(Elena chce, aby se šel Damon podívat na Stefana. V kuchyni sedí nic netušící Jeremy.)
Damon: (zvýšeným hlasem) Ne, Eleno, nepůjdu... s tebou do tvé ložnice.
Alaric Saltzman: Stefan je lidský pořád. Je to správňák. Ty jsi kretén a zabíjíš lidi, ale pořád v tobě vidím něco lidského. Ale ona... Nebylo v ní vůbec nic.
Elena: Co se děje?
Damon: Už je zase nudnej, moralistickej a abstinent. Úspěšně jsi ho vyléčila ze všeho, co na něm bylo zajímavé.
Elena: Nezapomeň, kdo mi pomáhal.
Damon: Nenávidím se za to.
Damon: Koukni na sebe, jako by ses vrátil do minulosti.
Stefan: Co tady děláš?
Damon: Proč bych tady neměl být? Bonnie deaktivovala Gilbertovo zařízení. Isobel je pryč. A je Den Zakladatelů. Přišel jsem si dát cukrovou vatu a ukradnout ti děvče.
Stefan: Nezačínej si se mnou, Damone.
Damon: To ty jsi s tím začal, Stefane. Tím svým "jsem tak nejistý, nechej Elenu na pokoji" proslovem. Jenom si to užíváš.
Stefan: Dokud to bereš na vědomí.
Damon: Huh? Cože? Postrádáš smysl pro humor, Stefane.
Stefan: Ve skutečnosti jen nemám smysl pro Damonův humor.
Damon: Damonův humor? Koukni, chápu to, vážně. Jsem skvělejší, víc sexy, lepší volba.
(Damon telefonuje Stefanovi.)
Damon: Kde je můj prsten?
Stefan: Dal jsem ho Zachovi, aby ho schoval. Neměls ho zabíjet.
Damon: (znejistí) Ach. Skoro jsi mě dostal. Kde je?
Stefan: Dobře přinesu ti ho, ale potřebuju na to čas.
Damon: Poslal's ho snad do Říma? Kde je?
pan Tanner: Pane Donovane. Chtěl byste využít tuto příležitost jak se vymanit ze škatulky prostého sportovce?
Matt: To je v pohodě, pane Tannere, mně to vyhovuje.
Damon Salvatore: Nemusíš se s ní setkat, pokud nechceš.
Elena Gilbert: Nemám moc na výběr.
Alaric Saltzman: Vyhrožuje, že začne zabíjet lidi.
Damon Salvatore: Ou. Beru to tak, že vám to vadí.
Damon: Mám lepší nápad.
Elena: Jakýpak?
Damon: Ignorovat tu děvku. Uvidíme se.
Elena: Je to chytré?
Damon: Jestli si Katherine bude myslet, že si jí nevšímáme, vyláká ji to ven. Něco podnikne.
Stefan: Jo? A pak co?
Damon: Probodnout ji, utrhnout jí hlavu. Něco poetického.
Lexi: Panáky jsou úplatek. Potřebuju, abys mi na něco odpověděl. Co doopravdy děláš v Mystic Falls?
Damon: Zkoušela jsi zdejší karamelky? Vyhrávají ceny.
(Damon a Stefan leží na hřišti)
Damon: Jsem ohromen, Stefane. Zábava u chlastu a šipek, trocha sentimentality u fotbalu a nakonec koukání na hvězdičky.
(Stefan a Damon se baví o rodině Lockwoodových.)
Damon: Pokud nejsou upíři, co sakra jsou?
Stefan: Možná jsou želvy ninja.
Damon: Nejsi vtipnej.
Stefan: Nebo zombíci.
(Stefan přichází do místnosti, kde si Damon nalévá krev do skleničky.)
Damon: Dáš si taky?
Stefan: Ne, díky. Nemám hlad. Zrovna jsem jedl.
Damon: Nemáš strach, že jednoho dne se všechna lesní zvířátka spojí a budou se bránit? Určitě si o tom povídají.