když mi zapínal kolem krku jeho řetízek. Slíbil, že mě bude milovat navždy.
Zavřela jsem západku, zbavila se vzpomínek a rozsvítila. Stačila bych říct slovo šroub, jak krátce mi to trvalo.
V kuchyni osvětlení odpovědělo na zapnutý vypínač a mě se ulevilo. Nemusela jsem nahazovat elektřinu. Telefon blikal červené a já přehrála zprávy.
"Noro," řekl hlas mé mámy: "V Bostonu strašně prší, rozhodly se zrušit zbytek aukcí. Jedu domů. Měla bych tam být v jedenáct. Můžeš poslat Vee domů, jestli chceš. Miluju tě. Uvidíme se brzy."
Zkontrolovala jsem hodiny. Bylo pár minut před desátou. Budu ještě hodinu o samotě.

Zpět na hlavní stranu blogu

Anketa

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře