5.kapitola

9. prosinec 2011 | 14.50 |

 Damon se bezcílně projížděl autem,když uviděl tu dívku.

Byla sama, kráčela po kraji silnice, tizianové vlasy jí povlávaly ve větru a v rukou jí tížila zavazadla.
V Damonovi se okamžitě probudila rytířská výchova.
Zabrzdil, počkal až ho děvče dojde - ty nohy! - a pak vyskočil a honem otevíral dvířka u spolujezdce.
Jak se ukázalo, jmenovala se Damaris.
Za chvilku bylo ferrari opět na silnici a ujíždělo tak rychle, až Damarisiny tizianové vlasy vlály za nimi jako praporec. Byla mladá žena, která si plně zasloužila všechny ty omamné komplimenty, které celý den rozdával - což je dobře, pomyslel si lakonicky, protože jeho představivost už pro dnešek téměř vyschla.
Ale lichotit tomuto nádhernému stvoření s aureolou rudozlatých vlasů a čistou, mléčně bílou pletí nevyžadovalo žádné složité vymýšlení. Nečekal od ní žádné potíže a plánoval, že si ji nechá přes noc.
Veni, vidi, vici, pomyslel si Damon a blýskl prostopášným úsměvem.
Pak si pro sebe dodal - no, možná jsem ještě nezvítězil, ale vsadil bych na to svoje ferrari.
Zastavili na vyhlídkové trase, a když Damaris upustila kabelku a pak se pro ni sehnula, zahlédl její šíji, kde ty krásné vlasy působily zvláště jemně v kontrastu s mléčnou pletí.
Okamžitě ji tam impulzivně políbil - a zjistil, že je hebká jako pleť nemluvněte a hřeje ho na rtech. Ponechal ji úplnou svobodu reakce a byl zvědavý, jestli mu vrazí facku. Ale místo toho se jen napřímila a několikrát se váhavě nadechla, než se nechala obejmout a líbat tak dlouho, až se z ní stalo rozechvělé, rozpálené a nejisté stvoření, tmavomodré oči zároveň naléhavé i vzdorující.
"Já... neměla bych ti tohle dovolit. Už ti to nedovolím. Teď chci jet domů."
Damon se usmál. Jeho sázka o ferrari je v suchu..
Její závěrečná kapitulace bude obzvlášť příjemná, pomyslel si, když opět pokračovali v jízdě. Pokud se s ní vše bude vyvíjet tak, jak to zatím ypadá, mohl by si ji možná nechat i pár dní, mohl by jí dokonce proměnit.
Ale znepokojoval jej nevysvětlitelný vnitřní neklid. Elena, samozřejmě. Byl jí u penzionu tak blízko a neodvážil se k ní jít, protože se bál, co by mohl udělat.
Ksakru, co už měl udělat dávno, pomyslel si s náhlým zápalem, Stefan měl pravdu - něco s ním dneska není v pořádku.
Byl rozčarovaný do takové míry, jakou si předtím ani neuměl představit. Měl srazit toho svého bratříčka obličejem do bláta, zakroutit mu krkem jako kuřeti a pak vyběhnout po těch úzkých olezlých schodech a vzít si Elenu ať už chce, nebo ne.
Neudělal to, kvůli jakémusi přeslazenému nesmyslu, záleželo mu na tom, jestli bude křičet a vyvádět, až ji vezme za tu nádhernou bradičku a zanoří své zduřelé bolavé špičáky do jejího bělostného hrdla.
V autě slyšel jakýsi hluk. "...co myslíš?" ptala se právě Damaris.
Podrážděný a příliš zaneprázdněný svou fantazií, než aby v mysli pátral potom, co předtím říkala, ji prostě vypnul a ona okamžitě zmlkla.

Damaris byla rozkošná, ale prostoduchá. Teď jí tizianové vlasy povlávaly ve větru, ale v očích měla prázdný výraz, zorničky zúžené a seděla vedle něj absolutně bez pohybu.

A to všechno pro nic. Damon zasyčel zlostí. Nedokázal se vrátit zpátky do své fantazie ; i v tomhle tichu mu v tom bránily imaginární zvuky Eleniných vzlyků.
Ale už nebude vzlykat, až z ní učiní upíra, napovídal hlásek v jeho mysli. Damon naklonil hlavu a opřel se v sedadle, na volantu jen tři prsty. Kdysi z ní chtěl udělat svou princeznu temnoty - tak proč ne teď? Bude mu bezvýhradně patřit. A pokud se bude muset vzdát její lidské krve...no, momentálně se taky k žádné nedostane, že? pokračoval nenávistný hlásek. Elena, bledá a vyzařující auru upířích Sil, s téměř bílými vlasy, se saténovou pletí, která se odráží od černých šatů - to je obraz, který zrychlí srdce každého upíra.
Chtěl ji víc než kdy dřív - teď, když byla duchem. I jako upírovi jí zůstane většina původní přirozenosti a on si to uměl živě představit : její světlo pro jeho temnotu, její jemná bledost v jeho tvrdém objetí z černé kůže. Zaplavil by ta nádherná ústa svými polibky, zasypal by je polibky...
O čem to přemýšlí? Upíři přece nelíbají pro potěšení - a zvláště ne druhé upíry. Krev a lov, o tom to všechno bylo. Líbání, kromě úvodního svádění oběti, nemělo žádný význam, nikam nevedlo. Jenom sentimentální blázni jako jeho bratr se takovou pitomostí obtěžovali. Upíří pár může sdílet krev jedné smrtelné oběti, oba zaútočí najednou a oba řídí mysl oběti - zároveň jsou v myslích spojeni spolu. V tom nacházejí rozkoš a uspokojení.
Přesto Damon zjistil, že ho vzrušuje představa líbání s Elenou, toho, jak jí vnucuje své polibky a cítí, jak její touha mu uniknout náhle mizí - s malým zaváháním těsně předtím, než mu začne odpovídat, než se mu naprosto vzdá.
Možná začínám bláznit, pomyslel si Damon zaujatě. Nikdy předtím nezešílel a ta představa mu připadala do určité míry přitažlivá. Už uplynula celá staletí od chvíle, kdy naposledy pocítil takové vzrušení.
Tím líp pro tebe, Damaris, pomyslel si. Dojel k místu, kde se Sycamore Street na chvíli zanořovala do Starého lesa, cesta zde byla klikatá a nebezpečná. Bez ohledu na to zjistil, že se otáčí k Damaris, aby jí znovu probudil a spokojeně si všiml, že její rty mají přirozeně třešňovou barvu i bez rtěnky. Zlehka jí políbil a pak počkal, jak zareaguje.
Rozkoš. Viděl, jak její mysl zjemněla a zrůžověla.
Mrknul na silnici a pak to zkusil znovu, tentokrát polibek prodloužil. Její reakce ho nadchla - vlastně reakce jich obou. Tohle je úžasné. Musí to mít něco společného s množstvím krve, které jsem předtím vypil - za jeden den víc než kdykoliv dřív...
Náhle musel odtrhnout pozornost od Damaris a vrátit se k řízení. Na silnici před ním se jako kouzlem objevilo jakési malé červenohnědé zvíře. Damona normálně nevyvádělo z míry přejet králíka, dikobraza nebo podobná zvířata, ale tohle se objevilo v klíčovém okamžiku.Popadl volat a oběma rukama, oči měl černé a studené jako chladný led v hlubinách jeskyně, a zamířil přímo na tu nazrzlou věc.
Není až tak malá,asi to drncne.
"Vydrž,"zamumlal směrem k Damaris.
V posledním okamžiku ta věc uskočila. Damon otočil volantem za ní a pak zjistil, že se řítí přímo do příkopu. Jenom nadlidské reflexy upíra - a jemně vyladěné reakce velmi drahého vozu - je mohly udržet na silnici. Naštěstí měl Damon obojí, stočili se v ostré zatáčce a pneumatiky zapištěly na protest, až se z nich zakouřilo.
Pořád žádné drcnutí.
Damon vyskočil z auta jedním plynulým pohybem a rozhlédl se. Ale ať už to bylo, co chtělo, úplně to zmizelo - stejně záhadně, jako se to objevilo.
Podivné.
Kéž by nejel proti slunci ; jasné odpolední světlo značně snížilo jeho jinak velmi bystrý zrak. Ale zachytil podobu toho tvora, když se blížil - a vypadal poněkud znetvořeně. Na jedné straně zašpičatělý a na druhé jaksi vějířovitý.
No dobře.
Obrátil se zpátky k autu,kde se Damaris hystericky rozčilovala. Neměl náladu někoho konejšit, tak ji prostě znovu uspal. Zhroutila se zpátky do sedadla a slzy jí na tvářích osychaly, aniž by jim kdo věnoval pozornost.
Damon nasedl do vozu s pocitem frustrace. Ale už věděl, co chce dneska dělat. Chce najít bar - ať už ošuntělý a pochybný,nebo drahý a luxusní - a chce najít nějakého dalšího upíra. Když je teď Fell's Church takovou žhavou křižovatkou na mapě geopatogenních zón, tak by to neměl být velký problém.
Upíři a další stvoření temnoty jsou k takovým křižovatkám přitahování jako čmeláci na zimolez.A pak chtěl boj. Bude naprosto nefér - Damon, pokud věděl, byl teď nejsilnějším přeživším upírem, a k tomu byl k prasknutí plný krevního koktejlu z těch nejhezčích dívek z Fell's Church.
Bylo mu to jedno. Potřeboval svou frustraci nějak vybít, a - zase vrhl do prázdna jeden ze svých nenapodobitelných žhavých úsměvů - nějaký vlkodlak, upír, nebo ghoul dnes potká svou smrt. Možná i víc než jeden, pokud bude mít to štěstí, že jich najde víc.
A potom - lahodná Damaris jako dezert.
Život je přece jen krásný. A neživot, pomyslel si Damon a jeho oči nebezpečně zablýskaly za slunečními brýlemi, je ještě lepší. Nebude jen tak sedět a trucovat, protože nemůže mít Elenu hned. Půjde ven a bude se bavit a ještě zesílí - a pak, někdy brzy, zaujme místo toho dojemného měkoty, svého mladšího bratra, a vezme si jí.
Na okamžik pohlédl do zpětného zrcátka. Nějakým světelným trikem nebo inverzí v atmosféře, se mu zdálo, že vidí své oči za slunečními brýlemi plát rudě.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře