1.kapitola

9. prosinec 2011 | 14.44 |

 Damon Salvatore se vznášel ve vzduchu, a opíral se o jednu větev, vlastně ani nevěděl, jakého stromu. A komu na tom záleží? Byl vysoký, umožňoval mu nahlížet do pokoje Caroline Forbesové ve třetím patře a pohodlně mu podepíral záda. Opíral se o větve, ruce sepnuté za hlavou a jedna luxusně obutá noha se mu houpala nad devíti metry prázdného prostoru. Cítil se pohodlně jako kočka a pozoroval dění napůl přivřenýma očima. S příchodem čekal na magickou chvíli ve 4:44 ráno, kdy Caroline začne provádět svůj bizarní rituál. Už ho viděl dvakrát a byl jím fascinován. Najednou ho bodl komár. Což bylo směšné, protože komáři upíry nekoušou. Jejich krev není výživná jako lidská. Ale rozhodně to pocítil jako malé komáří bodnutí vzadu na krku. Otočil se a ohlédl. Vnímal voňavou letní noc všude kolem, ale neviděl nic. Asi jehličí nějakého stromu. Žádná létající potvora. Ani nic nelezlo po stromě. Tak dobře. Asi to byla jehlička stromu. Ale fakt to bolelo. A ta bolest se zhoršovala, místo aby ustávala. Že by poslední bodnutí včely? Damon si opatrně prohmatal šíji. Žádný pupenec ani žihadlo. Jen malé nafouklé bolavé místečko. O chvíli později opět jeho pozornost upoutalo okno. Nebyl si úplně jistý, o co jde, ale ucítil náhlé chvění Sil kolem Caroline, jako když bzučí dráty vysokého napětí. Před několika dny ho to sem přivábilo, ale když dorazil, nebyl schopný určit zdroj. Hodiny odtikaly 4:40 a zazvonil budík. Caroline se probudila a vstala z postele. Pěkná holka, pomyslel si s rozpustilým obdivem. Kdybych byl zlotřilý člověk, a ne upír, pak by tvoje čest - pokud ti tedy nějaká zbyla -mohla být v ohrožení. Naštěstí pro tebe jsem se takových věcí musel vzdát skoro před půl tisíciletím. Damon na vteřinku blýskl úsměvem, pak zase zvážněl a do očí se mu vloudil chlad. Pohlédl opět do otevřeného okna. Ano... vždycky měl pocit, že jeho pitomý mladší bratr Stefan Caroline Forbesovou patřičně nedoceňuje. Nebylo pochyb, že ta dívka stojí za pohled: vysoká, dozlatova opálená, pěkně tvarované tělo a bronzové vlasy, kteréjí spadaly kolem tváře v měkkých vlnách. A ta její mysl. Přirozeně zlá, pomstychtivá a zlomyslná. Rozkošná. Pokud se Damon neplete, tak zrovna něco kutí u stolu s malými panenkami voodoo. Fantazie. Damonovi se líbily tvůrčí typy. Cizí Síly se stále chvěly kolem a jemu se pořád nedařiloje lokalizovat. Jsou snad uvnitř té dívky? Určitě ne. Caroline chvatně hrábla po něčem, co vypadalo jako hromádka hedvábných zelených pavučin. Svlékla si tričko a skoro rychleji, než mohlo upírovo oko postřehnout na sebe hodila spodničku, ve které vypadala jako princezna z džungle. Upřeně zírala na svůj vlastní obraz ve vysokém zrcadle. No, na co teď asi čekáš, holčičko? přemýšlel Damon. Radši by se měl držet při zemi. Zatřepotala se černá křídla, jedno ebenově černé pero se sneslo k zemi a pak už byl vidět jen výjimečně velký havran na stromě. Pak se Caroline usmála jako na pozdrav. Damon teď konečně dokázal lokalizovat zdroj Sil. Sídlil v zrcadle. Ale ne ve stejném rozměru, ve kterém se nacházelo zrcadlo, spíš někde uvnitř něj. Caroline se chovala divně. Odhodila dlouhé bronzové vlasy dozadu, takže teď jí spadaly v omračující záplavě po zádech; olízla si rty a usmála se, jako se žena směje na milence. Když promluvila, Damon ji slyšelúplně zřetelně.

"Děkuji ti. Ale dnes ses opozdil."
V pokoji stále nebyl nikdo kromě ní - a Damon neslyšel žádnou odpověď. Ale rty Caroline v zrcadle se nepohybovaly v souladu se slovy skutečné Caroline. Bravo! pomyslel si, jako vždy ochotný ocenit nové lsti vůči lidem. Skvěle provedeno, ať jsi kdo jsi! Pokusil se odezírat slova dívky ze zrcadla a zachytil něco jako omlouvám se. Damon naklonil hlavu. Carolinin odraz říkal: "..nebudeš muset po dnešku.."
Skutečná Caroline chraplavě odpověděla: "Ale co když je nedokážu oklamat?"
A odraz: " ..mít pomoc... Nedělej si starosti, v klidu si odpočiň"
"Dobře. Ale nepřijde nikdo k nějakému... no, smrtelnému úrazu, že ne? Tedy, nemluvíme tady o smrti - pro lidi?"
Odraz: "Proč bychom měli...?" Damon se pro sebe usmál. Kolikrát už takovéhle rozhovory slyšel? Sám pavoučí lovec, už věděl, jak to chodí: Nejdříve musíte dostat mouchu do sítě, pak ji ujistit, že je v bezpečí, a než si to uvědomí, můžete od ní získat skoro cokoli... až ji pak už nepotřebujete. A pak - tmavé oči mu zablýskaly - přijde čas na novou mouchu. Teď Caroline nervózně svírala prsty v klíně.
"Jenom jestli doopravdy - však víš. To, cos slíbil. Opravdu jsi myslel vážně to, co jsi říkal o lásce ke mně?" "... věř mi. Postarám se o tebe - i o tvé nepřátele. Už jsem začal..."
Náhle se Caroline vypjala - a že by toto její gesto klukům ze Střední školy Roberta E. Leea stálo za pohled...
"To je všechno, co chci," řekla. "Mám už plné zuby ustavičného ,Elena tohle a Stefan tamto'... a teď to celé začne znovu." Caroline se prudce zarazila, jako kdyby jí někdo zavěsil
telefon a ona si to zrovna uvědomila. Na okamžik sevřela rty a sekla pohledem. Ale pak se pomalu uvolnila. Očima pořád sledovala zrcadlo a zvedla jednu ruku, až jí zlehka spočinula na břiše. Hleděla na ni a rysy jí najednou změkly, její tvář nabyla výrazu obav a nervozity. Ale Damon nespouštěl ani na okamžik oči ze zrcadla. Normální zrcadlo, normální zrcadlo, normální zrcadlo - a teď! Až v úplně posledním okamžiku, když se Caroline odvracela od zrcadla, záblesk rudé barvy.
Plameny? Hm, co se to asi děje? přemýšlel váhavě. Zavířil křídly a opět se přeměnil z elegantního havrana v ďábelsky krásného kluka lenošícího ve větvích vysoko na stromě. To stvoření ze zrcadla určitě není odsud, z Fell's Church. Ale znělo to, jako že se chystají nějaké potíže pro mého bratra, pomyslel si Damon a jemný krásný úsměv mu na okamžik spočinul na rtech. Nic nemiloval víc než sledovat, jak se pokrytecký a licoměrný Stefan (jsem lepší než ty, když nepiju lidskou krev) dostává do problémů. Mládež z Fell's Church - i někteří dospělí - pokládala příběh Stefana Salvatora a místní krásky Eleny Gilbertové za moderní verzi Romea a Julie. Obětovala svůj život za jeho, když byli oba v zajetí šílené Katherine, a on pak zemřel na zlomené srdce. Kolovaly fámy, že Stefan není úplně člověk... ale něco jiného. Démonický milovník, za jehož vykoupení Elena zemřela. Damon znal pravdu. Stefan je mrtvý se vším všudy - ale je mrtvý už stovky let. A je pravda, že je upír, ale nazývat ho démonem bylo jako prohlašovat o víle Zvoněnce, že je ozbrojená a nebezpečná. Mezitím Caroline nepřestávala mluvit k prázdnému pokoji.
"Jen počkej," šeptala a hrabala se v neurovnaných hromadách papírů a knih, kterými měla zanesený stůl. Prohrabávala papíry, dokud nenašla miniaturní videokameru, na které zářilo zelené světélko jako jediné nemrkající oko. Připojila kameru k počítači a vyťukala heslo. Damon viděl mnohem lépe než obyčejní lidé a jasně rozeznával, jak její opálené prsty s dlouhými, bronzově nalakovanými nehty píší: CFPRAVIDLA. Pravidla Caroline Forbesové, pomyslel si. K politování. Pak se otočila a Damon si všiml, že má v očích slzy. A v další chvíli se nečekaně rozvzlykala.
Damona to zaskočilo. Ale pak v něm převládly jeho zvyky a zašeptal: "Caroline? Caroline, můžu dovnitř?"
"Co? Kdo?" Horečně se otáčela dokola. "To jsem já, Damon. Můžu dál?" zeptal se hlasem překypujícím falešným soucitem a zároveň na ni působil silou své mysli. Všichni upíři mají takovou moc ovládnout smrtelníky. Jak veliké Síly jsou k tomu potřeba, závisí na mnoha skutečnostech: čím se upír živí (lidská krev je nejvýživnější), jak silnou vůli má oběť, jaký je vztah mezi upírem a obětí, na střídání dne a noci - a na mnoha dalších věcech, kterým ani sám Damon pořádně nerozuměl. Jen poznal, když jeho vlastní Síly vzrůstaly, jako se to dělo teď. A Caroline čekala. "Můžu dál?" zkoušel na ni svůj nejmelodičtější a nejsvůdnější tón a zároveň podroboval Carolininu silnou vůli svojí, mnohem silnější. "Ano," zašeptala a rychle si utřela oči. Zjevně neviděla nic nepatřičného v tom, že vchází oknem ve třetím patře. Jejich pohledy se střetly. "Pojď dál, Damone."
Dala mu pozvání, které upíři nutně musejí mít, když chtějí vejít do lidského obydlí. Jediným elegantním pohybem se přehoupl přes parapet. Její pokoj voněl po parfémech - a pěkně vyzývavých. Opravdu se teď cítil pěkně divoce. Překvapilo ho, že jeho žízeň po krvi vzrostla tak náhle, tak neodolatelně. Horní řezáky se mu protáhly o dobrou polovinu délky a byly teď ostré jako břitva. Nebyl čas na konverzaci, na otálení, které si obvykle dopřával. Pro gurmána, za jakého se považoval, bylo očekávání polovinou potěšení - ale teď měl zoufalou potřebu. Vyslal mohutnou vlnu Síly, aby ovládl její mozek, a vrhnul na Caroline oslňující úsměv. A to stačilo. Caroline se k němu blížila; pak se zastavila. Její rty se pootevřely, jako by chtěla položit nějakou otázku, ale už tak zůstaly, zorničky se jí rozšířily, jako kdyby se ocitla ve tmě - a najednou zase stáhly a už zůstaly stažené.
"Já... já... " vyrazila ze sebe. "Áhhhhh... " A je to. Tak snadné to bylo.
Ve špičácích mu tepala blažená bolest, něžné rozbolavění, které ho nutilo udeřit rychle jako kobra a zanořit tesáky až po dáseň do tepny. Byl hladový - ne vyhladovělý, a celé tělo ho bolelo touhou zhluboka pít, co hrdlo ráčí. Ostatně, jsou tu i jiní lidé, kdyby tento zdroj vyschl. Opatrně, aniž by přerušil oční kontakt, zvedl Caroline hlavu a odhalil její hrdlo tam, kde pulz sladce tepal těsně pod kůží. Ten pohled zasáhl všechny jeho smysly: tlukot jejího srdce a vůně krve těsně pod kůží, husté, zralé a sladké krve. Zatočila se mu hlava. Ještě nikdy nebyl tak vzrušený, tak dychtivý... Tak dychtivý, až se zarazil. Vždyť jedna dívka je stejná jako druhá, ne? Proč je to tentokrát tak jiné? Co je s ním v nepořádku? A pak si to uvědomil. Vezmu si svoji mysl zpátky, dík. Náhle Damonovi opět fungovalo myšlení ledově průzračně; ta záplava pocitů, které se předtím poddával, najednou zamrzla. Pustil Caroline bradu a nehybně stál. To on se málem dostal pod vliv té věci, která využívá Caroline. Pokoušela se ho nalákat, aby porušil slovo, které dal Eleně. A zase zahlédl ten rudý záblesk v zrcadle. Bylo to jedno z těch stvoření, které přilákala zářící nova Sil, kterou se Fell's Church nyní stal - a on to musel vědět. Využívalo ho to, podněcovalo jeho žízeň a pokoušelo se ho přesvědčit, aby Caroline vypil k smrti. Aby si vzal všechnu její krev a zabil člověka, což neudělal od té doby, co potkal Elenu. Proč? S chladným vztekem se soustředil a psychicky prozkoumal celé široké okolí, aby našel toho parazita. Měl by tu pořád být; zrcadlo jen posloužilo jako portál pro přenos na krátkou vzdálenost. A ovládalo to jeho - Damona Salvatora - takže to muselo být opravdu blízko. Přesto nedokázal nic najít. To ho rozzuřilo ještě víc. Nepřítomně se škrábal vzadu na krku a vyslal temný vzkaz: Varuju tě jen jednou - jednou jedinkrát. Drž se ode mě DÁL! Vyslal tuto myšlenku na vlně Síly, která oslnila jako blesk i jeho vlastní smysly. Měla smést cokoli v okolí mrtvé k zemi - ze střechy, ze vzduchu, z větví... možná i u sousedů. Prostě odněkud mělo to stvoření spadnout k zemi - a on to měl ucítit.
Nicméně ačkoliv Damon cítil i mraky, jak se nad ním sbírají a odrážejí tak jeho náladu, i vítr skučící ve větvích venku, nikde žádné padající tělo, žádný pokus umírajícího tvora o odvetu. Nedokázal odhalit nic v takové blízkosti, aby to mohlo vstoupit do jeho mysli, ani nic v dálce, co by mohlo být tak silné. Damon se občas bavil tím, že předstíral pošetilost, ale ve skutečnosti měl logickou schopnost sebeanalýzy. Byl silný. Věděl to. Dokud se pečlivě živil a nenechal se svázat oslabujícím sentimentem, bylo jen málo tvorů, kteří se mu mohli postavit - alespoň v této dimenzi. Dva z nich jsou právě teď ve Fell's Church, našeptával mu malý uštěpačný hlásek v koutku mysli, ale Damon jej pohrdavě umlčel. V okolí určitě nejsou žádní Starobylí upíři, jinak by je cítil. Obyčejní upíři, to ano, ti už se houfují. Ale ti jsou všichni příliš slabí, než aby dokázali vstoupit do jeho mysli. Stejně tak si byl jistý, že v okolí není ani žádný jiný tvor, který by se mu mohl postavit. Cítil by ho stejně, jako cítí sálající geopatogenní zóny podivných magických sil, které se spojují pod Fell's Church. Podíval se opět na Caroline, jak pořád stojí nehnutě v transu, který na ni uvrhnul. Postupně přijde k sobě, nijak nepoznamenaná touto zkušeností - alespoň tou, kterou jí způsobil on. Obrátil se a elegantně jako panter vyklouzl z okna zpět na strom - a pak lehce seskočil z desetimetrové výšky na zem.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře