Moje-kniha | 1.kapitola

 Damon Salvatore se vznášel ve vzduchu, a opíral se o jednu větev, vlastně ani nevěděl, jakého stromu. A komu na tom záleží? Byl vysoký, umožňoval mu nahlížet do pokoje Caroline Forbesové ve třetím patře a pohodlně mu podepíral záda. Opíral se o větve, ruce sepnuté za hlavou a jedna luxusně obutá noha se mu houpala nad devíti metry prázdného prostoru. Cítil se pohodlně jako kočka a pozoroval dění napůl přivřenýma očima. S příchodem čekal na magickou chvíli ve 4:44 ráno, kdy Caroline začne provádět svůj bizarní rituál. Už ho viděl dvakrát a byl jím fascinován. Najednou ho bodl komár. Což bylo směšné, protože komáři upíry nekoušou. Jejich krev není výživná jako lidská. Ale rozhodně to pocítil jako malé komáří bodnutí vzadu na krku. Otočil se a ohlédl. Vnímal voňavou letní noc všude kolem, ale neviděl nic. Asi jehličí nějakého stromu. Žádná létající potvora. Ani nic nelezlo po stromě. Tak dobře. Asi to byla jehlička stromu. Ale fakt to bolelo. A ta bolest se zhoršovala, místo aby ustávala. Že by poslední bodnutí včely? Damon si opatrně prohmatal šíji. Žádný pupenec ani žihadlo. Jen malé nafouklé bolavé místečko. O chvíli později opět jeho pozornost upoutalo okno. Nebyl si úplně jistý, o co jde, ale ucítil náhlé chvění Sil kolem Caroline, jako když bzučí dráty vysokého napětí. Před několika dny ho to sem přivábilo, ale když dorazil, nebyl schopný určit zdroj. Hodiny odtikaly 4:40 a zazvonil budík. Caroline se probudila a vstala z postele. Pěkná holka, pomyslel si s rozpustilým obdivem. Kdybych byl zlotřilý člověk, a ne upír, pak by tvoje čest - pokud ti tedy nějaká zbyla -mohla být v ohrožení. Naštěstí pro tebe jsem se takových věcí musel vzdát skoro před půl tisíciletím. Damon na vteřinku blýskl úsměvem, pak zase zvážněl a do očí se mu vloudil chlad. Pohlédl opět do otevřeného okna. Ano... vždycky měl pocit, že jeho pitomý mladší bratr Stefan Caroline Forbesovou patřičně nedoceňuje. Nebylo pochyb, že ta dívka stojí za pohled: vysoká, dozlatova opálená, pěkně tvarované tělo a bronzové vlasy, kteréjí spadaly kolem tváře v měkkých vlnách. A ta její mysl. Přirozeně zlá, pomstychtivá a zlomyslná. Rozkošná. Pokud se Damon neplete, tak zrovna něco kutí u stolu s malými panenkami voodoo. Fantazie. Damonovi se líbily tvůrčí typy. Cizí Síly se stále chvěly kolem a jemu se pořád nedařiloje lokalizovat. Jsou snad uvnitř té dívky? Určitě ne. Caroline chvatně hrábla po něčem, co vypadalo jako hromádka hedvábných zelených pavučin. Svlékla si tričko a skoro rychleji, než mohlo upírovo oko postřehnout na sebe hodila spodničku, ve které vypadala jako princezna z džungle. Upřeně zírala na svůj vlastní obraz ve vysokém zrcadle. No, na co teď asi čekáš, holčičko? přemýšlel Damon. Radši by se měl držet při zemi. Zatřepotala se černá křídla, jedno ebenově černé pero se sneslo k zemi a pak už byl vidět jen výjimečně velký havran na stromě. Pak se Caroline usmála jako na pozdrav. Damon teď konečně dokázal lokalizovat zdroj Sil. Sídlil v zrcadle. Ale ne ve stejném rozměru, ve kterém se nacházelo zrcadlo, spíš někde uvnitř něj. Caroline se chovala divně. Odhodila dlouhé bronzové vlasy dozadu, takže teď jí spadaly v omračující záplavě po zádech; olízla si rty a usmála se, jako se žena směje na milence. Když promluvila, Damon ji slyšelúplně zřetelně.