Moje-kniha | 7.kapitola

"Teď ti došla slova,co?" pošklebovala se Caroline.

"Nemůžeš najít žádnou šikovnou odpověď? Netopír tě kous' do jazyka?" Začala se smát, ale byl to nucený, skřípavý smích, jako když se drtí střepy. A pak se z ní nekontrolovaně začala řinout slova... taková slova, která se na veřejnosti neříkají. Bonnie už většinou z nich někdy použila, ale tady a teď utvořila silný jedovatý proud. Její slova narůstala v jakémsi crescendo - něco se určitě stane - tolik záštiplné síly přece nemůže být v jednom...

Rezonance, napadlo Bonnii, jak zvukové vlny začaly narůstat...

Sklo, napověděla jí intuice. Pryč od skla.

Stefan měl akorád tak čas otočit se k Meredith a zakřičet: "Dej pryč tu lampu!"

A Meredith, která nejen rychle chápala, ale také byla vynikající nadhazovačkou v baseballu, lampu popadla a vrhla ji... ach ne, skrz... ohlušující rána, jak se porcelánová lampa roztříštila... skrz otevřené okno. Z koupelny se ozvaly podobné tříštivé zvuky. Za zavřenými dveřmi se vysypalo zrcadlo. Pak Caroline vrazila Eleně facku. Zanechala jí na tváři krvavou šmouhu, na kterou si Elena lehce poklepávala. Také jí tam zůstal bílý otisk ruky, který postupně červenal. Nad Eleniným výrazem by se kámen ustrnul. A pak Stefan udělal něco, co Bonnie pokládala za nejpřekvapivější věc ze všech. Jemně usadil Elenu na zem, políbil jí na druhou tvář a obrátil se ke Caroline. Položil jí ruce na ramena, netřásl s ní, jen ji pevně držel a nutil ji tak dívat se mu do očí.

"Caroline," oslovil ji. "Zastav to. Vrať se zpátky. Kvůli svým starým přátelům, kterým na tobě záleží, vrať se.

Kvůli své rodině, která tě miluje, vrať se zpět. Kvůli své vlastní nesmrtelné duši, vrať se. Vrať se k nám!"

Caroline na něj jen útočně hleděla. Stefan se napůl obrátil k Meredith a udělal obličej. "Na tohle já prostě nejsem dělaný," řekl sarkasticky. "To nepatří mezi silné stránky upírů."

Pak se obrátil k Eleně něžným hlasem. "Lásko, můžeš jí pomoct? Můžeš zase pomoct svojí staré kamarádce?"

Elena už se mezitím snažila dostat ke Stefanovi. Roztřeseně vstala, nejprve s pomocí houpacího křesla, pak Bonnie, která se jí pokoušela podpírat. Eleně se podlamovaly nohy jako novorozené žirafce na kolečkových bruslích a Bonnie, která byla skoro o hlavu menší, měla co dělat, aby její váhu unesla.

Stefan vykročil na pomoc, ale Matt už byl u Eleny a podpíral ji z druhé strany.

Pak Stefan přiměl Caroline se otočit. Držel ji a nedovolil jí utéct, nutil ji stát k Eleně čelem.

Přidrželi Elenu kolem pasu, aby měla volné ruce. Vykonala pár podivných pohybů,jako by čím dál rychleji kreslila tvary ve vzduchu před Carolininou tváří a zároveň svírala a rozevírala ruce s prsty v různých pozicích.

Zdálo se, že přesně ví co dělá. Carolininy oči sledovaly pohyb prstů jako přibité, ale z jejího vrčení bylo jasné, že se jí to vůbec nelíbí. Magie pomyslela si Bonnie fascinovaně. Bílá magie. Ona volá anděly, tím jsem si stejně jistá, jako že Caroline volala démony. Ale má dost sil, aby vyrvala Caroline ze spárů temnoty? A nakonec, na závěr celého obřadu se Elena naklonila a políbila Caroline cudně na rty. Pak vypuklo peklo. Caroline se nějak vykroutila ze Stefanova sevření a pokusila se Eleně rozdrápat obličej nehty. Předměty v místnosti začaly létat vzduchem puzeny jakousi nezemskou silou. Matt se pokusil popadnout Caroline za paži a dostal takovou ránu do žaludku, až se zkroutil načež ho ještě sekla hranou ruky zezadu přes krk. Stefan pustil Caroline a objal Elenu. Snažil se ji a Bonnii dostat Caroline z cesty. Zřejmě předpokládal, že Meredith se dokáže postarat sama o sebe a měl pravdu. Caroline se vrhla na Meredith, ale ta byla připravená. Popadla její ruku a trhla ve směru jejího útoku. Caroline ztratila rovnováhu a přistála na posteli. Obrátila se a vyrazila po Meredith znovu, tentokrát ji popadla za vlasy. Meredith se jí vytrhla a nechala Caroline v ruce jen hrst vlasů. Pak se dostala přes Carolininu obranu a uštědřila jí řádnou ránu rovnou na čelist. Caroline padla jako hruška.

Bonnie zavýskla a vůbec se kvůli tomu necítila provinile. Caroline poprvé za celou dobu ležela klidně a Bonnie si všimla, že má nehty zase celé - dlouhé, silné a zahnuté, ani jeden nebyl štípnutý nebo zlomený.

Eleniny Síly? To musí být ono. Co jiného by to mohlo způsobit? Pouhými několika pohyby a polibkem Elena uzdravila Caroline ruku.

Zato Meredith si třela ruku. "Nikdy jsem si neuvědomila, jak bolí někoho praštit." řekla. "To ve filmech nikdy neukazují. Je to u kluků stejné?"

Matt se zarděl. "Já... ehm... ještě jsem vlastně nikdy..."

"Je to stejné u všech i u upírů," vložil se do toho Stefan. "Jsi v pořádku Meredith? Chci říct, Elena by mohla..."

"Ne, je mi dobře. A my s Bonnií máme něco na práci," Kývla na Bonnii, která jí chabě odpověděla. "Za Caroline jsme zodpovědné my a měly jsme si uvědomit, proč se doopravdy vrátila. Nemá auto. Vsadím se, že si z toho telefonu dole zavolala a pokusila se sehnat někoho, kdo ji tu vyzvedne, ale nepodařilo se jí to, a tak se vrátila nahoru. Takže ji teď musíme odvézt domů. Stefane, omlouvám se. Nebyla to moc fajn návštěva."

Stefan se tvářil zasmušile. "Stejně už toho bylo skoro víc, než Elena může zvládnout," odpověděl. "Vlastně víc než jsem myslel, že zvládne."

Matt řekl: "No, já jsem vás sem přivezl a taky se za Caroline cítím odpovědný. Sice nejsem holka, ale jsem člověk."

"Možný bychom mohli přijít zase zítra?" navrhla Bonnie.

"Ano, to by asi bylo nejlepší," odpověděl Stefan. "Skoro se mi nechce ji pustit," dodal a hleděl zachmuřeně na Caroline v bezvědomí. "Bojím se o ni. Hodně se o ni bojím."

Bonnie se toho chytila: "Proč?"

"Myslím si - tedy, na odhady je asi ještě brzy - ale zdá se, že ji něco už téměř posedlo. Jenom nemám nejmenší představu, co to je. Myslím, že bych to měl důkladně prozkoumat."

A teď to Bonnie ucítila znovu - jako studená voda, co ji kape za krk. Pocit, že se na ni chystá vylít mrazivý oceán hrůzy a smést ji až ke dnu.

Stefan dodal : "Jedno je jisté, chovala se divně - a to i na svoje poměry. nevím co jste slyšeli vy, když nadávala, ale já jsem kromě jejího hlasu slyšel ještě jeden, jak jí pobízí." Obrátil se k Bonnii: "Co ty?"

Bonnie se zamyslela. Nebylo tam něco - jen takový šepot - a vždy jen vteřinu předtím, než promluvila Caroline? Méně než vteřinu.Snad náznakem slyšela šeptané sykavky...

"A to, co se tu stalo, to se mohlo ještě zhoršit. Vzývala Peklo v okamžiku, kdy byl tento pokoj plný Sil. A samotný Fell's Church je na křižovatce tolika geopatogenních zón, že to není žádná legrace. S tím, co se tu děje - no, prostě přál bych si, abychom tu měli nějakého dobrého parapsychologa."

Bonnie věděla, že všichni myslí na Alarica.

"Pokusím se ho sem dostat," řekla Meredith. "Ale teď je někde v Tibetu nebo v Timbuktu, kde dělá výzkumy. Chvíli potrvá, než můj vzkaz vůbec dostane."

"Děkuju." Vypadalo to, že se Stefanovi ulevilo.

"Jak jsem řekla, jsme za ni zodpovědní," dodala Meredith tiše.

"Je nám líto, že jsme ji sem přivedli," řekla Bonnie nahlas a doufala, že Carolinino podvědomí jí uslyší. Rozloučili se s Elenou, nebyli si jistí, co se ještě může stát. Ale ona se jen na každého usmála a dotkla se jejich ruky. Stálo při nich štěstí nebo snad přízeň shůry, odněkud mimo jejich chápání, protože Caroline se cestou vzbudila. Dokonce se chovala celkem racionálně, i když poněkud zmateně, když auto vjelo na jejich příjezdovou cestu. Matt jí pomohl z auta a dovedl ji ke dveřím. Otevřela jim Carolinina máma. Byla nenápadná, plachá a unavená žena, kterou, jak se zdálo, ani nepřekvapilo, že svou dceru vidí pozdě odpoledne v tomhle stavu. Matt vysadil děvčata u Bonnie doma, kde strávila večer v obavách a spekulacích. Bonnie usínala s ozvěnou Carolininých kleteb v hlavě .

Milý deníčku

Dnes v noci se něco stane.

Nemůžu mluvit ani psát a moc si nepamatuju, jak se píše na klávesnici, ale můžu své myšlenky posílat Stefanovi a on je pro mě zapisuje. Nemáme před sebou žádná tajemství.

Takže tohle je teď můj deník. A...

Dneska jsem se zase probudila. Zase jsem se probudila! Venku bylo pořád léto a všechno bylo zelené. Narcisy na zahradě kvetou. A měla jsem návštěvu. nevím přesně, kdo ti lidé byli, ale tři z nich mají silné a jasné barvy. Políbila jsem je, takže už na ně nezapomenu.

Ta čtvrtá osoba byla jiná. Viděla jsem jenom roztříštěné barvy olemované černě. Musela jsem použít silná slova Bílé Síly, abych jí zabránila přivést tvory temnoty do Stefanova pokoje.

Začínám být ospalá. Chci být se Stefanem a cítit, jak mě drží v objetí. Miluju Stefana. Vzdala bych se čehokoliv, abych s ním mohla zůstat. Ptá se mě, jestli i létání? Ano, i létání, jen abych byla s ním a udržela ho v bezpečí. Cokoliv jen aby byl v bezpečí. I svůj život.

A teď chci být s ním.

Elena

(A Stefan lituje,že píše do Elenina nového deníku, ale musí některé věci říct, protože jednoho dne si je možná bude chtít přečíst, aby si vzpomněla.)

Zapsal jsem její myšlenky ve větách, ale v takové podobě ke mně nepřicházely. Myslím, že přicházejí spíš jako střípky představ.

Upíři jsou zvyklí si překládat běžné každodenní lidské myšlenky do souvislých vět, ale Eleniny myšlenky potřebují větší překlad než jiné. Většinou uvažuje v jasných obrazech plus sem tam nějaké slovo.

Ta "čtvrtá osoba", o které píše je Caroline Forbesová. Myslím, že Elena jí zná skoro od peřinky. Mate mě, že Caroline dnes na Elenu zaútočila téměř všemu možnými způsoby, ačkoli když pátrám v její mysli, nedokážu najít žádné pocity hněvu, a dokonce ani bolesti. Je skoro děsivé procházet takovou myslí.

Otázka, na kterou bych si opravdu přál znát odpověď zní: Co se to Caroline stalo během té krátké doby, kdy byla v Klausově a Tylerově zajetí? A dělala to všechno co dnes prováděla, ze své vlastní svobodné vůle? Nebo snad jsou to nějaké pozůstatky Klausovy? Nebo máme ve Fell's Church nějakého dalšího nepřítele?

A co je nejdůležitější, co s tím budeme dělat?

Stefan, kterého právě táhnou od počí...