12.kapitola

9. prosinec 2011 | 14.57 |

 Všechno se mu to vybavilo,úplně všechno; úzké uličky,malá okénka a zatuchlý pach starých knih.Zhruba před padesáti lety byl v Belgii a překvapilo ho,když tam objevil,že anglicky psané knihy o takových tématech ještě existují. Ale byla tam,obal měla odřený dohlídka na matně zrzavou barvu a písmo titulu se už úplně setřelo,pokud tam vůbec kdy bylo. Uvnitř chyběly stránky,takže se už nedal zjistit autor ani název,pokud tam taková informace vůbec byla. Každý z uvedených ,recepisů' - předpisů,zaklínadel či kouzel - obsahoval zakázané vědění. Damon si snadno vybavil nejjednodušší zaříkávání ze všech : "Stačí nožka či upíra krv velice dobrá jest jako obecná meducína na všeckny choroby a zlolajnostě spáchané těmi,kdož tančí svých tanců v lesích v měsíci Litha." Ti malach rozhodně páchali zlolajnostě v lesích a byl i měsíc Litha - ve Starém jazyku měsíc letního slunovratu. Damon nechtěl opustit Bonnii,a také si rozhodně nepřál,aby Elena viděla,co teď udělá.Pořád ještě jednou rukou podpíral Bonnii hlavu nad teplou narůžovělou vodou a druhou si teď rozepl košili. U boku nosil v pochvě nůž s rukojetí z habrového dřeva.Vytáhl ho a jediným rychlým pohybem se řízl dole na hrdle. Teď má spoustu krve - ale problém je ,jak ji přimět pít.Zasunul nůž do pochvy,zvedl Bonnii z vody a pokusil se přiložit její rty k ráně. Ne,to je blbost ,pomyslel si s nezvyklým sebeopovržením. Bude jí zase zima a stejně jí nepřiměješ polknout. Nechal Bonnii sklouznout zpátky do vody a přemýšlel. Pak znovu vytáhl nůž a znovu se řízl - tentokrát na zápěstí. Řezal podél jedné z tenčích žil až krev nekapala,ale tekla proudem. Pak zápěstí přiložil Bonnii k ústům a druhou rukou jí podepřel hlavu tak,aby jí krev mohla stékat do krku. Měla částečně pootevřené rty a krev krásně tekla.Bonnie čas od času reflexivně polkla. Ještě v ní zbylo trochu života. Je to jako krmit ptáčátko,pomyslel si a byl neuvěřitelně pyšný na svou paměť,vynalézavost a - no prostě sám na sebe. Blýskl svým oslnivým úsměvem. Teď jenom,aby to opravdu fungovalo. Damon lehce změnil polohu,aby se mu lépe sedělo a pustil znovu horkou vodu.Přitom stále držel Bonnii a krmil ji - a jak věděl,všechno to zvládal elegantně a bez jediného zbytečného pohybu.Byla to zábava. Vyhovovalo to jeho smyslu pro absurdní situace. Zrovna teď upír nesaje krev od člověka,ale pokouší se ho zachránit od jisté smrti tím,že ho krmí upíří krví. A víc než to. Dokonce dodržel všechny lidské tradice a zvyky a pokusil se svléknout Bonnii,aniž by znesvětil její panenskou cudnost.To bylo vzrušující. Samozřejmě,že i tak viděl její tělo ; tomu se nedalo vyhnout. Ale opravdu bylo mnohem napínavější,když se snažil dodržovat pravidla.To nikdy dřív neudělal. Možná tohle na tom Stefana tak vzrušuje.Ne,Stefan má Elenu,která byla člověkem,upírem i neviditelným duchem a teď se zdá,že e stala živoucím andělem,pokud něco takového vůbec existuje.Elena je vzrušující sama o sobě. Přesto si na ni teď nevzpomněl celé minuty. Asi to je jeho osobní rekord v přehlížení Eleny.

Měl by ji asi zavolat,možná ji přivést do koupelny a vysvětlit jí,jak to funguje a že nemá žádný důvod ho na místě zabít.Možná by to vypadalo líp. Damon si najednou uvědomil,že už ze Stefanova pokoje necítí Eleninu auru. Ale než mohl zapátrat,ozvala se rána a kroky na schodek a pak další rána,tentokrát mnohem blíž.Dveře koupelny rozkopl Máknutém Absurdní Tlamatej... Matt se výhružně blížil,ale do čehosi se mu zamotaly nohy a musel se podívat dolů,aby se vyprostil.Jeho opálená tvář se začervenala. V ruce držel Bonniino malé růžové tílko. Pustil ho,jako by ho kouslo,pak ho znovu zvedl a otočil se zpátky ke dveřím,ale tam se srazil se Stefanem,který právě vcházel.Damon pobaveně přihlížel. "Jak se zabíjejí,Stefane?Potřebuješ prostě jenom nějakej kolík?Můžeš ho podržet než...krev!On jí krmí krví!" Matt se zakoktal a vypadal,že se na Damona každým okamžikem vrhne sám.Blbej nápad,pomyslel si Damon. Matt ho probodl pohledem.Vyzývá netvora,pomyslel si Damon ještě pobaveněji. "Nech...ji...být."Matt promluvil pomalu,což mělo zřejmě vyjadřovat hrozbu,ale podle Damona to spíš znělo,jako by mluvil na mentálně postiženého. Máknutej Ukoktaném Tlamatej Trubec,dumal Damon. Ale pak by z toho vyšel... "Mutt,"pronesl nahlas a lehce zavrtěl hlavou. Možná si takhle alespoň příště na to jméno vzpomene. "Mutt?Ty mi říkáš...?Proboha,Stefane,pomoz mi ho zabít.On zabil Bonnii."Slova se teď řinula z Matta v jediném souvislém proudu,na jediný nádech.Damon s politováním sledoval,jak jeho nejnovější akronym bere za své. Stefan byl překvapivě klidný.Odstrčil Matta za sebe a řekl : Běž a sedni si k Eleně a k Meredith."Rozhodně to neznělo jako návrh,o kterém lze diskutovat. "Ty ses na ní nekrmil,"dodal - nebyla to otázka. "Chlastat jed?Tak já si zábavu nepředstavuju,bratříčku." Stefan škubl jedním koutkem.Neodpověděl,jen se díval na Damona očima,které byly...vědoucí.Damon se urazil. "Řekl jsem ti pravdu!" "Mohl by sis z toho udělat svého nového koníčka,to by bylo fajn." Damon začal pouštět Bonnii - přišlo mu,že pustit ji do zkrvavené vody bude vhodnou předehrou k odchodu z téhle díry,ale..." Ale.Ona je jeho ptáčátko.Teď už spolykala tolik jeho krve,že další by už mohla vyvolat Proměnu.A pokud množství krve,které ji zatím dal,nebude stačit,pak to asi doopravdy není lék.A kromě toho tu teď máme našeho hrdinného zachránce. Zatáhl si ránu na zápěstí,aby přestala krvácet a chystal se odpovědět. V tom se dveře znovu rozletěly. Tentokrát to byla Meredith a měla Bonniinu podprsenku.Stefan i Damon couvli. Damon si pomyslel,že Meredith je velmi děsivá osoba. Alespoň na rozdíl od ,Mutta' věnovala čas tomu,že pohledem prozkoumala pošlapané prádlo na podlaze koupelny.Zeptala se Stefana: "Jak je jí?"Což ,Mutt' také neudělal. "Bude v pořádku,"odpověděl Stefan a Damona překvapil náhlý pocit...ne úlevy,samozřejmě,ale dobře odvedené práce.A navíc se možná vyhne tomu,že by z něj Stefan vymlátil život. Meredith se zhluboka nadechla a na okamžik zavřela své děsicé oči.Přitom se rozzářila celá tvář. Možná to byla děkovná modlitba.Už to byla staletí od doby,kdy se Damon naposledy modlil ; a na žádnou modlitbu nedostal nikdy odpověď. Pak Meredith oči opět otevřela,vzpamatovala se a začala se zase tvářit děsive.Šťouchla do hromady prádla na podlaze a pomalu a důrazně pronesla : "Jestli ten díl,který se hodí k tomuhle,není pořád na Bonniině těle,někdo bude mít pořádné problémy."" Zamávala podprsenkou jako vlajkou. Stefan se zatvářil zmateně. Jak to,že nerozumí té důležité otázce chybějícího prádla?divil se Damon. Jak může být někdo takový...takový nevšímavý pitomec? Copak Elena žádné nenosí...nikdy?Damon strnul a jeho mysl začaly zaměstnávat nejrůznější představy.Pak promluvil.Měl odpověď na Meredithinu hádanku. "Chceš se podívat?"zeptal se a ctnostně odvrátil hlavu. "Ano,chci." Zůstal otočený zády,když přikročila k vaně,ponořila ruku do teplé narůžovělé vody a trošku poodtáhla ručník.Slyšel,jak vydechla úlevou. Když se k němu opět otočila,oznámila mu: "Máš na puse krev."Oči měla snad ještě tmavší než jindy. Damon byl překvapený.Přece tu zrzku nekousl jen tak ze zvyku a nezapomněl na to,to snad ne?Ale pak si uvědomil,čím to je. "Pokoušel ses vysát ten jed,že?"řekl Stefan a hodil mu bílý ručník.Damon si otřel tu část tváře,na kterou se Meredith dívala a výsledkem byla krvavá šmouha na ručníku.Není divu,že ho pusa pálila jako čert.Ten jed je pěknej prevít,i když zjevně na upíry nepůsobí tak silně jako na lidi. "A taky máš krev na krku,"pokračovala Meredith. "Neúspěšný pokus,"pokrčil Damon rameny. "Takže sis pořezal zápěstí.A dost vážně." "Možná pro člověka.Tak tiskovka už konečně skončí?" Meredith ustoupila.Dokázal přečíst její výraz a sám pro sebe se usmál.Super!Super!Děsivá Meredith vyšla s prázdnou.Věděl už,jak vypadají ti,kdo si na Damonovi vylámali zuby. Meredith se zeptala : "Můžu mu přinést něco,aby mu přestala krvácet pusa?Možná něco k pití?" Stefan vypadal zaraženě.Stefanův problém - tedy část jednoho ze Stefanových mnoha problémů - byl,že si myslel,že krmit se je hřích.A dokonce o tom i mluvit. Možná to takhle je opravdu víc vzrušující.Lidé si libují ve všem,o čem si myslí,že je hříšné.A upíři jsou na tom stejně.Damona to vyvedlo z konceptu. Dal by se vrátit čas do dob,kdy skoro všechno bylo hříšné?Momentálně mu život už poskytuje žalostně málo vzrušení. Když se Meredith obrátila zády,byla daleko méně děsivá.Damon riskl odpověď na otázku,co by chtěl k pití. "Tebe,miláčku...tebe miláčku." "O jednoho miláčka navíc,"odsekla Meredith tajemně a než Damonovi došlo,že prostě komentuje jeho vyjadřování a ne jeho osobní život,byla pryč. I s putovní podprsenkou. Stefan a Damon nyní osaměli.Stefan přistoupil blíž a pečlivě se pohledem vyhýbal vaně.O hodně přicházíš ty troubo,pomyslel si Damon.Tohle slovo předtím hledal...trouba. "Udělals pro ni hodně,"řekl Stefan a pohled na Damona mu zřejmě činil stejné potíže jako pohled na vanu. Takže mu zbývalo jen velmi málo míst,kam se dívat. Nakonec si vybral zeď. "Říkals,že mě zbiješ,když to neudělám.A bití mě nikdy nebavilo."Blýskl po Stefanovi omračujícím úsměvem a ponechal si ho,než se k němu Stefan začal obracet,pak jej náhle zhasl. "Zašel jsi dál,než ti ukládala povinnost." "U tebe,bratříčku,člověk nikdy neví,kde povinnost končí.Řekni mi,jak vypadá nekonečno?" Stefan si povzdychl. "No,alespoň nejsi ten typ,co je drzej,jenom když má fyzicky navrch." "Navrhuješ mi,abych ,vykročil z řady',jak se říká?" "Ne,chválím tě za záchranu Bonniina života." "Nevěděl,jsem,že mám na výběr.Jak se ti vlastně podařilo vyléčit Meredith a...a...jaks to dokázal?" "Elena je políbila.Ty sis ani nevšiml,že je pryč?Přivezl jsem je sem a ona sešla dolů a dechla jim do úst,to je vyléčilo.Podle toho,co jsem viděl,se z duchovní bytosti pomalu zase stává plně člověkem.Myslím,že to potrvá už jenom pár dní,pokud můžu soudit podle jejích pokroků od probuzení až do teď." "Alespoň už mluví.Ne moc,ale člověk nemůže mít všechno."Damon si vzpomněl na výhled z porsche,kdy se Elena vznášela jako balonek. "Zato,ta malá zrzka neřekla ani slovo,"prohlásil Damon a pak pokrčil rameny. "To je fuk." "Proč,Damone?Proč prostě nepřiznáš,že ti na ní záleží....alespoň natolik,že ji chceš udržet naživu...a to dokonce aniž bys ji využil?Věděls,že si nemůže dovolit další ztrátu krve..." "Byl to experiment,"vysvětloval pečlivě Damon.A ten teď skončil.Bonnie se vzbudí nebo bude spát,bude žít nebo umře,ve Stefanových rukou - ne v jeho. Byl mokrý,bylo mu nepohodlně a od večerního jídla už uplynulo tolik času,že cítil hlad a podráždění.Pusa ho bolela. "Teď jí drž hlavu ty,"prohlásil prudce. "já odcházím.Ty,Elena a ... Mutt...to můžete dokončit." "Jmenuje se Matt,Damone.Přece není tak těžké si to zapamatovat." "Je,pokud tě absolutně nezajímá.V okolí je příliš mnoho krásných dam,což z něj činí až poslední možnost,pokud jde o svačinu." Stefan tvrdě udeřil do zdi.Jeho pěst prorazila prastarou omítku. "Sakra Damone,to přece není všechno,co je na lidech zajímavé." "Je to všechno,co od nich žádám." "Ty nežádáš to je ten problém." "To byl eufenismus.Je to všechno,co si od nich chci brát.A všechno co mě na nich zajímá.Nepokoušej se předstírat,že je v tom něco víc.Není důvod hledat důkazy pro tu krásnou lež." Stefanovi vyletěla pěst.Byla to levá a Damon levou rukou podepíral Bonnii hlavu,takže nemohl elegantně uhnout,což by normálně učinil.Byla v bezvědomí ; mohla by nabrat vodu do plic a na místě zemřít.Kdo ví,jak to chodí u lidí,zvlášť když jsou otrávení jedem? Místo toho se soustředil na zaštítění pravé strany brady všemi svými Silamy.Domníval se,že hák na čelist unese i od toho Nového Stefana,aniž by musel dívku pustit - dokonce i kdyby mu Stefan přerazil čelist. Stefanova pěst se zastavila jen několik milimetrů před Damonovou tváří. Okamžik ticha.Bratři se zblízka dívali jeden druhému do očí. Stefan se zhluboka nadechl a opřel se. "Teď už to přiznáš?" Damon byl upřímně zmatený. "Co přiznám?" "Že ti na nich alespoň trochu záleží.Dost na to,abys radši vydržel ránu,než pustil Bonnii pod vodu." Damon chvíli zíral a pak se začal smát.Zjistil,že nemůže přestat. Stefan na něj zíral.Pak přivřel oči a bolestně se odvrátil. Damon stále ještě škytal smíchy. "A ty sis...mmmyslel...že já...žžže mi záleží na jedné...mmmmmalé lidské..." "Tak proč jsi to udělal?"zeptal se Stefan unaveně. "Jjjjen rrrrozmar....říkal jsssssem...ti to....jjjen hahahahahahaha..."Damon se poddal smíchu,opilý hlady,a množstvím protichůdných emocí. Bonnii sklouzla hlava pod vodu. Oba upíři se pro ni vrhli a srazili se hlavami nad vanou.Oba omráčeně ustoupili. Damon už se nesmál.Bojoval jako tygr,aby dostal dívku z vody.Stefan také a vypadalo to,že jeho nově zostřené reflexy zvítězí. Ale bylo to tak,jak o tom rozjímal toho večera Damon - ani jednomu nepřišlo na mysl,že by mohli spolupracovat.Každý se pokoušel dívku zachránit sám,a tím blokoval toho druhého. "Uhni mi,ty spratku,"zavrčel Damon,skoro až výhružně syčel. "Tobě na ní čerta záleží.Ty mi uhni..." Objevil se gejzír vody a Bonnie se vynořila sama.Vyplivla vodu a zvolala : "Co se to děje?"takovým hlasem,že by se kámen ustrnul. A upíři také.Při pohledu na to zmoklé ptáče,které si instinktivně k sobě tisklo ručník,vlasy přilepené k hlavě a pod nimi vykukující veliké hnědé oči,se v Damonovi něco pohnulo.Stefan se rozběhl ke dveřím říct ostatním dobrou zprávu.Na okamžik v koupelně zůstali jen oni dva:Damon a Bonnie. "Chutná to hnusně,"postěžovala si Bonnie žalostně a vyplivla další vodu. "Já vím,"odpověděl Damon a hleděl na ni.Ten nový pocit mu v hrudi narůstal,až se ten tlak téměř nedal vydržet.Když Bonnie pak radostně vykřikla: "Ale jsem naživu!"a obličej se jí náhle rozzářil štěstím,Damon pocítil prudkou hrdost,která byla prostě opojná.On sám ji vyrval z bran ledové smrti.Vyléčil její tělo plné jedu ; jeho krev rozpustila jed,jeho krev... A pak ten rozpínavý vnitřní pocit jednoduše vytryskl na povrch. Damon přesně cítil,až skoro slyšel,jak balvan obklopující jeho duši praská a veliký kousanec padá do neznáma. Něco uvnitř něj se rozezpívalo.Přitiskl Bonnii k sobě a cítil,jak mu její mokrý ručník máčí hedvábnou košili. Rozhodně panne,ne už dívka,usoudil omámeně,ať už se na tom Meredithině utahaném kousku hedvábí píše cokoliv.Tiskl se k ní,jako by ji potřeboval kvůli krvi...jako by pluli v moři zmítaném hurikánem,kde na okamžik pustit znamená ztratit navždy. Krk ho palčivě bolel,ale po celém balvanu se šířily další a další praskliny ; úplně se rozpadne a vypustí uvězněného Damona ven - a on byl tak opilý pýchou a radostí,ano,radostí,že je mu to jedno.Praskliny se šířily všemi směry,kusy odlétaly... Bonnie ho odstrčila. Na osůbku tak drobné postavy měla překvapující sílu. Vyvinula se mu úplně z objetí.Její výraz se opět radikálně změnil:ve tváři se jí teď zračil strach a zoufalství - a,ano,i odpor. "Pomoc!Pomozte mi někdo,prosím!"Měla už zase bílou tvář,ze které hleděly její obrovské oči. Stefan se otočil.Viděl totéž,co Meredith,která nakukovala pod jeho paží z vedlejšího pokoje,i to,co Matt,který se také pokoušel nahlédnout do malinké přeplněné koupelny:Bonnii,jak k sobě horečně tiskne ručník,kterým se snaží zakrýt,a Damona,který klečí u vany s bezvýraznou tváří. "Prosím,pomozte mi.Slyšel,jak ho volám - prostě jsem cítila,že tam je - ale jen se díval. Stál tam a díval se,jak všichni umíráme.Chce aby všichni lidi umřeli a naše krev stékala po jakýchsi schodech,Odveďte ho ode mě pryč!" Tak.Ta malá čarodějka byla mnohem zdatnější,než si myslel.Není neobvyklé poznat,že vaše volání někdo slyší - je to jako jakási zpětná vazba - ale identifikovat tu osobu,to už chce talent.A k tomu zjevně zaznamenala odrazy některých jeho myšlenek.Je talentované,to jeho ptáče...ne,není to jeho ptáče,když se na něj dívá pohledem tolik blízkým nenávisti,natolik je jí Bonnie schopná. Rozhostilo se ticho.Damon měl příležitost to obvinění popřít,ale proč se obtěžovat?Stefan je schopen posoudit,nakolik by to bylo pravdivé.A Bonnie možná taky. Odpor se teď šířil i do tváří ostatních,jako by to byla prudce nakažlivá nemoc. Meredith spěchala k Bonnii a cestou popadla další ručník.Ve druhé ruce nesla jakýsi horký nápoj - podle vůně kakao.Bylo dost horké na to,aby se případně dalo použít jako účinná zbraň - tomu by bylo těžké uhnout zvlášť pro unaveného upíra. "Tady jsi v bezpečí,"řekla Bonnii. "Je tu Stefan.Já jsem tady.Matt taky.Vezmi si tenhle ručník ; dám ti ho kolem ramen." Stefan tiše stál a všechno pozoroval - ne,pozoroval svého bratra.Teď jeho obličej definitivně ztvrdl a on pronesl jediné slovo. "Ven." Vyhnal ho jako psa.Damon sáhl za sebe po své bundě,našel ji a přál si,aby jeho sáhnutí pro rezervy smyslu pro humor bylo stejně úspěšné.Všechny tváře kolem něj měly stejný výraz.Jako by byly vytesané z kamene. Ale ne z tak tvrdého kamene,jako byl ten,který se znovu sevřel kolem jeho duše.Tenhle kámen se dá velmi rychle opravit - a přibyla mu ještě další vrstva navíc,jako vrstvička perleti na perle,jenže neskrývala nic ani z daleka tak pěkného.ty tváře vypadaly stále stejně,když se Damon pokoušel protáhnout ven z přeplněné koupelny.Někteří z nich mluvili ; Meredith k Bonnii,Mutt - ne,Matt - ze sebe chrlil nenávistný proud slov jako čistou kyselinu...ale Damon ve skutečnosti nevnímal jednotlivá slova.Cítil tady příliš mnoho krve.Všichni měli malé oděrky.Jejich jednotlivé osobní pachy - růžné šelmy ve smečce - ho zahlcovaly.Hlava se mu zatočila.Musí se odsud dostat,nebo chňapne po první vyhřáté nádobě krve a vypije ji do poslední kapky.Teď už to bylo horší než obyčejné bolení hlavy ; bylo mu příliš horko a měl příliš velkou...žízeň. Velkou,hodně velkou žízeň. Pracoval strašně dlouho aniž se nakrmil,a teď byl obklopen samou kořístí. Obkličovala ho.Jak se má udržet a nevzít jednu z nich s sebou?Opravdu by jeden tolik chyběl? A pak je tu ještě jedna,kterou nevidí - a ani nechce vidět.Spatřit Eleniny líbezné rysy zkroucené stejnou maskou odporu,jakou měli všichni ostatní, to by bylo...nechutné, pomyslel si a konečně dokázal zaujmout svůj starý nezaujatý postoj. Ale nebylo možné se tomu vyhnout. Když Damon vyšel z koupelny, stála Elena přímo před ním a vznášela se jako nadměrně velký motýl. Oči mu sklouzly přesně k tomu,co nechtěl vidět:k jejímu výrazu. Elenin výraz, ale neodrážel výraz ostatních. Vypadala ustaraně a smutně. V její tváři nebyla ani stopa po znechucení či nenávisti, která se ukázala na ostatních obličejích. Dokonce promluvila tou svou řečí mysli, která kupodivu nebyla jako telepatie, ale umožňovala jí zasáhnout najednou dvě úrovně komunikace. "Da-mone." Řekni o malach. Prosím. Damon na ni jen zdvihl jedno obočí.Říct smečce lidí o sobě? Zesměšňuje se úmyslně? Kromě toho, malach ve skutečnosti nic neudělali. Na pár minut odvedli jeho pozornost, to je všecko. Nemá smysl obviňovat malach, když jediné co udělali, bylo, že na krátký čas vystupňovali jeho vlastní názory. Zajímalo ho, jestli Elena má nějaké ponětí o jeho malém denním snění. "Da-mone." Já to vidím. Všechno. Ale stejně, prosím... No dobře, možná jsou duchové zvyklí si prohlížet špinavé prádlo každé mysli. Elena na tuto myšlenku nijak neodpověděla, takže dál tápal v temnotách. V temnotách. Na temnoty je zvyklý, z nich pochází. Každý si půjde svou vlastní cestou - lidé do svých teplých domovů a on na strom v lesích. Elena samozřejmě zůstane se Stefanem. Samozřejmě. "Za daných okolností vám neřeknu au revoir, "prohlásil Damon a blýskl svým oslnivým úsměvem po Eleně, která mu vážně vracela pohled. "Řekněme si prostě sbohem a u toho zůstaneme." Lidé neodpověděli. "Da-mone," teď Elena plakala. Prosím, prosím. Damon se vydal do tmy. Prosím... Třel si zátylek,odcházel a nezastavil se.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře