8.kapitola

9. prosinec 2011 | 14.53 |

 Starobylé ručičky na hodinách ukazovali tři v noci,když se meredith náhle vytrhla z přerývaného spánku.

A pak se kousla do rtu,aby potlačila výkřik.Nakláněla se nad ní nějaká tvář,ještě k tomu vzhůru nohama.Poslední,na co si vzpomínala,bylo,jak leží na zádech ve spacím pytli a povídá si s Bonnií o Alaricovi.Teď se nad ní Bonnie skláněla,ale měla zavřené oči a tvář opačně než ona,jak klečela nad Meredithiným polštářem a nosem se téměř dotýkala jejího.
K tomu přidejte podivnou sinalost Bonniiny tváře a rychlý horký dech,který Meredith šimral na čele,a kdokoliv - kdokoliv,potvrdila si Meredith . by měl nárok vykřiknout.
Čekala,až Bonnie něco řekne,a zírala na vrásky nad těma záhadně zavřenýma očima.
Ale místo toho se Bonnie posadila,pak postavila a bez zaklopýtnutíodkráčela pozadu k Meredithině stolu,kde se nabíjel Meredithin mobil,a zvedla ho.Musela ho nastavit na videonahrávání,protože otevřela pusu a začala gestikulovat a mluvit.
Bylo to děivé.Zvuky,které vycházely z jejích úst,byly známé:mluvila pozpátku.Zašmodrchané,hrdelní či vysoké zvuky přicházely jako z hororového filmu.Ale mluvit takhle záměrně...to nrmální člověk ani nedokáže.Meredith měla děsivý pocit,jako by se něco snažilo k nim svou myslí dosáhnout přes nepředstavitelné rozměry mimosvěta.
Možná žije pozadu,pomyslela si Meredith,jak se pokoušela rozptýlit,zatímco ty děsivé zvuky pokračovaly.
Nebo si myslí,že tak žijeme my.Možná se prostě...neprotínáme ve stejné dimenzi...
Meredith měla pocit,že už toho o moc víc nesnese.Začala mít dojem,že v těch obrácených zvucích slyší slova,možná i věty...a žádné z nich nebyly příjemné.Prosím,ať už to skončí...hned teď.
Lkaní mumlání...
Bonnie zavřela pusu,až jí cvakly zuby.Zvuky okamžitě ustaly.Pak,jako když se video převíjí zpomaleně zpět,přešla pozpátku ke svému spacáku,klekla si,pozadu do něj zalezla,lehla si a položila hlavu na polštář - to vše,aniž by otevřela oči,aby se podívala,kam jde.
Byla to jedna z nejděsivějších věcí,které kdy Meredith zažila - a že už zažila slušnou řádku děsivých věcí.
A Meredith prostě nedokázala nechat tu nahrávku na ráno.Vstala,po špičkách přešla ke stolu a vzala si mobil do vedlejšího pokoje.Tam ho připojila k počítači,kde bylo možné záznam pustit pozpátku.
Když si vzkaz jednou nebo dvakrát poslechla,rozhodla se,že ho Bonnie nikdy nesmí slyšet.Vyděsilo by jí to k smrti a Elenini přátelé by tak přišli o veškeré nadpřirozené kontakty.
Na té nahrávce byly zvířecí zvuky smíšené se zvráceným nezemským hlasem.Rozhodně to nebyl Bonniin hlas.Nebyl to hlas žádného normálního člověka.Ve srozumitelné podobě to znělo skoro ještě hůř než pozpátku - což možná znamenalo,že ať ta slova vyslovila jakákoliv bytost,běžně hovořila opačně.
Meredith dokázala odlišit hlasy mezi skučením,zkomoleným smíchem a zvířecími zvuky,které zněly jako přímo z divočiny.

Ačkoliv jí z toho vstávaly vlasy hrůzou a naskakovala husí kůže,pokusila se zachytit mezi tím vším slova.Když si je zapsala,vyšlo jí:

"Prrrrrrr...oo...buzzzzz...eníííí...buddde...náááááchch....léééé a šššššššš...ššok...ujjjj....íííííííícíííííííí...Tyyyyyy i jjjjááááá tu mussssss...sssíííí....mmmeeeeeeeeeeeeeee....býýýýýt ažžžžžž....dooooojjjjjj.....deeeeeeeeee....k prrrrrrrrrrrrr....obuuuuu...zzzzzzzzz....eeennnniiiiiii....Nebbuddd...eeeemmmm....eeee....zzzzzzzddddeeee prrrrrrrooo (Ňaň....bylo to ni nebo kňučení?)pozzzz....dějjjj....iiiii....Toooooo.....užžžžž....buddddd.....eeeeeeee....nnnnnaaaa jjjjjiiiiiii....nnnn....nýchchchch..."
Meredith ještě jednou vzala blok a papír a přepsala text do srozumitelnější podoby,až dostala :
Probuzení bude náhlé a šokující.
Ty i já tu musíme být až dojde k Probuzení.Nebudeme zde pro (ni?)později.To už bude na jiných.
Meredith odložila velmi pečlivě pero vedle rozluštěného vzkazu v bloku.
Pak se zachumlala do spacáku a pozorovala nehybnou Bonnii jako kočka myší díru,dokud jí konečně milosrdná únava nezavřela oči.
"Cože jsem říkala?" Bonnie byla příští ráno upřímně zmatená.Vymačkávala šťávu z grapefruitu a připravovala cereálie jako vzorná hostitelka,přestože to byla Meredith,kdo míchal vejce na sporáku.
"Už jsem ti to řekla třikrát.Ta slova se nezmění,fakt."
"Dobře,"řekla Bonnie a přehodila výhybku. "Je jasné,že to Probuzení se přihodí Eleně.Protože,za prvé,u toho ty a já máme být,a za druhé,ona je tu jediná,kdo se potřebuje probudit."
"Přesně,"souhlasila Meredith.
"Potřebuje si vzpomenout,kdo skutečně je."
"Správně,"přitakala Meredith.
"A my jí musíme pomoct,aby si vzpomněla!"
"Ne!"oponovala Meredith a vybíjela si vztek plastovou stěrkou na míchaných vejcích. "Ne Bonnie,tohle jsi neřekla a myslím,že bychom to ani nedokázaly.Možná ji můžeme naučit nějaké drobnosti,stejně jako Stefan.Jak si má zavazovat boty nebo jak si má kartáčovat vlasy.Ale podle toho,cos říkala,má být Probuzení šokující a náhlé - a rozhodně jsi nemluvila o tom,že bychom ho vyvolaly my.Jenom jsi řekla,že tu máme být pro ni,protože potom tu z nějakého důvodu nebudeme."
Bonnie o tom v zamračeném tichu přemýšlela. "Nebudeme tu?"řekla konečně.
"Jako že nebudeme s Elenou?Nebo jako že tu nebudeme,jako...vůbec nikde?"
Meredith zírala do talíře se snídaní,na kterou najednou vůbec neměla chuť. "To nevím."
"Stefan říkal,že dneska zase můžeme přijít,"připomněla Bonnie.
"Stefan by byl zdvořilý,i kdyby ho natahovali na skřipec."
"Já vím,"ozvala se Bonnie najednou. "Zavoláme Mattovi.Mohli bychom zajet za Caroline...pokud nás teda bude chtít vidět.Mohli bychom zjistit,jestli je na tom dneska líp.A pak počkáme do odpoledne a teprve pak zavoláme Stefanovi a zeptáme se,jestli bychom mohli přijet navštívit Elenu."
U Caroline jim její máma řekla,že Caroline není dobře a musí zůstat v posteli.Vraceli se tedy i s Mattem k Meredith domů bez ní,ale Bonnie si pořád nervózně hryzala ret a občas se ohlížela.Carolinina maminka sama vypadala nemocně a měla kruhy pod očima.A ta atmosféra blížící se bouře a pocit tísně tížily Carolinin dům,že se div nezhroutil k zemi.
U Meredith se Matt začal vrtat v autě,které neustále potřebovalo nějaké opravy,zatímco Bonnie a Meredith prohrabávaly Meredithin šatník a hledaly nějaké oblečení,které by Eleně padlo.Bude jí trochu větší,ale rozhodně to bdue lepší než šaty po Bonnii,které by jí byly hrozně malé.Po čtvrté hodině odpoledne zavolali Stefanovi.Řekl,že je rádi uvidí.Seběhly dolů a vyzvedly Matta.
V penzionu už Elena znovu neopakovala polibkový rituál ze včerejška - ke zjevnému Mantovu zklamání.
Ale měla radost z nového oblečení,ačkoli ne z takových důvodů,které by potěšily starou Elenu,Vznášela se metr nad zemí,držela si šaty u obličeje a zhluboka a šťastně k nim čichala.Pak se na Meredith radostně usmála.Ale když Bonnie čichla k tričku necítila nic,jen aviváž.Dokonce ani Meredithinu kolínskou.
"Omlouvám se,"prohlásil Stefan bezmocně,když Elena náhle dostala záchvat kýchání a přitom chovala v náručí bleděmodrý tp jako kotě.Ale ve tváři měl něhu a lehce rozpačitá Meredith ho ujistila,že ji těší,že Elena má z jejího dárku takovou radost.
"Ona dokáže poznat,odkud ty šaty jsou,"vysvětloval Stefan. "Nenosila by nic z továren,kde vykořisťují lidi."
"Já nakupuju jenom v obchodech,které jsou uvedené na seznamu jako Sweatshop-Free Clothing,tyhle obchody bojkotují robotárny."oznámila Meredith jednoduše.
"Bonnie a já vám musíme něco říct,"dodala.Zatímco vyprávěla o Bonniině nočním proroctví,Bonnie vzala Elenu do koupelny a pomohla jí se převléct do šortek,které jí naštěstí padly a do bleděmodrého topu,který jí byl jenom trochu dlouhý.
Ta barva dokonale podtrhovala Eleniny sice zacuchané,ale stále nádherné vlasy,ovšem když se jí Bonnie pokoušela přimět,aby se na sebe podívala do zrcátka,které přinesla - střepy velkého zrcadla už byly zametené - Elena vypadala zmateně jako štěně,když zahlédne svůj odraz.Bonnie jí držela zrcátko před obličejem a Elena do něj stále nakukovala z René i z druhé strany,jako když dítě dělá kuk.Bonnie se musela spokojit s tím,že í důkladně rozčesala zacuchané chumáče v té zlaté záplavě,s čímž si Stefan evidentně neuměl poradit.
Když byly Eleniny vlasy konečně hedvábně hladké,Bonnie ji pyšně vzala do pokoje,aby se předvedla.
A okamžitě toho zalitovala.Ostatní byli hluboce zabraní do jakéhosi chmurného rozhovoru.Bonnie váhavě pustila Elenu,která okamžitě odletěla(doslova)Stefanovi na klín a připojila se k ostatním.
"Samozřejmě,že to chápeme,"říkala právě Meredith.
"I předtím než Caroline úplně hráblo,ale copak jsme měli na výběr?"
"O jakém ,na výběr' to mluvíte?"zeptala se Bonnie a sedla si na postel vedle Stefana. "Co to tady řešíte?"
Nastala dlouhá odmlka a pak Meredith vstala a položila Bonnii paži kolem ramen. "Mluvíme o tom,že Stefan a Elena musejí odjet z Fell's Church - a to někam daleko.
Bonnie se nejdřív nezmohla na žádnou reakci.Věděla,že by měla něco cítit,ale byla v příliš hlubokém šoku,než aby zjistila,jaké pocity to jsou.Když konečně našla slova,jediná hloupá otázka,kterou ze sebe vypravila,bylo: "Odejít pryč?A proč?"
"Viděla proč - včera tady,"odpověděla Meredith.Tmavé oči měla plné lítosti a v obličeji se jí pro jednou otevřeně zrcadlila bolest,kterou cítila.Ale v té chvíli Bonnii nezajímala žádná jiná bolest,kromě její vlastní.
Tak už to bylo tady jako lavina,která ji zavalila rudožhavým sněhem.Ledem,který pálí.Nějak ze sebe dokázala vyrazit: "Caroline nic nepodnikne.Podepsala přísahu.Přece ví,že porušit jí - zvlášť když...když ji podepsal i víme-kdo..."
Meredith musela Stefanovi říct o havranovi,protože si povzdychl a zavrtěl hlavou.Něžně odsunul Elenu,která se mu pokoušela pohlédnout do obličeje.
Evidentně vnímala smutek ve skupině,ale stejně zjevně nedokázala pochopit,co ho vyvolává.
"Poslední osoba,kterou bych chtěl vidět s Caroline,je můj bratr."Stefan si podrážděně odhrnul tmavé vlasy z očí,jako by mu připomínaly,jak moc jsou si s bratrem podobní. "A myslím si,že Meredithina hrozba ohledně dívčího spolku taky nebude fungovat.Caroline už zašla příliš daleko do temnoty."
Bonnie se zachvěla.Nelíbily se jí myšlenky,které vyvolávala ta slova :do temnoty.
"Ale..."ozval se Matt a Bonnie si uvědomila,že pociťuje totéž co ona - ohromení a nevolnost,jako na levné pouťové atrakci.
"Poslyšte,"řekl Stefan, "je tu ještě další důvod,proč tu nemůžeme zůstat."
"Jaký další důvod?"zeptal se Matt zvolna.Bonnie nemohla rozrušením mluvit,ale tušila to.Myslela na to někde v hloubi svého podvědomí.Ale pokaždé,když ty myšlenky přišly,odsunula je ještě hlouběji.
"Bonnie už to myslím pochopila,"podíval se po ní Stefan.Vracela mu pohled očima zalitýma slzami.
"Fell's Church,"vysvětloval Stefan smutně, "bylo postaveno na křižovatce geopatogenních zón - linií prvotních Sil vedoucích v zemi,vzpomínáte?Nevím,jestli to bylo úmyslné.Víte někdo,jestli měli Smallwoodovi co do činění s výběrem místa?"
Nikdo netušil.V deníku Honorie Fellové nebyla zmínka o tom,že by se vlkodlakova rodina podílela na výběru místa pro stavbu městečka.
"No,pokud to byla náhoda,byla pěkně nešťastná.Město - teda spíš městský hřbitov - bylo postaveno přesně nad místem,kde se geopatogenní zóny protínají.
A proto se stalo úplným majákem pro nadpřirozená stvoření,zlá - i méně zlá."
Zrozpačitěl a Bonnie si uvědomila,že to mluví o sobě. "I mě to sem táhlo,stejně jako jiné upíry,jak dobře víte.A s každou další bytostí,která má Síly a přijde sem,svítí ten maják jasněji.Intenzivněji.Přitažlivější pro další bytosti disponující Silami.Je to bludný kruh."
"Nakonec si někdo z nich všimne Eleny,"navázala Meredith. "Nezapomeň Bonnie,že to jsou lidé jako Stefan,ale nemají jeho morální úroveň.Až ji uvidí..."
Bonnie skoro propukla v pláč,když si to představila.
Úplně viděla příval bílých per a pak každé z nich,jak se pomalu snáší k zemi.
"Ale - ona nebyla taková,když se ocitla zpátky na Zemi,"pronesl Matt pomalu a tvrdošíjně. "Mluvila.Jednala rozumně.Nevznášela se."
"Ať mluví nebo nemluví,chodí nebo se vznáší,má v sobě Síly,"odpověděl Stefan. "Dost na to,aby to běžné upíry přivádělo k šílenství.K takovému šílenství,že by jí neváhali ublížit,aby se k nim dostali.A ona nebude zabíjet...ani zraňovat.Alespoň si nedovedu představit,že by to udělala.Ale doufám,"dodal a zachmuřil tvář, "že ji dokážu odvést někam,kde bude...pod ochranou."
"Ale ty ji nemůžeš odvést,"namítla Bonnie a slyšela ve svém hlase naříkavý tón,který nebyla schopná ovládnout. "Nevyprávěla ti Meredith,co jsem prý říkala?Ona se probudí.A já a Meredith při tom u ní máme být."
Protože u ní nebudeme moct být později.Najednou to dávalo smysl.A i když to nebylo tak zlé,jako si myslet,že už nebudou vůbec nikde,bylo to dost zlé.
"Myslel jsem,že pojedeme,teprve až se naučí alespoň normálně chodit,"řekl Stefan a překvapil Bonnii rychlým stiskem kolem ramen.Bylo to,jako když ji obejme Meredith,takové bratrské,ale silnější a kratší.
"A ani nevíte,jak jsem rád,že se má probudit.A že budete s ní,aby jste ji podpořily."
"Ale..."Ale přijdou ti ghoulové stejně do Fell's Church?přemýšlela Bonnie.A my vás tu nebudeme mít,abyste nás chránili?
Vzhlédla a uviděla ,že Meredith přesně ví,na co myslí.
"Řekla bych,"ozvala se Meredith svým nejopatrnějším a nejodměřenějším tónem, "že Stefan a Elena už si kvůli tomuto městu vytrpěli dost."
Dobře.S tímhle se nedalo polemizovat.A vypadalo to,že se nedá polemizovat ani se Stefanem.Už byl rozhodnutý.
Stejně diskutovali až do tmy,probírali různé scénáře a možnosti a hloubali nad Bonniiným proroctvím.O ničem nakonec nerozhodli,ale alespoň vyřadili některé z uvažovaných plánů.Bonnie trvala na tom,že by měli mít nějakou možnost komunikovat se Stefanem,a už se chystala požádat o trochu jeho krve a vlasů pro přivolávací zaklínadlo,když jemně poznamenal,že už si pořídil mobilní telefon.
Nakonec přišel čas jít.Lidé už byli hladoví a Bonnie hádala,že Stefan je na tom stejně.Jak tak seděl s Elenou na klíně,byl neobvykle bledý.
Když se u schodiště rozloučili,Bonnie si musela stále připomínat Stefanův slib,že tu Elena ještě zůstane,aby ji mohly s Meredith podpořit,až se bude probouzet.Určitě by ji neodvedl,aniž by jim to řekl.
Ještě to není opravdové rozloučení.
Tak proč jí to tak připadá?

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře