16.kapitola

9. prosinec 2011 | 15.00 |

 Stefana překvapilo, že když se vrátili z pikniku, čekala na ně před domem paní Flowersová. A, což bylo rovněž neobvyklé, chtěla mu říct něco, co se netýkalo její zahrady.

"Nahoře máš vzkaz," řekla a pokývla hlavou k úzkému schodišti. "Nechal ti ho tam takový tmavovlasý mladík, trochu se ti podobal. Nepromluvil se mnou ani slovo. Jenom se zeptal, kde může nechat vzkaz."
"Tmavovlasý mladík? Damon?" zeptala se Elena.
Stefan zavrtěl hlavou. "Proč by mi asi chtěl nechávat vzkaz?"
Nechal Elenu s paní Flowersovou a spěchal po klikatém schodišti. Nahoře našel kus papíru zasunutý pod dveře.
Byl to pohled s nápisem ,Myslím na Tebe', bez obálky.
Stefan, který svého bratra dobře znal, pochyboval, že by za něj v obchodě zaplatil, rozhodně ne penězi. Uvnitř bylo vepsáno tlustým černým fixem:
JÁ TOHLE NEPOTŘEBUJU .
ALE SV. STEFAN BY MOHL .
PŘIJĎ DNES VE TŘI V NOCI KE STROMU ,
KDE MĚLI LIDÉ NEHODU .
NEJPOZDĚJI VE 4 : 30
BUDE TI TO STÁT ZA TO .
D.
A to bylo všechno... až na webovou adresu...
Stefan se už chystal vyhodit vzkaz do koše, když ho přepadla zvědavost. Zapnul počítač, našel příslušný web a podíval se. Chvíli se nic nedělo. Pak se na černé obrazovce objevila tmavě šedá písmena. Člověku by připadalo, že ta stránka je prázdná. Ale upírům s jejich ostrým zrakem se šedá písmena jevila zřetelně.
Už tě unavuje lapis lazuli? Chceš si dopřát dovolenou na Havaji? Už máš plný zuby stále stejné tekuté stravy? Přijeď navštívit Ši - ne - Ši.
Stefan chtěl stránku zavřít,ale něco ho zarazilo. Seděl a zíral na ten nenápadný malý inzerát, dokud neuslyšel za dveřmi Elenu. Honem vypnul počítač a šel jí pomoct s piknikovým košíkem. Neřekl jí nic o vzkazu ani o tom, co viděl na monitoru. Ale jak večera ubývalo, byl stále zamyšlenější.
"Stefane, rozmačkáš mě! Skoro jsi mi vyrazil dech!"
"Promiň, prostě tě potřebuju pevně držet."
"To je dobře, já taky potřebuju tvoje objetí."
"Děkuju, andílku."
V pokoji s vysokým stropem bylo naprosté ticho. Jedno okno bylo otevřené a do místnosti jim dopadal měsíční svit. Dokonce se zdálo, jako by i měsíc na obloze postupoval vpřed kradmo a pás světla na dřevěné podlaze ho stejným způsobem následoval.
Damon se usmál. Měl za sebou předlouhý den plný odpočinku a teď plánoval velmi zajímavou noc. Dostat se oknem nebylo tak jednoduché, jak čekal. Když přilétl v podobě velikého lesklého černého havrana, předpokládal, že se usadí na parapetu a pak se změní v člověka, aby si otevřel. Ale okno bylo chráněné pastí - bylo pomocí Sil spojeno s jedním ze spáčů uvnitř. Damon nad tím chvíli dumal a zuřivě si čechral peří. Bál se to křehké pouto jakkoliv zatížit. V tom vedle něj se zavířením křídel něco přistálo.Nevypadalo to jako žádná pořádná vrána zakreslená v knihách ornitologů. Bylo to sice dost štíhlé, ale konečky křídel byly rudě zbarvené a mělo to zlaté zářící oči.
Šiniči? podivil se Damon.
Kdo jiný? zazněla odpověď a zlaté oko se upřelo na něho. Vidím, že máš problém, ale to se dá vyřešit. Prohloubím jejich spánek tak, že budeš moct to vlákno přetnout.
Nedělej to! zareagoval Damon reflexivně, Pokud se dotkneš jednoho z nich, Stefan...
Šiniči odpověděl uklidňujícím tónem. Stefan je jen chlapec, pamatuješ? Věř,mi. Ty mi přece věříš, nebo ne?
A fungovalo to přesně tak, jak si démonicky zbarvený pták předpověděl. Spáči se nořili stále hlouběji a hlouběji do snů.
O chvíli později se okno otevřelo, Damon změnil podobu a už byl uvnitř. Jeho bratr a... a ona...ta, na kterou se vždycky musel dívat... ona tam ležela ve spánku, zlaté vlasy rozhozené po polštáři i po těle jeho bratra. Damon odtrhl zrak. Na stolku v rohu stál středně velký, mírně zastaralý počítač. Přešel k němu a bez zaváhání ho zapnul. Ti dva na posteli se ani nepohnuli.
Soubory... aha Deník. Jak originální název. Damon ho otevřel a prozkoumal obsah
Milý deníčku,
Dneska ráno jsem se probudila a - světe, div se - jsem to zase já. Chodím, mluvím, piju, počurávám se do postele(teda, to jsem ještě neudělala, ale jsem si jistá, že bych mohla, kdyby se mi zachtělo). Jsem zpátky. To teda byla zapeklitá cesta.
Já jsem totiž umřela, milý deníčku, doopravdy umřela. A pak jsem umřela i jako upír. A nečekej, že budu popisovat, jaké to pokaždé bylo - věř mi, to bys u toho musel být.
Důležité je, že jsem byla pryč, ale teď jsem zase zpátky, a, můj drahý trpělivý příteli, který zachováváš má tajemství už od školky... jsem hrozně hrozně ráda, že jsem zpátky.
Mezi záporné stránky situace patří,že už nikdy nebudu moct žít s tetou Judith a s Margaret. Jsou přesvědčené, že , odpočívám v pokoji' s anděly. Mezi ty kladné, že můžu žít se Stefanem.
To mi vynahrazuje všechno, čím jsem si musela projít. Nevím, jak vynahradit prožité utrpení těm, kdo kvůli mně šli až k branám pekel. Jsem tak unavená a jestli to můžu říct, natěšená na noc se svým milým... Jsem velice šťastná. Měli jsme krásný den, smáli jsme se a milovali a dívali se do tváří mých přátel, když zjistili, že jsem zase úplně naživu! (A ne pomatená, což jsem zřejmě posledních pár dnů byla. Poctivě řečeno, člověk by čekal, že velcí duchové na nebesích mě snad mohli vyhodit zpátky na Zem se všema pěti pohromadě. No, dobře...)
Líbám tě,
Elena
Damon tyto řádky netrpělivě přeskakoval očima. Hledal něco úplně jiného. Ach,ano. Tohle vypadá líp:
Moje nejdražší Eleno,
Vím, že se sem dřív nebo později podíváš. Doufám, že to vůbec nikdy neuvidíš. Ale pokud čteš tyto řádky, pak je Damon zrádce, nebo se něco jiného strašně pokazilo.
Zrádce? To jsou trochu silná slova, pomyslel si Damon ublíženě, ale zároveň v něm planula silná touha tento úkol dotáhnout do konce.
Jdu dnes v noci do lesů, abych si s ním promluvil - pokud se nevrátím, víš, kde se máš začít ptát. Pravda je, že přesně nerozumím situaci. Dneska mi tu Damon nechal pohled s Webovou adresou. Dal jsem ti ho pod polštář lásečko.
A sakra, pomyslel si Damon.To bude oříšek,dostat ten pohled,aniž by ji probudil.Ale bude to muset udělat.
Eleno, podívej se na ten web. Budeš si muset pohrát s ovládáním jasu, protože je určený jen očím upírů. Ten odkaz zřejmě tvrdí, že existuje jakési místo nazývané Ši - ne - ši, což doslova přeloženo znamená Smrt Smrtí, kde ze mě dokážou sejmout tu kletbu, která na mě spočívá už déle než půl tisíciletí. Používají k tomu kombinaci magie i vědy a prý dokážou z upírů zase učinit ty muže a ženy, nebo chlapce a dívky, kterými bývalí. Pokud to opravdu dokážou, Eleno, mohli bychom spolu strávit stejný čas jako obyčejní lidé. A to je vše, co od života žádám.
Chci to. Chci dostat šanci před tebou stanout jako obyčejný, dýchající a stravující se člověk.
Ale neměj starost. Zatím si o tom jdu jen promluvit s Damonem. Nemusíš mi říkat, abych zůstal. Nikdy bych tě neopustil, zvlášť při tom, co všechno se zrovna ve Fell's Church děje. Je to pro tebe příliš nebezpečné, při tom, jaká je tvoje nová krev a nová aura.
Uvědomuji si, že věřím Damonovi víc, než bych asi měl. Ale jednou věcí jsem si jistý: Tobě by nikdy neublížil. Miluje tě. Jak by mohl jinak? Přesto se s ním musím alespoň setkat, podle jeho podmínek - sám a na určitém místě v lese. A pak se uvidí, co bude. Jak jsem řekl na začátku, pokud čteš tenhle dopis, znamená to, že se něco hrozně pokazilo. Braň se, lásečko. Neboj se. Věř si. A věř svým přátelům. Všichni ti můžou hodně pomoct. Důvěřuj Mattově instinktivní potřebě tě chránit, Meredithinu úsudku a Bonniině intuici. Řekni jim, ať na to nezapomínají.
Doufám, že tohle nikdy nebudeš muset číst.
Celou svou duší, svým srdcem i svou láskou tvůj
Stefan
P.S.Jenom pro jistotu,pod druhým prknem v podlaze(počítáno ode zdi proti posteli)je 20 000ve stodolarovkách.Teď je nad ním houpací křeslo.Když ho odsuneš,uvidíš tu spáru hned.
Damon opatrně vymazal text. Pak, s jedním koutkem zkrouceným v úsměšku, vepsal nová slova namísto starých, s velmi odlišným významem. Přečetl si je po sobě.
A zářivě se usmál. Vždycky se považoval za spisovatele ; samozřejmě neměl v tomto oboru žádné formální vzdělání, ale cítil, že k tomu má přirozené vlohy. A tím máme za sebou Krok jedna, pomyslel si Damon a uložil soubor, kde nyní byla Stefanova slova nahrazena jeho slovy. Pak bezhlučně přešel k úzké posteli, kde spala Elena, těsně přitulená ke Stefanovi.
A teď Krok dvě.
Pomalu, pomalinku Damon vsunul prsty pod polštář,na kterém spočívala Elenina hlava.Dotkl se jejích vlasů, rozhozených po polštáři v měsíčním svitu, a bolest, kterou přitom pocítil, vyvěrala spíš z jeho hrudi než z jeho zubů. Zasouval prsty dál a pátral po něčem hladkém.
Elena ze spánku zamumlala a náhle se obrátila. Damon skoro uskočil zpátky do stínu, ale Elena měla stále zavřené oči a řasy jí spočívaly v hustém černém obloučku na tváři.
Teď byla tváří k němu, ale Damon překvapivě nezačal pozorovat její modré žíly rýsující se proti bledé hebké pleti.
Zjistil, že hladově zírá na její lehce pootevřené rty.
Byly tak... téměř se jim nedalo odolat. Dokonce i ve spánku měly barvu růžových okvětních lístků, lehce zvlhčené a takhle rozevřené...
Mohl bych to udělat úplně zlehýnka. Nikdy by se o tom nedozvěděla. Mohl bych... vím, že bych to dokázal... Dnes v noci si připadám neporazitelný.
Když se k ní sklonil, jeho prsty nahmataly tuhý papír.
Jako by ho to vytrhlo ze zasnění. Na co to proboha myslel? Riskovat všechno, všechny své plány, pro polibek??
Na polibky - a na další, mnohem důležitější věci - bude ještě spousta času... později...
Vytáhl pohlednici zpod polštáře a vsunul ji do kapsy. Pak se opět proměnil v havrana, odrazil se od parapetu a zmizel do noci.
Stefan si již velmi dávno vypěstoval dovednost probudit se v přesně daný čas. Tak tomu bylo i tu noc - pohlédl na hodiny na krbové římse, aby se ujistil, že jsou přesně čtyři ráno.
Nechtěl probudit Elenu.
Nehlučně se oblékl a opustil pokoj oknem stejně jako jeho bratr - jenom v podobě sokola.
Někde někdo si dělá z Damona blázny a používá malach, aby z něj učinil svoji loutku. A Stefan stále ještě napumpovaný Eleninou krví, měl pocit, že je jeho povinností toho dotyčného zastavit. Pohlednice od Damona ho směrovala ke stromu, kde měli lidé nehodu. Damon se bude určitě chtít pravidelně k tomu stromu vracet, aby vystopoval loutky malach k jejich loutkaři.
Střemhlav slétl dolů a zase se vznesl, jednou dokonce málem přivodil infarkt jedné myši, když se na ni náhle střemhlav snesl a zase prudce vylétl vzhůru k obleze.
A pak, když ze vzduchu uviděl odřené stromy v místě nehody, se proměnil z elegantního sokola v mladého muže s tmavými vlasy, bledou tváří a pronikavýma zelenýma očima.
Lehce jako sněhová vločka se snesl dolů k zemi a rozhlédl se všemi směry - použil všechny svoje upíří smysly, aby oblast prověřil. Necítil žádnou past ; žádné nepřátelství,jen nepřehlédnutelné stopy divokého boje se stromy. Zůstal v lidské podobě a vyšplhal se na strom, který nesl psychický otisk přítomnosti jeho bratra.
Když vylezl na dub, na kterém odpočíval jeho bratr, zatímco se pod jeho nohama odehrávala tragédie, nebyla mu zima. Měl v sobě tolik Eleniny krve, že necítil chlad. Ale uvědomoval si, že tahle část lesa je neobvykle chladná ; něco ji tak záměrně udržuje. Ale proč? Už si nárokoval řeky i lesy patřící k Fell's Church, tak proč by se tu kdo usídlil, aniž by mu dal vědět? Ať je to, co je to, bude se to stejně muset před ním nakonec ukázat, pokud to chce zůstat ve Fell's Church. Tak proč čekat? přemítal, zatímco se uveleboval na větvi.
Cítil blížící se Damonovu přítomnost dlouho před tím, než by ji jeho smysly zachytily ve dnech před Eleninou proměnou, a držel se, aby neucukl. Místo toho se obrátil zády ke kmeni a díval se ven z koruny stromu.
Cítil, jak se k němu Damon řítí, rychleji a rychleji, silněji a silněji - a pak tu měl být, stát před ním, ale nestál.
Stefan se zamračil.
"Vždycky se vyplatí podívat se nad sebe, bratříčku," poradil mu okouzlující hlas shora a pak Damon, který se držel na kmeni nahoře jako ještěrka, sklouzl dolů a přistál na větvi vedle Stefana.
Stefan neřekl nic, jenom svého staršího bratra zkoumavě pozoroval. Nakonec prohlásil: "Jsi dneska v dobré náladě."
"Mám za sebou nádherný den," odpověděl Damon.
"Mám ti všechny své zážitky náležitě vyjmenovat? Ta dívka z obchodu s pohlednicemi...Elizabeth, a pak moje milá přítelkyně Damaris, jejíž manžel pracuje v Bronstonu, a pak malá mladinká Teresa, která pomáhá v knihovně a ..."
Stefan si povzdechl. "Občas mám pocit, že by sis dokázal vzpomenout na jméno každé holky, kterou jsi v životě ochutnal, ale moje jméno pravidelně zapomínáš,"prohlásil.
"Nesmysl... bratříčku. Teď, jelikož ti už Elena nepochybně vysvětlila, co se odehrálo, když jsem se pokoušel zachránit tu vaši mrňavou čarodějku Bonnii, myslím,že mi dlužíš omluvu.
"A jelikož ty jsi mně poslal vzkaz, který nezbývá než považovat za provokativní, myslím, že mi dlužíš vysvětlení," opáčil Stefan.
"Nejdřív tu omluvu," vyštěkl Damon. A pak dodal tónem dlouholetého trpitele : "Jsem si jistý, že bylo dost zlé, když jsi Eleně, když umírala, musel slíbit, že se o mě budeš starat navždy. Ale zjevně si neuvědomuješ, že já jsem musel slíbit to samé, i když nejsem zrovna pečující typ. Teď, když už není mrtvá, bychom na to možná mohli zapomenout."
Stefan si znovu povzdychl. "No dobře, dobře. Omlouvám se. Spletl jsem se, neměl jsem tě vyhodit. Stačí?"
"Nejsem si jistý, jestli to opravdu myslíš upřímně. Zkus to ještě jednou, procítěněji..."
"Damone, o čem proboha byla ta webová adresa?"
"Aha. No, myslím, že je to vymyšleno docela chytře: ty barvy mají tak podobný odstín, že jenom upíři a čarodějky nebo někdo takový, je dokážou rozlišit a přečíst nápis tam, kde by lidské oko vidělo jen černou obrazovku."
"Ale jak jsi ji objevil?"
"Hned ti to řeknu. Ale jen se nad tím zamysli, bratříčku. Ty a Elena, krásná svatební cesta, jen dva další lidé v moři lidí. Čím dřív odjedeš, tím dřív si můžeš zazpívat ,Hola hej, Janko je mrtvej'!"
"Přesto chci vědět, jak se stalo, že jsi na tu stránku narazil."
"Tak dobře. Přiznávám: Konečně mě pohltila doba moderních technologií. Mám svůj vlastní web. A kontaktoval mě jeden velmi ochotný mladík, který chtěl zjistit, jestli ty věci, které na webu uvádím, myslím skutečně vážně, nebo jestli jsem jenom frustrovaný idealista. A já jsem si pomyslel, že ten popis sedí spíš na tebe... jako ulitý."
"Ty - a webová stránka? Nevěřím..."
Damon ho ignoroval. "Předal jsem ti ten odkaz, protože jsem už o tom místě slyšel, o tom Ši - ne - Ši."
"Znamená to Smrt Smrtí."
"Tak mi to přeložili," potvrdil Damon a blýskl po Stefanovi oslnivým úsměvem. Sálal na něj energií, dokud se Stefan neodvrátil s pocitem, že byl vystaven slunci bez svého prstenu s lapisem lazuli.
"Ve skutečnosti," pokračoval Damon, "Jsem toho mladíka pozval, aby přišel a sám ti to vysvětlil."
"Cože jsi udělal?"
"Měl by tu být přesně ve 4:44. A nevyčítej mi ten čas ; pro něj to má nějaký zvláštní význam."
A pak téměř bez hluku a jistojistě bez Sil, které by Stefan dokázal vycítit, něco přistálo ve stromě nad nimi, spustilo se na jejich větev a přitom se přeměnilo do podoby osoby.
Byl to mladý muž s červenými vlasy lemovanými rudě a s klidnýma očima.
Jak se k němu Stefan prudce obrátil, zvedl obě ruce v gestu bezmoci a kapitulace.
"Kdo do pekla seš?"
"Já jsem do pekla Šiniči."odpověděl lehce mladík.
"Jak už jsem řekl tvému bratrovi,většina lidí mi říká prostě Šiniči. Ale samozřejmě, je to na tobě."
"A ty něco víš o Ši - ne - Ši."
"O tom nikdo neví všechno. Je to místo a organizace. A já jsem její malou částečkou, protože..." Šiniči se zapýřil... "No, protože asi prostě rád pomáhám lidem."
"A teď bys chtěl pomoct mě."
"Pokud se skutečně chceš stát člověkem... znám způsob."
"Já vás tu nechám, abyste si o tom promluvili, ano?" navrhl Damon. "Na téhle větvi je už trochu těsno."
Stefan na něj ostře pohlédl. "Pokud máš jen náznak představy, že by ses stavil v penzionu..."
"Když na mě čeká Damaris? No,bratříčku..." A Damon se proměnil v havrana dřív, než ho Stefan mohl požádat, aby mu dal své čestné slovo.
Elena se převalila na posteli a automaticky vztáhla ruku k teplému tělu vedle sebe. Ale její prsty nahmataly jen chladný vyležený důlek tvaru Stefana. Otevřela oči. "Stefane?"
Miláček. Byli na sebe vzájemně tak vyladění, že si připadali jako jedna osoba - vždycky věděl, kdy se ona probudí. Asi sešel dolů, aby jí přinesl snídani - paní Flowersová ji pro něho vždycky měla přichystanou horkou a kouřící (další důkaz, že je čarodějka vyznávající bílou magii) a Stefan pak přinesl tác nahoru.
"Eleno,"řekla, jen aby si vyzkoušela svůj staronový hlas a slyšela se promluvit. "Eleno Gilbertová, děvče, mělas až moc snídaní do postele." Popleskala dlaní po bříšku. Ano, vážně potřebuje cvičit.
"Tak jo," mluvila pořád ještě nahlas. "Nejdřív rozhýbat a rozdýchat. A pak trochu strečinku." Což se všechno dá odložit, až se objeví Stefan.
Ale Stefan se neobjevoval, dokonce ani když už ležela vyčerpaně po hodinovém cvičení.
Ani ho neslyšela na schodech, jak nese nahoru šálky čaje.
Kde může být?
Elena vyhlédla z okna a všimla si dole paní Flowersové.
Eleně se během cvičení rozbušilo srdce a ani teď se nezklidnilo. I když bylo skoro nemožné se s paní Flowersovou tímto způsobem mluvit, otevřela okno a zvolala dolů. "Paní Flowersová?"
A,světe div se, stará dáma přestala věšet prádlo a vzhlédla. "Ano, Eleno, drahoušku?"
"Kde je Stefan?"
Prostěradlo se rozvlnilo ve větru, až v něm paní Flowersová zmizela. Když se zas vítr uklidnil, byla stará dáma pryč.
Ale Elena nespouštěla oči z koše s prádlem. Pořád tam byl. Zavolala: "Neodcházejte!"a rychle na sebe hodila džíny a nový modrý top.Cestou ze schodů se ještě pozapínala a pak vyběhla do zahrady.
"Paní Flowersová?"
"Ano,Eleno?"
Elena ji mezi rozevlátými metry bílého plátna sotva viděla. "Neviděla jste Stefana?"
"Dneska ráno ne, drahoušku."
"Vůbec?"
"Pravidelně vstávám za úsvitu. Jeho auto bylo pryč a ještě se nevrátilo."
Teď se Eleně rozbušilo srdce ještě víc. Vždycky se něčeho takového obávala. Zhluboka se nadechla a bez zaváhání se vyběhla zpátky po schodech.
Vzkaz, vzkaz...
Nikdy by neodjel, aniž by jí zanechal vzkaz.
Na jeho polštáři nic nebylo. Pak pomyslela na ten svůj.
Horečně zajela rukama nejdřív pod svůj a pak i pod jeho polštář. Nejdřív polštáře ani neotočila, protože pořád zoufala doufala, že tam vzkaz bude - a protože se strašně bála, co by v něm mohlo stát.
Nakonec, když už bylo jasné, že pod těmi polštáři kromě prostěradla nic není, s nimi praštila vedle postele a dlouze zírala na bílé prázdné prostěradlo. Pak poodtáhla postel ode zdi, kdyby náhodou vzkaz zapadl za ni.
Měla pocit,že když bude dál hledat, musí ho najít.
Nakonec protřepala veškeré ložní prádlo a znovu skočila obviňujícím pohledem na bílé prázdnotě prostěradla.
To by mělo být dobré znamení. Stefan by přece nikdy neodešel - až na to, že nechal otevřená dvířka šatníku a ona viděla (i když nechtěla vidět) řady prázdných ramínek.
Vzal si všechno oblečení. A dno šatníku je také prázdné. Vzal si všechny boty.
Ne, že by toho měl nějak moc. Ale všechno, co potřeboval na cestu někam pryč, zmizelo - a on také.
Proč? Kam?  Jak jen mohl?
I kdyby se ukázalo, že odjel, aby jim našel nové bydlení, jak to mohl udělat? Až se vrátí, čeká ho největší hádka v životě...
...jestli se vrátí.
Ztuhlá hrůzou si uvědomovala, jak se jí po tvářích řinou slzy. nechtěné a nepovšimnuté. Chystala se zavolat Meredith a Bonnii, když si vzpomněla ještě na jedno místo.
Svůj deník.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře