14.kapitola

9. prosinec 2011 | 14.59 |

 Elena se dalšího rána probudila ve Stefanově úzké posteli. Uvědomila si to ještě dřív, než úplně procitla a zadoufala, že včera poskytla tetě Judith věrohodnou výmluvu. Včera večer... ta samotná představa byla neurčitá. Co se jí to jenom zdálo, že jí dnešní probuzení připadá nějaké neobyčejné? Nedokáže si vzpomenout... panebože, nepamatuje si vůbec nic! A pak si vzpomněla na všechno. Posadila se tak prudce, že by ji to ještě nedávno vymrštilo z postele až pod strop, jako se jí to stalo včera a zkoumala své vzpomínky. Denní světlo. Vzpomněla si na denní světlo - obklopuje jí zářivé světlo a ona nemá svůj prsten. Horečnatě si začala prohlížet obě ruce. A nic. Sedí v pruhu slunečního světla a vůbec to nebolí. To přece není možné. Věděla, vzpomínala jakousi surovou prapamětí, která prostupovala každičkou buňku jejího těla, že denní světlo ji zabije. Tohle se naučila jediným dotykem slunečního paprsku na své dlani. Nikdy nezapomene na tu žhavou, zoufalou bolest ; ten sluneční dotyk jí navždy vštípil správné chování. Nikdy nechodit nikam bez svého prstenu s lapisem lazuli, který byl krásný sám o sobě, ale ještě krásnějším ho činilo vědomí, že j uchovává naživu. Bez něj by měla, bude... Ach. Ach. Ale ona už vlastně... že ano? Ona už přece umřela. Nemyslí tím Proměnu, jako když se stala upírem, ale umřela skutečnou smrtí, ze které se ještě nikdy nikdo nevrátil. Podle své soukromé víry se měla rozpadnout na bezejmenné atomy nebo odejít přímo do pekla. Místo toho ve skutečnosti nikam neodešla. Měla jakési sny o otcovských a mateřských postavách, které jí radí - a o tom, že si moc přála pomáhat lidem, kterým najednou mnohem lépe rozuměla. Kluk, co šikanoval ostatní ve škole? Smutně pozorovala, jak si na něm jeho opilý otec každý večer vybíjí svůj vztek. Ta holka, co nikdy nenosila úkoly?Vychovávala tři mladší sourozence, zatímco jejich máma celý den trávila v posteli. Jenom krmit a přebalovat miminko jí zabíralo všechen volný čas. Za každým chováním tkvěl vždycky nějaký důvod a ona ty důvody nyní viděla. Dokonce komunikovala s lidmi prostřednictvím jejich snů. A pak se ve Fell's Church objevil jeden ze Starobylých a jediné co mohla dělat, bylo vydržet jeho vměšování do jejich snů a neutéct před ním. Způsobil, že lidé zavolali na pomoc Stefana - a shodou okolností přivolali zároveň i Damona. A Elena jim pomáhala, jak mohla, dokonce i když se to skoro nedalo vydržet, protože Starobylí vědí všechno o lásce a o tom, na kterou strunu zahrát a jak rozehnat nepřátelé do všech stran. Ale oni s ním bojovali - a zvítězili. A Elena, když se snažila uzdravit Stefanova smrtelná zranění, se nějak stala sama znovu smrtelnou : skončila nahá, stočená na zemi ve Starém lese a měla na sobě Damonovu bundu, zatímco Damon sám zmizel v lesích, aniž počkal na poděkování. A to probuzení se týkalo základních smyslových věcí : hmatu, chuti, sluchu, zraku - a srdce, ale ne rozumu. Stefan byl na ni tak hodný. "A co jsem vlastně teď?" zeptala se Elena nahlas, zírala na své ruce a otáčela je stále tam a zpět.

Obdivovala pevné, smrtelné tkáně, které poslouchaly zákon přitažlivosti. Přece řekla, že pro něj by se vzdala i létání. Někdo ji vzal za slovo. "Jsi krásná," odpověděl bezmyšlenkovitě Stefan, aniž se pohnul. Pak se náhle vztyčil. "Ty mluvíš!" "Já vím, že jo." "A dává to smysl!" "Děkuju pěkně." "A ve větách!" "Všimla jsem si." "Tak pokračuj, řekni mi něco dlouhého,prosím," žádal ji Stefan, jako by tomu nemohl uvěřit. "Moc ses toulal venku s mými přáteli," odpověděla Elena." Tahle věta má Bonniinu prostořekost, Mantovu zdvořilost a Meredithin důraz na fakta." "Eleno, už jsi to zase ty!" Místo pokračování v předchozím hloupém dialogu slovy, Stefane ,jsem to já!' Elena přestala přemýšlet. Opatrně vstala z postele a udělala jeden krok. Stefan rychle uhnul pohledem a podal jí košili. Stefane? Stefane? Ticho. Když se Stefan po chvilce otočil, uviděl Elenu, jak klečí ve slunci a drží košili v rukou. "Eleno?" Věděla, že mu připadá jako mladý anděl v rozjímání. "Stefane." "Ale ty pláčeš?" "Já jsem zase člověk, Stefane." Zvedla ruku a nechala ji klesnout ve spárech gravitace. "Jsem zase člověk, nic víc, nic míň. Myslím, že mi chvíli trvalo, než jsem se zase úplně vzpamatovala." Pohlédla mu do očí. Byly to jako vždycky tak zelené, zelenavé oči. Jako zelený křemen, který zezadu ozařuje světlo. Jako když podržíte letní list proti slunci. Dokážu číst tvoji mysli. "Ale já nedokážu číst tvoji, Stefane. Vytuším jenom obecný smysl a i to může být zavádějící... nemůžeme s ničím počítat." Eleno, všechno, co chci, je v tomhle pokoji. Poklepal na postel. Sedni si sem ke mně a já budu moct říct, že všechno, co chci, je na téhle posteli. Místo toho vstala a vrhla se mu do náručí, objala ho rukama i nohama. "Pořád jsem ještě hrozně mladá," zašeptala a pevně ho objímala. "A když spočítáš jednotlivé dny, nestrávili jsme jich spolu takhle mnoho, ale..." "Já jsem pořád pro tebe moc starý. Ale když se na tebe můžu dívat a vidět, jak mi pohled vracíš..." "Řekni, že mě budeš milovat navždycky." "Bez ohledu na to, co se stane." "Eleno, Eleno - miloval jsem tě jako smrtelnou, jako upíra, jako čistého ducha, jako duchovní dítě - a teď znovu jako člověka." "Slib mi, že zůstaneme spolu." "Zůstaneme spolu." "Ne. Stefane, to jsem já." Ukázala si na hlavu, jakoby chtěla zdůraznit, že za jejíma zlatomodrýma očima je bystrá pádící mysl fungující na plné obrátky. "Já tě znám. I když nedokážu číst tvoji mysl, dokážu číst tvoji tvář. Všechny ty tvoje staré strachy - jsou zpátky, že?" Pohlédl stranou. "Nikdy tě neopustím." "Ani na jeden den? Ani na hodinu?" Zaváhal a pak se na ni podíval. Pokud to opravdu chceš. Neopustím tě ani na hodinu. Teď k ní mluví telepaticky, to věděla, ale nedokázala ho slyšet. "Zprošťuju tě všech tvých slibů." "Ale Eleno, já je myslím upřímně." "Já vím. Ale kdybys odešel, nechci, aby na tobě ještě ležela vina za to, žes je porušil." I bez telepatie dokázala poznat, že myslí na něco ve smyslu : Rozvesel ji. Vždyť se právě probudila. Je asi trochu zmatená. A Elena zjevně neměla zájem ani být méně zmatená, ani méně mást jeho. Snad proto mu něžně žužlá bradu... a líbá ho.Elena si určitě myslí, že jeden z nich je zmatený... Zdálo se, že čas se kolem nich natáhl a zase smrštil. A pak už jim nepřipadalo matoucí vůbec nic. Elena věděla, že Stefan ví, co ona chce a on chtěl všechno, co si ona přála. Bonnie ustaraně hleděla na číslo na svém mobilu. Stefan volá. Pak si spěšně pročísla rukou vlasy, načechrala si kudrny a přijala videohovor. Ale nebyl to Stefan, byla to Elena. Bonnie se začala hihňat, chtěla jí říct, ať si nehraje se Stefanovými dospělými hračkami - a pak jen zůstala koukat. "Eleno?" "Je vzhůru a čilá jako rybička,"řekl Stefan a vzal si telefon. "Začali jsme volat, když se probudila..." "Ale... vždyť je už poledne!" vybreptla Bonnie. "měli jsme ještě něco na práci," vložila se do toho Elena, jako když másla ukrajuje... no není to paráda, slyšet zase Elenu takhle mluvit! Napůl nevinně a naprosto pyšně vás nutí s ní zatřást a prosit ji o každou hříšnou podrobnost. "Eleno," zalapala po dechu Bonnie, opřela se o nejbližší zeď a sjela po ní do dřepu. Plnou náruč sebraného prádla nechala padnout na koberec a z očí se jí začaly řinout slzy. "Eleno, říkají, že budeš muset odjet z Fell's Church - uděláš to?" Elena přibrzdila. "Cože říkají?" "Že ty a Stefan budete muset ve svém vlastním zájmu odjet." "Nikdy v životě!" "Lásečko moje..." nakousl Stefan větu a pak se prudce zarazil a jen otevíral a zavíral ústa. Bonnie zírala. Odehrálo se to pod dolním krajem obrazovky,mimo její dohled,ale přísahala by,že Stefanova lásečka mu právě vrazila loket do žaludku. "Ve dvě nula nula, víš kde? "zeptala se Elena. Bonnie se vrátila zpátky do reality. Elena vám nikdy nedopřeje čas na rozmýšlení. "Budu tam!" zvolala. "Eleno," vydechla Meredith. A pak napůl zdušený vzlyk: "Eleno! Eleno!" "Meredith nesmíš mě rozplakat, tahle blůzka je z čistého hedvábí!" "Je z čistého hedvábí a je moje, víš!" Elena se zatvářila nevinně jako andílek. "Víš Meredith, v poslední době jsem asi dost vyrostla..." "Jestli se chystáš říct, že ti tak líp padne," varovala Meredith výhružně, "tak tě varuju Eleno Gilbertová..." zarazila se a pak už obě dívky napůl plakaly a napůl se smály. "Klidně si ji nech, je tvoje!" "Stefane? Matt zamával telefonem - nejdřív opatrně a pak s ním poklepal o stěnu garáže. "Nevidím..." Zarazil se a polkl. "E-le-no?" Vypustil to slovo z úst pomalu s pomlkou za každou slabikou. "Jo Matte, jsem zpátky. Dokonce i tady." Ukázala si na čelo. "Přijdeš za náma?" Matt se opřel o své nově zakoupené (a skoro fungující)auto a mumlal stále dokola : "Díky bohu, díky bohu." "Matte? Nevidím tě. Jsi v pořádku?" Šustivé zvuky. "Myslím,že omdlel." Stefanův hlas : "Matte? Ona tě opravdu chce vidět." "Jo, jo." Matt zvedl hlavu a mrkl na telefon. "Eleno, Eleno..." "Je mi to tak líto Matte. Nemusíš chodit..." Matt se krátce zasmál. "Jsem si jistý, že seš Elena?" Elena se na něj usmála úsměvem, který už zlomil stovky srdcí. "V takovém případě - Matte Honeycutte, trvám na tom, abys přijel a setkal se s námi, ve dvě víš kde. Zní to líp?" "Myslím, že už to skoro máš. Staré Eleniny královské manýry. "Teatrálně zakašlal, popotáhl a řekl: "Promiň jsem trochu nachlazený ; nebo mám možná alergii." "Nehloupni Matte. Brečíš jako mimino a já taky," odsekla mu Elena. "A Bonnie s Meredith na tom byly stejně, když jsem jim volala. Takže já vlastně brečím skoro celý den. Budu sebou muset dost hodit, abych přichystala ten piknik a byla včas připravená. Meredith říkala, že tě vyzvedne. Přines něco k jídlu nebo k pití. Měj se!" Elena položila telefon a ztěžka dýchala. "No, to bylo náročné." "On tě pořád miluje." "Byl by radši, kdybych zůstala celý život jako děcko?" "Možná se mu líbil způsob, jakým jsi ho zdravila." "Ty se mi směješ," Eleně se zachvěla brada. "To bych nikdy neudělal," uklidňoval ji Stefan něžně. Pak ji náhle vzal za ruku. "Pojď - půjdeme nakupovat na piknik a budeme taky potřebovat ještě jedno auto," řekl a zvedl ji na nohy. Elena je oba překvapila, když se vznesla tak rychle, že ji Stefan musel popadnout v pase, aby se neuhodila o strop. "Myslel jsem, že už na tebe gravitace působí!" "To já taky! Co mám dělat?" "Zkus nějaké tíživé myšlenky..." "A co když nebudou fungovat?" "Tak ti koupíme kotvu!" Ve dvě hodiny dorazili Stefan s Elenou na místní hřbitov úplně novém jaguáru. Elena si vzala tmavé brýle a šátek, pod kterým pečlivě ukryla všechny vlasy, kolem krku a spodní části obličeje si uvázala hedvábnou šálku a na rukou měla černé krajkové rukavičky, které nosila zamlada paní Flowersová - a o kterých Elena připustila, že neví, proč si je vlastně vzala. Meredith poznamenala, že je na ni opravdu zajímavý pohled, když džíny doplnila ještě o její fialkový hedvábný top. Bonnie a Meredith už rozložily piknikovou deku a mravenci začali ochutnávat obložené chleby, hroznové víno a nízkokalorický těstovinový salát. Elena jim převyprávěla, jak se ráno probudila a pak došlo na další objímání a polibky a pláč... víc, než mohli kluci vydržet. "Chceš se podívat do lesů? Neměli bychom zkontrolovat, jestli tu kolem nejsou ti malach? navrhl Matt Stefanovi. "Radši by tu neměli být," poznamenal Stefan. "Pokud by byly zamořené stromy i takhle daleko od místa, kde jste měli nehodu..." "To by bylo špatné..." "Znamenalo by to vážné problémy." Chystali se vyrazit, když je Elena zavolala zpátky. "Můžete se přestat tvářit mužně a nadřazeně," dodala. "Potlačování emocí je špatné. Vyjadřování citů pomáhá vyrovnanosti ducha." "Poslouchej, ty sama jsi drsnější, než jsem si myslel - pořádáš pikniky na hřbitově," poznamenal k tomu Stefan. "Vždycky jsme tu Elenu našli," vysvětlila Bonnie a ukazovala na nedaleký náhrobní kámen obrostlý zelení. "To je hrob mých rodičů," vysvětlila Elena jednoduše. "Po té nehodě jsem se jim tady vždycky cítila nejblíž. Chodila jsem sem, když se mi nic nedařilo nebo když jsem potřebovala odpovědi na svoje otázky." "A dostalas někdy nějakou odpověď?" zeptal se Matt a vzal si jednu nakládanou okurčičku ze sklenice, kterou pak poslal dál. "Nejsem si jistá, dokonce ani teď," odpověděla Elena. Sundala si tmavé brýle, šátek, šálu i rukavice. "Ale vždycky jsem se pak cítila líp. Proč? Ty máš taky nějaké nezodpovězené otázky?" "No... ano," přiznal Matt překvapivě. Pak se zarděl, když zjistil, že se stal najednou středem pozornosti. Bonnie se převalila na dece, aby na něj hleděla, Meredith přiběhla a Elena se posadila. Stefan, který se s bezděčnou upíří elegancí opíral o umně zdobený pomník ,se posadil. "O co jde, Matte?" "Všimla jsem si, že dneska nevypadáš dobře," poznamenala Bonnie nervózně. "To teda dík," odsekl Matt. Bonnie v hnědých očích zase začaly sbírat slzičky. "Nemyslela jsem tím..." Ale větu nedokončila. Meredith a Elena se kolem ní ochranitelsky shromáždily v šiku, kterému říkaly "vlčí smečka". Tím chtěly vyjádřit, že kdo si začíná s jednou z nich, bude mít co dělat s nimi se všemi. "Sarkasmus namísto rytířského chování? To nevypadá na Matta, kterého znám," řekla Meredith a zvedla jedno obočí. "Jenom se snažila projevit zájem," podotkla Elena tiše. "To bylo laciné zadostiučinění." "No dobře, dobře... omlouvám se Bonnie,doopravdy," obrátil se k ní se zahanbeným výrazem " Bylo to ode mě hnusné, snažila ses být milá. Já jenom - prostě už nevím, co dělám a říkám. No, stejně jste to chtěli slyšet," dodal, "nebo ne?" Všichni chtěli. "Tak teda jo. Dneska ráno jsem zašel za Jimem Brycem - pamatujete se na něj?" "Jasně. Chodila jsem s ním. Kapitán basketbalového družstva. Hodnej kluk. Trochu jako mladší, ale..." Meredith pokrčila rameny. "Jim je v pohodě," pokračoval Matt. "No, já jenom nechci šířit drby nebo něco, ale..." "Drby!" pobídla ho tři děvčata unisono jako řecký sbor. Matt povolil. "Dobře, dobře! No - byl jsem domluvený, že tam přijdu na desátou, ale přijel jsem tam o trošku dřív a... no, byla tam Caroline. Právě odcházela." Ozvala se tři drobná šokovaná zalapání po dechu a Stefan po něm vrhl ostrý pohled. "Ty chceš říct, že si myslíš, že spolu strávili noc?" "Stefane!" okřikla ho Bonnie. "Takhle se správně drby nedělají. Nikdy nemůžeš přímo říct, co si myslíš..." "Ne," oponovala Elena klidně. "jenom ať Matt odpoví. Pamatuju si toho dost, abych se o Caroline bála." "Víc, než jen bála," poznamenal Stefan. Meredith přikývla. "To nejsou drby ; to jsou nezbytné informace." dodala. "Tak jo," polkl Matt. "No... jo,přesně tohle jsem si myslel. Jim říkal, že přišla brzy, prý za jeho mladší sestrou, ale Tamaře je jenom patnáct. A on se strašně červenal, když to vysvětloval. Ostatní si vyměnili vážné pohledy. "Caroline vždycky měla... no, pochybnou morálku..." začala Bonnie. "Ale nikdy jsem neslyšela, že by ji Jim stál za druhý pohled," dokončila Meredith. Pohlédli na Elenu. Ta pomalu zavrtěla hlavou. "Rozhodně nevidím žádný rozumný důvod, proč by měla navštívit Tamaru. A kromě toho," vzhlédla rychle k Mattovi, "ty nám něco zamlčuješ. Co se ještě stalo?" "Ona se ještě něco stalo? Ukázala snad Caroline prádýlko?" Bonnie se řehtala, dokud si nevšimla Mattovi rudé tváře. "Ale no tak, Matte. Vždyť tu jsme jenom my. Nám můžeš povědět všechno." Matt se zhluboka nadechl a zavřel oči. "No, prostě...když odcházela, mám dojem,... mám dojem, že Caroline... mi dělala návrhy." "Cože dělala?" "Ona by nikdy..." "Jak, Matte?"zeptala se Elena. "No... Jim myslel, že už odešla a šel do garáže pro svůj basketbalový míč... a já jsem se otočil a najednou byla Caroline zpátky a říkala... no to je jedno co říkala. Ale bylo to něco o tom, že má radši fotbal než basketbal a jestli stojím i o další hry." "A cos na to řekl?" vydechla fascinovaně Bonnie. "Neřekl jsem nic, jenom jsem na ni zíral." "A pak se Jim vrátil?" zeptala se Meredith. "Ne! Pak Caroline odešla - ještě na mě vrhla takový ten pohled, víte,co myslím, jako že bylo okamžitě naprosto jasné - a pak přišla Tami." Mattova poctivá tvář teď byla rudá jak v plamenech. "A pak... já prostě nevím, jak to říct. Možná jí Caroline něco o mně navykládala, co ji přimělo k takovému chování, protože ona...ona..." "Matte," Stefan až doteď mlčel, ale teď se naklonil dopředu a tiše promluvil. "My se tě neptáme, protože by nás zajímaly drby. Pokoušíme se zjistit, jestli se ve Fell's Church děje něco špatného. Takže nám prosím tě přesně řekni, co se tam stalo.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře