Jedy

30. prosinec 2011 | 18.15 |

Historie jedů je stejně stará jako historie lidí. Už od pradávna platí pravidlo, že dobře přimíchaný jed do jídla udělá často mnohem více, než armáda vojáků obléhající pevnost.

Mezi nejuznávanější traviče a výrobce jedů se počítá několik pouštních kmenů, napříkladBhilardi. O některých se, často ne jen s nadsázkou říká, že jed dokáží vydestilovat z čehokoli, na co si v poušti ukážete.

Ve způsobu vpravení jedu do těla se lidé ukázali jako velmi vynalézaví tvorové. Přidávání do jídla a jedovaté ostří patří k denní rutině, mezi gurmánské kousky se řadí například pozvolná otrava pomocí vonných tyčinek nebo listy knihy napuštěné příslušnou chemikálií. Ovšem i případy, kdy služebná prala svému pánovy v otrávené vodě a jemu pak výpary pronikaly do těla kůži, nejsou tak neobvyklé. Navíc, je-li člověk tráven postupně, je posmrtně otravu velmi obtížné vypátrat.

Jedy můžeme rozdělit do několika skupin podle toho, jakou cestou se získávají a jak působí na člověka.

Dále se jedy dělí na prvotní a sekundární. Tzn. jestli jsou hned samotné přísady jedovaté nebo se musí smíchat několik látek dohromady.
 

Primární jedy

Rostlinné jedy

Jed může být zastoupen v rostlině jedinou jedovatou látkou nebo několika látkami (např. v opiu, hlízách některých hub a podobně). Nejčastěji bývá působením rostlinných jedů zasažen nervový systém, dýchací ústrojí, srdce, krev, játra, trávicí trakt nebo ledviny.
Tyto jedy jsou většinou bezbarvé, obvykle rozpustné přímo ve vodě nebo v alkoholu. Jsou přítomné v různých orgánech rostlin – v natích, cibulích, listech nebo semenech.
Pilný čtenář mi jistě nyní pomine, když zabrousím do travičského žargonu a jedy budu označovat poněkud odborněji než bylo v této publikaci doposud zvykem.

Silice jsou tekuté látky, většinou palčivé chuti a příjemné vůně. Při normální teplotě se vypařují. Ve vodě jsou většinou nerozpustné, ale snadno se rozpouští v alkoholu. Otrava se projevuje zvýšenou srážlivostí krve a respiračními poruchami, ale po vysazení se vše vrátí k normálu.

Jedy z plodnic jedovatých hub způsobují mentální retardaci malých dětí a často také problémy s dýcháním. Při vdechování spor dochází k podráždění dýchacích cest, chrapotu, kašli a ke zhoršování výše uvedených příznaků. Jedy jsou účinné hlavně na citlivé jedince, jakými jsou malé děti, staří lidé a lidé nemocní.

Požahání, zvláště některými druhy rostlin, je také velmi nepříjemná záležitost. Nejvíce rozšířenou žahavou rostlinou je kopřiva, která se vyskytuje ve všech koutech ostrova. Ta je ale jen velmi slabá podle rostlin, které rostou v některých pouštních oblastech. Po doteku dochází buď k požahání nebo ke vzniku vředů, které se jen velmi pomalu hojí. V některých případech se přidá i nevolnost, zvracení, svalové křeče, poruchy dýchání, poškození ledvin a srdeční slabost. K úmrtí dochází jen v ojedinělých případech. Jestliže na kůži zůstaly přichycené trny, je třeba je hned odstranit. Jinak totiž může dojít k nekontrolovatelnému šíření jedu do těla. Což je docela nenápadný a traviči často využívaný způsob.
 

Jedy ze zvířat

Jedy včel jsou účinné, jestliže je požadovaná osoba vystavena jejich útokům několikanásobně v krátkém časovém úseku, například je-li zavřena s hmyzem v nějaké místnosti. V poušti údajně žijí exempláře, jejichž jediné štípnutí může člověku způsobit smrt. Tento způsob otravy není moc rozšířený, protože klade na traviče velké nároky, co se týče jak vzdělání, tak i obratnosti, když včely, nebo živočichy jim podobné, chytá.

Škorpióni patří mezi aktivně jedovaté živočichy. Bodají přes hlavu dopředu. Otrava nastoupí během pěti až dvaceti minut po vpravení jedu do těla. Většinou dochází ke znecitlivění místa vpichu, postupná paralýza napadá hlavně orgány, ne svaly, což způsobí, že dojde k zástavě dýchání v důsledku přerušené činnosti plic nebo k srdeční zástavě. Všeobecně by se dalo říct, že škorpióni patří k jedněm z nejnebezpečnějších wilwarinských živočichů. Není tak velký problém je chytit a proto jsou často používaným travičským nástrojem.

Jedy pavouků způsobují paralýzu těla. Tento stav trvá podle množství jedu několik hodin až několik dní. Ale příznaky jako jsou bolesti hlavy, vyschlá ústní dutina, svalová bolest a nespavost mohou přetrvávat až několik týdnů. Případy úmrtí bývají vzácné, nejvíce ohroženou skupinou jsou děti, staří a nemocní.

Hadi jsou z více než 85% jedovatí. Nejznámějšími exempláři jsou kobra, mamba a krajta. Někteří hadi dokáží jed plivat i na velké vzdálenosti. Čím je had starší, tím více koncentrovaný jed dokáže vytvořit. 
Při uštknutí nebo otravě hadím jedem může dojít k paralýze končetin a dýchacích svalů, slepotě, vředovatění rohovky. Po uštknutí může docházet k nekrózám kůže a obnažení dlouhých kostí na končetinách.

Jedovaté jsou i některé nerosty, ale tato oblast travičství je zatím ještě dost neprozkoumaná a ani já sám nemám s jejich použitím velké zkušenosti.

Sekundární jedy

Existuje nepřeberné množství sekundárních jedů. Není v mých silách je zde všechny vyjmenovat, to by přesahovalo rozsah této publikace a jsem si jist, že každý zájemce o hlubší studium jedů nebude mít s jejich obstaráváním nijak velké problémy.

Bývá pravidlem, že sekundární jedy bývají silnější a účinnější než jedy primární, protože požadované účinky jsou násobeny více ingrediencemi, ze kterých se jed skládá. Vyšší účinnost je ale vyvážena tím, že tyto jedy kladou mnohem větší nároky na svého výrobce. Zatímco u primárních jedů stačí například jen utrhnout nějakou rostlinu, nadrtit ji a šikovně přidat do jídla, u jedů sekundárních je požadována přesnost a trpělivost, protože výroba některých jedů může trvat celé roky a pak stačí jediná chybně přidaná přísada a travič může začít se svým snažením od začátku. Jedním z nejhorších sekundárních jedů je bílý paralt

Zvláštní kategorii jedů tvoří jedy magické. Jejich účinky jsou naprosto nesrovnatelné s tím, co se může od "přírodních" jedů očekávat, protože pomocí magie jde udělat, ano, řekněme si to na rovinu, všechno. Není divu, že tato kategorie jedů je přísně zakázána a když takový jed u někoho najde inkvizice, většinou je bez nějakých větších průtahů zavřen na několik let do vězení. I mezi traviči panuje bázeň, mají-li magický jed použít. A je-li jiná možnost, k této krajní situaci se neuchylují.
 

O travičích

Profesionálním travičem se nemůže stát každý. Tato profese klade velké nároky na svého vykonavatele. Travič musí být nenápadný, trpělivý a musí mít dobré znalosti o flóře a fauně, aby věděl, ze kterých rostlin a živočichů lze získat látky potřebné k výrobě jedu.

Profesionální traviče zaměstnává většina bohatých rodů do řad své osobní stráže. Jak již bylo zmíněno na začátku, trávení je poměrně populární způsob vyřizování sporů. Dobrý travič je také užitečný, když je jeho zaměstnavatel otráven jiným travičem, protože dost často dokáže najít protijed a svého zaměstnavatele zachránit.
Je smutným pravidlem, že většina travičů skončí svůj život otrávena někým jiným, důmyslnějším.

Snad nejznámějším wilwarinským travičem je Mansur Marid, který neblaze proslul tím, že v předvečer hlasování o tom, zda svolat inkvizici, otrávil dva největší odpůrce tohoto návrhu. Byl sice dopaden o týden později, ale doposud se nepodařilo zjistit, pro koho pracoval. Několik vysoce postavených členů Zasedání se nechalo slyšet, že pracoval na pokyny kalifa Mazruqa. Toto spojení ale nebylo dokázáno.

Bílý paralt

Je vůbec nejhorší jed, jaký lze sehnat. Neotráví člověka hned, bere si jeho síly postupně. 
Otrávený člověk trpí po celou dobu velkými bolestmi, je neustále vyčerpaný a téměř oslepne. Oběť vidí pouze na ostrém slunci, ale jen velice neostře a rozmazaně, tam, kde je třeba i sebenepatrnější šero, nevidí vůbec.

Pořádně není znám protijed, který by otráveného vyléčil. Jedinou šancí je podávat mu léky ztišující bolest a doufat, že to samo přejde, protože bílý paralt nezabíjí sám o sobě. Vyčerpá člověka natolik, že zemře na únavu.
Odolnější jedinci mají mizivou šanci, že dřív, než je úplně vyčerpá, přestane účinkovat. Nutno říct, že to se skoro nikdy nestává.
Bílý paralt se získává z malých kaktusů, které rostou na Salumské poušti, v oblasti, kde žijí Bhilardi. 
Najít takový kaktus je ale velké umění i pro samotné beduíny a dostat se pak k hotovému jedu je zhruba stejně náročné a ještě o mnoho dražší.
Jeho vzácnost je kompenzována cenou. Za stejnou hodnotu jako dávku paraltu si můžete koupit třeba šavli od toho nejzručnějšího zbrojíře.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 3 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře