6.kapitola

9. prosinec 2011 | 14.52 |

 Řekla jsem : "Jdi pryč," zopakovala Meredith Caroline stále tiše. "Řeklas věci, které by se ve slušné společnosti nikdy neměly říkat. Tohle je Stefanův byt - a je taky na něm, aby tě vykázal. Ale já to udělám za něho, protože on by nikdy nepožádal dívku - a k tomu svoji bývalou přítelkyni - aby sakra vypadla z jeho pokoje."

Matt si odkašlal. Předtím ustoupil do rohu a všichni na něj zapomněli. Teď se ozval: "Caroline,znám tě už moc dlouho na to, abych se k tobě choval společensky. Meredith má pravdu. Když chceš říkat takové věci, jaké jsi řekla o Eleně, dělej to někde daleko od Eleny. Ale podívej, jednu věc vím jistě. Bez ohledu na to, co Elena dělala, když byla... když byla předtím tady s námi..." hlas mu poklesl a Bonnie věděla, že tím myslí, když byla Elena předtím naživu, "...že teď je tak blízko podobě anděla, jak jen to je pro nás možné. Právě teď je ...je úplně..." zaváhal a bojoval se slovy.
"Čistá," pomohla mu Meredith vyplnit mezeru.
"Ano," souhlasil Matt. "Ano,čistá. Všechno co dělá, je čisté. A žádné z našich sprostých slov jí nemůže nijak pošpinit. Ale my ostatní prostě neradi posloucháme, jak se o to snažíš."
Ozvalo se Stefanovo tiché : "Děkuju."
"Stejně už jsem byla na odchodu, "procedila Caroline mezi zuby. " A neodvažujte se mi tu kázat o čistotě! Tady, s tím vším co se tu děje! A ty se na to sám chceš koukat, jak se dvě holky líbají. Asi chceš..."
"A dost." Stefan to řekl téměř bezvýrazně, ale Caroline byla smetena z podlahy a ven ze dveří, kde ji neviditelné ruce zase položily. Její kabelka vycestovala za ní.
A pak se dveře potichu zavřeli.
Bonnie na krku vstalo chmýří.To byly Síly,a to v takovém množství, že její smysly byly zahlceny a dočasně paralyzovány. Přesunout Caroline - a že to nebyla malá dívka - to už opravdu chtělo Síly.
Možná se Stefan změnil také tak moc jako Elena, jejíž tůň pokojné vyrovnanosti se roztříštila kvůli Caroline. Měla bych na to přestat myslet a možná si od Stefana taky vysloužím jedno děkuju, pomyslela si Bonnie.
Poklepala Elenu po kolenu a když se Elena otočila, políbila ji.
Elena se odtrhla tentokrát velmi rychle, jako by se bála, že zas vyvolá nějaké pozdvižení. Ale Bonnie v okamžiku pochopila, co měla Meredith na mysli,když říkala, že nejde o nic sexuálního. Bylo to... spíš jako kdyby vás zkoumal někdo, kdo využívá všechny své smysly v maximální míře. Když Elena odstoupila od Bonnie, radostně se na ni usmívala, stejně jako předtím na Meredith. Všechna bolest byla odnesena... no ano, čistotou toho polibku. A Bonnie měla pocit, jako by se trochu Eleniny vyrovnanosti přenesla i na ni.
"...měli jsme být chytřejší a nebrat s sebou Caroline," vysvětloval právě Matt Stefanovi. "Omlouvám se, že jsem se do toho pletl, ale já Caroline znám. Mohla tu vést ty svoje tirády ještě půl hodiny, než by opravdu odešla."
"Stefan se o to postaral," poznamenala Meredith. "Nebo to byla i Elena?"
"To jsem byl já," odpověděl Stefan. "Matt to řekl dobře : remcala by donekonečna,než by konečně zmizela. A já bych byl opravdu rád, kdyby Elenu v mé přítomnosti nikdo takhle neponižoval."
Proč mluví o těchhle věcech? divila se Bonnie. Ze všech lidí na světě právě Meredith a Stefan mají nejmenší sklon k prázdnému tlachání. A teď tady stojí a říkají věci, které ve skutečnosti není potřeba říkat. Pak si uvědomila, že to bylo kvůli Mattovi, který se pomalu, ale odhodlaně vydal k Eleně.
Bonnie vstala tak rychle a pružně, jako by uměla létat, a podařilo se jí projít kolem Matta, aniž se na něj podívala. A pak se připojila ke Stefanovi a Meredith v prázdném tlachání - nebo snad ne úplně prázdném - o tom, co se právě odehrálo. Caroline byla silný nepřítel, na tom se všichni shodli. Zdálo se, že se nikdy nepoučí, že všechny intriky proti Eleně se vždycky nakonec obrátí proti ní samotné. Bonnie by se vsadila, že právě teď kuje nové pikle proti nim všem.
"Pořád se cítí oamělá," řekl Stefan, jako by se ji snažil omlouvat. "Chce aby jí lidi brali - všichni a za všech okolností. Ale přitom se cítí odtržená. Jako kdyby jí nikdo, kdo ji skutečně poznal nedokázal důvěřovat."
"Chová se defenzivně," souhlasila Meredith. "Ale člověk by si myslel, že projeví alespoň nějakou vděčnost. Vždyť jsme ji sotva před týdnem osvobodili a zachránili jí život."
Ale v tom je víc, než tohle, pomyslela si Bonnie. Její intuice se jí snažila něco sdělit - něco o tom, co se mohlo stát předtím, než se jim podařilo Caroline zachránit - ale měla takový vztek kvůli Eleně, že to ignorovala.
"A proč by jí měl někdo věřit?" řekla Stefanovi. Vrhla pohled za sebe. Elena už určitě pozná Matta úplně kdekoliv... a Matt vypadal, jako kdyby se chystal omdlít.
"Caroline je krásná, to jo, ale to je taky všechno. Nikdy o nikom neřekne pěkné slovo. Pořád hraje nějaké hry... já vím, že jsme podobné věci dělali taky... ale ty její hry měly vždycky někoho ukázat ve špatném světe. Jasně, že dokáže dostat většinu kluků..." náhle ji zalila vlna nervozity a promluvila hlasitěji,aby jí zaplašila,  "...ale když to posuzujete z pohledu holky, jediná zajímavá věc na ní jsou dlouhé nohy a velké..."
Bonnie se zarazila, protože Meredith a Stefan ztuhli se stejným výrazem, který říkal panebože, to už ne!
"A taky má velmi dobrý sluch," ozval se rozechvělý výhružný hlas někde za Bonií. Bonnii vyskočilo srdce až do krku. Tak to dopadá, když ignorujete předtuchy.
"Caroline..." pokusili se Meredith i Stefan napravit škody, ale už bylo pozdě. Caroline vkráčela dovnitř na těch svých dlouhých nohách, jako by se ani nechtěla dotknout Stefanovi podlahy. Svoje střevíce na vysokých podpatcích měla v rukou.
"Vrátila jsem se pro svoje sluneční brýle," prohlásila stále ještě rozechvělým hlasem. "A slyšela jsem toho dost, abych věděla, co si o mně moji takzvaní přátelé myslí."
"Ne, to jsi teda neslyšela," odpověděla Meredith, která na ten šok reagovala překotnou výřečností, zatímco Bonnie byla tak ohromená, že se nezmohla na slovo. "Slyšelas hodně naštvané lidi, jak upouštějí páru poté, cos je právě urazila."
"Krom toho," ozvala se Bonnie, která konečně zase našla řeč,  "připusť, Caroline, žes doufala, že něco uslyšíš. Proto sis sundala boty. Bylas hned za dveřmi a poslouchala, že jo?"
Stefan zavřel oči. "To je moje vina,měl jsem..."
"Ne, to není," oponovala mu Meredith a Caroline řekla: "Můžeš mi konkrétně říct jediné slovo, které nebylo pravda nebo bylo přehnané? Možná něco z toho, co řekla Bonnie... ale Bonnie je - prostě Bonnie. Ale pokud můžeš uvést jediné slovo z toho, co jsme říkali my ostatní, které není pravda, tak se ti omluvím."
Ale Caroline neposlouchala. Caroline sebou škubala. Dostala tik ve tváři, její krásný obličej se křečovitě stáhl a zrudl vzteky.
"To se mi teda omluvíš, za to ti ručím," zasyčela, otočila se a ukázala dlouhým nehtem na ukazováku na každého z nich,  "Vy všichni toho budete litovat. A jestli na mě zase zkusíte to... to upírské čarodějnictví," obrátila se ke Stefanovi, "tak mám přátele - skutečné přátele - kteří by o tom rádi věděli."
"Caroline, právě dneska odpoledne jsi podepsala přísahu..."
"Chm, to je mi ukradený..."
Stefan se vztyčil. V malém pokoji se zaprášeným oknem byla teď tma a lampička u postele vrhala před Stefana tmavý stín. Bonnie se na něj podívala a zamrazilo ji. Dloubla do Meredith. Jeho stín byl překvapivě dlouhý a překvapivě tmavý. Carolinin stín byl slabý ,průhledný a krátký - vypadal jako napodobenina stínu vedle Stefana skutečného.
Pocit jako před bouří se vrátil. Bonnie se nyní třásla. Pokoušela se to zastavit, ale nešlo to, třásla se pořád dál, jako by ji hodili do studené vody. Byl to chlad, který se zažírá přímo do kostí a vysává z člověka teplo kousek po kousku, jako nějaký hltavý obr... a pak se roztřásla úplně jako v zimnici.
S Caroline se ve tmě něco dělo... Něco z ní vystupovalo... nebo si to možná přicházelo pro ni...nebo obojí. V každém případě to teď bylo všude kolem ní a taky kolem Bonnie, a napětí bylo tak husté, až měla Bonnie pocit, že se zadusí, a zběsile jí tlouklo srdce. Vedle ní se Meredith - ta praktická, chladnokrevná Meredith - znepokojeně zavrtěla.
"Co to..." začala Meredith šeptat.
Náhle, jako podle nějakého scénáře dokonale naplánovaného bytostmi temnoty, se dveře Stefanova pokoje prudce zabouchly... elektrická lampa zhasla... prastará roleta na okně
s rachotem sletěla dolů a pokoj se náhle ponořil do naprosté tmy.
A Caroline vykřikla. Byl to hrozný zvuk - takový syrový, jako by jí ho někdo vyrval s kusem masa z útrob a vyhodil ho jejím hrdlem ven.
Bonnie také zakřičela. Nemohla si pomoct, i když její výkřik zněl slabě a bez dechu, jako ozvěna a ne jako zvukový efekt, který předvedla Caroline.
Díky Bohu, že Caroline přestala. Bonnie dokázala potlačit nový výkřik, který se jí dral na rty, přestože se třásla ještě hůř než předtím. Meredith jí pevně objímala paží, ale pak, když tma i ticho pokračovaly a Bonnie se stále třásla, vstala a předala ji zaskočenému Mattovi, který se pokusil ji rozpačitě držet.
"Není tu taková tma, jakmile se oči přizpůsobí," řekl jí. Jeho hlas zněl skřípavě, jako by potřeboval sklenici vody. Ale byla to ta nejlepší věc, co mohl říct, protože ze všech věcí na světě se Bonnie nejvíc bála právě tmy. Tma totiž byla živá, oživlá tvory, které mohla vidět jenom ona. Navzdory hroznému třasu se s Mattovou podporou dokázala postavit - a pak zalapala po dechu, stejně jako Matt.
Elena zářila. A nejen to - ta záře se rozkládala za ní a po obou stranách a tvořila nádherně tvarovaná a nepopiratelně přítomná...křídla.
"Ona mmmá ...křídla," zašeptala Bonnie,jejíž zakoktání vyvolal spíš třas než strach. Matt se teď držel jí jako dítě ; evidentně nedokázal odpovědět.
Křídla se jemně pohybovala s rytmem Elenina dechu.
Seděla bez pohybu ve vzduchu těsně nad zemí a měla napřaženou ruku s roztaženými prsty v odmítavém gestu.
Elena promluvila. Nebyla to žádná řeč, kterou Bonnie kdy slyšela ; a pochybovala, že by to byl některý z jazyků, který používají lidé na Zemi. Slova byla ostrá a nabroušená jako hrany křišťálových střepin, které spadly odněkud z ohromné výše.
Ta slova v Bonniině mysli téměř dávala smysl, jelikož její duchovní schopnosti výjimečně vzepjaly Eleninou neuvěřitelnou Silou. A ony Síly nyní stály proti temnotě a pomalu ji rozpouštěly...zaháněly ty tvory v ní na úprk, škrábání jejich drápů se rozprchlo všemi směry. Ledově ostrá slova je pronásledovala až ven, nyní s přezíravým tónem...
A Elena... Elena byla bolestně krásná, stejně jako když byla upírem, a také skoro tak bledá. Ale Caroline také křičela. Používala mocná slova černé magie a Bonnie to vnímala, jako by jí z úst vycházely stíny všech možných tvorů temnoty:Ještěrek, hadů a pavouků.
Byl to duel, střetnutí v magii. Ale jak se Caroline naučila tolik z černé magie? Vždyť ani neměla v rodokmenu čarodějky jako Bonnie.
Kolem Stefanova pokoje se ozýval podivný zvuk, který zněl skoro jako helikoptéra. Ššššum-šššum-šššum...Bonnii to děsilo.
Ale musela něco udělat. Po předcích byla Keltka a médium, z toho se nevymluví - takže musí Eleně pomoct. Pomalu, jako by se prodírala proti smršti, doklopýtala k Eleně, vložila svou dlaň do Eleniny a nabídla jí své schopnosti.
Když jí Elena stiskla ruku, Bonnie si uvědomila, že má z druhé strany Meredith.
Záře zesílila. Ještěrky před ní prchaly s vřískotem a rvaly se jedna s druhou jak se snažily dostat pryč.
Pak si už Bonnie jen pamatovala, jak se Elena sesunula, křídla zmizela a ty pištící věci byly taky pryč. Elena je vyhnala a přitom využila neuvěřitelného množství energie, aby je přemohla bílou magií.
"Ona spadne," zašeptala Bonnie a pohlédla na Stefana. "Použila tak silnou magii..."
Právě v tu chvíli, kdy se Stefan začal obracet k Eleně, se najednou seběhlo několik věcí, jako by v pokoji zablikalo stroboskopické světlo.
Záblesk. Roleta v okně se vyhrnuje a hrozivě rachotí.
Záblesk. Lampa se znovu rozsvěcuje Stefanovi v rukou - asi se jí snažil opravit.
Záblesk. Dveře Stefanova pokoje se se skřípotem otevírají, jako by se připravovaly k novému zabouchnutí.
Záblesk. Caroline je teď na podlaze, na všech čtyřech, plazí se a ztěžka dýchá. Elena zvítězila...
Elena spadla.
Jen nadlidsky rychlé reflexy ji mohly zachytit - zvlášť z druhé strany pokoje. Ale Stefan hodil lampu Meredith a byl u Eleny rychleji, než Bonniiny oči stihly sledovat. Zachytil ji a ochranitelsky ji objímal.
"A do pekla," řekla Caroline. Černé stopy řasenky jí stékaly po tváři, takže vypadala jako něco ne úplně lidského. Pohlédla na Stefana s neskrývanou záští. On jí pohled střízlivě vracel.
"Nevzývej Peklo," pronesl velmi hlubokým hlasem.
"Ne tady.Ne teď. Protože Peklo tě může slyšet a odpovědět."
"Jako by to už neudělalo," odpověděla Caroline a v té chvíli byla k politování - zlomená a budící soucit. Jako by něco začala a teď nevěděla, jak to zastavit.
"Caroline,co to říkáš?" Stefan k ní přiklekl. "Snažíš se nám říct, že už jsi už... uzavřela nějakou smlouvu...?"
"Ufff," vydechla Bonnie náhle a mimoděk, jak z ní padla ta zlověstná nálada, která předtím ovládla Stefanův pokoj. Jeden z Carolininých zlomených nehtů zanechal na podlaze krvavou stopu. Caroline v té krvi také klečela a vypadala pěkně rozdrbaně. Bonnie pocítila soucitné bodnutí ve vlastních prstech, dokud Caroline nemávla svou zkrvavenou rukou na Stefana - pak se její soucit změnil v nevolnost.
"Chceš líznout?" nabídla. Obličej i hlas se jí úplně změnily a už se to ani nesnažila skrývat. "Ale no tak,Stefane," pokračovala zlomyslně, "ty teď už přece piješ lidskou krev,že? Lidskou - nebo čím že se to vlastně stala. Vy dva teď spolu po nocích poletujete jako netopýři, ne?"
"Caroline" zašeptala Bonnie. "tys je neviděla? Její křídla..."
"Přesně jako netopýr - nebo už další upír. Stefan z ní udělal..."
"Já jsem je taky viděl," ozval se Matt kategoricky zpoza Bonnie. "A nebyla to křídla netopýra."
"Copak nemáte oči?" otázala se Meredith z místa, kde odložila lampu. "Podívejte se sem." Sklonila se, a když se znovu narovnala,držela v ruce dlouhé bělostné pero. Ve světle zářilo.
"Tak se možná stala bílou vránou," opáčila Caroline. "To by bylo příhodné. Nemůžu uvěřit, jak jí všichni podlejzáte, jako by snad byla nějaká princezna nebo co. Vždycky seš pro všechny jejich malé zlatíčko, co, Eleno?"
"Nech toho", zarazil jí Stefan.
"Pro všechny, to je to nejdůležitější slovo," prskla Caroline.
"Přestaň."
"Jak všechny líbáš, jednoho po druhém." Ostentativně se otřásla. "Zdá se, že to všichni přehlížejí, ale bylo to spíš jako..."
"Dost, Caroline."
"...ta skutečná Elena." Caroline nasadila předstíraně afektovaný hlas, ale přesto z něj nedokázala vytěsnit jed, pomyslela si Bonnie. "Protože každý, kdo tě zná ví, jaká jsi doopravdy byla, než nás Stefan obšťastnil svojí neodolatelnou přítomností. Bylas..."
"Caroline, okamžitě přestaň..."
"Flundra! Nic jiného! Prostě levná flundra pro každého!"

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře